Tenisová sezóna Rogera Federera 2003

Sezónu zahájil jako světová šestka s cílem získat premiérový titul na Grand Slamu.[1] Počáteční forma po odpočinku nebyla přesvědčivá, když prohrál s níže postavenými tenisty žebříčku. V katarském Dauhá skončil ve třetím kole s Američanem Janem-Michaelem Gambillem a jako obhájce titulu na International Sydney, nestačil v úvodním duelu na argentinského hráče Franca Squillariho.

Na melbournský Australian Open přijížděl jako nasazená šestka a jeho šance na výhru se zvýšily, když z jeho části pavouku vypadli silní rivalové Marat Safin a světová jednička Lleyton Hewitt. Do osmifinále postoupil bez ztráty setu. V něm sehrál pětisetový zápas s Argentincem Davidem Nalbandianem a poté, co nezvládl závěrečné dějství, vypadl poměrem 4–6, 6–3, 1–6, 6–1 a 3–6.

Následně si připsal dva tituly v řadě, pátý a šestý kariérní triumf ve dvouhře. Nejdříve dobyl jihofrancouzskou Marseille a přemožitele nenašel ani v Dubaji. V prvním finále zdolal Jonase Björkmana, ve druhém pak Jiřího Nováka. Po příletu do Spojených států na události Masters Series, nenaplnil papírové předpoklady, když jej na kalifornském Indian Wells Masters ve druhém kole přehrál antukář Gustavo Kuerten a navazujícím Miami Masters v Key Biscayne mezi posledními osmi podlehl Španělovi Costovi.

Na antuce vyhrál turnaj v Mnichově, když v rozhodujícím duelu nezaváhal proti Finovi Jarkko Nieminenovi poměrem 6–1 a 6–4. Tento sedmý singlový kariérní titul byl současně druhým z antukového povrchu. V přípravě na Roland Garros pokračoval na Apeninském poloostrovu Rome Msters a na německém turnaji Masters Series Hamburg. V Římě prošel do finále se ztrátou jediného setu a po semifinálové výhře nad Juanem Carlosem Ferrerem byl nad jeho síly další antukový specialista Félix Mantilla. Po rovnocenném rozdělení prvních dvou setů 5–7, 2–6, Španělovi podlehl až dvoubodovým rozdílem zkrácené hry třetí sady 6–7⁸. V Hamburku jej ve třetí fázi turnaje přehrál Australan Mark Philippoussis poměrem 3–6, 6–2 a 3–6.

Mnichovský triumf a římské finále z něj učinily jednoho z favoritů nadcházejícího grandslamu French Open. Do Paříže přicestoval jako turnajová pětka a chtěl napravit vyřazení v prvním kole z předchozího ročníku. V úvodním klání se utkal s 88. hráčem světa Luisem Hornou z Peru. V úvodní fázi získal break a dostal se do vedení 5-3, které však nepřetavil v zisk setu. V tiebreaku podlehl poměrem míčů 6:8 a celý zápas pak ztratil 6⁶–7, 2–6 a 6–7³. Po utkání, v němž se dopustil 82 nevynucených chyb, prohlásil: „Nevím, jak dlouho mi bude trvat, abych se přes tuhle porážku přenesl. Den, týden, rok – nebo celou mou kariéru“.[2]

Dva týdny po „noční můře“ z Paříže zahájil část hranou na trávě. Kompenzací za předchozí nezdar se stal turnaj Gerry Weber Open v německém Halle, jenž vyhrál. Ve finále si poradil s německým hráčem Nicolasem Kieferem po hladkém průběhu 6–1 a 6–3. Poprvé v kariéře tak získal turnajový vavřín na trávě, což se u britských sázkových kanceláří odrazilo v nižším kurzu 5:1 na jeho wimbledonské vítězství. Více favorizováni byli pouze Andre Agassi a Andy Roddick.[3]

Na wimbledonský pažit vstupoval jako čtvrtý nasazený a rychle prošel prvními třemi zápasy. V osmifinále čelil Felicianu Lópezovi. Duel dovedl do třísetové výhry i přes několik lékařských přestávek, které si vyžádal kvůli poranění bederní páteře. To si přivodil během předzápasového rozehrání. Před čtvrtfinále mu vyhovovalo deštivé počasí, které znamenalo dvoudenní odložení. Přestávku využil k doléčení bolavých zad.[4] Když podmínky umožnily hru, porazil Švýcar nizozemskou turnajovou osmičku Sjenga Schalkena. Mezi posledními čtyřmi vyzval favorizovaného a na trávě nebezpečného Američana Andyho Roddicka, vítěze přípravné londýnské události Queen's Club Championships. Utkání zvládl bez ztráty setu a po výsledku 7–6⁶, 6–3 a 6–3, se stal historicky prvním Švýcarem, jenž postoupil do finále Grand Slamu. V boji o titul oplatil hamburskou prohru z předchozí části sezóny Marku Philippoussisovi. Když Australanův poslední míček doplachtil do sítě, Federer poklekl, zdvihl ruce a obrátil zrak k nebi. Zvládnutými dvěma tiebreaky a výsledkem 7-6⁵, 6–2 a 7–6³ tak docílil své první grandslamové trofeje.

Wimbledonský titul předznamenal počátek cesty, na níž Švýcar získal více grandslamových titulů ve dvouhře, než jakýkoli další tenista historie. Média o něm začala psát jako o švýcarské hvězdě.

Z londýnské metropole okamžitě odletěl do švýcarského Gstaadu, kde podle plánu odehrál Swiss Open. Unikátnost turnaje spočívala v antukovém povrchu, jediné takové Federerově události hrané na daném typu dvorce mezi evropskou travnatou částí a americkým dílem na betonech. Švýcarští pořadatelé ocenili wimbledonského vítěze darem krávy pojmenované Juliette, vážící 1 760 liber.[5] Patnáctizápasovou neporazitelnost unaveného Švýcara, započatou v německém Halle, ukončil ve finále Čech Jiří Novák, když vyhrál v pěti setech.

Na amerických betonech nevyužil šanci stát se první švýcarskou světovou jedničkou. V semifinále Mastersu Rogers Cupu konaného daný rok v Montréalu, těsně podlehl Andymu Roddickovi po setech 4–6, 6–3, až ve zkrácené hře rozhodující sady 6³–7. Jednalo se o poslední Roddickovo vzájemné vítězství na dalších pět let až do sezóny 2008. Na Cincinnati Masters byl vyřazen ve druhém kole Nalbandianem, a to opět po vyrovnaném průběhu, když nezvládl koncovky obou sad 6⁴–7 a 6⁵–7.

Z pozice turnajové dvojky vstupoval na US Open. Přes ztrátu úvodní sady prvního utkání, prošel do osmifinále bez dalšího zaváhání. V něm jej podruhé za sebou a potřetí v sezóně zastavil Argentinec David Nalbandian ve čtyřech setech 6–3, 6–7, 4–6 a 3–6. Vzájemný poměr zápasů z pohledu soupeře činil 4:0.

Na evropském kontinentu odehrál čtyři halové turnaje v řadě. Na vídeňském CA-TennisTrophy si ve finále poradil s bývalou španělskou světovou jedničkou Carlosem Moyou po třísetovém průběhu 6–3, 6–3, 6–3. Na Mutua Madrileña Masters Madrid skončil v semifinále. V rodné Basileji byl ve druhém kole nad jeho síly Chorvat Ivan Ljubičić a na koberci Paris Masters čtvrtfinálovou stopku vystavil Brit Tim Henman.

Jako třetí nasazený pak poprvé v kariéře vyhrál závěrečnou událost, Turnaj mistrů, odehrávající se pod názvem Tennis Masters Cup v texaském Houstonu. V napínavém duelu základní skupiny zdolal Andreho Agassiho 6²–7, 6–3 a 7–6⁷. Debutové vítězství v kariéře si připsal na pátý pokus s Nalbandianem po jednoznačném průběhu 6–3, 6–0. V posledním zápase pak prodloužil šňůru výher, když nedal šanci světové dvojce Juanu Carlosi Ferrerovi 6–3 a 6–1. Do semifinále nastupoval proti prvnímu hráči světové klasifikace a úřadujícímu šampiónu z US Open Andymu Roddickovi, kterého udolal 7–6, 6–2 a ve finále porazil podruhé za sebou Agassiho, vítěze Turnaje mistrů 1990, bez ztráty sady 6–3, 6–0 a 6–4.

Federer sezónu zakončil na druhé pozici žebříčku ATP za Roddickem a před třetím Ferrerem.[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2003 Roger Federer tennis season na anglické Wikipedii.

• (anglicky) Tenisová sezóna Rogera Federera 2003 ve dvouhře na stránkách ATP Tour