USS Enterprise (CVN-65)

USS Enterprise (CVN-65) je letadlová loď Námořnictva Spojených států, která působila ve službě mezi lety 1961 a 2017. Jednalo se o první postavenou letadlovou loď s jaderným pohonem a celkově druhou válečnou loď s tímto pohonem vůbec (o několik měsíců dříve byl dokončen křižník USS Long Beach). Byla osmou americkou válečnou lodí nesoucí jméno Enterprise a nejdelší a nejtěžší válečnou lodí světa; později ji překonaly letadlové lodě třídy Nimitz.[1] Posledním domovským přístavem Enterprise byla základna Naval Station Norfolk ve Virginii.

Základní údaje
Typ: letadlová loď
Třída: Enterprise
Objednána: 15. listopadu 1957
Zahájení stavby: 4. února 1958
Spuštěna na vodu: 24. září 1960
Uvedena do služby: 25. listopadu 1961
Osud: odstavena 1. prosince 2012
vyřazena 3. února 2017
Předchůdce: třída Kitty Hawk
Následovník: USS John F. Kennedy (CVN-67)
Takticko-technická data
Výtlak: 75 700 t (standardní)
94 800 t (plný)
Délka: 331,6 m (celkem)
317,0 m (vodoryska)
Šířka: 75,6 m (celkem)
40,5 m (vodoryska)
Ponor: 11,9 m
Pohon: 8× jaderný reaktor Westinghouse A2W
4× turbínové soustrojí
4× šroub
210 MW
Rychlost: 33,6 uzlu (62,2 km/h)
Dosah: neomezený po dobu 20–25 let
Posádka: 5830
posádka: 3350
letecký personál: 2480
Výzbroj: 2× RIM-7 Sea Sparrow
2× Phalanx CIWS
2× RIM-116 RAM
Letadla: 90

Z aktivní služby byla odstavena 1. prosince 2012, v té době byla nejstarší americkou letadlovou lodí. Po odstranění veškerého jaderného paliva byla dne 3. února 2017 formálně vyřazena.[2] Ve službě ji nahradila loď USS Gerald R. Ford.[3]

Konstrukce
Futuristický původní velitelský ostrov Enterprise

Posádku tvořilo 3350 námořníků a 2480 členů leteckého personálu. Velitelský ostrov měl zprvu značně futuristický tvar, při modernizaci lodi v letech 1979–1982 byl přestavěn po vzoru třídy Kitty Hawk.[1]

Celková délka lodi podle oficiálního registru námořních plavidel amerického námořnictva je 331,6 m,[4] jiné zdroje uvádí i délku 342,3 m.[5]

Úhlovou letovou palubu spojovaly s hangárem čtyři výtahy. Letouny startují pomocí čtyř parních katapultů typu C-13. Pro operace letounů vezla 8500 tun paliva, což je ekvivalent 12 dní plného provozu.[1] Enterprise mohla nést až 90 letounů a vrtulníků, obvykle jich však bylo okolo 60.[3]

Enterprise původně nenesla žádnou obrannou výzbroj. Teprve v roce 1967 byla na ní instalována tři osminásobná odpalovací zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Počátkem sedmdesátých let loď nesla dva systémy Sea Sparrow, tři systémy blízké obrany Phalanx CIWS a čtyři vypouštěče klamných cílů SRBOC.[6] V poslední konfiguraci byl jeden Phalanx odstraněn a naopak byly přidány dvě 21násobná odpalovací zařízení systému RIM-116 RAM.[3]

Pohon tvořilo osm tlakovodních jaderných reaktorů typu Westinghouse A2W a čtyři turbíny Westinghouse. Lodní šrouby byly rovněž čtyři. Díky jadernému pohonu měla Enterprise neomezený akční rádius. K výměně jaderného paliva došlo čtyřikrát: v letech 1964–1965, 1970, 1979–1980 a 1994.[1]

Historie

Stavba
Srovnání velikosti největších lodí a budov světa:
 USS Enterprise, 332 m/342 m
 Pentagon, 431 m
 Queen Mary 2, 345 m
 Hindenburg, 245 m
 Jamato, 263 m
 Empire State Building, 443 m
 Knock Nevis tanker, 458 m

Práce na projektu Enterprise začaly v první polovině 50. let.[1] Stavba lodi byla objednána 15. listopadu 1957 u loděnice Newport News Shipbuilding Co. v Newport News ve státě Virginie. Původně byla plánována stavba šesti lodí, příliš vysoké náklady ale vedly k tomu, že zůstala jedinou jednotkou své třídy. Sériově byla stavěna teprve následující třída Nimitz.

Kýl lodi byl založen 4. února 1958, trup byl spuštěn na vodu dne 24. září 1960 a 25. listopadu 1961 Enterprise vstoupila do služby.[4] Prvním velitelem lodi se stal kapitán Vincent P. DePoix.

Postavena byla jako útočná letadlová loď s označením CVAN-65, později byla překlasifikována na víceúčelovou letadlovou loď CVN-65.

Operační služba
Hořící Enterprise v lednu 1969

K první operační plavbě Enterprise vyplula pod velením Vincenta P. DePoixe dne 12. ledna 1962. Následně se ve Středomoří připojila k americké 6. flotile. V době kubánské krize v říjnu roku 1962 se loď podílela na blokádě Kuby.[1] V roce 1964 vytvořily Enterprise a dva křižníky s jaderným pohonem, USS Long Beach a USS Bainbridge, první námořní eskadru tvořenou čistě plavidly s jaderným pohonem. Svaz pojmenovaný Task Force One následně provedl operaci Sea Orbit – obeplutí planety bez doplnění paliva či zásob.[1]

Enterprise byla poté nasazena ve vietnamské válce. Její letouny například bombardovaly Severní Vietnam a později loď též pomáhala s evakuací lidí ze Saigonu po porážce Vietnamské republiky. Evakuace byla součástí operace Frequent Wind.[1]

Ráno 14. ledna 1969 došlo na palubě lodi k vážné nehodě. Výbuch rakety MK-32 Zuni podvěšené na zaparkovaném letounu F-4 Phantom způsobil požár, který se sice podařilo poměrně rychle lokalizovat, vyžádal si však 27 mrtvých a 314 raněných. Oheň též zničil 15 palubních letounů.[7]

Rovněž v následujících dekádách se Enterprise účastnila řady misí, například při konfliktu v Bosně, ochraně bezletových zón nad jižním Irákem (operaci Southern Watch) či během války v Iráku.

Deaktivace a vyřazení
Enterprise v roce 2003

Při stavbě Enterprise byla její životnost plánována na 20 let, měla tedy být vyřazena v roce 1981. Díky průběžným modernizacím však zůstala v aktivní službě 51 let, slavnostně odstavena byla 1. prosince 2012. V této době byla nejdéle sloužící americkou letadlovou lodí.[1] Deaktivace lodi probíhala od roku 2013 v loděnici Newport News Shipbuilding. Po odstranění veškerého jaderného paliva byla dne 3. února 2017 oficiálně vyřazena z výzbroje. Nahradila ji loď USS Gerald R. Ford, která se stala první jednotkou zcela nové stejnojmenné třídy letadlových lodí.[8] V dubnu 2018 byla ohlášeno ukončení deaktivačního procesu Enterprise. Loď zůstane odstavena a bude čekat na rozhodnutí o likvidaci. Kus oceli z Enterprise (CVN-65) byl na jaře 2018 roztaven a využit pro stavbu kýlu další letadlové lodě tohoto jména, Enterprise (CVN-80).[9]

Odkazy

Reference
  1. CVN-65 Enterprise [online]. Globalsecurity.org, rev. 2009-05-28 [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Navy decommissions 'legendary' USS Enterprise [online]. 13newsnow.com, 2017-02-03 [cit. 2017-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Aircraft Carriers - CVN [online]. U. S. Navy, rev. 2010-03-16 [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-17. (anglicky)
  4. USS ENTERPRISE (CVN 65) (ex-CVAN 65) [online]. Naval Vessel Register, rev. 2013-06-21 [cit. 2013-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-18. (anglicky)
  5. USS Enterprise Turns 49 Years Old Thanksgiving Day [online]. Navy.mil, 2010-11-23 [cit. 2013-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-10. (anglicky)
  6. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 36.
  7. Explosion rocks USS Enterprise [online]. History.com [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
  8. CORILLO, Todd. World’s first nuclear powered aircraft carrier officially decommissioned [online]. Wtkr.com, 2017-02-03 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
  9. MITCHELL, Becca. Newport News Shipbuilding says inactivation of former USS Enterprise is complete [online]. Wtkr.com, 2018-04-10 [cit. 2018-06-25]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Literatura
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.