Aerosol

Aerosol (zkratka z anglického „aero-solution“) je heterogenní směs malých pevných nebo kapalných částic v plynu. První případ se také označuje jako dým, druhý jako mlha. Rozptýlené částice mají velikost od 10 nm do 10 μm, což odpovídá shlukům několika molekul až částicím tak hmotným, že už nemohou snadno poletovat v atmosféře. Pevné nebo kapalné částice menší než 1 μm jsou typicky vytvářeny vlivem člověka na životní prostředí.

Aerosolové znečištění severovýchodní Indie a Bangladéše

Malé množství kapalného aerosolu v atmosféře vytváří opar, větší množství pak omezuje viditelnost pod 1 km a nazývá se mlha. Větší množství aerosolu v atmosféře vede ke snížení viditelnosti a je jedním z nejnepříjemnějších znečišťovatelů životního prostředí. Velké množství aerosolu se dostává do ovzduší během sopečné činnosti, kdy může být vynesen až do stratosféry, během lesních požárů, po dopadu mimozemského tělesa, či při jaderné válce. Jeho velké množství v atmosféře může způsobit ochlazení či oteplení planety a následný nástup doby ledové.[1][2] Aerosoly mají na zimní počasí větší vliv než skleníkové plyny.[3]

Vznik

Aerosol může vznikat řadou způsobů. V případě sopečného aerosolu ve stratosféře dochází k jeho vzniku výsledkem chemických reakcí vodní páry a sopečných plynů, konkrétně převážně oxidu siřičitého (SO2) a sulfanu (H2S). Výsledkem reakce jsou obvykle 1–2 μm drobné kapičky kyseliny sírové tvořící aerosol. Tyto částice mají schopnost zůstat v atmosféře 2 až 3 roky a oproti prachovým částicím mají až desetkrát větší schopnost blokovat dopadající sluneční záření.[1] Přítomnost aerosolu kyseliny sírové tak zvyšuje odrazivost Země, tzv. albedo, což se projevuje tím, že se od částeček odráží mnohem více světelného záření zpět do kosmu. Tím zemský povrch nedostává obvyklý přísun energie, načež se ochlazuje.[1] Například erupce sopky Pinatubo v roce 1991 tak způsobila celosvětový pokles průměrné teploty o 0,5 °C.[1]

Na druhou stranu, část dopadajícího záření je aerosolem zachycena, čímž dochází k zahřátí těchto kapiček a významnému ohřátí stratosféry.[1]

Odkazy

Reference
  1. PARFITT, Elisabeth A.; WILSON, Lionel. Fundamentals of Physical Volcanology. [s.l.]: Blackwell Publishing company, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-63205443-5. Kapitola Volcanoes and climate: Satellite monitoring of climate change after volcanic eruptions, s. 183. (anglicky) Dále jen „Parfitt a Wilson (2009)“..
  2. PRETL, Jan. Příprava internetové stránky zaměřené na vědecké poznatky o změně klimatu. www.chmi.cz [online]. [cit. 24-06-2004]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-06-2004.
  3. https://phys.org/news/2020-02-aerosols-outsized-impact-extreme-weather.html - Study: Aerosols have an outsized impact on extreme weather

Literatura
  • SIGURDSSON, Haraldur; MILLS, Michael J. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Volcanic Aerosol and Global Atmospheric Effects, s. 931-944. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.