Seznam amerických letadlových lodí

První letadlová loď amerického námořnictva (US Navy) vznikla přestavbou uhelné lodě Jupiter v letech 1920–1922. Plavidlo obdrželo jméno Langley a označení CV-1, do služby bylo zařazeno roku 1922 a první dva roky sloužilo k testům. Teprve v roce 1924 se Langley připojila k bojovým jednotkám.[1]

Jako výsledek Washingtonské konference byla v roce 1922 Kongresem schválena změna dvou rozestavěných bitevních křižníků na letadlové lodě, které byly roku 1927 zařazeny do služby jako třída Lexington. V první polovině 30. let následovalo menší plavidlo Ranger, které se stalo první letadlovou lodí US Navy, jež byla od začátku projektována pro tento účel. Ve druhé polovině 30. let byly dokončeny dvě jednotky třídy Yorktown, poslední třetí potom těsně před vstupem Spojených států do druhé světové války v roce 1941. V roce 1940 vyplula také menší loď Wasp.[1]

Od jara 1941 probíhala stavba první lodě nové třídy Essex, kýly dalších dvou byly založeny na začátku prosince tohoto roku. Z této třídy se díky její produkci během druhé světové války stala nejpočetnější třída letadlových lodí. Plánováno bylo 32 jednotek, reálná stavba byla zahájena u 26 z nich a dokončeno a do služby postupně zařazeno bylo celkem 24 lodí, poslední až v roce 1950.[2]

Po útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941 se do druhé světové války zapojily také Spojené státy. Prvního bojového nasazení amerických letadlových lodí se zúčastnily Enterprise a Yorktown dne 1. února 1942, když zaútočily na japonské základny na Marshallových a Gilbertových ostrovech. Na začátku května 1942 proběhla bitva v Korálovém moři, první námořní bitva v dějinách, kdy se lodě jedné bojující strany nedostaly vůbec do kontaktu s loděmi druhé strany.[3]

Kvůli nedostatku letadlových lodí a pomalé stavbě velkých lodí třídy Essex se námořnictvo během první poloviny roku 1942 rozhodlo o změně několika rozestavěných nebo plánovaných lehkých křižníků třídy Cleveland na lehké letadlové lodě. Tak vznikla třída Independence s devíti jednotkami, které byly všechny dokončeny během roku 1943.[4]

V červenci 1943 proběhla první změna v systému klasifikace letadlových lodí. Symbol CV byl ponechán Saratoze, Rangeru, Enterprise a lodím třídy Essex. Pro velké letadlové lodě s výtlakem nad 46 000 tun byl vyčleněn symbol CVB, malé (lehké) letadlové lodě o výtlaku kolem 10 000 tun symbol CVL.[5] Do kategorie CVL tak byly zařazeny všechny jednotky třídy Independence.

Pro výcvik vzletů a přistávání si americké námořnictvo pořídilo dvě cvičné lodě Wolverine a Sable, které v letech 1942–1943 vznikly přestavbou civilních kolesových parníků a které byly do roku 1945 využívány k tréninkovým účelům na Velkých jezerech.[6]

Během druhé světové války ztratily Spojené státy celkem pět letadlových lodí (Lexington, Yorktown, Wasp a Hornet v roce 1942, Princeton v roce 1944). Potopena byla také průkopnická loď Langley (1942), která však již od roku 1937 byla využívána pouze jako nosič hydroplánů. Další ztráty byly zaznamenány v kategorii eskortních letadlových lodí.[7]

Stavba prvních velkých letadlových lodí (symbol CVB) byla zahájena již v roce 1943, do bojů druhé světové války však již jednotky třídy Midway nezasáhly, neboť první z nich byla do služby zařazena několik dní po jejím definitivním konci v září 1945.[8] Následovaly ji i další dvě lodě téže třídy, stavba dalších tří byla nakonec zrušena. Třída Midway měla dlouhou životnost, poslední loď se zúčastnila i války v Zálivu v roce 1991, po níž byla vyřazena.[9]

K původem druhoválečným plavidlům patří také lehké letadlové lodě třídy Saipan, jež vstoupily v počtu dvou kusů do služby v letech 1946 a 1947. V té však vydržely pouze do poloviny 50. let, kdy byly odstaveny. Po několikaleté přestávce byly v první polovině 60. let přestavěny na spojovací loď a velitelskou loď.[10]

Krátce po skončení druhé světové války byly ze služby vyřazeny přeživší předválečné lodě, z výzbroje byla zcela odstavena také většina lehkých letadlových lodí třídy Independence (pouze tři kusy zůstaly aktivní do poloviny 50. let) a dočasně také část jednotek velmi početné třídy Essex.[2][4]

První novou poválečnou konstrukcí byla loď United States o výtlaku téměř 70 000 tun, která se měla stát prvním představitelem kategorie extrémně velkých letadlových lodí (supercarrier). Její stavba však byla po několika dnech zrušena ministrem obrany.[8]

V roce 1952 došlo ke sjednocení klasifikace, kdy všechny lodě s označením CV a CVB obdržely symbol CVA značící útočnou (údernou) letadlovou loď.[11] V dalším průběhu 50. a následně také 60. let byla většina lodí třídy Essex upravena na boj proti ponorkám a zároveň překlasifikována na protiponorkové letadlové lodě (symbol CVS).[2]

Lodě třídy Essex byly v průběhu 50. let postupně modernizovány, v roce 1952 obdržela první z nich (Antietam) úhlovou letovou palubu, která se stala standardem pro další nově vyráběné americké letadlové lodě.[11] Většina „essexů“ byla vyřazena ze služby v první polovině 70. let, pouze Lexington zůstal jako výcviková loď aktivní až do roku 1991.[2]

Během 50. let 20. století, tedy již za probíhající studené války, byly postaveny čtyři jednotky nové třídy Forrestal, které se díky svému výtlaku 80 000 tun staly prvními skutečnými členy kategorie extrémně velkých letadlových lodí amerického námořnictva. Lodě této třídy byly také prvními, které měly již z výroby osazenou úhlovou letovou palubu.[11] Na tato plavidla navázaly v 60. letech tři jednotky třídy Kitty Hawk, která fakticky byla vylepšenou verzí třídy Forrestal.[12] V roce 1968 byla do služby zařazena loď John F. Kennedy, jež byla modernější variantou třídy Kitty Hawk a která se stala poslední vyrobenou americkou letadlovou lodí s konvenčním (nejaderným) pohonem.[13]

Roku 1961 byla do služby zařazena první letadlová loď na světě s jaderným pohonem, Enterprise s klasifikačním symbolem CVAN (útočná letadlová loď s jaderným pohonem).[14]

V průběhu 60. a první poloviny 70. let se letadlové lodě podílely také na americkém vesmírném programu, když po přistání na moři vyzvedávaly přistávací moduly kosmických lodí i s jejich posádkami, včetně Alana Sheparda, prvního Američana ve vesmíru v kabině Freedom 7 (1961, Lake Champlain),[15] nebo Neila Armstronga, Buzze Aldrina a Michaela Collinse, první lidi na Měsíci v lodi Apollo 11 (1969, Hornet).[16]

Na konci 60. let byla zahájena stavba první lodě třídy Nimitz. Tato plavidla s jaderným pohonem byla produkována postupně až do konce prvního desetiletí 21. století. Jedná se o největší válečné lodě na světě (kategorie supercarriers), které tvoří páteř současného amerického námořnictva.[17]

V roce 1975 US Navy zjednodušilo systém označování lodí. Byly zrušeny všechny používané i nepoužívané varianty a zavedeny pouze dvě kategorie, CV pro letadlové lodě s konvenčním pohonem a CVN pro letadlové lodě s jaderným pohonem.[18]

Po ukončení studené války v roce 1991 mělo americké námořnictvo k dispozici konvenční lodě tříd Midway (poslední však byla záhy vyřazena), Forrestal, Kitty Hawk a John F. Kennedy a nukleární lodě tříd Enterprise a Nimitz. Lodě s konvenčním pohonem začaly být postupně odstavovány. Jednotky třídy Forrestal vydržely ve službě nejdéle do roku 1998,[19] roku 2007 byla vyřazena loď John F. Kennedy.[13] Po vyřazení lodě Kitty Hawk v roce 2009, poslední ze stejnojmenné třídy, zůstala ve službě pouze plavidla poháněná jaderným pohonem.[20]

Výroba jaderných lodí třídy Nimitz pokračovala i v 90. letech a na začátku 21. století, v tomto období vznikly celkem čtyři lodě. Poslední, celkově desátá loď této třídy, byla do služby uvedena v roce 2009.[17]

Od téhož roku probíhá stavba první jednotky nové generace v rámci třídy třídy Gerald R. Ford, která se v budoucnu stane nástupcem třídy Nimitz. Prozatím byla oznámena tři plavidla, celkové plány počítají s deseti loděmi.[21][22]

Na konci roku 2012 byla deaktivována a z aktivní služby odstavena první loď s jaderným pohonem Enterprise,[22] která formálně zůstala ve výzbroji do roku 2017, kdy byla po odstranění veškerého jaderného materiálu definitivně vyřazena.[23] Tentýž rok byla do služby uvedena první jednotka nové třídy Gerald R. Ford.[24]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of aircraft carrier classes of the United States Navy na anglické Wikipedii.

• FRIEDMAN, Norman. U.S. aircraft carriers : an illustrated design history. [s.l.]: Naval Institute Press, 1983. 424 s. ISBN 9780870217395. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Americké letadlové lodě na Wikimedia Commons
• (anglicky) The US Navy Aircraft Carriers Archivováno 7. 12. 2018 na Wayback Machine, navy.mil