Walter Cunningham

Vystudoval fyziku v Los Angeles na univerzitě Venice High School, kde jedna z budov nese nyní jeho jméno. V roce 1951 narukoval k námořnictvu, absolvoval základní letecký výcvik, ale armáda ho nenadchla. Odešel do civilu k firmě Rand Corporation, kde se dostal k raketové technice. Zabýval se ochranou proti balistickým střelám vypouštěných z ponorek a souběžně s tím pokračoval v přípravě na obhajobě doktorské práce na své universitě. V rámci spolupráce univerzity s NASA vyvíjel tříosý magnetometr pro sluneční orbitální observatoř OSO 1. A v roce 1963, rok po podání přihlášky, byl do NASA mezi budoucí astronauty přijat. Mimo praktického a teoretického výcviku k letu se podílel na řešení konstrukčních problémů lodí Gemini a Apollo. Je ženatý a má dvě děti, používal přezdívku Walt.

V kosmické lodi Apollo 7 odstartovala trojice astronautů Walter M. Schirra, Donn Eisele a Cunningham z mysu Canaveral v říjnu 1968. Šlo o jedenáctidenní let z programu Apollo na nízké oběžné dráze kolem Země, při němž se připravovala pozdější expedice na Měsíc a Cunningham zde zastával místo velitele lunárního modulu. Modul ovšem na Apollu zatím nebyl, jednalo se o cvičný let. Kabina s astronauty přistála na padácích poblíž Bermud v Atlantiku.[2].

• Apollo 7 (11. října 1968 – 22. října 1968)

U NASA byl od roku 1963 a odešel 1. srpna 1971 do soukromé sféry, pracoval v řídících funkcích u několika společností v Houstonu. Roku 1974 absolvoval manažerský kurz při Harvard Business School a pracoval jako obchodník a investor. Roku 1977 vydal knihu The All-American Boys o jeho letech v NASA. Později vystupoval často v rozhlasu i jako veřejný mluvčí.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Cunningham na Wikimedia Commons
• Cunningham na webu SPACE