Tenisová sezóna Rogera Federera 2005

Na začátku sezóny navázal spolupráci s bývalým australským tenistou Tonym Rochem, jenž se stal jeho trenérem na omezený úvazek.[1] První turnaj odehrál na počátku ledna v katarském Dauhá, kde neztratil ani jeden set. V semifinále si poradil s Rusem Nikolajem Davyděnkem a ve finále zdolal chorvatského 22. hráče světa Ivana Ljubičiće poměrem 6–3 a 6–1.

Po vyhraném utkání na Cincinnati Masters

Následoval melbournský Australian Open, kde z pozice světové jedničky a obhájce titulu skončil v semifinálové bitvě hrané na pět setů. Mezi poslední osmičkou bez zaváhání vyřadil Andreho Agassiho, ale v dalším duelu se jeho přemožitelem stala ruská světová čtyřka a pozdější vítěz turnaje Marat Safin, jemuž podlehl 7–5, 4–6, 7–5, 6–7(6) a 7–9.[2]

Na dvou únorových událostech v nizozemském Rotterdamu, tak i následném turnaji v Dubaji, se probojoval až do finále. V obou případech v nich porazil Ivana Ljubičiće po třísetovém průběhu. V prvních dvou měsících nové sezóny jej tak třikrát přehrál v boji o titul.

Ve vítězném tažení přiletěl na americký kontinent, kde tradičně probíhaly dva turnaje série Masters. Poprvé v kariéře si z nich odvezl double. Na kalifornském Indian Wells Masters prošel do boje o titul bez ztráty setu, když v semifinále nedal šanci argentinské světové čtrnáctce Guillermu Cañasovi a v rozhodujícím zápasu přesvědčivě zdolal druhého hráče světa Australana Lleytona Hewitta 6–2, 6–4, 6–4. Druhý turnaj série Miami Masters znamenal obtížnější cestu pavoukem. Před branou finále musel zdolat světovou desítku Andreho Agassiho a v posledním floridském utkání oplatil prohru, tehdy 31. tenistovi žebříčku, Rafaelu Nadalovi. Ve vyrovnaném duelu již prohrával 0–2 na sety a byl dva míčky od porážky, ale po zvládnutém tiebreaku třetího dějství, dokázal utkání otočit a získat výsledkem 2–6, 6–7(4), 7–6(5), 6–3 a 6–1.

Od začátku sezóny tak ze šesti turnajových účastí proměnil pět ve vítězství a upevnil si vedení na žebříčku ATP.

Antukovou část roku zahájil na Monte-Carlo Masters, kde byl překvapivě nad jeho síly 101. hráč světa Richard Gasquet z Francie. Ten zvládl zkrácenou hru rozhodující sady a vyhrál ji dvoubodovým rozdílem míčů 8:6. Následoval další turnaj kategorie Masters probíhající v německém Hamburku, kde Švýcar prošel do finále bez ztráty sady. Tam jej znovu očekával v dobré formě hrající Gasquet, který již figuroval na 56. místě klasifikace. Vzájemný zápas dospěl podruhé v řadě do tiebreaku třetí sady, kterou tentokrát vyhrál Federer poměrem 7:4 a celý duel získal výsledkem 6–3, 7–5 a 7–6(4). Připsal si tak šestý triumf sezóny a dvacátý osmý kariéry.

Na konci května následoval druhý grandslam roku French Open, kde mu jako jednomu z kandidátů na titul soupeři nevzali do semifinále žádný set. V něm narazil na světovou pětku a čtvrtého nasazeného Rafaela Nadala, jenž postupně získával pověst antukového krále. Svou přezdívku potvrdil, když utkání vyhrál ve čtyřech sadách.

Úvodní zápas wimbledonské dvouhry

Přípravu na Wimbledon zahájil tradičně v německém Halle, kde na úvod musel svést bitvu proti Švédovi Robinu Söderlingovi. Po těsném výsledku 6–7(5), 7–6(6) a 6–4, prošel do finále Gerry Weber Open. V něm obhájil titul po třísetovém vítězství nad Maratem Safinem. Spolu s krajanem Yvsem Allegrem si také připsal trumf ve čtyřhře, když ve finálovém duelu přehráli švédsko-ruský pár Joachim Johansson a Marat Safin ve třech sadách.

Na počátku června zavítal k další obhajobě do Londýna. Ve wimbledonské dvouhře mu jediný set v celém jejím průběhu odebral 26. tenista světa Nicolas Kiefer z Německa, když ve druhé sadě třetího kola vybojoval tiebreak, což ovšem na zlomení favorita nestačilo. Federer opět po roce v nedělním finále narazil na Američana Andyho Roddicka. Na rozdíl od předchozího ročníku však neprohrál žádný set a potřetí v řadě Wimbledon vyhrál, tentokrát výsledkem 6–2, 7–6(2) a 6–4.

Letní antukovou událost Allianz Suisse Open Gstaad konanou v rodném Švýcarsku, které se v předchozích sezónách pravidelně účastnil, v sezóně 2005 vypustil.

Americkou letní sezónu US Open Series zahájil na Cincinnati Masters, kde svou formu potvrdil druhou finálovou výhrou v řadě nad světovou pětkou Roddickem 6-3 a 7-5. Získal tak čtvrtý titul kategorie Masters Series v průběhu jediného roku, což se žádnému jinému tenistovi před ním nepodařilo.[3] V pouti za úspěšnou obhajobou newyorského US Open ztratil před finále pouze dvě sady. První opět jako ve Wimbledonu s Němcem Nicolasem Kieferem během osmifinále a druhou se čtvrtým hráčem světa Lleytonem Hewittem v semifinále. V posledním utkání turnaje zdolal světovou sedmičku Andreho Aggasiho 6–3, 2–6, 7–6(1) a 6–1. Stal se tak prvním tenistou otevřené éry, jemuž se podařilo triumfovat ve Wimbledonu a na US Open ve dvou po sobě jdoucích letech (2004 a 2005).

Na konci září odehrál jediný turnaj v Asii, když se zúčastnil Thailand Open probíhajícím v hlavním městě království Bangkoku. Poprvé v kariéře se v jeho finále střetl se skotským hráčem Andym Murraym, kterému tehdy patřila 109. příčka světové klasifikace. Švýcar získal jedenáctý singlový titul roku ve dvou setech 6–3 a 7–5.[4]

Podání na US Open

Z pozice tenisového suveréna mužského okruhu a dvojnásobného obhájce titulu měl za cíl dosáhnout na hattrick z Turnaje mistrů, jenž se poprvé uskutečnil v čínské Šanghaji. Z pěti zápasů stál čtyřikrát na protilehlé straně dvorce argentinský hráč. V základní skupině vyhrál všechny duely po třísetovém průběhu, když postupně uspěl nad Davidem Nalbandianem, Ivanem Ljubičićem a Guillermem Coriou. Vždy ztratil druhou sadu klání. V semifinále pak deklasoval třetího Argentince na turnaji Gastóna Gaudiu dvěma „kanáry“ 6–0 a 6–0. Finále mělo opačný charakter. Rozpoutala se v něm pětisetová bitva. Odehrány byly tři zkrácené hry. Dvě z nich Federer nad Nalbandianem vyhrál. Třetí tiebreak v rozhodující páté sadě však nezískal, což znamenalo první finálovou porážku od vídeňského turnaje v říjnu 2003. Nalbandian zvítězil 7–6(4), 7–6(11), 2–6, 1–6 a 6–7(3), téměř po čtyřech a půl hodinách.[5]

Federer porážkou ztratil šanci vyrovnat nejlepší bilanci výher a proher v jedné sezóně otevřené éry, kterou vytvořil John McEnroe roku 1984 poměrem 82–3 (Federer: 81–4). Stejně tak jej prohra s Nalbandianem připravila o historický zápis nejdelší šňůry výher ve finále singlových turnajů ATP. Rekordních dvacet pět vítězných finále za sebou nepřekonal o jediný zápas. Před Turnajem mistrů Švýcar triumfoval ve 24 finále v řadě, počínaje vídeňskou výhrou 12. října 2003. Po této prohře získal další dva tituly.

Sezónu zakončil na prvním místě žebříčku ATP.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2005 Roger Federer tennis season na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tenisová sezóna Rogera Federera 2005 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Tenisová sezóna Rogera Federera 2005 ve dvouhře na stránkách ATP Tour