Sofia Keninová

V juniorském tenise se stala členkou vítězného amerického týmu juniorského Fed Cupu 2014. V téže sezóně ovládla floridský Orange Bowl v kategorii 18letých.[7] Nejvýše klasifikovaná na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla v závěru listopadu 2015, kdy jí patřila 2. příčka.

V sezóně 2015 jako šestnáctiletá triumfovala na juniorském mistrovství Spojených států 18letých, čímž si zajistila divokou kartu do ženské dvouhry US Open 2015. Ve Flushing Meadows také odehrála paralelně probíhající singl juniorek US Open 2015, kde skončila jako poražená finalistka po prohře od Maďarky Dalmy Gálfiové.[7] Na juniorce US Open 2016 se pak probojovala do semifinále, kde byla nad její síly Slovenka Viktória Kužmová.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2013, když na turnaji ve floridském Gainesville s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehla Češce Kateřině Kramperové.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala v lednu 2016 na floridské antukové akci ve Wesley Chapel s rozpočtem dvacet pět tisíc dolarů. Ve finále přehrála českou tenistku Jesiku Malečkovou po dvousetovém průběhu.[2][1]

V singlu okruhu WTA Tour debutovala na zelené antuce dubnového Volvo Car Open 2017 v Charlestonu po postupu z kvalifikace. Na úvod dvouhry podlehla krajance a deblové světové jedničce Bethanii Mattekové-Sandsové. První zápas na túře WTA vyhrála během grandslamového US Open 2017, kde na její raketě skončily třicátá druhá nasazená Lauren Davisová a ve druhé fázi krajanka hrající na divokou kartu Sachia Vickeryová. Následně ji vyřadila Ruska Maria Šarapovová ve dvou setech.[8] O týden později v prvním kole zářijového Coupe Banque Nationale 2017 v Québecu přehrála Terezu Martincovou, aby ji poté zastavila další Češka a nejvýše nasazená Lucie Šafářová.[1][2]

Premiérovou čtvrtfinálovou účast dosáhla na lednovém ASB Classic 2018 v Aucklandu, kam obdržela od pořadatelů divokou kartu. Po výhrách nad Chorvatkou Janou Fettovou a Američankou Varvarou Lepčenkovou dohrála mezi poslední osmičkou hráček s dánskou světovou dvojkou Caroline Wozniackou, přestože získala úvodní set.[2][1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala jako šestnáctiletá v ženském singlu US Open 2015 po výhře v letním kvalifikačním turnaji USTA National Hard Court Championships, který jí zajistil divokou kartu. V úvodním kole newyorské dvouhry však uhrála jen čtyři gamy na kolumbijskou 98. hráčku světa Marianu Duqueovou Mariñovou.[1]

Hráčku elitní světové desítky poprvé zdolala ve čtvrtfinále travnatého Mallorca Open 2018, když vyřadila francouzskou šestou ženu žebříčku Caroline Garciaovou.

Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala ve čtyřhře ASB Classic 2019 v Aucklandu, kde s Eugenií Bouchardovou v rozhodujícím duelu přehrály novozélandsko-americkou dvojici startující na divokou kartu Paige Mary Houriganová a Taylor Townsendová až v supertiebreaku.[9] O týden později si odvezla první singlový triumf z Hobart International 2019. Ve finále zdolala 24letou slovenskou hráčku Annu Karolínu Schmiedlovou po hladkém dvousetovém průběhu. Bodový zisk ji posunul o jedenáct příček výše, na nové žebříčkové maximum 37. místo.[10] Druhou trofej si odvezla z travnatého Mallorca Open 2019, na němž do finále postoupila po výhře nad druhou nasazenou Anastasijí Sevastovovou. Ve vyrovnaném boji o titul přehrála švýcarskou turnajovou trojku Belindu Bencicovou po třísetovém průběhu. V utkání přitom odvrátila tři mečboly.[11]

Na zářikjovém Guangzhou International Women's Open 2019 v Kantonu porazila ve finále 35letou Australanku startující na divokou kartu Samanthu Stosurovou po třísetovém průběhu. Proti 129. hráčce žebříčku tak snížila poměr vzájemných zápasů na 1–2. Bodový zisk ji premiérově posunul na 17. místo žebříčku WTA.[12]

Sezónu rozehrála dvěma australskými turnaji z kategorie Premier na Brisbane International a Adelaide International, kde ji ve druhých kolech vyřadily světová čtyřka Naomi Ósakaová, respektive Danielle Collinsová z konce první třicítky klasifikace.[13]

Na melbournském Australian Open se poprvé probojovala do finále grandslamu. V roli patnácté ženy klasifikace zlikvidovala v úvodním setu třetího kola s Číňankou Čang Šuaj ztrátu gemů 2–5 a odvrátila čtyři setboly. Ve zkrácené hře druhé sady nejdříve neproměnila dva mečboly, poté zachránila setbol a zápas zakončila využitím třetího mečbolu.[14] Následně zdolala patnáctiletou Cori Gauffovou, přestože v první sadě nezvládla tiebreak.[15] Ani ve čtvrtfinále ji nezastavila Tunisanka z osmé desítky žebříčku Ons Džabúrová. Dvousetovou výhrou navýšila vzájemnou bilanci na 4–1. Zopakovala také vítězný scénář, když po třech předchozích výhrách nad Tunisankou vždy ovládla celý turnaj. Jako první tenistka narozená roku 1998, nikoli však nejmladší, se probojovala do semifinále grandslamu.[16][17] Po dvou vyrovnaných setech v něm vyřadila světovou jedničku Ashleigh Bartyovou. V utkání přitom byla Australanka lepší hráčkou, jako první si vždy vypracovala setboly, ale nezvládla klíčové momenty.[18] Postupem do finále si Keninová zajistila debutový posun do elitní světové desítky žebříčku WTA. Na Australian Open se stala nejmladší přemožitelkou světové jedničky od roku 2008, respektive nejmladší takovou tenistkou na grandslamu od French Open 2014.[19] V boji o titul pak otočila průběh finále s třicátou druhou hráčkou žebříčku Garbiñe Muguruzaovou ze Španělska a po ztrátě úvodní sady vyhrála. Ve 21 letech a 80 dnech věku se stala nejmladší finalistkou od Australian Open 2008, kdy v boji o titul porazila 20letá Šarapovová o několik měsíců mladší Srbku Ivanovićovou, respektive nejmladší šampionkou právě od dané trofeje Šarapovové. Po turnaji figurovala na 7. místě, čímž premiérově plnila roli americké jedničky.[20]

Během února prohrála úvodní zápasy na arabských turnajích Dubai Tennis Championships a Qatar Total Open. Na prvním z nich ji vyřadila pozdější kazašská finalistka Jelena Rybakinová, figurující na devatenáctém místě, a poté ukrajinská členka světové třicítky Dajana Jastremská. V březnu si připsala druhou sezónní trofej z premiérového ročníku Lyon Open, kde zvládla vstupní duel proti Rusce Vitaliji Ďjačenkové. Do finále se probojovala přes Belgičanku Alison Van Uytvanckovou. V boji o titul zdolala stou třicátou šestou hráčku světa Annu-Lenu Friedsamovou z Německa po třísetovém průběhu. Na prahu vyřazení se přitom ocitla již ve druhém kole, kdy odvrátila mečbol rumunské kvalifikantce z druhé světové stovky Jaqueline Cristianové. Bodový zisk ji poprvé posunul na 4. příčku žebříčku.[21][13] Po pětiměsíčním přerušení sezóny kvůli koronavirové pandemii se na okruh vrátila srpnovým Western & Southern Open v New Yorku. Po volném losu nenašla recept na Francouzku Alizé Cornetovou. V důsledku odhlášení šesti členek elitní světové desítky plnila na US Open roli druhé nasazené. Vyjma Sereny Williamsové se tak na grandslamu stala první Američankou od účasti Venus Williamsové ve Wimbledonu 2010, která se stala turnajovou jedničkou či dvojkou, respektive mimo sester Williamsových první takovou Američankou od Davenportové na Australian Open 2006. Postupem do třetího kola přes Yaninu Wickmayerovou a Leylah Annie Fernandezovou zopakovala výkon z předchozího ročníku. V repríze čtvrtfinále lednového Australian Open přehrála dvacátou sedmou nasazenou Tunisanku Ons Džabúrovou, ale v osmifinále ji zastavila světová osmnáctka Elise Mertensová. Belgičanka ukončila její 10zápasovou neporazitelnost na turnajích „velké čtyřky“.[22]

Ve druhém kole antukového Internazionali BNL d'Italia v Římě se stala první hráčkou elitní světové pětky a úřadující šampionkou grandslamu od Šarapovové, která utržila drtivou porážku dvěma „kanáry“ 6–0 a 6–0 poté, co nenašla recept na světovou čtrnáctku Viktorii Azarenkovou. Maria Šarapovová jako světová trojka a vítězka Wimbledonu 2004 neuhrála žádný gem s Davenportovou na Indian Wells Masters 2005.[23]

Do French Open netradičně hraného na podzim vstoupila jako turnajová čtyřka dvěma těsnými třísetovými výhrami nad Ljudmilou Samsonovovou a Anou Bogdanovou, aby ve třetím kole povolila jenom dvě hry rumunské kvalifikantce Irině Baraové. Ve čtvrtém kole, resp. čtvrtfinále na její raketě dohrály Fiona Ferrová a Danielle Collinsová. Teprve v semifinále narazila na první nasazenou hráčku a teprve druhou z první padesátky Češku Petru Kvitovou, kterou dokázala poprvé v kariéře porazit, a postoupila do druhé kariérního finále na majoru. V něm utrpěla porážkou od 53. hráčky pořadí Igy Świątekové, proti které uhrála jen pět gamů.[24] Případnou výhrou se mohla stát první dvojnásobnou vítězkou v kalendářním roce od sezóny 2016, kdy Angelique Kerberová ovládla Australian Open a US Open. V novém vydání žebříčku se vrátila na své kariérní maximum 4. místo.

Jediné dvě čtvrtfinálové účasti zaznamenala hned na prvních dvou událostech roku. Na Abu Dhabi Open skončila mezi poslední osmičkou, když jí v rozhodujícím setu Řekyně Maria Sakkariová nadělali kanára. Na Yarra Valley Classic hraném v Melbourne Parku ji vyřadila Garbiñe Muguruzaová. V roli obhájkyně titulu startovala na Australian Open. Již ve druhém kole ji vyřadila estonská tenistka Kaia Kanepiová za hodinu hru.[25] Herní nepohoda pokračovala i na dalším melbournském turnaji Phillip Island Trophy z kategorie WTA 250, kde ji vyřadila už v prvním kole Olivia Gadecká, která v době utkání nebyla dokonce klasifikována na žebříčku WTA.[26] Po turnaji oznámila, že kvůli akutnímu zánětu byla nucena podstoupit operaci slepého střeva.[27] Po rekonvalescenci se vrátila miamským podnikem, kde ji ve třetím kole vyřadila Ons Džabúrová.

V prvních kolech skončila ve všech třech přípravných antukových turnajích, do nichž zasáhla. Na charlestoneské zelené antuce ji vyřadila Lauren Davisová, ve stuttgaertské hale Anett Kontaveitová a v Římě Barbora Krejčíková. Během jara také oznámila ukončení spolupráce svým otcem coby trenérem.[28] Nejlepší výsledek zaznamenala na French Open, kde jako obhájkyně titulu zvládla postoupit do osmifinále. V něm ji vyřadila Řekyně Maria Sakkariová.

Wimbledon znamenal porážku ve druhém kole od Madison Brengleové. Londýnský major se stal posledním turnajem Američanky, když se následně odhlásila z tokijské olympiády i cincinnatského podniku. Kvůli pozitivnímu testu na covid-19 byla nucena vynechat poslední major roku US Open.[29] I přes dokončenou vakcinaci nebyl průběh nemoci ideální, když se nezúčastnila do konce roku žádného dalšího turnaje.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sofia Keninová na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sofia Keninová na Wikimedia Commons
• Sofia Keninová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Sofia Keninová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Sofia Keninová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)