Karel Čulík (politik)
Karel Čulík, uváděn též jako Karel Czulík[2] (2. března 1822 Strupčice – 24. května 1912 Král. Vinohrady[3]), byl rakouský a český právník, notář a politik, v 70. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.
Karel Čulík | |
---|---|
poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1875 – 1878[1] | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národní str. |
Narození | 2. března 1822 Strupčice Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. května 1912 Král. Vinohrady Rakousko-Uhersko |
Děti | Jaroslav Čulík |
Profese | politik |
Ocenění | Řád Františka Josefa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Biografie
Vystudoval gymnázium a pak práva na vysoké škole. 27. října 1846 nastoupil jako praktikant ke kriminálnímu soudu v Praze. 15. listopadu 1847 byl jmenován akcesistou u patrimoniálního úřadu ve Vysokém Chlumci. 28. března 1850 se stal auskultantem a 26. března 1851 adjunktem u soudu v Třebíči a Svitavách, později v Kyjově. 3. února 1857 byl na vlastní žádost jmenován notářem v rámci nové organizace notářské profese v Rakousku. Působil v Černém Kostelci (notářskou kancelář zde otevřel 26. května 1856[4]), později v Nových Benátkách, Karlíně a na Královských Vinohradech, kde pak sídlil po 40 let. Výkon notářské profese opustil teprve rok před smrtí, tedy ve věku téměř 90 let. Působil jako viceprezident české notářské komory.[2]
Byl aktivní i ve veřejném životě. Ve všech místech, kde pobýval, byl volen do obecní samosprávy. Stal se historicky prvním okresním starostou v okrese Nové Benátky. Získal Řád Františka Josefa. Černý Kostelec mu udělil čestné občanství. Byl členem staročeské strany (Národní strana).[2]
V 70. letech 19. století se zapojil do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1875 byl zvolen na Český zemský sněm v městské kurii (obvod Čáslav – Chotěboř – Golčův Jeníkov).[5] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence ale křeslo nepřevzal, byl pro absenci zbaven mandátu a následně manifestačně zvolen v doplňovacích volbách roku 1876.[6]
Zemřel roku 1912 na Královských Vinohradech a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.[3]
Odkazy
Reference
- V rámci politiky pasivní rezistence se na práci sněmu fakticky nepodílel.
- Úmrtí. Národní listy. Květen 1912, roč. 52, čís. 143, s. 3. Dostupné online.
- Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily, sign. VIN Z6, s. 292
- Kronika města Kostelce nad Černými lesy z roku 1912 – 6. část [online]. hradec1.cz [cit. 2013-09-13]. Dostupné online. (česky)
- http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/002schuz/s002001.htm
- http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm