Vrchnice

Název vesnice vznikl zpodstatněním přídavného jména vrchní ve spojení vrchní ves. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wuerchnicz (1536), Wurchnicz (1556), Wurgnicz (1573), Würchnütz (1595),[1] Virknice (1654),[2] Wirgnitz (1787) nebo Würgnitz (1846).[1]

Krajina v povodí Lužického potoka byla řídce osídlena už v pravěku, ale k výraznějšímu přílivu obyvatel došlo až v období mladšího eneolitu. Sídliště bylanské kultury u Vrchnice stávalo také v době halštatské a v prvním až čtvrtém století před naším letopočtem zde stávala také germánská osada. V té době zde probíhalo zpracování železné rudy. Velká spotřeba dřeva při tavení železa vedla k odlesnění, v jehož důsledku deště spláchly úrodnou půdu do koryta potoka. To vedlo ke změně průběhu toku, a nakonec i k dvě stě let dlouhému vylidnění oblasti během doby stěhování národů.[3]

První písemná zmínka o Vrchnici pochází z roku 1536.[1] Vesnice tehdy patřila městu Kadaň, které ji spravovalo prostřednictvím svého milžanského statku, a pro obyvatele vsi proto platilo kadaňské městské právo. Po stavovském povstání v roce 1547 město přišlo o majetek, ale roku 1561 si Vrchnici koupilo zpět. Podruhé o ni přišlo roku 1621 za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620. Vzhledem k velkému zadlužení města ji však královská komora dne 13. dubna 1628 vrátila zpět. Z roku 1609 pochází zmínka o vrchnickém pivovaru.[4]

Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili čtyři sedláci a osm chalupníků, z nichž pět žilo na městských šosovních usedlostech. Sedláci měli dohromady třináct potahů, dvanáct krav, čtyři jalovice, 34 ovcí a jedenáct prasat. Chalupníkům patřilo 21 potahů, 26 krav, dvacet jalovic, 21 ovcí a 45 prasat. Pěstování pšenice a žita na úrodných polích spolu s chovem dobytka představovaly hlavní zdroj obživy obyvatel.[4]

Roku 1685 město Vrchnici oddělilo od Milžan jako samostatný šosovní statek, ale už o deset let později patřily čtyři vrchnické selské usedlosti opět k Milžanům. Podle tereziánského katastru z roku 1748 tvořily vrchnický šosovní statek dva selské a šest chalupnických gruntů a ve vsi byl násadní rybník.[4]

Vrchnice zanikla roku 1972 v důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí v Lomu Nástup – Tušimice.[5]

Vrchnice se nacházela v katastrálním území Tušimice.[6] Okolní krajina je součástí Mostecké pánve. Vesnice stávala na rozhraní dvou geomorfologických podcelků. Severní část zasahovala do Březenské pánve v podcelku Chomutovsko-teplická pánev a jižní do Čeradické plošiny v podcelku Žatecká pánev.[6] Reliéf krajiny zde byl přeměněn povrchovou těžbou hnědého uhlí.[7] Vesnice stála v nadmořské výšce okolo 285 metrů na pravém břehu Lužického potoka, který ji odděloval od sousedních Přezetic.[5]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 79 obyvatel (z toho 36 mužů), z nichž bylo třináct Čechoslováků a 66 Němců. Všichni byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 76 obyvatel: šest Čechoslováků, 66 Němců a čtyři cizince. Kromě sedmi evangelíků a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Po zrušení poddanství se Vrchnice roku 1850 stala samostatnou obcí,[4] ale od sčítání lidu roku 1869 je uváděna jako osada obce Prahly. Od roku 1961 (1960[4]) patřila jako část obce k Tušimicím a dne 4. února 1972 úředně zanikla.[11]

Před zánikem vesnice z ní byly odvezeny tři drobné památky. Boží muka byla znovu vztyčena u křižovatky silnic z Malého Března do Všestud.[4] Dva kříže, jeden smírčí a druhý cyrilomětodějský, stojí u strupčického kostela svatého Václava.[12][13]