Černovice (okres Chomutov)

Obec Černovice (německy Tschernowitz) se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Žije zde 652[1] obyvatel. Obcí vede silnice I. třídy I/13 a protéká jí Podkrušnohorský přivaděč, kterým se přivádí část vody z Ohře do řeky Bíliny. V blízkosti středu obce prochází dálková železniční trať 140 z Karlových Varů do Chomutova, na níž však nikdy nebyla v blízkosti Černovic zastávka. Stanice Černovice u Chomutova se nachází na trati 137 z Chomutova do Vejprt, na níž je od prosince 2014 provoz omezen pouze na dva páry vlaků o víkendech v letní sezóně.

Černovice
Budova obecního úřadu s výklenkovou kaplí
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0422 563021
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíChomutov
Okres (LAU 1)Chomutov (CZ0422)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°26′52″ s. š., 13°21′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel652 (2022)[1]
Rozloha5,59 km²
Katastrální územíČernovice u Chomutova
Nadmořská výška375 m n. m.
PSČ430 01
Počet domů217 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduČernovice 80
430 01 Chomutov 1
[email protected]
StarostaIng. Zdeňka Peroutková
Oficiální web: cernovice-ulk.cz
Černovice
Další údaje
Kód obce563021
Kód části obce20591
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na vrcholu blízkého kopce Hradiště severozápadně od obce se nachází přírodní památka Hradiště u Černovic. V lese východně od obce je vyhlášena přírodní památka Černovice, kde se chrání přirozený biotop roháče obecného.

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Černa ve významu ves lidí Černových. V historických listinách se jméno vyskytuje ve tvarech: Schirnowitz (1281), Zschirniwitz (1497), Cziernowicz (1587), Cziernowicze (1606), Czirnowiczy (1623), Cžernowicze (1787) nebo Tschernowitz (1846).[3] Jiný výklad odvozuje historický zápis Schirnowitz ze jména Žernovice ve významu ves kameníků, kteří vyrábějí žernovy.[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281, kdy pravděpodobně patřila chomutovskému Řádu německých rytířů. Součástí chomutovského panství byla i v roce 1488, kdy Beneš z Veitmile († 1496) vypořádal finanční nároky řádu, a získal tak panství do svého majetku. Z doby pánů z Veitmile se dochovaly opisy listin se záznamy práv a povinností černovických obyvatel.[5]

Později Černovice získali Štampachové ze Štampachu a připojili je ke svému ahníkovskému panství, o které však přišli během pobělohorských konfiskací. Zabavené panství od královské komory koupil v roce 1623 Jaroslav Bořita z Martinic. Když panství v roce 1791 zdědila hraběnka Marie Anna z Althanu, byl sestaven jeho inventář, který v Černovicích uvádí čtyři sedláky s potahem, deset sedláků s polovičním potahem, dvacet pět sedláků bez potahu a devatenáct domkářů. Obsahoval také soupis robotních povinností (místní museli ročně odpracovat 2 184 dní s potahem, 2 200 dní ruční práce v létě a 1 091 dní v zimě) a finanční náhrady ve výši přes 681 zlatých, kterou museli černovičtí zaplatit vrchnosti, aby nemuseli robotovat.[6] Ve stejném roce byla otevřena otevřena první škola.[7] Dalšími majiteli panství se od roku 1810 stali pánové z Firmian a v roce 1848 hrabě Karel z Wolkensteinu.[6]

Dům čp. 5 z poloviny 17. století
Zemědělská usedlost čp. 10

Na svazích vrchu Hradiště nacházely pískovcové a křemencové lomy, jejichž kámen se používal při stavbě chomutovských kostelů ale i dalších staveb v širším okolí. Největšího rozmachu dosáhlo zpracování kamene mezi lety 1680 až 1720, ale zaniklo až koncem 19. století.[7] Kromě toho od 16. století do roku 1895 ve vsi fungoval hamr. V 70. letech 19. století u Černovic vznikl malý hnědouhelný důl Karla von Mayera. Uzavřen byl již v dalším desetiletí.[8] V první polovině 20. století se také těžily kaolinizované jíly, ze kterých se v cihelně až do jejího požáru v roce 1951 vyrábělo žáruvzdorné šamotové zboží.[7]

Koncem 19. století měřilo černovické území necelých 607 ha (337 ha orné půdy, 30 ha zahrad, 19 ha luk, 38 ha pastvin a 23 ha nevyužitelné půdy). Většina z 553 obyvatel pracovala v zemědělství, ale byli tu také tři kupci, čtyři hostince, jeden výčep, dva obuvníci, jeden pekař, kovář, řezník, krejčí a truhlář. Část obyvatel pracovala na železnici.[7]

V roce 1950[6] v Černovicích vzniklo jednotné zemědělské družstvo, které se později sloučilo s družstvem ve Spořicích a společně se staly součástí údlického JZD Vpřed. Na počátku 60. let 20. století byl rekonstruován starý dřevěný vodovod z 19. století a v roce 1967 založen Zemědělský nákupní a zásobovací závod.[9] Místní kino bylo v 70. letech přestavěno na kinokavárnu, ale postupně byl omezován provoz původně pětitřídní školy, až byla v roce 1976 zcela zrušena.[10]

Do urbanismu vesnice zasáhl postup těžby hnědého uhlí v Lomu Nástup, kvůli kterému musela být přeložena železniční trať z Chomutova do Karlových Varů a také silnice I/13. Při budování jejich náhrad byla zbořena řada zemědělských usedlostí a církevních staveb.[11]

Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení znaku a vlajky obce.[12]

Přírodní poměry

Při revizním výzkumu výskytu halofilních rostlin na Chomutovsku byla v roce 2018 v mokřadu na okraji Lomu Nástup asi 260 metrů jihozápadně od vesnice nalezena populace ostřice černoklasé. Další slanomilnou rostlinou nalezenou u Černovic je jitrocel přímořský brvitý, který rostl u zatopených hlinišť u obilního sila.[13]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 844 obyvatel (z toho 432 mužů). Čechů bylo čtrnáct, šest cizinců a ostatní byli německé národnosti. Naprostá většina jich patřila k římskokatolické církvi, pouze šest k evangelické a osm bylo bez vyznání.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 ve vesnici žilo 892 obyvatel, z nichž pouze devatenáct bylo československé národnosti. Ostatní, s výjimkou čtyř cizinců, byli Němci. Kromě jedenácti členů evangelické církve, tří členů církve československé a 29 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[16][17]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 439424460553724844892644613501428337378497
Domy 576873849293127125119112102109120167

Obecní správa a politika

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 601 hlasů v Černovicích získaly 438 hlasů Sudetoněmecká strana a 163 hlasů Německá sociální demokracie.[18]

Pamětihodnosti

Památkově chráněný jednopatrový dům čp. 5 byl postaven v polovině sedmnáctého století a v následujících dvou staletích upravován. Má obdélný půdorys. V přízemí je mázhaus zaklenutý valenou klenbou s výsečemi. Ostatní místnosti mají hřebínkové nebo valené klenby a v patře jsou plochostropé. Před domem stojí sloup od U. Engla z roku 1688, který byl v roce 1840 obnoven K. Bertlem a doplněn sochou Panny Marie. Dalšími památkově chráněnými domy jsou čp. 10 a 80. Nad vjezdem do dvora domu čp. 10 je výklenek se sochou svatého Floriána z první poloviny osmnáctého století a ve zdi domu čp. 80 (obecní úřad) je zasazena výklenková kaplička se sochou Krista Trpitele z roku 1696, která pochází z dílny Jana Brokoffa.[19]

V místech křižovatky u pomníku padlým stávala kaple svatého Petra postavená na konci devatenáctého století a uvnitř bývala socha patrona z první poloviny osmnáctého století.[19] Měla čtvercový půdorys a stanovou střechu se sanktusníkem.[20] Druhá kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici[21] stávala v areálu firmy Reis Robotics u silnice do Chomutova.[22] V barokním slohu slohu ji postavil Johann Behr v roce 1702. Byla zasvěcená Nejsvětější Trojici. Byla zástupcem edikulové architektury se dvěma sloupy s kompozitními hlavicemi po stranách. Uvnitř měla dva výklenky se sochami svatého Jáchyma a svaté Anny, nad kterými byl reliéf Nejsvětější Trojice a socha svatého Jana Nepomuckého.[19] Zbořena bylo v roce 1968.[22]

Na vrchu Hradiště severně od vesnice se nachází přírodní památka Hradiště u Černovic s pozůstatky pravěkého a raně středověkého černovického hradiště.[23]

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 296.
  4. BINTEROVÁ, Zdena. Vznik a význam místních jmen v okrese Chomutov. Černovice. Památky, příroda, život. 1989, roč. 21, čís. 3, s. 74.
  5. PACHNER, Jaroslav. Černovice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 32 s. S. 7. Dále jen Pachner 2001.
  6. Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Černovice, s. 51–52.
  7. Pachner 2001, str. 15
  8. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 183.
  9. Pachner 2001, str. 19
  10. Pachner 2001, str. 21
  11. Pachner 2001, str. 23
  12. Usnesení č. 42, Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 6. schůze ze dne 25. dubna 2018 k návrhu na udělení znaků a vlajek. [cit. 2018-05-12]. Dostupné online.
  13. ONDRÁČEK, Čestmír. Halofilní rostliny na Chomutovsku. Současný stav populací a lokalit slanomilných rostlin, vzácné a významné složky chomutovské květeny. Památky, příroda, život. Oblastní muzeum v Chomutově, 2019, roč. 51, s. 13, 22. ISSN 0231-5076. ISBN 978-80-87898-21-5.
  14. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
  15. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377.
  17. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289.
  18. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 13. ISSN 0231-5076.
  19. Umělecké památky Čech. A/J. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Černovice, s. 187.
  20. Kaple sv. Petra [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-05-15]. Dostupné online.
  21. BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1978, roč. 10, čís. 4, s. 110.
  22. Kaplička Nejsvětější Trojice [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-05-15]. Dostupné online.
  23. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Černovice, s. 55–56.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.