Rojava

Rojava (Syrský Kurdistán) leží na západ od řeky Tigris podél hranice Sýrie a Turecka. Původně se skládala ze tří územně nesousedících kantonů (Afrín, Džazíra a Kobani). Všechny kantony jsou převážně nížinné. Kurdové tedy do vzniku občanské války obývali asi 9 % celkové rozlohy Sýrie.

Původní tři kurdské kantony a poloha syrského Kurdistánu

V roce 2016 tvořila celá rozloha tohoto útvaru (včetně území ovládaných arabskými, asyrskými nebo jinými milicemi) až 14 % rozlohy Sýrie.[2] Přesnou rozlohu je však kvůli neustále probíhajícím bojovým operacím těžké určit. Nově osvobozené oblasti by se však na základě volby mohly stát součástí kurdské federace; na druhou stranu mohou být určité oblasti pro ni ztraceny. V březnu 2016 ovládaly vojenské jednotky SDF nepřetržitý pás hranice s Tureckem (hlavně propojené kantony Džazíra a Kobani a další oblasti), oblast v okolí města Afrín (západní Sýrie – hranice s Tureckem) a kurdskou čtvrť města Aleppo (Šejk Maskud). Plánem bylo všechny tyto části propojit. Syrská arabská republika na místě nově vzniklé federace vytyčuje části guvernorátů Aleppo, Rakka a Hasaka.

Většina obyvatel Rojavy jsou Kurdové. V kantonu Jazira lze také najít osady osídlené Araby a Asyřany. V regionu žijí také Jezídové, Arméni a Turci (Turkmeni).

Trikolóra Hnutí za demokraticku společnost je běžně užívána mezi syrskými Kurdy

V Rojavě byla prosazována myšlenka demokratického konfederalismu inspirovaná myšlenkami anarchisty a sociálního ekologa Murraye Bookchina a vůdce Strany kurdských pracujících Abdullaha Öcalana. Původní politické vedení, Kurdský nejvyšší výbor (2012-2015), kladl důraz na kurdskou identitu. Nyní vládnoucí koalice Hnutí za demokraticku společnost (kurdsky: Tevgera Civaka Demokratîk‎, TEV-DEM) v čele se Sjednocenou demokratickou stranou směřuje k výrazně inkluzivní polyetnické struktuře a prosazuje demokratický konfederalismus.[6] Politické prostředí Rojavy bylo založeno na komunalismu, přímé participativní demokracii, libertariánském municipalismu a eko-socialismu. V Rojavě je také vidět snaha o rovnost mužů a žen, která je v této části světa bezpříkladná.[7]

Politický systém Rojavy byl založen na ústavě, která se jmenuje „Charta společenské smlouvy“ ratifikované 9. ledna 2014. Společenská smlouva zajišťuje všem obyvatelům Rojavy mj. rovnost pohlaví, svobodu vyznání a právo na majetek.[5][8][9]

Regiony Rojavy: Afrínský (žlutá a hnědá), Eufratský (fialová a červená), Džazírský (zelená) a oblasti kontrolované Syrskými demokratickými sílami, které nejsou součástí žádného regionu (modrá)

V nově vzniklé federaci by si měla být všechna etnika rovna. Údajně mělo být území rozděleno do pěti regionů, které měly mít následující počet zástupců:

• Region Džazíra (Cizîrê‎) – 15
• Region Afrín – 5
• Region Kobani – 4
• Region Severní Aleppo – 4
• Region Tell Abyad (Girê Spî) – 3

Celkem by se tedy jednalo o 31 zástupců. Hlavním městem by se podle podle odhadů mělo stát Kámišlí.[10]

Formálně se Rojava skládá ze tří samosprávných regionů: Afrínský region, Eufratský region a Džazírský region.

70 % vládních výdajů šlo na obranu a bezpečnost. V regionu se neplatily žádné daně. Státní finance se získávaly z celních poplatků a prodeje ropy či dalších přírodních zdrojů. V regionu byla podporována komunitní družstva, která lidem slouží pro jejich vlastní potřeby a navíc zajišťují zaměstnanost. Ceny určují a kontrolují demokratické komise v každém z kantonů. Tyto komise můžou nastavit cenu spotřebního zboží jako je jídlo a zdravotnické potřeby. Tento systém může být také použit pro řízení produkce. Například může zvýšit produkci pšenice a udržet tak nízké ceny pro potraviny. V současnosti^[kdy?] vláda hledá zahraniční investory, aby mohla postavit elektrárnu a továrnu na výrobu umělých hnojiv.

Rojava, 2014

Rojava, 2015

Rojava, 2016

Na začátku syrské občanské války se na území Rojavy žádné instituce typu vysoké školy neexistovaly, několik takových institucí bylo od té doby založeno Rojavskou správou.

• V září 2014 začala vyučovat Mezopotámská akademie sociálních studií v Kámišlí.[11][5]
• V červenci 2016 byla založena Rojavská univerzita v Kámišlí.[12][13]

De facto ústava z roku 2014 v článku 24 garantovala svobodu projevu s možným omezením pro zachování „bezpečnosti Autonomních regionů, veřejné bezpečnosti a pořádku, integrity jedince, nedotknutelnosti soukromého života nebo při prevenci a stíhání trestných činů.“[8]

Podle neziskové organizace Freedom House byla v roce 2013 založena vládní organizace Svaz svobodných médií (YRA), u které se musela všechna zpravodajská média v kurdských kantonech registrovat.[14] V Rojavě od začátku občanské války vzniklo mnoho místních médií, většina z nichž (a všechny televizní stanice) byla spojena s nějakou politickou stranou.[15]

Reportéři bez hranic v květnu 2014 vydali report o uvěznění, výsleších a výhrůžkách proti několika novinářům z televizních stanic iráckého Kurdistánu Rudaw a Zagros TV. Všichni zadržení byli po krátké době propuštěni.[15]

V roce 2015 zastavili úředníci Sjednocené demokratické strany vysílání televize Rudaw spojené s Kurdskou demokratickou stranou Iráku a Orient TV vlastněnou syrským podnikatelem Ghassanem Aboudem. V obou případech je důvodem údajné podněcování k násilí a šíření falešných zpráv.[14][16]

Zahraniční novináři mohli podle Freedom House během let 2014 a 2015 v Rojavě pracovat výrazně volněji než v jiných částech Sýrie, zvláště těch ovládaných syrskou vládou nebo organizací Islámský stát.[15][14] Z působení zahraničních novinářů v Rojavě vzniklo několik dokumentárních filmů:

• Rojava: Syria's Secret Revolution (Rojava: Tajná revoluce Sýrie, 2014, BBC, epizoda série Our world)
• Her War: Women vs. ISIS (Její válka: Ženy vs. ISIS, 2016, RT)

Federace nebyla uznána žádným státem OSN. Syrská vláda ji odmítá jako nelegální, ale až do října 2019 nepodnikala proti ní žádné kroky. Proti federalizaci Sýrie se vyjádřila také syrská opozice. Nebylo zcela jasné, zda mají Kurdové v plánu zůstat součástí Sýrie, nebo později vyhlásit samostatnost. Nicméně de facto ústava Rojavy z roku 2014 uznávala územní celistvost Sýrie a Autonomní region zmiňuje jako její součást.[8]

Protest v Berlíně proti turecké invazi v říjnu 2019

V roce 2018 byla většina Afrínu dobyta tureckými silami v operaci Olivová ratolest. Afrínský kanton byl okupován zatímco tamější jednotky SDF, civilní úřady a části populace ustoupily do kantonu Šahba, který byl pod ochranou syrské vlády.[17][18]

V roce 2019 turecký prezident Erdoğan měsíce varoval, že přítomnost YPG na tureckých hranicích je pro něj nepřípustná - YPG považuje za teroristy. Jeden ze západních zpravodajů došel k závěru, že "nebylo nic překvapivého" na tureckém útoku z 9. října 2019 na části Rojavy (guvernoráty Aleppo, Hasaka a Rakka) hned po tom, co Spojené státy z území téměř úplně stáhly své nepočetné vojenské jednotky (asi 2000 vojáků).[19]