USS San Jacinto (CVL-30)

USS San Jacinto (CVL-30) byla lehká letadlová loď Námořnictva Spojených států, která působila ve službě v letech 1943–1947. Jednalo se o devátou a poslední jednotku třídy Independence.

Základní údaje
Typ:	lehká letadlová loď
Třída:	Independence
Jméno podle:	bitva u San Jacinta[1]
Zahájení stavby:	26. října 1942
Spuštěna na vodu:	26. září 1943
Uvedena do služby:	15. listopadu 1943
Osud:	vyřazena 1. března 1947 sešrotována 1972
Takticko-technická data
Výtlak:	11 176 t (standardní)
Délka:	189,7 m (celkem)
Šířka:	21,8 m (vodoryska)
Ponor:	7,9 m
Pohon:	4× kotel Babcock & Wilcox 4× parní turbína General Electric 4× šroub 100 000 shp
Rychlost:	31,5 uzlů (58,5 km/h)
Posádka:	1569
Výzbroj:	28× 40mm kanón Bofors 40× 20mm kanón Oerlikon
Letadla:	45

Loď byla objednána jako lehký křižník třídy Cleveland USS Newark (CL-100), v červnu 1942 však došlo ke změně v objednávce a z budoucího Newarku se stala letadlová loď Reprisal. Její stavba byla zahájena 26. října 1942 v loděnici New York Naval Shipyard v New Yorku. V lednu 1943 byla definitivně přejmenována na San Jacinto a v červenci téhož roku byla překlasifikována na lehkou letadlovou loď. K jejímu spuštění na vodu došlo 26. září 1943, do služby byla zařazena 15. listopadu 1943. V letech 1944 a 1945 se zúčastnila bojů v Tichém oceánu, včetně bitvy ve Filipínském moři. Krátce po skončení druhé světové války byla 1. března 1947 vyřazena ze služby a odstavena do rezerv. V roce 1959 byla překlasifikována na pomocný letadlový transport AVT-5 a nakonec roku 1970 vyškrtnuta z rejstříku námořních plavidel. Na konci roku 1971 byla odprodána do šrotu.[2][3]