Kurdština

Kurdština (kurdsky کوردی, kurdî nebo kurdkî) je soubor několika indoevropských jazyků patřících do íránské větve, resp. mezi severozápadní íránské jazyky. Moderní kurdština se dá rozdělit do tří skupin: kurmándží, sorání a jižní kurdštiny. Někdy se také z jižní kurdštiny vyděluje jazyk laki. Tyto jazyky či dialekty kurdštiny si nejsou vzájemně srozumitelné. Vzácněji se mezi kurdštinu řadí i jazyky zazaki a gorani, jejichž mluvčí se považují za etnické Kurdy, ale tyto jazyky jsou ostatním kurdským jazykům již jen vzdáleněji příbuzné. Oblasti, ve kterých se kurdština používá, jsou regiony východního Turecka, sever Sýrie, oblasti Iráku, Íránu a území bývalého Sovětského svazu. Nejrozšířenějším kurdským jazykem je kurmándží, které má kolem 20 milionů mluvčích.

Kurdština
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Irák Irák Írán Írán Turecko Turecko
Počet mluvčích	35,9 milionů (sporné)[1][2][3][4]
Klasifikace	Indoevropské jazyky Indoíránské jazyky Íránské jazyky
Písmo	Arabské písmo, Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	ku
ISO 639-2	není
ISO 639-3	kur
Ethnologue	kur
Wikipedie
ku.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kurdština je (spolu s arabštinou) úředním jazykem v Iráku, naopak v Sýrii je zakázáno publikovat jakékoliv texty v kurdštině. Podobná omezení existovala do roku 2002 i v Turecku, bylo zde zakázáno užívat kurdštinu ve školství a v médiích; po zrušení těchto omezení ale byla kurdština experimentálně použita ve školství a v roce 2009 dokonce v Turecku vznikla celodenně vysílající televizní stanice v kurdštině.

Systém zápisu kurdštiny dosud není pevně stanoven a sjednocen. V Turecku se kurdština zapisuje latinkou tureckým pravopisem, v Íránu upravenou variantou arabského písma, v Iráku buď arabským písmem nebo latinkou. V Sýrii se pro zápis kurdštiny rovněž používá latinka. Kurdové na území bývalého Sovětského svazu užívají většinou stále upravenou variantu cyrilice.

Mezi nejstarší literární díla v kurdštině patří Mishefa Reş, svatá kniha specificky kurdského náboženství jezídismu. V 15. století se začala rozvíjet kurdská poesie a specifický literární jazyk. V roce 1787 vydal italský misionář Maurizio Garzoni v italštině v Římě první gramatiku kurdštiny, čímž byl položen základ k vědeckému zkoumání kurdštiny z hlediska evropské lingvistiky.