Černovice (okres Chomutov)

Název vesnice je odvozen z osobního jména Černa ve významu ves lidí Černových. V historických listinách se jméno vyskytuje ve tvarech: Schirnowitz (1281), Zschirniwitz (1497), Cziernowicz (1587), Cziernowicze (1606), Czirnowiczy (1623), Cžernowicze (1787) nebo Tschernowitz (1846).[3] Jiný výklad odvozuje historický zápis Schirnowitz ze jména Žernovice ve významu ves kameníků, kteří vyrábějí žernovy.[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281, kdy pravděpodobně patřila chomutovskému Řádu německých rytířů. Součástí chomutovského panství byla i v roce 1488, kdy Beneš z Veitmile († 1496) vypořádal finanční nároky řádu, a získal tak panství do svého majetku. Z doby pánů z Veitmile se dochovaly opisy listin se záznamy práv a povinností černovických obyvatel.[5]

Později Černovice získali Štampachové ze Štampachu a připojili je ke svému ahníkovskému panství, o které však přišli během pobělohorských konfiskací. Zabavené panství od královské komory koupil v roce 1623 Jaroslav Bořita z Martinic. Když panství v roce 1791 zdědila hraběnka Marie Anna z Althanu, byl sestaven jeho inventář, který v Černovicích uvádí čtyři sedláky s potahem, deset sedláků s polovičním potahem, dvacet pět sedláků bez potahu a devatenáct domkářů. Obsahoval také soupis robotních povinností (místní museli ročně odpracovat 2 184 dní s potahem, 2 200 dní ruční práce v létě a 1 091 dní v zimě) a finanční náhrady ve výši přes 681 zlatých, kterou museli černovičtí zaplatit vrchnosti, aby nemuseli robotovat.[6] Ve stejném roce byla otevřena otevřena první škola.[7] Dalšími majiteli panství se od roku 1810 stali pánové z Firmian a v roce 1848 hrabě Karel z Wolkensteinu.[6]

Dům čp. 5 z poloviny 17. století

Zemědělská usedlost čp. 10

Na svazích vrchu Hradiště nacházely pískovcové a křemencové lomy, jejichž kámen se používal při stavbě chomutovských kostelů ale i dalších staveb v širším okolí. Největšího rozmachu dosáhlo zpracování kamene mezi lety 1680 až 1720, ale zaniklo až koncem 19. století.[7] Kromě toho od 16. století do roku 1895 ve vsi fungoval hamr. V 70. letech 19. století u Černovic vznikl malý hnědouhelný důl Karla von Mayera. Uzavřen byl již v dalším desetiletí.[8] V první polovině 20. století se také těžily kaolinizované jíly, ze kterých se v cihelně až do jejího požáru v roce 1951 vyrábělo žáruvzdorné šamotové zboží.[7]

Koncem 19. století měřilo černovické území necelých 607 ha (337 ha orné půdy, 30 ha zahrad, 19 ha luk, 38 ha pastvin a 23 ha nevyužitelné půdy). Většina z 553 obyvatel pracovala v zemědělství, ale byli tu také tři kupci, čtyři hostince, jeden výčep, dva obuvníci, jeden pekař, kovář, řezník, krejčí a truhlář. Část obyvatel pracovala na železnici.[7]

V roce 1950[6] v Černovicích vzniklo jednotné zemědělské družstvo, které se později sloučilo s družstvem ve Spořicích a společně se staly součástí údlického JZD Vpřed. Na počátku 60. let 20. století byl rekonstruován starý dřevěný vodovod z 19. století a v roce 1967 založen Zemědělský nákupní a zásobovací závod.[9] Místní kino bylo v 70. letech přestavěno na kinokavárnu, ale postupně byl omezován provoz původně pětitřídní školy, až byla v roce 1976 zcela zrušena.[10]

Do urbanismu vesnice zasáhl postup těžby hnědého uhlí v Lomu Nástup, kvůli kterému musela být přeložena železniční trať z Chomutova do Karlových Varů a také silnice I/13. Při budování jejich náhrad byla zbořena řada zemědělských usedlostí a církevních staveb.[11]

Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení znaku a vlajky obce.[12]

Při revizním výzkumu výskytu halofilních rostlin na Chomutovsku byla v roce 2018 v mokřadu na okraji Lomu Nástup asi 260 metrů jihozápadně od vesnice nalezena populace ostřice černoklasé. Další slanomilnou rostlinou nalezenou u Černovic je jitrocel přímořský brvitý, který rostl u zatopených hlinišť u obilního sila.[13]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 844 obyvatel (z toho 432 mužů). Čechů bylo čtrnáct, šest cizinců a ostatní byli německé národnosti. Naprostá většina jich patřila k římskokatolické církvi, pouze šest k evangelické a osm bylo bez vyznání.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 ve vesnici žilo 892 obyvatel, z nichž pouze devatenáct bylo československé národnosti. Ostatní, s výjimkou čtyř cizinců, byli Němci. Kromě jedenácti členů evangelické církve, tří členů církve československé a 29 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[15]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 601 hlasů v Černovicích získaly 438 hlasů Sudetoněmecká strana a 163 hlasů Německá sociální demokracie.[18]

Památkově chráněný jednopatrový dům čp. 5 byl postaven v polovině sedmnáctého století a v následujících dvou staletích upravován. Má obdélný půdorys. V přízemí je mázhaus zaklenutý valenou klenbou s výsečemi. Ostatní místnosti mají hřebínkové nebo valené klenby a v patře jsou plochostropé. Před domem stojí sloup od U. Engla z roku 1688, který byl v roce 1840 obnoven K. Bertlem a doplněn sochou Panny Marie. Dalšími památkově chráněnými domy jsou čp. 10 a 80. Nad vjezdem do dvora domu čp. 10 je výklenek se sochou svatého Floriána z první poloviny osmnáctého století a ve zdi domu čp. 80 (obecní úřad) je zasazena výklenková kaplička se sochou Krista Trpitele z roku 1696, která pochází z dílny Jana Brokoffa.[19]

V místech křižovatky u pomníku padlým stávala kaple svatého Petra postavená na konci devatenáctého století a uvnitř bývala socha patrona z první poloviny osmnáctého století.[19] Měla čtvercový půdorys a stanovou střechu se sanktusníkem.[20] Druhá kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici[21] stávala v areálu firmy Reis Robotics u silnice do Chomutova.[22] V barokním slohu slohu ji postavil Johann Behr v roce 1702. Byla zasvěcená Nejsvětější Trojici. Byla zástupcem edikulové architektury se dvěma sloupy s kompozitními hlavicemi po stranách. Uvnitř měla dva výklenky se sochami svatého Jáchyma a svaté Anny, nad kterými byl reliéf Nejsvětější Trojice a socha svatého Jana Nepomuckého.[19] Zbořena bylo v roce 1968.[22]

Na vrchu Hradiště severně od vesnice se nachází přírodní památka Hradiště u Černovic s pozůstatky pravěkého a raně středověkého černovického hradiště.[23]