Spor o globální oteplování

Spor o globální oteplování se týká vědecké, politické a veřejné diskuse o tom, zda globální oteplování existuje, jak je v moderní době velké, co ho způsobuje, jaké důsledky bude mít, zda je třeba a zdali je naléhavé podniknout jakékoli kroky, aby se omezilo, a pokud ano, tak jaké akce by to měly být. Ve vědecké literatuře existuje silná shoda, že globální povrchové teploty v posledních desetiletích rostou a že trend je způsoben zvýšenými emisemi antropogenních skleníkových plynů.[3][4][5][6][7][8] Tento konsenzus znovu ukázala metaanalýza z roku 2016[9] diskuse o vědecké shodě nadále pokračuje, odlišné výsledky lze najít, pokud v metaanalýze například počítáme i nepublikující autory nebo procentuálního podílu vztahují i vědecky nevyhraněné postoje.[10] Zjištění klimatologů akceptují státní akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem.[11][12][13][14], i když existuje několik organizací s členy z těžebního průmyslu, kteří zachovávají vyhýbavé postoje.[15] Na internetu jsou i blogy, které s těmito závěry nesouhlasí.[16] Spory o klíčových vědeckých poznatcích o globálním oteplování nyní převládají více v populárních médiích než ve vědecké literatuře.[17] Polarizace v názorech roste se vzděláním.[18] Spory jsou také častější ve Spojených státech amerických než v celosvětovém měřítku.[19][20]

Globální střední teplota od r. 1880 do současnosti podle instrumentálních měření (zdroj GISS). Černá čára je roční průměr a červená čára je pětiletý klouzavý průměr. Patrný je vzestup globálních teplot.
Mapa světa (v nestejnoplochém zobrazení) ukazující trendy povrchové teploty (v °C za desetiletí) mezi lety 1950 a 2014. Zdroj: GISS (NASA).[2]
Emise CO2 z fosilních paliv v srovnání s pěti scénáři emisí IPCC. Poklesy se týkají globální recese. Zdroj obrázku: Skeptical Science.

Někdy je argumentováno tím, že vědecký konsenzus není správnou měrou (argumentum ad populum),[21][22] podstatné ovšem je, že tvrzení o tom, že současné globální oteplování je způsobeno lidmi, je založeno na jasných vědeckých důkazech – reprodukovatelnými měřeními, různými metodami a různými vědeckými týmy.[23][24][25][26][27]

Účastníci politické i lidové debaty týkající se existence a příčin klimatických změn diskutují o zvyšování teploty na Zemi, jež je vysledovatelné pomocí instrumentálních záznamů teplot, o tom, zda se tento trend vymyká normálním klimatickým variacím a zda k němu významně přispívá lidská činnost. Vědci uzavřeli mnohé z těchto otázek ve prospěch názoru, že trend oteplování klimatu existuje, právě probíhá a je bezprecedentní přinejmenším v posledních 2 000 letech.[28] Spory, které jsou také součástí vědecké debaty, zahrnují mj. též odhady toho, do jaké míry je současné klima citlivé na jakoukoli úroveň skleníkových plynů (citlivost klimatu), jak se světová změna klimatu promítne do charakteru klimatu na místní a regionální úrovni a jaké budou důsledky globálního oteplování.

Globální oteplování zůstává stále předmětem rozsáhlé politické diskuse a protilehlé tábory se, zejména ve Spojených státech, často dělí dle politických stran.[29] Mnoho otázek, jako je zodpovědnost člověka za tento trend, je předmětem politicky nebo ekonomicky motivovaných pokusů o bagatelizaci, nebraní v potaz či zavržení – ideologického fenoménu nazvaného akademiky a vědci „popíráním změny klimatu“. Obě strany konfliktu pátrají po zdrojích financování vědců zapojených do diskuse, ať už se jedná o osoby podporující teorii globálního oteplování, či zastánce stanoviska opačného. Vedeny jsou především debaty o nejvýhodnějších strategických odpovědích na vědecké názory, o jejich hospodárnosti a jejich naléhavosti.[30][31]

Odlišné vědecké názory na příčiny globálního oteplování zahrnují názory např. že globální oteplování je projevem klimatických cyklů, že za globální oteplování může kosmické záření, že za globální oteplování může sluneční vítr, postavení planety Země vůči Slunci, pohyb sluneční soustavy vzhledem ke Galaxii či starověké zemědělství. Odlišné názory na důsledky globálního oteplování mluví např. o tom, že globální oteplování má také pozitivní důsledky, či náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí.

Veřejné mínění

Ve Spojených státech se masmédia globálnímu oteplování věnovala jen málo až do sucha v roce 1988 a do svědectví Jamese E. Hansena v Senátu, který „abnormálně horké počasí sužující naši zemi“ výslovně přičítal globálnímu oteplování. Globální oteplování v USA získalo větší pozornost po uvedení dokumentárního filmu Nepříjemná pravda s Al Gorem v roce 2006.[32]

Také britský tisk změnil své zpravodajství na konci roku 1988 po projevu Margaret Thatcherové v Královské společnosti, v němž obhajovala opatření proti klimatickým změnám způsobeným člověkem.[33] Podle akademické analytičky Anabely Carvalhové bylo jedním z důvodů změny veřejného diskurzu to, že si Thatcherová „přivlastnila“ rizika klimatických změn, aby podpořila jadernou energii, a to v souvislosti s likvidací uhelného průmyslu po stávce horníků v letech 1984–1985. Ekologické organizace a politická opozice zároveň požadovaly „řešení, která by byla v kontrastu s vládními“.[34] V květnu 2013 zaujal Charles, princ z Walesu, ostrý postoj, v němž kritizoval popírače změny klimatu i korporátní lobbisty, když přirovnal Zemi k umírajícímu pacientovi. „Vědecká hypotéza je testována až do absolutního zničení, ale medicína nemůže čekat. Když lékař vidí dítě s horečkou, nemůže čekat na nekonečné testy. Musí jednat podle toho, co je na místě.“[35]

Mnoho evropských zemí přijalo opatření ke snížení emisí skleníkových plynů již před rokem 1990. Západní Německo začalo jednat poté, co se v 80. letech 20. století dostala do parlamentu Strana zelených. Všechny země Evropské unie ratifikovaly Kjótský protokol z roku 1997. Značnou aktivitu vyvíjely i nevládní organizace.[36]

Teorii, že nárůst skleníkových plynů povede ke zvýšení teploty, poprvé navrhl švédský chemik Svante Arrhenius v roce 1896, ale změna klimatu se jako politické téma objevila až v 90. letech 20. století. Trvalo mnoho let, než se tomuto konkrétnímu problému začala věnovat jakákoli pozornost.[37]

Odlišné názory na příčiny globálního oteplování

Část vědců mimo klimatologii, politici a další laici se snaží dokázat, že globální oteplování není ovlivněno primárně antropogenními aktivitami,[38] pokud jsou ovšem jejich práce analyzovány odborníky, jsou v některých identifikovány výrazné metodologické další chyby.[39]

Mezi hlavní hypotézy popírající dominantní vliv antropogenní příčiny globálního oteplování patří následující teorie:

Globální oteplování je projevem klimatických cyklů

Klima se stále mění. Měli jsme doby ledové i teplá období, kdy byli na Špicberkách aligátoři. Doby ledové se vyskytovaly s periodou 100 tis. let během posledních 700 tis. let a v minulosti byla i teplejší období než nyní, nezávisle na tom, že tehdy byly nižší hladiny CO2. Nedávno jsme měli Středověkou teplou periodu a Malou dobu ledovou.[40]

Tým vědců kolem profesora Jana Espera z Univerzity Johana Gutenberga v Mainzu provedl dlouhodobou rekonstrukci teplot za posledních 2 000 let, založenou na studiu vzorků letokruhů stromů z finského Laponska (fosilizované zbytky stromů z finských jezer), které sahaly až do roku 138 př. n. l. a umožnily rekonstruovat vývoj teplot velmi podrobně. Autoři studie tvrdí, že klima se celkově mírně ochlazuje. V dobách říše římské i ve středověku byla podle studie období, kdy bylo klima teplejší, než dnes. Podle výsledků této dlouhodobé rekonstrukce klimatu, publikované v časopise Nature Climate Change, se během posledních 2 000 let snížila průměrná teplota o 0,3 stupně každých tisíc let. Esper proto zdůraznil, že vědci varující před globálním oteplením podceňují dlouhodobé trendy, jelikož současné „globální oteplení“ představuje výkyv o jeden stupeň od linie dlouhodobého trendu, který již nastal v minulosti vícekrát.[41][42]

Vysvětlení klimatologů
Rekonstrukce hladin oceánů ukazují, že výše hladiny oceánu během středověkého oteplení byly nejvýše za posledních 110 000 let – a že, i kdyby teplota dále nerostla, bude tento rekord překonán patrně v letech 2090 až 2099.[43] Je velmi pravděpodobné, že současné teploty jsou nejvyšší za posledních 100 000 let.[44] Ovšem jedná se o vybraný interval, kdy jen o pár tisíc let dříve (Eemský interglaciál) byla teplota vyšší[44] a hladina moře byla také výše. Takových období, kdy je teplota vzduchu a hladina moře vyšší, je však více.[45] Další studie ukazují, že žádný z minulých výkyvů teplot se dosud nevyskytoval na globální úrovni. I ty nejrozsáhlejší teplotní anomálie zasáhly maximálně polovinu planety. Například Malá doba ledová zasáhla nejsilněji v Tichomoří v patnáctém století, do Evropy však přišla až v sedmnáctém století. Středověké teplé období, které trvalo do roku 950 do 1250, zvedlo teploty na čtyřiceti procentech planety.[46][47][48]

Za globální oteplování může kosmické záření
Paleoklimatická korelace mezi změnami toku kosmického záření a teploty moří.

Dánský fyzik Henrik Svensmark začal přisuzovat globální oteplování vlivu kosmického záření na tvorbu mraků.[49][50] Pro různé časové škály byla nalezena silná korelace mezi zářením a teplotou.[51]

Vysvětlení klimatologů
Klimatologové ve svých pracích dokazují, že nejsou splněny fyzikální podmínky, při kterých by Svensmarkova teorie mohla fungovat.[52][53][54][55] I novější studie konstatuje, že kosmické záření má vliv na fluktuace globálních teplot, ale neprokazuje vliv na průměrné klima.[56] Ale zvýšené kosmické záření může za intenzifikaci blesků, tak i množství požárů a tak i změnu prostředí a klimatu.[57] Kauzálně také může působit na změnu oblačnosti.[58]

Za globální oteplování může sluneční vítr

Jedním z pokusů jak vysvětlit mechanismy působení Slunce na klima je tzv. Svensmarkova hypotéza o vlivu slunečního větru na přísun kosmického záření a tím na oblačnost (tzv. kosmoklimatologie).[59][60] Citlivost má dokládat Forbushův pokles.[61]

Vysvětlení klimatologů
Výzkumy do roku 2008 ukazují, že toto není žádný podstatný faktor, ovlivňující klima.[62][63][64] To potvrzuje i souborná studie z roku 2016.[65] Preprint studie japonských vědců z roku 2018[66] naznačuje potřebu lépe zabudovat vliv slunečného větru do klimatických modelů IPCC, které roli oxidu uhličitého nadhodnocují.[67] To potvrzují i jiné studie.[68][69] Studie z roku 2019 ukazuje, že čtvrtinu variability zimního klimatu na severní polokouli lze přičíst energii slunečního větru.[70] Zatím (v roce 2021) na toto téma nepanuje vědecký konsensus.[71]

Za globální oteplování může pohyb Země ve Sluneční soustavě

Vliv na klima planety má také postavení Země vůči Slunci, které se cyklicky mění vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Tomuto jevu se věnoval srbský vědec Milutin Milanković a jeho práce je dnes známá jako tzv. Milankovičovy cykly, resp. Milankovićova teorie. Podle této teorie jsou klimatické změny způsobeny změnou intenzity slunečního záření, ke kterému dochází vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Ke změnám dochází v důsledku tří periodicky se opakujících změn parametrů oběžné dráhy Země kolem Slunce. Jedná se o změnu excentricity (výstřednosti) eliptické dráhy Země, která má dvojí periodicitu (asi 100 000 a 413 000 let), dále o změnu sklonu osy otáčení s periodicitou asi 40 000 let a o precesi rotační osy Země, která má také dvojí periodicitu (19 000 a 23 000 let). Výslednice jednotlivých cyklů ovlivňují klima na Zemi od jejího vzniku.[72] Je to považováno za hlavní příčinu změny klimatu.[73]

Vysvětlení klimatologů
IPCC také zastává názor, že hlavním spouštěcím mechanismem dob ledových a meziledových jsou tyto astronomické cykly. Dodává ale, že k plnému vysvětlení je třeba započítat i minoritní vliv oxidu uhličitého.[74]

Za globální oteplování může pohyb Sluneční soustavy vzhledem ke Galaxii

Paleoklimatologická data za posledních 500 milionů let ukazují že dlouhodobé změny teploty pouze slabě souvisejí se změnami obsahu oxidu uhličitého.[75] Shaviv and Veizer[76] toto rozšířili o argumentaci, že největší dlouhodobý vliv na teplotu má ve skutečnosti pohyb celé naší sluneční soustavy kolem středu Galaxie. Dále argumentovali, že v měřítku geologických dob změny koncentrace oxidu uhličitého srovnatelné se zdvojnásobením jeho hladiny od předprůmyslové éry vedly ke zvýšení teploty pouze přibližně o 0,75 °C a nikoli o 1,5–4,5 °C, předpovídaných klimatickými modely.[77]

Vysvětlení klimatologů
Veizerovy současné publikace byly diskutovány a kritizovány na webových stránkách RealClimate.org.[78] Ale všeobecně tvrzení na webu RealClimate.org (který spoluzaložil Gavin A. Schmidt z GISS) jsou vědci kritizována.[79] Cyklus s periodou zhruba 250 milionů let (viditelný například na hladině moře) nemusí být galaktického původu, ale můžete jít i o tektonický cyklus.[80]

Za globální oteplování mohou především freony

Podle Qing-Bin Lua je vliv freonů na globální oteplování zásadní.[81]

Vysvětlení klimatologů
Toto tvrzení vyvolalo mezi vědci diskusi. [82][83] Avšak James Hansen, tehdy ředitel GISS, také již v roce 1988 připisoval CFC vliv srovnatelný s oxidem uhličitým, pokud se jejich produkce neomezí, k čemuž došlo (Montrealský protokol).[84] Omezení CFC tak mohlo snížit oteplení až o 1 °C.[85]

Globální oteplování bylo ovlivněno již starověkým zemědělstvím

Paleoklimatolog William Ruddiman přišel s poznatky, že vliv lidstva na globální klima započal již přibližně před 8 000 roky s rozvojem zemědělství a svou teorií vysvětluje změny v koncentracích CO2 v tomto období. Ruddiman uvádí, že bez tohoto efektu by nyní na Zemi nastupovala nebo již dokonce nastoupila další doba ledová.[86] Tato teorie je dále zkoumána dalšími vědci, kteří potvrdili fakt, že tehdejší zemědělci mohli ovlivnit klima, ale nesouhlasí s tím, že by to zabránilo době ledové.[87][88] Zvýšené emise jsou zaznamenány od středověku a tedy v předindustriálním období.[89] Již starověcí farmáři způsobovali erozi a měnili i klima.[90][91] I před 4 tisíci lety docházelo k znečištění půdy a k eutrofizaci.[92] Dokonce i před zemědělstvím lidé vypalováním lesů měnili klima.[93]

Vysvětlení klimatologů
Zpráva IPCC o klimatu a krajině (SRCCL) z roku 2019 taktéž poukazuje na vlivy zacházení s krajinou a klimatickou změnu – říká,[kde?] že zacházení s krajinou je důležitým faktorem boje s klimatickou změnou, ale samo o sobě není schopné zabránit dalšímu oteplování,[94] což ale nevyvrací výše uvedené, že nebylo značně ovlivňováno před průmyslovou revolucí.

Odlišné názory na oteplování v posledních letech
Váhové funkce jednotek MSU (pro satelitní určování teploty) založené na tzv. U.S. Standard Atmosphere.

Globální oteplování neexistuje

Názory, že se Země neotepluje, přetrvávají z období krátkodobého zastavení nárůstu teplot v šedesátých a sedmdesátých letech, které bylo i vědci označováno jako období globálního ochlazování.[95] I tehdy se uvažovalo, že u ochlazování jde o alarmismus či konspiraci.[96] Toto dočasné ochlazování bylo pravděpodobně způsobeno antropogenními emisemi aerosolů; po vyčištění většiny zdrojů znečištění se opět začalo oteplovat.[97]

Globální oteplování skončilo
Podrobnější informace naleznete v článku Pauza globálního oteplování.

V letech 2008–2013 se na různých blozích objevovaly názory, že globální oteplování se zastavilo, či dokonce že nastává ochlazování.[98][99] Tyto závěry byly podle klimatologů dány nesprávnou interpretací krátkodobých[100] (v rozsahu jednoho čí několika málo let) výkyvů teplot, způsobenými s velkou pravděpodobností především jevy El Niño a La Niňa a aktivitami vulkánů, ve srovnání s dlouhodobými trendy. Po odečtení těchto krátkodobých jevů, se ukazuje, že průměrné teploty narůstají prakticky nezměněnou rychlostí.[101] Výzkum zveřejněný v červenci 2015, týkající se aktualizovaného souboru dat NOAA[102][103] zpochybnil existenci pauzy a nezjistil žádný náznak zpomalení ani v předchozích letech.[104][105][106][107] Podrobná studie následně podporuje závěr, že oteplování pokračuje, ale také zjistilo, že mezi lety 2001 a 2010 došlo k menšímu oteplování, než předpovídaly klimatické modely, a že toto zpomalení lze přičíst krátkodobým změnám v tichomořské oscilaci (PDO), která byla v tomto období negativní.[108][109][110]

Odlišné názory na důsledky globálního oteplování

Tato sekce popisuje odlišné názory, které někteří mají, ale nemusejí být pravdivé.

Globální oteplování má i pozitivní důsledky

Pozitivní důsledky globálního oteplování jsou uváděny v různých studiích. Příkladem mohou být publikace tzv. nevládního panelu NIPCC, který ve svých výstupech tvrdí, že pozitivní vliv může dokonce převažovat.[111] Klimatologové výstupy tohoto lobbistického sdružení, podporovaného především pravicovým think-tankem Heartland Institute,[112][113] označují za zcela zmatečné, metodologicky špatné a nevědecké.[114] Některé výstupy NIPCC pak dávají klimatologové do souvislosti se snahami o zpochybnění Páté hodnoticí zprávy IPCC.[115][116] K převážně pozitivnímu vlivu globálního oteplování se hlásí i Patrick Moore, bývalý aktivista[117] Greenpeace.[118] Publikování pozitivních důsledků bývá potíráno.[119]

Některé studie tvrdí, že počet lidských úmrtí z chladného počasí je o řád větší než z horkého počasí.[120] Jiní ovšem tvrdí, že tato tvrzení jsou sporná, že zvýšená úmrtnost je v každém regionu spíše obdobné při odchylkách od běžné teploty na obě strany.[121][nenalezeno v uvedeném zdroji] Studie publikovaná v prestižním časopise The Lancet odhaduje, že globálně lze v letech 2000 až 2019 chladu přičíst 8,5 % úmrtí, kdežto teplu pouze 0,9 % a zatím úmrtí z teplotních extrémů jako celku ubývají.[122]

Rostliny rostou více s rostoucí koncentrací oxidu uhličitého.[123][124][125] Ukazuje se ovšem, že tyto teorie fungují pouze v laboratorních podmínkách a v přírodě záleží i na dalších faktorech a "hnojení" pomocí zvýšeného CO2 nemá takový efekt, především díky nedostatku dusíku. Navíc ve většině oblastí pozitivní přínos zvýšení koncentrací CO2 je anulováno škodami, způsobenými zvýšeným výskytem sucha a vln veder.[zdroj?] U vybraných zemědělských plodin, u kterých dochází skutečně ke zvyšování výnosů (cca o 8 %) se ukazuje navíc problematické snižování obsahu živin a proteinů.[126] Suché oblasti se také více zelenají.[127]

Někteří tvrdí, že na zeměkouli bylo nejlépe během středověkého klimatického optima (přibližně 950–1250), že teplejší klima se projevovalo jako dlouhodobě stabilní, s dostatkem srážek a vedlo k období blahobytu, stabilním zemědělským výnosům a stavbám katedrál, naopak chladné období se vyznačovalo extrémy, neúrodou a hladomory, které přišly s nástupem malé doby ledové.[128] Vědci poukazují na fakt, že pravděpodobně ale nešlo o globální jev, tepleji bylo pouze v některých regionech,[129][130] a také, že klimatické podmínky nebyly jedinými důvody pro rychlý nárůst počtu obyvatel a s tím související rozvoj. Wilhelm Abel uvádí jako důvody pokroku v zemědělství také používání technického vybavení, jako jsou ohlávky pro tažné koně, jakož i využití půdy a diverzifikaci plodin.[131]

Některé studie ukazují, že klimatická změna způsobená člověkem může odvrátit následující dobu ledovou, nebo posunout její nástup. Studie ovšem zároveň zdůrazňují fakt, že nástup nové doby ledové nejde očekávat, i bez lidského působení, dříve, než za 50 000 let.[132]

Podle vědců z University of New South Wales se v některých případech zvýší srážky i v suchých oblastech; studie však přímo zdůrazňuje, že v těchto oblastech nedojde ke zvýšení zásob vody, protože ke zvýšení srážek dojde formou extrémních dešťů s rychlým odtokem, povodněmi a dalšími negativními jevy.[133]

Vědecké studie ukazují, že celosvětově došlo ke snížení počtu požárů ve volné přírodě cca o 25 %, požáry v naprosté většině ubyly ve stepních oblastech, kde původní savana byla proměněna na obdělávanou půdu a zemědělci tak narušili odvěký cyklus občasných požárů a obnov těchto oblastí. Naopak v lesních oblastech na západě USA, a v oblastech tundry počet požárů naopak stoupá,[134] důvodem je také snižování odolnosti lesů vůči požárům.[135] Velmi negativní vliv mají požáry, které jsou přičítány klimatické změně v Kalifornii.[136] Přírodní požáry přitom mohou částečně také bránit oteplování planety, protože emitují velké množství aerosolů, které "stíní" sluneční záření.[137]

Globální oteplování nezpůsobuje extrémy v počasí

Různí autoři navrhují různý způsob popisu vln veder.[138] Například index HWMId ukazuje (používá k tomu například data NOAA),[139] že od devadesátých letech 20. století došlo globálně k výraznému nárůstu vln veder.[140] Pro stejný model klimatu (počítající s růstem teplot) předpovědi ukazují v některých regionech nárůst extrémů související s horkem, ale pokles extrémů související s chladem či mrazem.[141] Podle některých studií i v USA klesá extrémnost zim.[142] Podle National Center for Health Statistics z Centers for Disease Control and Prevention lze v USA připsat více úmrtí mrazům než vedrům.[143] Metaanalýza ukázala, že je vyšší úmrtnost při mrazech.[144] A nejen při extrémech.[145] V Číně také klesá extrémnost zim.[146]Variabilita teplot bude s oteplováním globálně menší.[147] To potvrzují i záznamy z doby ledové, kdy byla variabilita klimatu větší.[148] Variabilita se podle modelů z roku 2018 s oteplením bude snižovat u pólů (ale i ve většině Evropy) a zvyšovat u rovníku, kde je variabilita teplot menší.[149] Studie z roku 2018 ukázala, že modely na základě teplot povrchu systematicky nadhodnocují předvídané nárůsty extrémů.[150]

Index atlantické multidekádní oscilace (ovlivňující například výskyt hurikánů) ukazuje od 19. století na dlouhodobější kolísání a nikoli jen na nárůst v době satelitních pozorování.

Globálně klesá pozorovaná rychlost větrů.[151][152] Některé zdroje se snaží tvrdit, a to i na základě zprávy IPCC, že počet a síla hurikánů se nemění.[153][154] Zvyšují se jen nominální hodnoty škod, ale není globálně pozorován nárůst tropických cyklón,[155] jiné studie jasně ukazují současný nárůst intenzity hurikánů a navyšující se škody i po započtení inflace (bez započtení nárůstu populace a majetku). Za nárůstem škod může nárůst pobřežní populace a jejího bohatství.[156] Nejvíc škod doposud bylo v roce 2017.[157] Ve středověku zde ale byla intenzita hurikánů větší než je podle záznamů pozorování vedených od roku 1851.[158]

Vysvětlení klimatologů

Simulace IPCC ukazují na pokles variability klimatu ve středních zeměpisných šířkách a to hlavně v zimě.[159] Různé vědecké práce po roce 2018 ukazují výrazný nárůst extrémů v počasí a jejich souvislosti s klimatickou změnou – může se přitom jednat nejen o vlny veder, ale také epizody extrémních mrazů, související s polárním vírem,[160][161][162] dočasně při zpomalení oteplování,[163] lokálně v USA,[164] či na základě modelových předpovědí.[165]

Klimatický model z roku 2018 ukazuje na zvýšení intenzity hurikánů s teplotou.[166] Výzkum z roku 2019 ukazuje na zvýšení rizik z hurikánů[167] a také na zvýšení hurikánů v centrální a východní oblasti Atlantiku.[168] V AR5 IPCC se píše, že například nejsou důkazy pro to, že by globálně narůstala sucha a že odhady trendů v předchozí zprávě AR4 byly pravděpodobně nadhodnocené.[169] Novější zpráva IPCC z roku 2019 uvádí souvislosti mezi klimatickou změnou, zacházením s krajinou, suchem a desertifikací.[170] Tuto myšlenku již měl výše uvedený Ruddiman a k masovému zacházení s krajinou již docházelo před mnoha sty lety.

Pojišťovny jen straší lidi

Kritici se domnívají, že pojišťovny se strašením jen snaží získat více klientů; např. Roger Pielke tvrdí, že škod přibývá, protože je více lidí a jsou bohatší a popírá vliv extrémů počasí.[171]

Vysvětlení klimatologů

Různé studie však ukazují skutečný nárůst nákladů (očištěných o inflaci) na likvidaci škod způsobených změnou klimatu.[172][173][174] Nárůst bohatství, a tak i škod, neuvádí. Zajišťovací společnost Munich Re již roku 1973 varovala před nárůstem škod způsobených změnou klimatu.[175] Německá společnost Munich Re a švýcarská Swiss Re jsou největšími světovými zajišťovnami. Například roku 2002 varuje ve své studii před nárůstem extrémních událostí.[176] Nárůst pojištění tak překračuje inflaci.[177] Ekonomické ztráty způsobené klimatem se ale mohou v různých regionech meziročně výrazně lišit.[178]

Vyzobávání rozinek

Vyzobávání rozinek je obecně klam neúplných důkazů, kdy opačné argumenty nebo příklady se vědomě vynechávají. Lze tak například přizpůsobit i alarmisticky znějící tvrzení tak, aby byla podpořena argumentace z oficiálních míst (hokejkový graf) a příklady jsou následující:

Příkladem je volba intervalu časové řady („nejhorší od roku“).[179] Například u statistik požárů v Amazonii.[180] Podobně je vyzobáváním, že je největší teplota za posledních 110 000 let. Ovšem jedná se o vybraný interval,[181] kdy jen o pár tisíc let dříve (Eemský interglaciál) byla teplota vyšší[44] a hladina moře byla také výše, takže současný stav není katastrofální pro přírodu. Takových období, kdy je teplota vzduchu a hladina moře vyšší, je však více.[182] Průměrná teplota Země ve fanerozoiku byla přibližně 20 °C a pohybovala se od 10 °C do více než 25 °C, přičemž dnešní teplota je podprůměrná a rovna přibližně 14,5 °C.[183] Antropogenní vliv na oteplení povede jen k teplotnímu normálu 20 °C.[184]

Podobně jde i o výběrové zkreslení. Populace ledního medvěda mediálně rapidně poklesla například v oblasti Beaufortova moře.[185] Důvodem je údajně globální oteplování a úbytek potravy, vedoucí k vyhladovění.[186] Zaměření se na jednu konkrétní oblast značí však výběrové zkreslení (a v tomto případě i hraní na emoce), neboť Mezinárodní svaz ochrany přírody globální trend úbytku ledního medvěda nezpozoroval.[187] Úbytek medvěda je tak označován za alarmismus.[188]

Náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí

Kritici Kjótského protokolu jako ekonom Richad J. S. Toll nebo statistik Lomborg namítají, že nákladné snižování emisí nemá na klima prakticky vliv. Tvrdí, že i kdyby se všechny státy světa celých sto let plnily Kjótský protokol, do roku 2100 by se tím oteplení oddálilo jen o 0,15 °C.[189] Někteří ekonomové jako Václav Klaus se však domnívají, že náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí skleníkových plynů. Proto je podle nich zbytečné a neefektivní pokoušet se tyto emise razantně snižovat.[190]

O plánech EU snížit do roku 2020 své emise o 20 % vůči hladinám z roku 1990 Bjørn Lomborg říká: To by stálo asi 250 miliard USD ročně. Kdyby takto investovali celých 80 let až do roku 2100, mohli by tak snížit oteplení o dvacetinu stupně Celsia, tj. 0,05 °C. Podle toho zaplatíme jeden dolar, abychom odvrátili ekologické škody za 2 centy.[zdroj?] Jde o výpočty ekonoma Richarda Tolla, který sám pracoval v IPCC.[191] Samotná studie R. Tolla ovšem ukazuje na fakt, že přes počáteční příznivý vliv oteplování na HDP, bude mít s vyšší teplotou toto oteplování negativní vliv,[192] ačkoliv ekonomové nemají vůbec jasno v tom, jaký mají přírodní katastrofy vliv na růst HDP.[193]

V roce 2006 byla publikována známá Sternova zpráva pro britskou vládu. Podle Sterna se jakékoli odkládání opatření proti oteplování prodraží. Zpráva byla kritizována, že neprošla recenzním řízením a do Čtvrté zprávy IPCC byly citáty z ní vloženy po uzávěrce s obejitím recenzentů.[194] Hlavním jádrem odborné kritiky bylo, že Sternovy výpočty vycházejí z představy, že hodnota peněz se v čase nemění (skoro nulová diskontní míra).[195][196] Jiní autoři však Sternovu zprávu podporují a naopak tvrdí, že Stern ve své zprávě podcenil netržní škody, způsobené globálním oteplováním.[197] Caney ve své práci ukazuje, že i když mohou být některé pochyby o diskontování obsaženém ve zprávě, některá mitigační opatření by měla být přijata okamžitě.[198]

Náklady na snižování emisí se investují neefektivně

Například biopaliva spíše způsobují společnosti problémy.[199] Metaanalýza ukázala, že nejsou propagovány nejúčinnější způsoby (například snižování počtu dětí k redukci přelidnění), ale spíše neefektivní způsoby investování (výměna žárovek za úsporné).[200] Malá rychlá opatření pak demotivují občany k podpoře podstatných dlouhodobých opatření.[201] I samotná varování mohou být demotivující.[202] Zvyšování účinnosti naopak zvyšuje spotřebu jak ukazuje Jevonsův paradox.[203] Tlak na přechod způsobuje inflaci (greenflation), která brání vlastnímu přechodu.[204]

Bjørn Lomborg vyzývá, že je třeba nová technologie, protože stávající přechod od emisí stávající technologií bude podle studie v časopise Nature[205] v USA stát v průměru každého občana každý rok 11 tisíc dolarů v současných cenách.[206] Přičemž současné škody globálním oteplováním nedosahují ani 1 tisíc dolarů ročně na občana.[207]

Život se přizpůsobí
Před přibližně 40 milióny let na zemi panovala teplota, kterou způsobí spálení všech fosilních paliv. Uvedené hodnoty teploty ve fanerozoiku podle[208] nejsou přímo ze záznamu δ18O Vezierových dat,[209] ale po odečtení časového trendu δ18O (a odpovídajícímu trendu teploty -9 °C za miliardu let) a doplněné o modelový vliv oxidu uhličitého.

Lidé v minulosti se velmi dobře vypořádali s klimatickými výkyvy.[210] Ústav CRED dokumentuje, jak se zvyšuje schopnost lidstva k adaptaci. Dnes při přírodních katastrofách umírá asi o 90 procent méně lidí než před sto lety.[211] Hlad v Africe způsobují převážně válečné konflikty a nikoli změna klimatu.[212] Organismy se také dokáží rychle přizpůsobovat aniž by docházelo k podstatným změnám v DNA.[213] Vymírání organizmů spíše od pradávna způsobují lidé přímo a nikoli vlastní klimatická změna.[214] Odhaduje se, že klimatická změna má na svědomí jen 7 % ze ztrát druhů.[215] I lesy ovlivňují spíše lidé přímo a nikoli klimatem.[216][217][93]

Pokud se uvolní skleníkové plyny spálením všech fosilních paliv, průměrná teplota povrchu Země se oteplí přibližně o 8 °C.[218] To je méně, než bylo maximum průměrné teploty během eocénu, kdy už existovali primáti.

Kritika klimatických modelů

Roku 2019 poslalo více než 500 osob, které o sobě prohlásily, že jsou vědci a profesionálové z oblasti klimatu a příbuzných oborů (za Českou republiku podepsal dopis pouze bývalý prezident Václav Klaus) otevřený dopis OSN (Evropské klimatické deklarace),[219] ve kterém tvrdí, že není žádný stav klimatické nouze a globální oteplování nezvyšují přírodní katastrofy, že oteplování je pomalejší, než je predikováno a klimatická politika se opírá o nedostatečné modely.[220] Celý dopis byl kritiky označen jako zcela nekompetentní, nesouvisející s aktuálním stavem vědeckých poznatků, kompetentnost hlavních autorů byla označena jako velice slabá.[221][222]

Zpochybňování klimatických modelů v souvislosti s pauzou v globálním oteplování
Podrobnější informace naleznete v článku Pauza globálního oteplování.

Během globálního oteplování se občas vyskytují několikaroční období relativně malého nárůstu globálních teplot. Širokou publicitu získala údajná pauza globálního oteplování v období 1998–2013. Teplo roku 2015 z velké části ukončilo jakoukoli zbývající vědeckou věrohodnost tvrzení, že předpokládaná „pauza“ od roku 1998 měl jakýkoli význam pro trend dlouhodobého oteplování.[223] V roce 2013 vzrostl zájem veřejnosti na zveřejnění Páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu a ačkoliv odborníci poukazovali na to, že patnáctileté období je příliš krátké na to, aby určilo smysluplný trend, zahrnovala zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) i text o pauze v oteplování,[224] který říkal, že v letech 1998 až 2012 je mnohem nižší patnáctiletý trend růstu teplot, než za 60 let v letech 1951 až 2012.[225] Z toho hlediska byly ve zprávě také posuzovány klimatické modely, takže v kapitole 9 (vydané v roce 2013), bylo konstatováno, že 111 z 114 modelů autorů z celého světa mělo pro období 1998–2013 vyšší odhady nárůstu teploty, než byly naměřené průměrné teploty vzduchu nad souší.[226]

Tento problém klimatických modelů konstatovala v době vydání různá média, například MailOnline[227] a také v časopisu Nature vyšel článek, jehož spoluautorem byl také klimatolog Michael E. Mann známý z Climategate, který se zabýval tímto problémem a problém modelů našel.[228]

Pozdější výzkumy ukázaly, že když byly chybějící údaje z rychle se oteplující Arktidy interpolovány a zahrnuty do globálních průměrů teploty, tak by tzv. pauza v datech IPCC AR5 zmizela,[229] a tím pádem byla původní domněnka o chybných odhadech modelů odstraněna.[230] Přesto neregulérnosti v trendu teplot jsou reálné.[231] Ukazuje se, že pauzu může způsobovat nárůst záchytu oxidu uhličitého rostlinami.[232]

Další kritiky klimatických modelů

Sluneční aktivita je do relativních modelů pro radiační působení zahrnována jako téměř neměnná, přestože se odhad pro absolutní intenzitu záření Slunce po roce 2000 změnil o několik W/m2.[233] Citlivost klimatu λ se odhaduje od 0,1 °C na W/m2[234] do 1 °C na W/m2.[235] Někteří tak tvrdí, že existuje publikační zkreslení citlivostí klimatu (z asymetrie distribuce publikovaných citlivostí klimatu) a citlivost klimatu se nadhodnocuje.[236][237] Vliv záření Slunce změnou kalibrace přístrojů tedy přes citlivost klimatu způsobil změnu v absolutních hodnotách i větší než 1 °C. Podobně globální albedo má také značnou nejistotu (přes procento),[238] která odpovídá několika °C (pro teploty okolo 300 K absolutní teploty). Klimatické modely totiž nejsou absolutním fyzikálním modelem systému Země a Slunce, ale jen relativních změn (o kolik se oteplí či změní záření). Jako reference se volí například rok 1750,[239] pro který jsou dostupná spíše jen proxy data. Klimatické modely tedy předpokládají, že dobře kalkulují relativní změny veličin, ale absolutní hodnoty jsou (nezměřené) nepřesné na to, aby vstupy modelů podchytily globální oteplování o desetiny °C. Změny teplot se označují jako anomálie[240] a absolutní teploty se neuvádějí.[241] Ovšem teplota je intenzivní fyzikální veličina a tudíž ji nelze sčítat a odčítat na základě příspěvků (například vlivu na globální oteplování). Správnou veličinou pro fyzikální modely je teplo a nikoli teplota.

Schopnost modelů reprodukovat vývoj klimatu na regionální úrovni je stále nízká. Ukazuje to srovnání naměřených teplot se simulacemi modelů CMIP3+.[242] Jak ukázala studie z roku 2020, tak některé novější modely CMIP6 stále nerealisticky nadhodnocují oteplování a neodpovídají historickým datům.[243] O klimatu se ví stále málo, aby bylo možno provést fundované předpovědi.[244]

Pauza

Modely se doposud soustředily na dlouhodobý trend za sto let, ale ignorovaly klimatické cykly jako je 60letý cyklus PDO (Pacific Decadal Oscilation). Proto modely nedovedou vysvětlit rychlé tempo oteplování v první půli 20. století. Toto může být možná i příčinou, proč modely nepředpověděly pauzu v oteplování po roce 1998.[245] El Niño ale neodpovídá klimatickým modelům.[246] Modely totiž cykly neobsahují, byť jsou v záznamech teplot všeobecně přítomné.[247] Existují tak také snahy změnit způsob zpracování dat, který změní naměřenou pauzu v globálním oteplování.[248] NOAA porušila svá pravidla a publikovala zprávu, která se snažila popřít tuto pauzu v oteplování.[249] John Bates, bývalý vedoucí NOAA programu teplotních záznamů, obvinil Thomase Karla, který vědeckým článkem popíral pauzu v oteplování, že manipuloval s daty.[250]

Aerosoly

V září 2005 Bellouin a spol. v časopise Nature publikoval hypotézu, že odrazivost způsobená atmosférickým znečištěním (aerosoly) byla proti předchozím předpokladům asi dvojnásobná (odhaduje přímé radiační působení aerosolů DRF rovno -1.9 W/m2) a že tím byla jistá část globálního oteplování maskována. Pokud se to v dalších studiích potvrdí, znamenalo by to, že současné modely velikost budoucího globálního oteplování spíše podceňují.[251] Roku 2014 je však stále (pro rok 2010) odhad DRF -0.36 W/m2 a DRE -1.83 W/m2.[252] Roku 2020 byla stanovena standardní nejistota určení u DRF na 0.31 W/m2 a u DRE na 1.1 W/m2.[253] V rámci nejistoty rozšířené na pravděpodobnost 95 % nelze určit, zda je efekt aerosolů negativní nebo zda není i pozitivní. Zpráva IPCC AR6 z roku 2021 v grafu uvádí, že chladivý vliv aerosolů ještě převládal nad oteplením vlivem oxidu uhličitého, ale nyní troposférické aerosoly ubývají, což planetu ohřívá.[254] Jiní vědci se naopak domnívají, že toto znečištění je lokální jev. V globálních datech o čistotě atmosféry (Aerosol Optical Thickness) není vliv Číny příliš patrný. Od 90. let celkově aerosolů naopak ubylo díky poklesu sopečné činnosti.[255]

Člověkem způsobený pokles požárů v čase v divočině přispěl k oteplování klimatu, což modely nezachycují dostatečně věrně.[256]

Kauzalita

Jednou z hlavních nejistot v modelech je citlivost klimatu. Tj. když se koncentrace CO2 v atmosféře zdvojnásobí, o kolik se oteplí? IPCC se drží středních odhadů asi 1,5–4,4 °C, nové výzkumy nevylučují vyšší hodnoty.[257] Paleoklimatická data ale ukazují, že dříve kauzálně předcházel růst teplot růstu skleníkových plynů, kdežto až v současnosti je tomu spíše naopak.[258] Tudíž citlivost klimatu odvozená z proxy dat může být zcela chybná. Paleoklimatické studie ukazují průměrně na citlivost 3 °C, kdežto současné instrumentální metody pouze na 2 °C. Publikované modely přitom v průměru ukazují ještě vyšší hodnoty citlivosti klimatu než průměrné paleoklimatické hodnoty,[259] a tak modely ukazují vyšší citlivost než ukazují dostupná data.

Biologické vlivy

Zahrneme-li do matematického modelu schopnosti životního prostředí zpětně pohlcovat oxid uhličitý, vyplývá z něj, že při dalším zvyšování emisí z fosilních paliv se přesto sníží jejich absorpce z atmosféry, což by zvýšilo oteplování klimatu nad předchozí odhady. Přesto „globálně vychází zvýšení teplot na konci 21. století v tomto modelu relativně nízké vzhledem ke svému nízkému vlivu na krátkodobou reakci klimatu a k vzájemnému vyrušení velkých regionálních změn v odezvách hydrologického systému a ekosystému“.[260] Jiným zvažovaným mechanismem, který by mohl vést ke zvýšenému oteplování, je tání permafrostu a ledu ve stále zmrzlých spodních vrstvách půdy tundry, v němž se váže ve formě klatrátu velké množství významného skleníkového plynu – methanu, který by se tak uvolnil do ovzduší.[261]

Bakterie hrají velkou roli,[262] přesto se v modelech jejich vliv podceňuje. Podobně je to i s vlivem dusíku.[263] Polovina fixace oxidu uhličitého probíhá v oceánech a v tom hrají sinice významnou roli, ovšem epidemiologický vliv virové infekce sinic není příliš prozkoumán.[264] Navíc se roku 2019 ukázalo, že v moři nehraje hlavní roli chlorofyl, jak se předpokládalo, ale opomíjený rodopsin.[265] I život pod mořským dnem hraje opomíjenou roli.[266]

Vliv vody

Nejvýznamnější skleníkový plyn je vodní pára (a mraky), která má větší vliv než oxid uhličitý. V jistých místech se mraky chovají jinak než podle modelů.[267] Klimatické modely se neshodnou na míru vlivu mraků, což může být způsobeno tím, že u nízké oblačnosti převažuje odraz energie do vesmíru, kdežto u vysoké oblačnosti záchyt tepla na Zemi.[268] Jiní naopak tvrdí, že nízká oblačnost Zemi otepluje a vysoká ochlazuje.[269] Ovšem klimatické modely neustále přeceňují antropogenní zdroje kondenzace a míra nejistoty je stále veliká.[270] Klimatické modely stále podceňují nárůst srážek s oteplením.[271]

Umělá inteligence

Umělá inteligence, která je již v některých oborech úspěšnější než člověk, umožní vylepšovat klimatické modely, také klimatologové ji postupně začínají využívat, i když to zatím příliš nezveřejňují.[272]

Regionální předpovědi klimatických modelů

Žádný z CMIP5 modelů není schopen správně modelovat atmosférický tlak nad Grónskem.[273]

Kritika teplotních řad

Tam, kde nejsou dostupná data, se používají proxy data. Pro ty jsou veličiny určovány na základě modelových pochodů z jiných veličin. To může například způsobit problém divergence. Může však jít i o statistické zkreslení.[274] Pro současná data, která byla získána přístroji, se tvoří řady, které se ale postupně upravují.[275][276] Tyto úpravy závisejí na volbě měřicích stanic (jejich váze na výsledku), jejich kalibracích a podobně. Ovšem i v současnosti (2018) se k vyjádření řad globální teploty používají naivní průměrování nezohledňující korelace mezi stanicemi.[277] Data stanic jsou naopak korelována se socioekonomickými ukazateli (například městský tepelný ostrov).[278]

Kritika používání emocí při prosazování opatření

Apelování na emoce (argumentum ad passiones) může být argumentační klam. Mezi výzkumníky a komunikátory v oblasti změny klimatu existuje jasné přesvědčení, že taktika vzbuzování strachu na podporu preventivní motivace a chování není v souvislosti s komunikací a zapojením se do boje proti změně klimatu účinná ani přiměřená,[279] emoce přitom hrají velkou roli při přijímání opatření v boji s klimatickou změnou.[280] Naopak nové studie ukazují, že správné vzdělání dětí o klimatické změně má zpětný vliv i na postoje jejich rodičů.[281]

Kritika volby zobrazení klimatických map světa

Volba mapového zobrazení může působit klamně. I v současné době klimatologové používají zavádějící zobrazení jako je ekvidistantní válcová projekce,[pozn. 1] která zobrazením zvětšují vlivy na pólech,[282][283] místo aby byla použita zobrazení se stejným vlivem plochy (například stejnoploché Mollweidovo zobrazení). Zpráva IPCC AR6 z roku 2021[284] používá téměř výhradně nestejnoploché Robinsonovo zobrazení (případně nestejnoplochou válcovou projekci),[pozn. 2] které National Geographic Society nahradila již roku 1998. UNESCO (spadající k OSN jako IPCC) od 2012 doporučuje jako korektní stejnoploché Gall-Petersovo zobrazení.

Odlišné politické názory
  • V roce 1992 vyšla z u příležitosti Summitu Země tzv. Heidelberská výzva.[285] Výzva je velmi obecná a volá po nezávislé vědě. K výzvě se připojilo přes 4000 vědců, včetně 72 nositelů Nobelovy ceny. Výzva říká, že Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC) by též měl mít část vědců, kteří jsou vůči globálnímu oteplování skeptičtí. Výzva vznikla z původní iniciativy tabákového průmyslu, který se snažil dokázat, že část vědy, například environmentální vědy jsou "nezdravá věda" ("junk science").[286][287]
  • Téma tzv. globálního oteplování se též výrazně odráží ve světové politice. Nejvýraznější je klimaskepticismus v republikánské straně USA. Ovšem konzervatismus s postojem většinou nesouvisí.[288] Někteří politici, zejména bývalý prezident USA George W. Bush,[289] bývalý ministerský předseda Austrálie John Howard a někteří intelektuálové jako Bjørn Lomborg[290] a Ronald Bailey[291] tvrdí, že cena za útlum globálního oteplování nesmí být příliš vysoká. George W. Bush prohlásil: „Chceme redukovat skleníkové plyny… Ale Kjótský protokol je naprosto špatný v základních principech.“[292] Právě USA a Austrálie jsou jediné státy světa, kteří Kjótský protokol nepodepsaly.[293] Producent, režisér a dokumentarista Martin Durkin v reakci na film Nepříjemná pravda natočil dokumentární film Velký podvod s globálním oteplováním, který nepopírá globální oteplování, ale zpochybňuje vliv člověka a CO2 na tento jev.[294]
  • Archeolog Miroslav Bárta uvádí, že s globálním oteplováním to nebude „tak horké“ a že i ve starověku byla věda dělána na politickou objednávku.[297]
  • Ke skeptikům patří řada předních vědců jako bývalý prezident Světové federace vědců A. Zichichi a další.[302]
  • V březnu 2012 protestovalo 50 významných bývalých zaměstnanců NASA proti klima alarmismu NASA. V dopise adresovanému řediteli NASA apelují, aby Goddardův ústav (GISS) do svých prohlášení nezahrnoval vědecky nepodložená tvrzení (jehož zdrojem je vedení GISS, tedy James Hansen), že lidmi vyrobený oxid uhličitý má mít katastrofický dopad na globální změnu klimatu. Tuto hypotézu označují za extrémní názor a upozorňují, že pro stovky známých klimatologů a desítky tisíc dalších vědců jsou taková tvrzení nedůvěryhodná, což podle nich dokazuje nejasnost vědeckého výzkumu v této otázce. Upozorňují že, v ohrožení je jak pověst vesmírné agentury, tak i pověst vědy jako takové. Jako vědecký zdroj, ze kterého vychází jejich obavy, uvádí Harrisona Schmitta a Waltera Cunninghama.[303][304]

Odkazy

Poznámky
  1. Viz např. https://www.nature.com/articles/s41467-018-03132-z - Wetter summers can intensify departures from natural variability in a warming climate
  2. například na stranách TS-139, TS-148, I-192, 2-187, 3-155, 4-172 atd.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kontroverse um die globale Erwärmung na německé Wikipedii a Global warming controversy na anglické Wikipedii.

  1. NASA GISS: NASA News & Feature Releases: NASA, NOAA Find 2014 Warmest Year in Modern Record. www.giss.nasa.gov [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online.
  2. NASA GISS: NASA News & Feature Releases: NASA, NOAA Find 2014 Warmest Year in Modern Record. www.giss.nasa.gov [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online.
  3. ORESKES, Naomi. The Scientific Consensus on Climate Change. Science. 2004-12-03, roč. 306, čís. 5702, s. 1686–1686. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1103618. (anglicky)
  4. Advancing the science of climate change : America's climate choices. Washington, D.C.: National Academies Press 1 online resource (xxi, 503 pages) s. ISBN 9780309145893, ISBN 0309145899. OCLC 703170321
  5. Understanding and Responding to Climate Change [online]. United States National Academy of Sciences [cit. 2010-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-04-2013.
  6. Is global warming just a giant natural fluctuation?. Newsroom [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  7. LOVEJOY, S. Scaling fluctuation analysis and statistical hypothesis testing of anthropogenic warming. Climate Dynamics. 2014-05-01, roč. 42, čís. 9, s. 2339–2351. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1432-0894. DOI 10.1007/s00382-014-2128-2. (anglicky)
  8. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. IPCC Pátá hodnotící zpráva, pracovní skupina I, Shrnutí pro politické. "Nejlepší odhad příspěvku člověkem vyvolaného oteplování je podobný pozorovanému oteplování během tohoto období."
  9. COOK, John et.al. Consensus on consensus: a synthesis of consensus estimates on human-caused global warming. Environmental Research Letters. 2016-04-16, roč. 11, čís. 4. Dostupné online.
  10. TOL, Richard S. J. Comment on `Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature'. Environmental Research Letters. 2016-4, roč. 11, čís. 4, s. 048001. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/11/4/048001. (anglicky)
  11. ORESKES, N. BEYOND THE IVORY TOWER: The Scientific Consensus on Climate Change. Science. 2004-12-03, roč. 306, čís. 5702, s. 1686–1686. DOI 10.1126/science.1103618.
  12. Joint Science Academies' Statement [online]. [cit. 2010-08-09]. Dostupné online.
  13. NASA | A Year in the Life of Earth's CO2 [online]. Spojené státy americké: Nasa Goddard, 2014-11-17 [cit. 2018-04-06]. Dostupné online. (english)
  14. BRIGHAM-GRETTE, Julie; ANDERSON, Scott; CLAGUE, John. Petroleum geologists' award to novelist Crichton is inappropriate. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2006, roč. 87, čís. 36, s. 364. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0096-3941. DOI 10.1029/2006EO360008. (anglicky)
  15. Climate change : what it means for us, our children, and our grandchildren. Cambridge, Mass.: MIT Press 1 online resource (xii, 217 pages) s. ISBN 9780262271752, ISBN 0262271753. OCLC 175257515
  16. KUMMER, Larry; EDITOR. The 97% consensus of climate scientists is only 47%. Fabius Maximus website [online]. 2015-07-29 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  17. Beyond false balance: How interpretive journalism shapes media coverage of climate change. Global Environmental Change. 2017-01-01, roč. 42, s. 58–67. Dostupné online [cit. 2018-12-29]. ISSN 0959-3780. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2016.11.004. (anglicky)
  18. Polarization for controversial scientific issues increases with more education. phys.org [online]. [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  19. BOYKOFF, Maxwell T; BOYKOFF, Jules M. Balance as bias: global warming and the US prestige press. Global Environmental Change. 2004-7, roč. 14, čís. 2, s. 125–136. Dostupné online [cit. 2019-07-29]. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2003.10.001. (anglicky)
  20. ORESKES, NAOMI. Merchants of doubt : how a handful of scientists obscured the truth on issues from tobacco smoke to global warming. 1st U.S. ed. vyd. New York: Bloomsbury Press 355 s. Dostupné online. ISBN 9781596916104, ISBN 1596916109. OCLC 461631066
  21. COMMENT, F. P. Aristotle’s climate | Financial Post [online]. 2012-04-21 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  22. WATTS, Anthony. Why there cannot be a global warming consensus. wattsupwiththat.com [online]. 2012-04-23 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  23. Climate Change Evidence: How Do We Know?. Climate Change: Vital Signs of the Planet [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online.
  24. 9 ways we know humans triggered climate change. Environmental Defense Fund [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  25. Climate change: evidence and causes | Royal Society. royalsociety.org [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  26. Analysis: Why scientists think 100% of global warming is due to humans. Carbon Brief [online]. 2017-12-13 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  27. 3. Are human activities causing climate change? | Australian Academy of Science. www.science.org.au [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné online.
  28. Surface temperature reconstructions for the last 2,000 years. Washington, D.C.: National Academies Press, 2006. 1 online resource (xiv, 145 pages) s. Dostupné online. ISBN 0309661447, ISBN 9780309661447. OCLC 77246622
  29. (PDF) Public Support for Climate and Energy Policies in March 2012. ResearchGate [online]. [cit. 2019-07-29]. DOI: http://dx.doi.org/10.13140/RG.2.2.20989.36324. Dostupné online. (anglicky)
  30. Philip D. Radford, President, MembershipDrive. Canvassing Works [online]. [cit. 2019-07-29]. Dostupné online.
  31. VIDAL, John; EDITOR, environment. Climate sceptic Willie Soon received $1m from oil companies, papers show. The Guardian. 2011-06-28. Dostupné online [cit. 2019-07-29]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  32. MCCRIGHT, Aaron M.; DUNLAP, Riley E. Challenging Global Warming as a Social Problem: An Analysis of the Conservative Movement's Counter-Claims. Social Problems. 2000-11, roč. 47, čís. 4, s. 499–522. Dostupné online [cit. 2022-02-12]. DOI 10.2307/3097132.
  33. Speech to the Royal Society | Margaret Thatcher Foundation. www.margaretthatcher.org [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.
  34. CARVALHO, Anabela. Ideological cultures and media discourses on scientific knowledge: re-reading news on climate change. Public Understanding of Science. 2007-04, roč. 16, čís. 2, s. 223–243. Dostupné online [cit. 2022-02-12]. ISSN 0963-6625. DOI 10.1177/0963662506066775. (anglicky)
  35. Charles: 'Climate change sceptics are turning Earth into dying patient'. the Guardian [online]. 2013-05-09 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
  36. MINTZER, Irving M. Confronting climate change : risks, implications, and responses. [s.l.]: Cambridge ; New York, NY, USA : Cambridge University Press 410 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-42091-4, ISBN 978-0-521-42109-6.
  37. BODANSKY, Daniel. The History of the Global Climate Change Regime [online]. [cit. 2022-02-12]. chapter 2 102.pdf Dostupné online.
  38. Research pair suggest global warming almost completely natural (Update). phys.org [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  39. READFEARN, Graham. Why the IPA's claim global warming is natural is 'junk science' | Graham Readfearn. The Guardian. 2017-08-25. Dostupné online [cit. 2019-07-29]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  40. LINDZEN, Richard. Resisting climate hysteria. Climate Realists. 2009, s. 2009. Dostupné online [cit. 2014-02-13]. (anglicky)
  41. ESPER, Jan, Frank, David C.; Timonen, Mauri; Zorita, Eduardo; Wilson, Rob J. S.; Luterbacher, Jürg; Holzkämper, Steffen; Fischer, Nils; Wagner, Sebastian; Nievergelt, Daniel; Verstege, Anne; Büntgen, Ulf. Orbital forcing of tree-ring data. Nature Climate Change. 2012-07-08, roč. 2, čís. 12, s. 862–866. DOI 10.1038/nclimate1589.
  42. ESPER, Jan. Climate in northern Europe reconstructed for the past 2,000 years: Cooling trend calculated precisely for the first time [online]. Univerzita Johannese Gutenberga, 2012-07-09 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  43. GRINSTED, Aslak, Moore, J. C.; Jevrejeva, S. Reconstructing sea level from paleo and projected temperatures 200 to 2100 ad. Climate Dynamics. 2009-01-06, roč. 34, čís. 4, s. 461–472. DOI 10.1007/s00382-008-0507-2.
  44. BORENSTEIN, Seth. Study: Earth's roughly warmest in about 100,000 years. phys.org [online]. 2016-09-26 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  45. http://www.atmos.washington.edu/~dargan/587/chap5.pdf - Information from Paleoclimate Archives - IPCC AR5: CH 5 LANDON BURGENER & AUSTIN PHILLIPS
  46. NEUKOM, Raphael; STEIGER, Nathan; GÓMEZ-NAVARRO, Juan José. No evidence for globally coherent warm and cold periods over the preindustrial Common Era. Nature. 2019-07, roč. 571, čís. 7766, s. 550–554. Dostupné online [cit. 2019-07-29]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/s41586-019-1401-2. (En)
  47. BRÖNNIMANN, Stefan; FRANKE, Jörg; NUSSBAUMER, Samuel U. Last phase of the Little Ice Age forced by volcanic eruptions. Nature Geoscience. 2019-07-24. Dostupné online [cit. 2019-07-29]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/s41561-019-0402-y. (En)
  48. Consistent multidecadal variability in global temperature reconstructions and simulations over the Common Era. Nature Geoscience. 2019-07-24. Dostupné online [cit. 2019-07-29]. ISSN 1752-0894. DOI 10.1038/s41561-019-0400-0. (En)
  49. SVENSMARK, Henrik. Cosmoclimatology: a new theory emerges. Astronomy & Geophysics. 2007-02-01, roč. 48, čís. 1, s. 1.18–1.24. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1468-4004.2007.48118.x.
  50. SVENSMARK, Henrik. Influence of cosmic rays on Earth's climate. [s.l.]: DMI, 1998. Dostupné online. (anglicky)
  51. Indirect Effects of the Sun on Earth's Climate. Watts Up With That? [online]. 2017-06-10 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  52. LOCKWOOD, M. Long-term variations in the magnetic fields of the Sun and the heliosphere: Their origin, effects, and implications. Journal of Geophysical Research. 2001, s. 16021. Dostupné online [cit. 2014-07-29]. ISSN 0148-0227. DOI 10.1029/2000JA000115. (anglicky)
  53. VIEIRA, L. E. A., S. K. Solanki. Evolution of the solar magnetic flux on time scales of years to millenia. Astronomy and Astrophysics. 2010-01, s. –100. Dostupné online [cit. 2014-07-29]. ISSN 1432-0746 0004-6361, 1432-0746. DOI 10.1051/0004-6361/200913276. (anglicky)
  54. BENESTAD, Rasmus E. Are there persistent physical atmospheric responses to galactic cosmic rays?. Environmental Research Letters. 2013-09-01, s. 035049. Dostupné online [cit. 2014-07-29]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/8/3/035049. (anglicky)
  55. What's the link between cosmic rays and climate change? [online]. [cit. 2014-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  56. Cosmic radiation causes fluctuations in global temperatures, but doesn't cause climate change. phys.org [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  57. MELOTT, Adrian L.; THOMAS, Brian C. From Cosmic Explosions to Terrestrial Fires?. S. 475–481. The Journal of Geology [online]. 2019-07. Roč. 127, čís. 4, s. 475–481. Dostupné online. DOI 10.1086/703418. (anglicky)
  58. SINGH, Ashok K.; BHARGAWA, Asheesh. Delineation of possible influence of solar variability and galactic cosmic rays on terrestrial climate parameters. S. 1831–1842. Advances in Space Research [online]. 2020-04. Roč. 65, čís. 7, s. 1831–1842. Dostupné online. DOI 10.1016/j.asr.2020.01.006. (anglicky)
  59. SVENSMARK, Henrik. Cosmoclimatology: a new theory emerges. Astronomy & Geophysics. 2007-02-01, roč. 48, čís. 1, s. 1.18–1.24. DOI 10.1111/j.1468-4004.2007.48118.x.
  60. Large effect of Solar activity on Earth's energy budget. phys.org [online]. 2021-10-12 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  61. MIHULKA, Stanislav. Svensmark vrací úder: Kosmické záření ovlivňuje oblačnost!. osel.cz [online]. 2009-10-11 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online.
  62. USOSKIN, Ilya G., Kovaltsov, Gennady A. Cosmic rays and climate of the Earth: Possible connection. Comptes Rendus Geoscience. 2008-07-01, roč. 340, čís. 7, s. 441–450. DOI 10.1016/j.crte.2007.11.001.
  63. LAUT, Peter. Solar activity and terrestrial climate: an analysis of some purported correlations. Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics. 2003-05-01, roč. 65, čís. 7, s. 801–812. DOI 10.1016/S1364-6826(03)00041-5.
  64. EVAN, Amato T., Heidinger, Andrew K.; Vimont, Daniel J. Arguments against a physical long-term trend in global ISCCP cloud amounts. Geophysical Research Letters. 2007-02-17, roč. 34, čís. 4. DOI 10.1029/2006GL028083.
  65. LAM, Mai Mai; TINSLEY, Brian A. Solar wind-atmospheric electricity-cloud microphysics connections to weather and climate. Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics. 2016-11-01, roč. 149, s. 277–290. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 1364-6826. DOI 10.1016/j.jastp.2015.10.019.
  66. Japanese Scientists: IPCC Models Sloppy And Lopsided, Major Factors “Not Adequately Represented”. iowaclimate.org [online]. 2018-07-14 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  67. ITOH, Kiminori; MATSUO, Shinya; SERIZAWA, Hiroshi; YAMASHITA, Kazuyoshi; AMEMIYA, Takashi. The Solar Wind and Climate: Evaluating the Influence of the Solar Wind on Temperature and Teleconnection Patterns Using Correlation Maps. arxiv.org [online]. 2018-07-01. Dostupné online. arXiv arXiv:1807.03976. Bibcode 2018arXiv180703976I. (anglicky)
  68. MALINIEMI, Ville; ASIKAINEN, Timo; MURSULA, Kalevi. Winds of winter: How solar wind driven particle precipitation can affect northern winters. S. 5970. ui.adsabs.harvard.edu [online]. 2018-04-01. S. 5970. Dostupné online. Bibcode 2018EGUGA..20.5970M. (anglicky)
  69. HE, Sheng-Ping; WANG, Hui-Jun; GAO, Yong-Qi; LI, Fei; LI, Hui; WANG, Chi. Influence of solar wind energy flux on the interannual variability of ENSO in the subsequent year. S. 165–172. Atmospheric and Oceanic Science Letters [online]. 2018-03-04. Roč. 11, čís. 2, s. 165–172. Dostupné online. DOI 10.1080/16742834.2018.1436367. (anglicky)
  70. HE, Shengping; WANG, Huijun; LI, Fei; LI, Hui; WANG, Chi. Solar-wind–magnetosphere energy influences the interannual variability of the northern-hemispheric winter climate. S. 141–148. National Science Review [online]. 2020-01-01. Roč. 7, čís. 1, s. 141–148. Dostupné online. DOI 10.1093/nsr/nwz082. (anglicky)
  71. CONNOLLY, Ronan; SOON, Willie; CONNOLLY, Michael; BALIUNAS, Sallie; BERGLUND, Johan; BUTLER, C. John; CIONCO, Rodolfo Gustavo. How much has the Sun influenced Northern Hemisphere temperature trends? An ongoing debate. S. 131. Research in Astronomy and Astrophysics [online]. 2021-08-01. Roč. 21, čís. 6, s. 131. Dostupné online. DOI 10.1088/1674-4527/21/6/131. (anglicky)
  72. SCAFETTA, N. The complex planetary synchronization structure of the solar system. Pattern Recognition in Physics. 2014-01-15, s. 1–19. Dostupné online [cit. 2014-07-28]. ISSN 2195-9250. DOI 10.5194/prp-2-1-2014. (anglicky)
  73. Scientists: Orbital Variations Main Cause of Climate Change. Newsmax [online]. 2015-03-11 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online.
  74. https://www.ipcc.ch/site/assets/uploads/2018/02/WG1AR5_Chapter05_FINAL.pdf - IPCC, AR5, WG1, Chapter 5, str. 385
  75. VEIZER, Ján, Godderis, Yves; François, Louis M. Nature. 2000-12-07, roč. 408, čís. 6813, s. 698–701. DOI 10.1038/35047044.
  76. SHAVIV, Nir J., Ján Veizer. Celestial driver of Phanerozoic climate?. GSA today. 2003, s. 4–10. Dostupné online [cit. 2014-01-29]. (anglicky) Archivovaná kopie. ruby.fgcu.edu [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-02.
  77. IPCC TAR WG1, kapitola 3.7.3.2
  78. A critique on Veizer’s Celestial Climate Driver [online]. RealClimate.org. Dostupné online.
  79. http://www.climatedepot.com/2014/06/10/meet-nasas-new-james-hansen-gavin-schmidt-the-man-who-hates-debate-loses-when-he-does-debate-has-been-criticized-by-prominent-scientists-for/ - Meet NASA’s New ‘James Hansen’ – Gavin Schmidt – the man who hates debate & loses when he does debate – He has been criticized by prominent scientists for ‘erroneously communicating the reality of the how climate system is actually behaving’
  80. BOULILA, Slah; LASKAR, Jacques; HAQ, Bilal U.; GALBRUN, Bruno; HARA, Nathan. Long-term cyclicities in Phanerozoic sea-level sedimentary record and their potential drivers. S. 128–136. Global and Planetary Change [online]. 2018-06. Roč. 165, s. 128–136. Dostupné online. DOI 10.1016/j.gloplacha.2018.03.004. (anglicky)
  81. LU, Qing-Bin. Cosmic-ray-driven electron-induced reactions of halogenated molecules adsorbed on ice surfaces: Implications for atmospheric ozone depletion and global climate change. Physics Reports. 2010-02, s. 141-167. Dostupné online [cit. 2013-06-03]. ISSN 0370-1573. DOI 10.1016/j.physrep.2009.12.002. (anglicky)
  82. GROOß, Jens-Uwe, Rolf Müller. Do cosmic-ray-driven electron-induced reactions impact stratospheric ozone depletion and global climate change?. Atmospheric Environment. 2011-06, s. 3508-3514. Dostupné online [cit. 2013-06-03]. ISSN 1352-2310. DOI 10.1016/j.atmosenv.2011.03.059. (anglicky)
  83. LU, Qing-Bin. On Cosmic-Ray-Driven Electron Reaction Mechanism for Ozone Hole and Chlorofluorocarbon Mechanism for Global Climate Change. arxiv.org. 2012-10-04. Dostupné online [cit. 2013-06-03]. (anglicky)
  84. https://climateaudit.org/2008/01/24/hansen-1988-details-of-forcing-projections/ - Hansen 1988: Details of Forcing Projections
  85. Scientists reveal how landmark CFC ban gave planet fighting chance against global warming. phys.org [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  86. RUDDIMAN, William F. How Did Humans First Alter Global Climate?. Scientific American. 2005-3, roč. 292, čís. 3, s. 46–53. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 0036-8733. DOI 10.1038/scientificamerican0305-46.
  87. TOLLEFSON, Jeff. The 8,000-year-old climate puzzle. Nature. 2011-03-25. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/news.2011.184. (anglicky)
  88. Predicting unpredictability: Information theory offers new way to read ice cores. phys.org [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  89. https://veda.instory.cz/zeme-priroda/1788-muze-za-globalni-oteplovani-skutecne-prumysl-led-v-antarktide-prozradil-ze-problemy-s-uhlikem-se-datuji-pred-14-stoleti.html - Může za globální oteplování skutečně průmysl? Led v Antarktidě prozradil, že problémy s uhlíkem se datují před 14. století
  90. Earliest human-made climate change took place 11,500 years ago: The earliest geological indication of humans' impact on the environment discovered in the Dead Sea, Tel Aviv University researchers say. ScienceDaily [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  91. Ancient farmers spared us from glaciers but profoundly changed Earth's climate. phys.org [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  92. DUBOIS, Nathalie; SAULNIER-TALBOT, Émilie; MILLS, Keely; GELL, Peter; BATTARBEE, Rick; BENNION, Helen; CHAWCHAI, Sakonvan. First human impacts and responses of aquatic systems: A review of palaeolimnological records from around the world. S. 28–68. The Anthropocene Review [online]. 2018-04. Roč. 5, čís. 1, s. 28–68. Dostupné online. DOI 10.1177/2053019617740365. (anglicky)
  93. WYRWOLL, Karl-Heinz. How Aboriginal burning changed Australia's climate. theconversation.com [online]. 2012-01-11 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  94. Climate Change and Land — IPCC [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
  95. DAMON, P. E., Kunen, S. M. Global Cooling?. Science. 1976-08-06, roč. 193, čís. 4252, s. 447–453. DOI 10.1126/science.193.4252.447.
  96. SCHNEIDER, Stephen H. Against instant books. S. 650–650. Nature [online]. 1977-12. Roč. 270, čís. 5639, s. 650–650. Dostupné online. DOI 10.1038/270650a0. Bibcode 1977Natur.270..650S. (anglicky)
  97. Dreck in Maßen macht mehr Regen. www.mpg.de [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (německy)
  98. Mother Jones [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
  99. MCGRATH, Matt. Warming 'pause' may last until 2025. www.bbc.com. 2014-08-21. Dostupné online [cit. 2019-08-04]. (anglicky)
  100. Hansen, Sato, Ruedy. Global Temperature Update Through 2012 [online]. 2013-01-15. Dostupné online.
  101. FOSTER, Grant, Rahmstorf, Stefan. Global temperature evolution 1979–2010. Environmental Research Letters. 2011-01-01, roč. 6, čís. 4, s. 044022. DOI 10.1088/1748-9326/6/4/044022.
  102. KARL, T. R.; ARGUEZ, A.; HUANG, B. Possible artifacts of data biases in the recent global surface warming hiatus. Science. 2015-06-26, roč. 348, čís. 6242, s. 1469–1472. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aaa5632. (anglicky)
  103. JOHNSON, Scott K. Thorough, not thoroughly fabricated: The truth about global temperature data. Ars Technica [online]. 2016-01-21 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  104. The Recent Global Surface Warming Hiatus | National Centers for Environmental Information (NCEI) formerly known as National Climatic Data Center (NCDC). www.ncdc.noaa.gov [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online.
  105. Scientists Cast Doubt On An Apparent 'Hiatus' In Global Warming. NPR.org [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  106. MATHIESEN, Karl. Global warming 'pause' didn't happen, study finds. The Guardian. 2015-06-04. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  107. WENDEL, JoAnna. Global Warming "Hiatus" Never Happened, Study Says. Eos. 2015-06-05, roč. 96. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 2324-9250. DOI 10.1029/2015EO031147.
  108. DAI, Aiguo; FYFE, John C.; XIE, Shang-Ping. Decadal modulation of global surface temperature by internal climate variability. Nature Climate Change. 2015-6, roč. 5, čís. 6, s. 555–559. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate2605. (anglicky)
  109. FYFE, John C.; MEEHL, Gerald A.; ENGLAND, Matthew H. Making sense of the early-2000s warming slowdown. Nature Climate Change. 2016-3, roč. 6, čís. 3, s. 224–228. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate2938. (anglicky)
  110. TRENBERTH, K. E. Has there been a hiatus?. Science. 2015-08-14, roč. 349, čís. 6249, s. 691–692. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aac9225. (anglicky)
  111. ADMIN, C. C. R. Climate Change Reconsidered [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  112. Heartland Institute - SourceWatch. www.sourcewatch.org [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  113. TOLLEFSON, Jeff. Climate-change politics: The sceptic meets his match. Nature. 2011-7, roč. 475, čís. 7357, s. 440–441. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/475440a. (anglicky)
  114. Heart of the matter. Nature. 2011-07, roč. 475, čís. 7357, s. 423–424. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/475423b. (anglicky)
  115. Climate Change Deniers Don't Deserve an Equal Voice. HuffPost Canada [online]. 2013-09-25 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  116. NUCCITELLI, Dana. The 5 stages of climate denial are on display ahead of the IPCC report | Dana Nuccitelli. The Guardian. 2013-09-16. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  117. Did Patrick Moore, a Doubter of Anthropogenic Climate Change, Co-Found Greenpeace?. Snopes.com [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  118. Strašení globálním oteplováním je absurdní, dokazuje environmentalista. National Geographic Česko [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
  119. WILLIAMS, Tom. BBC removes list of 'positive' impacts of climate change after furious backlash. Metro [online]. 2021-07-03 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  120. NATUREWORLDNEWS. Cold Weather: More Deadly Than Extremely Hot Days. Nature World News [online]. 2015-05-21 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
  121. IRFAN, Umair. The polar vortex is bringing life-threatening wind chills. But are cold snaps deadlier than heat waves?. Vox [online]. 2018-01-17 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.
  122. ZHAO, Qi; GUO, Yuming; YE, Tingting; GASPARRINI, Antonio; TONG, Shilu; OVERCENCO, Ala; URBAN, Aleš. Global, regional, and national burden of mortality associated with non-optimal ambient temperatures from 2000 to 2019: a three-stage modelling study. S. e415–e425. The Lancet Planetary Health [online]. 2021-07. Roč. 5, čís. 7, s. e415–e425. Dostupné online. DOI 10.1016/S2542-5196(21)00081-4. (anglicky)
  123. Study Finds Plant Growth Surges as CO2 Levels Rise. www.climatecentral.org [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
  124. CO2 fertilization greening the Earth. phys.org [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
  125. Climate study finds human fingerprint in Northern Hemisphere greening. phys.org [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
  126. SNEED, Annie. Ask the Experts: Does Rising CO2 Benefit Plants?. Scientific American [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
  127. Enhanced levels of carbon dioxide are likely cause of global dryland greening, study says. phys.org [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
  128. DRÁBEK, Karel. Čas katedrál. iDNES.cz [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online.
  129. YOUNG, N. E., Schweinsberg, A. D.; Briner, J. P.; Schaefer, J. M. Glacier maxima in Baffin Bay during the Medieval Warm Period coeval with Norse settlement. Science Advances. 2015-12-04, roč. 1, čís. 11, s. e1500806–e1500806. DOI 10.1126/sciadv.1500806. (anglicky)
  130. Study undercuts idea that 'medieval warm period' was global. phys.org. 2015-12-04. Dostupné online [cit. 2015-12-05]. (anglicky)
  131. Abel, Wilhelm. Geschichte der deutschen Landwirtschaft vom frühen Mittelalter bis zum 19. Jahrhundert. Stuttgart: [s.n.], 1967. S. 43–44.
  132. Human-made climate change may be suppressing the next ice age (Update). phys.org [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
  133. Global warming increases rain in world's driest areas. phys.org [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
  134. Earth is losing its fire power. phys.org [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
  135. STEVENS‐RUMANN, Camille S.; KEMP, Kerry B.; HIGUERA, Philip E. Evidence for declining forest resilience to wildfires under climate change. Ecology Letters. 2018, roč. 21, čís. 2, s. 243–252. Dostupné online [cit. 2019-08-20]. ISSN 1461-0248. DOI 10.1111/ele.12889. (anglicky)
  136. CNN, Ray Sanchez and Brandon Miller. Here's how climate change-driven fires are changing life in the Golden State. CNN [online]. [cit. 2019-11-07]. Dostupné online.
  137. HAMILTON, D. S.; HANTSON, S.; SCOTT, C. E. Reassessment of pre-industrial fire emissions strongly affects anthropogenic aerosol forcing. Nature Communications. 2018-12, roč. 9, čís. 1. Dostupné online [cit. 2019-08-20]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-018-05592-9. PMID 30093678. (anglicky)
  138. ALEXANDER, Lisa. Introduction to heatwave indices - presentation [online]. Fiji: 2015-12-07 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
  139. PSD WEB TEAM. ESRL : PSD : NOAA-CIRES 20th Century Reanalysis. www.esrl.noaa.gov [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  140. ZAMPIERI, Matteo; RUSSO, Simone; DI SABATINO, Silvana. Global assessment of heat wave magnitudes from 1901 to 2010 and implications for the river discharge of the Alps. Science of The Total Environment. 2016-11, roč. 571, s. 1330–1339. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. DOI 10.1016/j.scitotenv.2016.07.008. (anglicky)
  141. YAO, Yao; YONG, Luo; JIAN-BIN, Huang. Evaluation and Projection of Temperature Extremes over China Based on CMIP5 Model. Advances in Climate Change Research. 2012-12-25, roč. 3, čís. 4, s. 179–185. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 1674-9278. DOI 10.3724/SP.J.1248.2012.00179.
  142. MASS, Cliff. US cold wave implies nothing about global warming. The Conversation [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  143. BERKO, Jeffrey; INGRAM, Deborah D.; SAHA, Shubhayu; PARKER, Jennifer D. Deaths attributed to heat, cold, and other weather events in the United States, 2006-2010. S. 1–15. National Health Statistics Reports [online]. 2014-07-30. Čís. 76, s. 1–15. Dostupné online. ISSN 2164-8344. PMID 25073563. (anglicky)
  144. RYTI, Niilo R.I.; GUO, Yuming; JAAKKOLA, Jouni J.K. Global Association of Cold Spells and Adverse Health Effects: A Systematic Review and Meta-Analysis. S. 12–22. Environmental Health Perspectives [online]. 2016-01. Roč. 124, čís. 1, s. 12–22. Dostupné online. DOI 10.1289/ehp.1408104. (anglicky)
  145. RICE, Doyle. Study: Cold kills 20 times more people than heat. USA Today [online]. [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  146. SHI, Jun; CUI, Linli; WEN, Kangmin; TIAN, Zhan; WEI, Peipei; ZHANG, Bowen. Trends in the consecutive days of temperature and precipitation extremes in China during 1961–2015. S. 381–391. Environmental Research [online]. 2018-02. Roč. 161, s. 381–391. Dostupné online. DOI 10.1016/j.envres.2017.11.037. (anglicky)
  147. Warmer world may bring more local, less global, temperature variability. phys.org [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  148. LAEPPLE, Thomas; SZE LING HO; MÜNCH, Thomas. Global patterns of declining temperature variability from the Last Glacial Maximum to the Holocene. Nature. 2018-02, roč. 554, čís. 7692, s. 356–359. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature25454. (anglicky)
  149. Simulations suggest poor tropical regions likely to suffer more from global warming. phys.org [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  150. http://edoc.gfz-potsdam.de/pik/get/8190/0/09a9b68d0185bd4b6607303be280e2b8/8190oa.pdf - Biased Estimates of Changes in Climate Extremes From Prescribed SST Simulations
  151. DODGSHUN, Joe. The stilling: global wind speeds slowing since 1960. phys.org [online]. 2017-10-06 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  152. WU, Jian; ZHA, Jinlin; ZHAO, Deming; YANG, Qidong. Changes in terrestrial near-surface wind speed and their possible causes: an overview. S. 2039–2078. Climate Dynamics [online]. 2018-09. Roč. 51, čís. 5–6, s. 2039–2078. Dostupné online. DOI 10.1007/s00382-017-3997-y. (anglicky)
  153. KREMLÍK, Vítězslav. Hurikány, tornáda [online]. klimaskeptik.cz [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  154. PAZDERA, Josef. Jak to je s hurikány?. osel.cz [online]. 2021-07-19 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  155. WEINKLE, Jessica; MAUE, Ryan; PIELKE, Roger. Historical Global Tropical Cyclone Landfalls*. S. 4729–4735. Journal of Climate [online]. 2012-07-01. Roč. 25, čís. 13, s. 4729–4735. Dostupné online. DOI 10.1175/JCLI-D-11-00719.1. (anglicky)
  156. KLOTZBACH, Philip J.; BOWEN, Steven G.; PIELKE, Roger; BELL, Michael. Continental U.S. Hurricane Landfall Frequency and Associated Damage: Observations and Future Risks. S. 1359–1376. Bulletin of the American Meteorological Society [online]. 2018-07. Roč. 99, čís. 7, s. 1359–1376. Dostupné online. DOI 10.1175/BAMS-D-17-0184.1. (anglicky)
  157. LEVITT, Daniel; KOMMENDA, Niko; LEVITT, Daniel. Is climate change making hurricanes worse?. The Guardian. Dostupné online [cit. 2019-11-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  158. RODYSILL, Jessica R.; DONNELLY, Jeffrey P.; SULLIVAN, Richard; LANE, Philip D.; TOOMEY, Michael; WOODRUFF, Jonathan D.; HAWKES, Andrea D. Historically unprecedented Northern Gulf of Mexico hurricane activity from 650 to 1250 CE. S. 19092. Scientific Reports [online]. 2020-12. Roč. 10, čís. 1, s. 19092. Dostupné online. DOI 10.1038/s41598-020-75874-0. (anglicky)
  159. Climate change does not cause extreme winters, new study shows. phys.org [online]. 2015-03-27 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
  160. GUO, Shenglian; ZHANG, Yao; WANG, Ren. Large increase in global storm runoff extremes driven by climate and anthropogenic changes. Nature Communications. 2018-10-22, roč. 9, čís. 1, s. 1–10. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-018-06765-2. (anglicky)
  161. KRETSCHMER, Marlene; COHEN, Judah; RUNGE, Jakob. Reflective stratospheric polar vortex pattern linked to North American cold-extremes. EGU General Assembly Conference Abstracts. 2018-04-00, roč. 20, s. 18155. Dostupné online [cit. 2019-11-07]. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  162. EHRMANN, Thomas S.; COLUCCI, Stephen J. A thermodynamic climatology of the disturbed stratospheric polar vortex. International Journal of Climatology. 2019-06-15, roč. 39, čís. 7, s. 3241–3256. Dostupné online [cit. 2019-11-07]. ISSN 0899-8418. DOI 10.1002/joc.6015. (anglicky)
  163. LI, Xichen; YU KOSAKA; XIE, Shang-Ping. Increasing occurrence of cold and warm extremes during the recent global warming slowdown. Nature Communications. 2018-04-30, roč. 9, čís. 1, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-018-04040-y. (anglicky)
  164. FRANCIS, Jennifer A.; PFEIFFER, Karl; COHEN, Judah. Warm Arctic episodes linked with increased frequency of extreme winter weather in the United States. Nature Communications. 2018-03-13, roč. 9, čís. 1, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-018-02992-9. (anglicky)
  165. KHARIN, V. V.; FLATO, G. M.; ZHANG, X. Risks from Climate Extremes Change Differently from 1.5 °C to 2.0 °C Depending on Rarity. Earth's Future. 2018-5, roč. 6, čís. 5, s. 704–715. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. DOI 10.1002/2018EF000813. (anglicky)
  166. DUAN, Hongyu; CHEN, Dong; LIE, Jiayi. The Impact of Global Warming on Hurricane Intensity. IOP Conference Series: Earth and Environmental Science. 2018-12, roč. 199, s. 022045. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 1755-1315. DOI 10.1088/1755-1315/199/2/022045. (anglicky)
  167. GONZÁLEZ‐ALEMÁN, Juan J.; PASCALE, Salvatore; GUTIERREZ‐FERNANDEZ, Jesús. Potential Increase in Hazard From Mediterranean Hurricane Activity With Global Warming. Geophysical Research Letters. 2019, roč. 46, čís. 3, s. 1754–1764. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 1944-8007. DOI 10.1029/2018GL081253. (anglicky)
  168. BALAGURU, Karthik; FOLTZ, Gregory R.; LEUNG, L. Ruby. Increasing Magnitude of Hurricane Rapid Intensification in the Central and Eastern Tropical Atlantic. Geophysical Research Letters. 2018, roč. 45, čís. 9, s. 4238–4247. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 1944-8007. DOI 10.1029/2018GL077597. (anglicky)
  169. http://dailysignal.com/2014/03/31/five-myths-extreme-weather-global-warming/ - Five Myths About Extreme Weather and Global Warming
  170. Land is a Critical Resource, IPCC report says — IPCC [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
  171. Roger Pielke. A New Study on Insured Losses and Climate Change (Blog) datum=8.11.2011 [online]. Dostupné online.
  172. BALL, Jeffrey. Who Will Pay for Climate Change?. The New Republic. 2015-11-04. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 0028-6583.
  173. MILLS, E. Insurance in a Climate of Change. Science. 2005-08-12, roč. 309, čís. 5737, s. 1040–1044. Dostupné online [cit. 2019-08-10]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1112121. (anglicky)
  174. sigma explorer. www.sigma-explorer.com [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
  175. Relevance of changing weather patterns [online]. Baden-Baden: Munich RE, 2014-10-24 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.
  176. Munich Re's analysis of natural catastrophes in 2002 - World. ReliefWeb [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  177. This Chart Shows Why Insurers Are Climate-Change Believers. Fortune [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  178. 2015 US Natural Catastrophe Losses Curbed by El Niño; Brutal North American Winter Caused Biggest Insured Losses. www.businesswire.com [online]. 2016-01-04 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  179. https://skepticalscience.com/cherrypicking-guide.html - How to use short timeframes to distort reality: a guide to cherrypicking
  180. https://www.aier.org/article/why-shouldnt-brazil-burn-its-rainforest - Why Shouldn’t Brazil Burn Its Rainforest?
  181. https://www.c3headlines.com/2013/10/extreme-cherry-picking-science-exposed-in-newest-alarmist-arctic-climate-study-moss-picking-debunked.html - Extreme Cherry-Picking "Science" Exposed In Newest Alarmist Arctic Climate Study - Moss-Picking Debunked, Unequivocally
  182. http://www.atmos.washington.edu/~dargan/587/chap5.pdf - Information from Paleoclimate Archives - IPCC AR5: CH 5 LANDON BURGENER & AUSTIN PHILLIPS
  183. SCOTESE, Christopher. A NEW GLOBAL TEMPERATURE CURVE FOR THE PHANEROZOIC. S. 287167. www.researchgate.net [online]. 2016. S. 287167. Dostupné online. DOI 10.1130/abs/2016AM-287167. (anglicky)
  184. https://twoheadsarebetter.wordpress.com/2017/03/11/global-warming-ix-the-climate-has-always-changed/ - Global Warming IX – The Climate Has Always Changed …
  185. jaz. Lední medvědi vymírají. Potravu jim bere globální oteplování, varují vědci. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-14 [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.
  186. VIDEO: Vyzáblý medvěd na pokraji smrti. Odraz změn klimatu, míní experti. iDNES.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2017-12-11]. Dostupné online.
  187. IUCN Red List says global polar bear population is 22,000 – 31,000 (26,000). polarbearscience.com [online]. 2015-11-18 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  188. https://business.financialpost.com/opinion/polar-bears-keep-thriving-even-as-global-warming-alarmists-keep-pretending-theyre-dying - Polar bears keep thriving even as global warming alarmists keep pretending they’re dying
  189. Gen Epstein. Global warming is manageable – if we are smart [online]. Barrons.com, 18. května 2009. Dostupné online.
  190. Václav Klaus. Doktrína globálního oteplování není vědou, ekonomické texty [online]. IVK, 2011-05-11 [cit. 2019-08-20]. Doktrína globálního oteplování není vědou, ekonomické texty Dostupné online.
  191. Kenny MacIver. We need to ignite an energy tech revolution,” says controversial environmentalist Bjørn Lomborg [online]. I-cio.com, 24. ledna 2011 [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-02.
  192. http://www.copenhagenconsensus.com/sites/default/files/climate_change.pdf
  193. VAN BERGEIJK, Peter; LAZZARONI, Sara. Natural disasters impact, factors of resilience and development: A meta-analysis of the macroeconomic literature. ISS Working Paper Series / General Series. 2013-03-29, roč. 554, s. 1–38. Dostupné online [cit. 2019-08-20]. (anglicky)
  194. Donna Laframboise. The Stern Review Scandal [online]. Nofrakkingconsensus, 24.4.2010. Dostupné online.
  195. WEITZMAN, Martin L. A Review of The Stern Review on the Economics of Climate Change. Journal of Economic Literature. 2007-09-01, s. 703–724. DOI 10.1257/002205107783217861. (anglicky)
  196. NORDHAUS, William D. A Review of the "Stern Review on the Economics of Climate Change". Journal of Economic Literature. 2007-09-01, s. 686–702. Dostupné online [cit. 2014-08-31]. ISSN 0022-0515. JSTOR 27646843. (anglicky)
  197. STERNER, Thomas, U. Martin Persson. An Even Sterner Review: Introducing Relative Prices into the Discounting Debate. Review of Environmental Economics and Policy. 2008-01-01, s. 61–76. Dostupné online [cit. 2014-08-31]. ISSN 1750-6824 1750-6816, 1750-6824. DOI 10.1093/reep/rem024. (anglicky)
  198. CANEY, Simon. Climate change, intergenerational equity and the social discount rate. Politics, Philosophy & Economics. 2014-08-14, s. 1470594–14542566. Dostupné online [cit. 2014-08-31]. ISSN 1741-3060 1470-594X, 1741-3060. DOI 10.1177/1470594X14542566. (anglicky)
  199. KREMLÍK, Vítězslav. Viníkem vlny uprchlíků není oteplování, ale biopaliva. osel.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  200. The most effective individual steps to tackle climate change aren't being discussed. phys.org [online]. 2017-07-11 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  201. Green energy nudges come with a hidden cost. phys.org [online]. 2019-05-13 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  202. VOWLES, Neil. Experts split over effectiveness of climate emergency declarations. phys.org [online]. 2021-09-03 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  203. KERLES, Marek. Čech chce žalovat EU. Kvůli popírání takzvaného Jevonsova paradoxu. Info.cz [online]. 2019-10-12 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  204. https://www.ft.com/content/49c19d8f-c3c3-4450-b869-50c7126076ee - ‘Greenflation’ threatens to derail climate change action
  205. https://climaterealism.com/2021/08/despite-claims-of-affordability-a-new-study-shows-net-zero-could-cost-each-american-upwards-of-11000-every-year-by-2050/ - Despite Claims of Affordability, a New Study Shows Net-Zero Could Cost Each American Upwards of $11,000 Every Year By 2050
  206. https://www.businesslive.co.za/bd/opinion/2021-12-01-bjorn-lomborg-smarter-cheaper-way-is-needed-to-move-to-green-energy/ - BJORN LOMBORG: Smarter, cheaper way is needed to move to green energy
  207. https://www.climate.gov/disasters2020 - 2020 U.S. billion-dollar weather and climate disasters in historical context
  208. TABOR, Neil; ROYER, Dana. CO2 as a primary driver of Phanerozoic climate. GSA Today [online]. Dostupné online. DOI 10.1130/1052-5173(2004)014<0004:CAAPDO>2.0.CO:2.. (anglicky)
  209. http://mysite.science.uottawa.ca/jveizer/isotope_data/ - Isotope Data - Jan Veizer
  210. KEELY, Alistair. Prehistoric people resilient in the face of extreme climate events. phys.org [online]. 2018-03-27 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  211. EM-DAT | The international disasters database. www.emdat.be [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
  212. Warfare, not climate, is driving resurgent hunger in Africa, says study. phys.org [online]. 2021-08-12 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  213. Species speed up adaptation to beat effects of warmer oceans. phys.org [online]. 2016-10-25 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  214. VAN DER KAARS, Sander; MILLER, Gifford H.; TURNEY, Chris S. M.; COOK, Ellyn J.; NÜRNBERG, Dirk; SCHÖNFELD, Joachim; KERSHAW, A. Peter. Humans rather than climate the primary cause of Pleistocene megafaunal extinction in Australia. S. 14142. Nature Communications [online]. 2017-04. Roč. 8, čís. 1, s. 14142. Dostupné online. DOI 10.1038/ncomms14142. (anglicky)
  215. https://www.worldatlas.com/articles/major-causes-of-decline-in-wildlife-populations-worldwide.html - Top Reasons For Animal Population Decreases
  216. Eastern forests shaped more by Native Americans' burning than climate change. phys.org [online]. 2019-05-21 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  217. MIHULKA, Stanislav. Lidé ovlivňují tropické pralesy JV Asie už 11 tisíc let. osel.cz [online]. 2014-01-26 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  218. HOOD, Marlowe. Burning all fossil fuels would scorch Earth: study. phys.org [online]. 2016-05-23 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  219. BREZINA, Ivan. Tohle Gretu nepotěší: „Žádná klimatická nouze neexistuje,“ říkají vědci. Reflex.cz [online]. 2019-10-22 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  220. https://rairfoundation.com/media-blackout-500-climate-scientists-invite-alarmists-to-open-debate/ - MEDIA BLACKOUT: 500 CLIMATE SCIENTISTS INVITE ALARMISTS TO OPEN DEBATE
  221. Climate Feedback [online]. 2019-10-04 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
  222. 500 vědců? :: Radim Tolasz. www.tolasz.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  223. HANSEN, James, Makiko Sato, Reto Ruedy, Gavin A. Schmidt, Ken Lo. Global Temperature in 2015 [online]. University of Columbia, 2016-01-19 [cit. 2019-09-18]. Dostupné online.
  224. www.bloomberg.com. Dostupné online.WGI AR5 Final Draft SPM Comments
  225. KARL, T. R.; ARGUEZ, A.; HUANG, B. Possible artifacts of data biases in the recent global surface warming hiatus. Science. 2015-06-26, roč. 348, čís. 6242, s. 1469–1472. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aaa5632. (anglicky)
  226. Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. IPCC, 2013 [cit. 2019-09-18]. Kapitola 9 Evaluation of Climate Models. Dostupné online.
  227. Climate change models may not be accurate after all. Mail Online [online]. 2013-09-12 [cit. 2019-09-18]. Dostupné online.
  228. FYFE, John C.; MEEHL, Gerald A.; ENGLAND, Matthew H. Making sense of the early-2000s warming slowdown. Nature Climate Change. 2016-3, roč. 6, čís. 3, s. 224–228. Dostupné online [cit. 2019-09-18]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/nclimate2938. (anglicky)
  229. HUANG, Jianbin; ZHANG, Xiangdong; ZHANG, Qiyi. Recently amplified arctic warming has contributed to a continual global warming trend. Nature Climate Change. 2017-12, roč. 7, čís. 12, s. 875–879. Dostupné online [cit. 2019-09-18]. ISSN 1758-678X. DOI 10.1038/s41558-017-0009-5. (anglicky)
  230. DRAKE, Henri F.; ABBOTT, Tristian; LICKLEY, Megan. Assessing Climate Model Projections of Anthropogenic Warming Patterns. eartharxiv.org [online]. [cit. 2019-09-18]. Dostupné online.
  231. FOLLAND, Chris K.; BOUCHER, Olivier; COLMAN, Andrew; PARKER, David E. Causes of irregularities in trends of global mean surface temperature since the late 19th century. S. eaao5297. Science Advances [online]. 2018-06. Roč. 4, čís. 6, s. eaao5297. Dostupné online. DOI 10.1126/sciadv.aao5297. (anglicky)
  232. Carbon-hungry plants impede growth rate of atmospheric CO2. phys.org [online]. 2019-11-08. Dostupné online. (anglicky)
  233. http://wattsupwiththat.com/2014/02/10/historical-and-present-total-solar-irradiance-has-been-tinkered-with-again/ - Historical and present Total Solar Irradiance has been tinkered with again
  234. IDSO, Sherwood B. CO₂-induced global warming: a skeptic's view of potential climate change. S. 69–82. Climate Research [online]. 1998-04-09. Roč. 10, čís. 1, s. 69–82. Dostupné online. ISSN 0936-577X. (anglicky)
  235. http://www.calpoly.edu/~camp/Publications/Tung_etal_GRL_2008.pdf Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine - Constraining model transient climate response using independent observations of solar-cycle forcing and response
  236. ies.fsv.cuni.cz/default/file/download/id/28421 - Publication Bias in Measuring Climate Sensitivity
  237. RECKOVA, Dominika; IRSOVA, Zuzana. Publication Bias in Measuring Anthropogenic Climate Change. S. 853–862. Energy & Environment [online]. 2015-09. Roč. 26, čís. 5, s. 853–862. Dostupné online. DOI 10.1260/0958-305X.26.5.853. (anglicky)
  238. http://www.iac.es/proyecto/earthshine/media/publications/Goode_01.pdf Archivováno 26. 1. 2016 na Wayback Machine - Earthshine Observations of the Earth’s Reflectance, P. R. Goode
  239. https://archive.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/spmsspm-human-and.html - Climate Change 2007: Working Group I: The Physical Science Basis, Human and Natural Drivers of Climate Change
  240. http://www.ncdc.noaa.gov/monitoring-references/faq/anomalies.php - Global Surface Temperature Anomalies
  241. http://earthobservatory.nasa.gov/Features/WorldOfChange/decadaltemp.php - Global Temperatures By Michael Carlowicz
  242. V.Kremlík. Nejúspěšnější světový prognostik klimatickým předpovědím nevěří [online]. 19.11.2012. Dostupné online.
  243. ERICKSON, Jim. Some of the latest climate models provide unrealistically high projections of future warming. phys.org [online]. 2020-04-30 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  244. https://ep.probeinternational.org/2007/01/19/deniers-part-viii-limits-predictability/ - The Deniers, Part VIII: The limits of predictability
  245. Nicola Scafetta. Testing an astronomically based decadal-scale empirical harmonic climate model versus the IPCC (2007) general circulation climate models [online]. Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics, 2011.
  246. Current climate models misrepresent El Nino. phys.org [online]. 2015-12-15. Dostupné online. (anglicky)
  247. MANN, Michael E.; STEINMAN, Byron A.; MILLER, Sonya K. Absence of internal multidecadal and interdecadal oscillations in climate model simulations. S. 49. Nature Communications [online]. 2020-12. Roč. 11, čís. 1, s. 49. Dostupné online. DOI 10.1038/s41467-019-13823-w. (anglicky)
  248. KREMLÍK, Vítězslav. Vědci vymazali „pauzu“ v oteplování. osel.cz [online]. 2015-12-20 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  249. http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-4192182/World-leaders-duped-manipulated-global-warming-data.html - Exposed: How world leaders were duped into investing billions over manipulated global warming data
  250. http://www.theblaze.com/news/2017/02/07/former-noaa-scientist-colleagues-manipulated-climate-change-data-for-political-reasons/ - Former NOAA scientist: Colleagues manipulated climate change data for political reasons
  251. BELLOUIN, Nicolas, Boucher, Olivier; Haywood, Jim; Reddy, M. Shekar. Global estimate of aerosol direct radiative forcing from satellite measurements. Nature. 2005-12-22, roč. 438, čís. 7071, s. 1138–1141. DOI 10.1038/nature04348.
  252. https://www.atmos-chem-phys.net/14/5513/2014/acp-14-5513-2014.pdf - Contrasting the direct radiative effect and direct radiative forcing of aerosols
  253. THORSEN, Tyler J.; WINKER, David M.; FERRARE, Richard A. Uncertainty in Observational Estimates of the Aerosol Direct Radiative Effect and Forcing. S. 195–214. Journal of Climate [online]. 2021-01. Roč. 34, čís. 1, s. 195–214. Dostupné online. DOI 10.1175/JCLI-D-19-1009.1. (anglicky)
  254. https://www.carbonbrief.org/in-depth-qa-the-ipccs-sixth-assessment-report-on-climate-science - The United Nations’ Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) has published the first part of its sixth assessment report (AR6), which will form the cornerstone of climate science for the years ahead, obrázek 2.10.
  255. ZHAO, Tom X.-P., Laszlo, Istvan; Guo, Wei; Heidinger, Andrew; Cao, Changyong; Jelenak, Aleksandar; Tarpley, Dan; Sullivan, Jerry. Study of long-term trend in aerosol optical thickness observed from operational AVHRR satellite instrument. Journal of Geophysical Research. 2008-04-01, roč. 113, čís. D7. DOI 10.1029/2007JD009061.
  256. NUTT, David; UNIVERSITY, Cornell. Cooling effect of preindustrial fires on climate underestimated. phys.org [online]. 2018-10-03 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  257. VOOSENAPR. 16, Paul; 2019; PM, 3:55. New climate models predict a warming surge. Science | AAAS [online]. 2019-04-16 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
  258. STIPS, Adolf; MACIAS, Diego; COUGHLAN, Clare; GARCIA-GORRIZ, Elisa; LIANG, X. San. On the causal structure between CO2 and global temperature. S. 21691. Scientific Reports [online]. 2016-04. Roč. 6, čís. 1, s. 21691. Dostupné online. DOI 10.1038/srep21691. (anglicky)
  259. KNUTTI, Reto; RUGENSTEIN, Maria A. A.; HEGERL, Gabriele C. Beyond equilibrium climate sensitivity. S. 727–736. Nature Geoscience [online]. 2017-10. Roč. 10, čís. 10, s. 727–736. Dostupné online. DOI 10.1038/NGEO3017. (anglicky)
  260. FUNG, I. Y., Doney, S. C.; Lindsay, K.; John, J. Evolution of carbon sinks in a changing climate. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2005-08-01, roč. 102, čís. 32, s. 11201–11206. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-12. DOI 10.1073/pnas.0504949102.
  261. Sign in to read: Climate warning as Siberia melts - environment - 11 August 2005 - New Scientist [online]. [cit. 2014-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
  262. Tiny ocean organism has big role in climate regulation. phys.org [online]. 2016-05-16 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  263. PAZDERA, Josef. Nový zdroj globálního dusíku. osel.cz [online]. 2018-04-10 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  264. LERNER, Louise. Could viruses affect climate? New study probes effects on global nutrient cycle. phys.org [online]. 2019-07-29 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  265. A marine microbe could play increasingly important role in regulating climate. phys.org [online]. 2019-08-07 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  266. MCLEISH, Todd. Oceanographer reveals link between subseafloor life and global climate. phys.org [online]. 2019-08-21 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  267. UNIVERSITY, Swansea. Experts reveal that clouds have moderated warming triggered by climate change. phys.org [online]. 2019-03-25 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  268. CEPPI, Paulo; WILLIAMS, Ric. Why clouds are the missing piece in the climate change puzzle. theconversation.com [online]. 2020-09-11 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  269. FOX, Conrad. New study says changes in clouds will add to global warming, not curb it. news.mongabay.com [online]. 2021-08-05 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  270. PAZDERA, Josef. Umělé mraky globální oteplení poněkud zchladily. osel.cz [online]. 2016-05-31 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online.
  271. NASA data suggest future may be rainier than expected. phys.org [online]. 2017-06-12 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  272. JONES, Nicola. How machine learning could help to improve climate forecasts. S. 379–379. Nature [online]. 2017-08. Roč. 548, čís. 7668, s. 379–379. Dostupné online. DOI 10.1038/548379a. (anglicky)
  273. Climate models fail to simulate recent air-pressure changes over Greenland. phys.org [online]. 2018-10-16 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  274. MCINTYRE, Stephen. YAD06 – the Most Influential Tree in the World. climateaudit.org [online]. 2009-09-30 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  275. PAVLÍČEK, Miroslav. Jak stvořit nejteplejší rok. antimeloun.cz [online]. 2011-02-16 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online.
  276. TISDALE, Bob. On the Monumental Differences in Warming Rates between Global Sea Surface Temperature Datasets during the NOAA-Picked Global-Warming Hiatus Period of 2000 to 2014. wattsupwiththat.com [online]. 2016-01-27 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  277. COWTAN, Kevin; JACOBS, Peter; THORNE, Peter; WILKINSON, Richard. Statistical analysis of coverage error in simple global temperature estimators. Dynamics and Statistics of the Climate System [online]. 2018-01-01. Roč. 3, čís. 1. Dostupné online. DOI 10.1093/climsys/dzy003. (anglicky)
  278. MCKITRICK, Ross; NIERENBERG, Nicolas. Socioeconomic Patterns in Climate Data. www.rossmckitrick.com [online]. 2010-07-13. Dostupné online. (anglicky)
  279. RESER, Joseph P.; BRADLEY, Graham L. Fear Appeals in Climate Change Communication. Oxford Research Encyclopedia of Climate Science [online]. 2017-09-26. Dostupné online. DOI 10.1093/acrefore/9780190228620.013.386. (anglicky)
  280. SMITH, Nicholas; LEISEROWITZ, Anthony. The Role of Emotion in Global Warming Policy Support and Opposition: The Role of Emotion in Global Warming Policy Support and Opposition. S. 937–948. Risk Analysis [online]. 2014-05. Roč. 34, čís. 5, s. 937–948. Dostupné online. DOI 10.1111/risa.12140. PMID 24219420. (anglicky)
  281. Climate education for kids increases climate concerns for parents. ScienceDaily [online]. 2019-05-06 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  282. MCCULLOCH, Hu. Climate Audit [online]. 2008-02-12 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  283. Elegant Figures - Map Projections Matter. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2019-07-28 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  284. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/#FullReport - AR6 Climate Change 2021: The Physical Science Basis
  285. DEWEESE, Tom. The Heidelberg Appeal [online]. American Policy Center, 2002-03-29 [cit. 2014-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  286. POWELL, JAMES LAWRENCE, 1936-. The inquisition of climate science. New York: Columbia University Press x, 232 pages s. ISBN 9780231157186, ISBN 0231157185. OCLC 693812364
  287. YACH, Derek; BIALOUS, Stella Aguinaga. Junking Science to Promote Tobacco. American Journal of Public Health. 2001-11, roč. 91, čís. 11, s. 1745–1748. PMID: 11684592 PMCID: PMC1446867. Dostupné online [cit. 2019-08-04]. ISSN 0090-0036. PMID 11684592.
  288. Are conservatives more sceptical of climate change? It depends. phys.org [online]. 2018-05-08 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  289. Jim VandeHei. President Holds Firm As G-8 Summit Opens [online]. The Washington Post, 7. července 2005. S. A14. Dostupné online.
  290. Francis Young. Interview with Bjorn Lomborg: Science versus name-calling [online]. News weekly, 1. prosince 2001 [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-07.
  291. Ronald Bailey. What Price Climate Control?, Why the Kyoto Protocol is a bad insurance policy [online]. 13. června 2001 [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-08.
  292. BUSH, George W. President Bush Discusses Global Climate Change. The White House [online]. 11. 6. 2001 [cit. 2014-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  293. USA a asijské země uzavřely dohodu o klimatu [online]. BBC Czech, 28. července 2005. Dostupné online.
  294. CSFD:Kdo může za globální oteplování? [online]. Dostupné online.
  295. http://www.civilbeat.com/2015/08/neal-milner-politics-not-science-drives-the-climate-change-debate/ - Neal Milner: Politics, Not Science, Drives the Climate Change Debate
  296. MÁNERT, Oldřich; ČTK. USA odstoupily od dohody o klimatu, Evropa s Trumpem o nové jednat nechce. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-06-01 [cit. 2017-08-19]. Dostupné online.
  297. GINTER, Jindřich; Právo. I když sněží a je mokro, otepluje se a voda mizí, varuje ministr Brabec. Novinky.cz [online]. Borgis, Seznam.cz, 2017-04-29 [cit. 2017-08-19]. Dostupné online.
  298. znk. Klaus proti Bursíkovi: globální oteplování je fikce [online]. Právo, 19. 9. 2006 [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27.
  299. Žádné ničení planety nevidím a nikdy jsem ani neviděl [online]. Hospodářské noviny, 9. února 2007. Dostupné online.
  300. Pavel Baroch. Klaus popíral globální oteplování. Studenti mu tleskali [online]. Aktuálně.cz, 2.5.2007. Dostupné online.
  301. Globální oteplování – pravda a mýty [online]. Britské listy, 23.9.2006 [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-04.
  302. Věda: 30 000 vědců protestuje proti klimatickému náboženství neviditelnypes.lidovky.cz, 16.12.2009
  303. Gosselin P. 50 Top Astronauts, Scientists, Engineers Sign Letter Claiming Extremist GISS Is Turning NASA Into A Laughing Stock! [online]. notrickszone.com, 10. dubna 2012. Dostupné online.
  304. 50 Top Astronauts, Scientists, Engineers Sign Letter Slamming NASA For Promoting Man-Made Climate Change Dogma [online]. CNN, 11. dubna 2012 [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-29.
  • IPCC AR4 SYR, 2007. Climate Change 2007: Synthesis Report. Redakce Core Writing Team; Pachauri, R.K; and Reisinger, A.. [s.l.]: IPCC. (Contribution of Working Groups I, II and III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 92-9169-122-4. (anglicky)
  • IPCC AR4 WG1, 2007. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Redakce Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K.B.; Tignor, M.; and Miller, H.L.. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1. (anglicky)
  • IPCC TAR SYR, 2001. Climate Change 2001: Synthesis Report. Redakce Watson, R. T.; and the Core Writing Team. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Groups I, II, and III to the Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 0-521-80770-0. (anglicky)
  • IPCC TAR WG1, 2001. Climate Change 2001: The Scientific Basis. Redakce Houghton, J.T.; Ding, Y.; Griggs, D.J.; Noguer, M.; van der Linden, P.J.; Dai, X.; Maskell, K.; and Johnson, C.A.. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Group I to the Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). Dostupné online. ISBN 0-521-80767-0. (anglicky) Archivováno 30. 3. 2016 na Wayback Machine
  • IPCC SAR WG3, 1996. Climate Change 1995: Economic and Social Dimensions of Climate Change. Redakce Bruce, J.P.; Lee, H.; and Haites, E.F.. [s.l.]: Cambridge University Press. (Contribution of Working Group III to the Second Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change). ISBN 0-521-56051-9. (anglicky) (pdf.

Literatura
  • Hulme, Mike. Why we disagree about climate change: understanding controversy, inaction and opportunity. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2009. ISBN 978-0-521-72732-7. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
„Klimaskeptici“
Kritické komentáře ke „klimaskeptikům“
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.