Strupčice

Obec Strupčice (německy Trupschitz) se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Leží asi 8 km východně od Chomutova. Severně od obce se nachází dobývací prostor Lomu Vršany a na východě ji od Malého Března odděluje těleso rekultivované výsypky. Včetně místních částí zde žije přibližně 1 100[1] obyvatel.

Strupčice
Náves s kašnou
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0422 563358
Pověřená obecJirkov
Obec s rozšířenou působnostíChomutov
Okres (LAU 1)Chomutov (CZ0422)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°28′16″ s. š., 13°31′50″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 087 (2022)[1]
Rozloha19,66 km²
Nadmořská výška258 m n. m.
PSČ431 11, 431 14
Počet domů351 (2021)[2]
Počet částí obce4
Počet k. ú.2
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduStrupčice 51
431 14 Strupčice
[email protected]
StarostaLuděk Pěnkava
Oficiální web: www.obec-strupcice.cz
Strupčice
Další údaje
Kód obce563358
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název vesnice je odvozen ze jména Stroupek ve významu ves lidí Stroupkových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Strupczyicz (1354), Strupczicz (1405), Trupczicz nebo Trupsicz (1471, 1472), vsi Trubczicze (1542), k Trupcziczym (1544), w Trupeziczych (1551), Stupczicze (1561), Strupczicze (1571), Tropschitz (1595) nebo Trupssycze (1654).[3]

Historie

Okolí vesnice bylo osídleno už v pravěku. Dokládají to mimo jiné nálezy pohřebišť, na kterých byly prozkoumány hroby kultury se šňůrovou keramikou z období eneolitu a únětické kultury ze starší doby bronzové.[4]

Středověk

První písemná zmínka o Strupčicích pochází z roku 1352. O dva roky později byl vlastníkem vesnice a patronem strupčického kostela Nevlas z Ervěnic (Newlas ze Zecz). Strupčice tedy tvořily součást jednoho ze dvou tehdejších ervěnických panství.[5] Dne 13. prosince 1481 povýšil král Vladislav Jagellonský Strupčice na městečko, udělil jim znak a povolil používat zelený pečetní vosk.[6]

Od počátku šestnáctého století už obě části Ervěnic, a tedy i Strupčice, patřily k červenohrádeckému panství Lorence Glace, který je roku 1506 odkázal se sousedním Okořínem své manželce Uršule. V sedmdesátých letech šestnáctého století Strupčice koupil Bohuslav starší z Michalovic. V té době se na panství rozmáhal protestantismus, který Bohuslavovi synové Diviš a Jan Jiří potlačovali.[6] Jejich neshody s obyvateli městečka vyvrcholily sporem v letech 1602–1603, ve kterém strupčický rychtář obžaloval Diviše z loupeže obecních peněz a dalšího majetku. Mostecký soud rozhodl, že Diviš musí vrátit část pozemků, ale zbytek si mohl ponechat. Strupčičtí si stěžovali až u císaře, ale neuspěli. Při následných nepokojích byl Diviš málem zabit. Situace se uklidnila, až když vesnici získal Divišův bratr Bohuslav mladší z Michalovic.[7]

Sedmnácté a osmnácté století

Bohuslav mladší z Michalovic se jako jeden z direktorů zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620. Po bitvě na Bílé hoře byl popraven na Staroměstském náměstí a jeho majetek císař zkonfiskoval. Většinu jej poté koupil Vilém mladší Popel z Lobkovic, který Strupčice připojil ke svému panství Nové Sedlo Jezeří, u něhož zůstaly až do zrušení poddanství. Význam městečka v té době poklesl, a to získalo zpět charakter vesnice. Zanikla i zdejší farnost.[7]

Během třicetileté války byla vesnice zřejmě poničena, protože ještě podle berní ruly z roku 1654 byly zdejší domy ve špatném stavu. Některé usedlosti byly zcela pusté nebo vypálené. Ve vsi tehdy stálo šestnáct selských usedlostí a 26 chalupnických. Obyvatelé měli dohromady 67 potahů a chovali 72 krav, 62 jalovic, 233 ovcí, 192 prasat a osmnáct koz. Jeden ze sedláků provozoval šenk a jeden chalupník pracoval jako krejčí. Kromě žita a pšenice se pěstoval i chmel.[8]

V průběhu sedmnáctého až devatenáctého století vesnici postihla řada pohrom. Časté bývaly povodně. V letech 1659 a 1688 velké bouře zničily úrodu. Jiná vichřice v roce 1776 zbořila čtyři stodoly a kostelní věž. V roce 1770 zemřelo při epidemii tyfu dvacet lidí a roku 1866 proběhla epidemi cholery, na kterou zemřelo třicet obyvatel.[8]

Podle díla Jaroslava Schallera z roku 1787 ve Strupčicích stálo šedesát domů, ale některé patřily ke statku ve Škrli.[8]

Devatenácté století

V první polovině devatenáctého století vzniklo u Strupčic několik hnědouhelných dolů, z nichž doly Josef Otto, Josefina a Nanebevzetí Panny Marie byly uzavřeny do poloviny století. Po nich zůstala v provozu jen pětice dolů Ferdinand, Florián, Císař František, Marie Terezie a Leopoldina, které těžily z hloubek deset až třicet metrů dvě 1–3 metry mocné sloje a jejich produkce se pohybovala ve stovkách tun ročně. Během hospodářské krize v sedmdesátých letech devatenáctého století byl provoz těchto dolů zastaven.[9]

Nejvýznamnějším podnikem se stal důl Anna založený v roce 1887, který pohltil dříve uzavřené menší doly Bernard, Tekla, František, Požehnání Ježíšovo a jiné. Vystřídal řadu majitelů, až se kvůli neplacení daní dostal v roce 1935 do majetku státu. Těžila se v něm až 2,5 m mocná sloj uložená v hloubce kolem 40 m a uhlí se vlečkou odváželo k nádraží na železniční trati Počerady–Vrskmaň. Kromě toho byla šachta Anna spojena lanovkou s dolem Ondřej u Pohlod. V dole pracovalo v různých obdobích dvacet až 460 horníků, kteří ročně těžili 10 000 až 200 000 tun uhlí.[9] Celková produkce do roku 1939, kdy byl důl uzavřen,[10] byla asi 3 500 000 tun. Velká část zdejšího uhlí se spotřebovala přímo ve strupčických cihelnách.[9] Horníci ze zrušeného dolu začali pracovat v dolech Běta, Elektra a v povrchovém lomu Hedvika u Ervěnic. Zbytky dolu Anna byly zlikvidovány v roce 1966.[11]

Cihelen stálo v okolí Strupčic 22 a některé měly dvě pece. Cihly a další produkty se vyráběly z místní spraše[12] a pro svou nízkou cenu byly oblíbené i u vzdálených zákazníků. Jejich snazší dostupnost umožnily výrobní areály postavené s nízkými náklady a skutečnost, že jejich majitelé současně vlastnily uhelné doly, jejichž uhlí se spalovalo v cihlářských pecích.[13]

I přes rozmach průmyslu zůstávalo hlavním zdrojem obživy zemědělství, kterému se věnovaly tři čtvrtiny obyvatel. Na polích se pěstoval ječmen, pšenice a v menším množství i žito. Rozšířené bylo také pěstování pícnin, řepy a luštěnin. Z 851 hektarů katastrálního území tvořila orná půda 810 hektarů a dalších jedenáct hektarů zaujímaly pastviny, jeden hektar louky a čtyři hektary připadaly na sady a zeleninové zahrady. Sadařství se rozšířilo zejména po roce 1885.[13]

Na konci devatenáctého století byly ve Strupčicích dvě hospody, tři hostince, šest obchodů a řada řemeslníků.[13] K lékaři lidé chodili do Ervěnic. V letech 1852–1891 měla obec jednoho četníka a po přechodném zrušení četnické stanice byla tato roku 1897 obnovena se dvěma četníky. V letech 1884 zde zahájily provoz malé lázně zřízené u sirného pramene, ale jejich činnost skončila už o tři roky později, když se v důsledku těžby uhlí v dole Anna ztratila voda z mnoha pramenů.[14]

Moderní dějiny

První světová válka se do života vesnice promítla především nedostatkem pracovních sil. Chybějící pracovníky začali od roku 1915 nahrazovat ruští zajatci,[14] kteří pracovali v dole Anna nebo na lobkovickém statku. S pokračující válkou však musela být řada dílen a cihelen uzavřena.[15] Přesto se ještě ve třicátých letech dvacátého století pracovalo v devíti cihelnách.[13]

Ve třicátých letech rostl podíl horníků, kteří roku 1939 tvořili třetinu obyvatel. Ve stejné době se zvyšovala také podpora Sudetoněmecké strany, a mezi obyvateli docházelo k národnostním třenicím. Po mnichovské dohodě odešla část českých obyvatel do vnitrozemí. Během druhé světové války byl jeden z hostinců přeměněn na zajatecký tábor, kterým prošlo asi 500 zajatců z Ruska, Itálie, Francie a Anglie. Většina jich pracovala na stavbě vodovodu.[11] Tábor byl zrušen 20. dubna 1945 a zajatci dopraveni do Chomutova. Přímé vojenské akce se Strupčicím téměř vyhnuly. Pouze 22. července 1944 a v dubnu 1945 bylo na vesnici při bombardování shozeno několik bomb, které však nezpůsobily žádné škody.[16]

Po válce došlo k odsunu většiny Němců žijících v oblasti do Německa a do prázdných domů se začali stěhovat přistěhovalci z vnitrozemí. V roce 1946 byly ve vsi tři koloniály, mlékárna, mlýn, dva pekaři, čtyři hostince, dva holiči, dva kováři, dva krejčí a kolář. Obec měla vlastní kino. Roku 1949 vzniklo jednotné zemědělské družstvo, které existovalo až do počátku devadesátých let dvacátého století. V roce 1972 se spojilo s družstvem ve Vrksmani a roku 1974 se sušanským družstvem.[16]

Až do roku 1981 se Strupčice úspěšně rozvíjely. Poté však byla v souvislosti s rozšiřováním Lomu Vršany vyhlášena stavební uzávěra a předpokládalo se, že vesnice zanikne a její obyvatelé budou přestěhováni do Sušan. V důsledku toho lidé začali Strupčice opouštět a vesnice začala chátrat. Ke změně došlo až po roce 1989, kdy byla stavební uzávěra zrušena.[17] Po roce 1990 byla postavena čistírna odpadních vod, kanalizace, opraven vodovod a proběhla plynofikace.[18] Před rokem 2001 byly ve Strupčicích dva obchody, jatka, řeznictví, dvě restaurace a kadeřnictví.[19]

Geologie

V okolí obce se nacházejí ložiska spraší, které se využívaly jako surovina pro výrobu cihel v místních cihelnách.[9]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1238 obyvatel (z toho 591 mužů), z nichž bylo 217 Čechoslováků, 989 Němců, dva Židé a třicet cizinců. Většina byla římskokatolického vyznání, ale čtrnáct lidí se hlásilo k evangelickým církvím, dva k izraelské, třináct k ostatním neuvedeným církvím a 68 jich bylo bez vyznání.[20] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1530 obyvatel: 466 Čechoslováků, 1038 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a 25 cizinců. Stále výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také devatenáct evangelíků, šestnáct příslušníků církve československé, šest židů, devět členů jiných církví a 291 lidí bez vyznání.[21]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[22][23]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 5986228189189531 2381 530858742609497378422502
Domy 7089100131132137186194200142135140144162
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Okořín.

Obecní správa a politika

Místní části

Strupčice jsou od roku 1850 samostatnou obcí.[19]. Při sčítání lidu v roce 1869 k nim jako osady patřily Malé Březno a zaniklá vesnice Holešice, ze kterých se v pozdějších letech staly obce. Od roku 1961 je ke Strupčicím patří část obce Okořín a od 30. dubna 1976 také Hošnice a Sušany (podle Zdeny Binterové od 1. května 1976[19]).[24]

Zastupitelstvo a starosta

V roce 1931 mělo strupčické zastupitelstvo osmnáct míst, z nichž šest připadlo Čechům a zbytek Němcům. V pětičlenné obecní radě měli Češi jednoho zástupce.[15] Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 827 hlasů ve Strupčicích získaly 418 hlasů Sudetoněmecká strana, 137 hlasů Německá sociální demokracie, 61 hlasů Komunistická strana Československa a 211 hlasů jiné české strany.[25]

Vítězem voleb v roce 1946 se ve Strupčicích stala Česká strana sociálně demokratická, která také získala funkci předsedy místního národního výboru.[16]

Školství

Škola ve Strupčicích bývala už ve dvacátých letech sedmnáctého století. Dlouho měla jen jednu třídu, ale roku 1862 byla rozšířena na dvojtřídní a v roce 1890 na trojtřídní.[8] Česká škola byla povolena 3. září 1919, ale vyučovat se v ní začalo až od 16. ledna 1920. Výuka probíhala v hospodářské budově v usedlosti čp. 11. Nová školní budova české školy byla otevřena 26. srpna 1926. Chodily do ní také žáci z Malého Března, Hošnic, Okořína a Sušan.[15] Německá škola byla roku 1935 rozšířena o čtvrtou třídu, kterou však hned následujícího roku zrušili.[11]

Po válce ve vsi fungovala obecná škola pro první až pátý ročník a starší děti dojížděly do Chomutova. Po rozšíření o vyšší ročníky školní budova nedostačovala, a proto byla roku 1960 postavena nová. V polovině šedesátých let ji navštěvovalo přes tři sta žáků, z nichž byly dvě třetiny z okolních vesnic.[16] Koncem dvacátého století školu navštěvovalo asi 120 žáků.[18]

Pamětihodnosti

Řada drobných památek byla do Strupčic přemístěna z vesnic, které na Chomutovsku zanikly v důsledku těžby uhlí.[26][27][28]

  • Kostel svatého Václava původem ze 14. století, přestavěný v roce 1780[29]
  • Barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1723 od sochaře J. K. Vettera přemístěná z Tušimic[30]
  • Socha svatého Václava z roku 1833 na návsi; na čtverhranném podstavci jsou reliéfy Panny Marie, svatého Jana Nepomuckého a svatého Donáta.[31]
  • Socha Panny Marie před kostelem z počátku 18. století z Prunéřova[32]
  • Smírčí kříž u vstupu do kostela a cyrilometodějský smírčí kříž z 16. století (oba přemístěné ze zaniklé Vrchnice)[33][34]
  • Pieta z roku 1718 vytesaná v černovické huti přemístěná od Kralup ke vstupu na hřbitov
  • Pieta z roku 1741 od K. Weitzmanna přenesená z Milžany doprostřed malé návsi pod kostelem
  • Sloup s Kristem
  • Boží muka přemístěná na malou náves pod kostel
  • Krucifix
  • Socha svaté Anny
  • Asi 1 km severovýchodně od obce stojí na okraji těžebního prostoru Lomu Vršany dřevěná rozhledna Maják.[35]

Osobnosti

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 216–217.
  4. BINTEROVÁ, Zdena. Strupčice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 64 s. ISBN 80-239-4166-6. Kapitola Strupčice, s. 4. Dále jen Binterová (2001).
  5. Binterová (2001), s. 5.
  6. Binterová (2001), s. 6.
  7. Binterová (2001), s. 7.
  8. Binterová (2001), s. 8.
  9. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 94, 116.
  10. KTODA, Jaroslav. Provoz na dole Běta byl ukončen. Památky, příroda, život. 1977, roč. 9, čís. 2, s. 23.
  11. Binterová (2001), s. 15.
  12. Binterová (2001), s. 9.
  13. Binterová (2001), s. 10.
  14. Binterová (2001), s. 11.
  15. Binterová (2001), s. 14.
  16. Binterová (2001), s. 16.
  17. Binterová (2001), s. 18.
  18. Binterová (2001), s. 19.
  19. Binterová (2001), s. 20.
  20. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.
  21. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.
  22. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
  23. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.
  24. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-09-03]. S. 146, 167, 314, 392, 550. Dostupné online.
  25. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076.
  26. Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Strupčice, s. 229–232.
  27. BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov, 25. pokračování. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 3, s. 82–84.
  28. KUDRNÁČ, A. Přemístění plastik z vysočanského depozitáře do Strupčic. Památky, příroda, život. 1977, roč. 9., čís. 1, s. 26–28.
  29. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 132882 : Kostel svatého Václava. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  30. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 148057 : Socha svatého Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  31. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 147679 : Socha svatého Václava. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  32. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 159129 : Socha Panny Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  33. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 127444 : Smírčí kříž. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  34. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 158935 : Smírčí kříž. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  35. Česká televize. Nová rozhledna nabízí pohled na velkorypadla i Krušné hory [online]. 2012-08-17 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.