Gerald Ford

Gerald Rudolph Ford, Jr. (14. července 1913 Omaha, Nebraska – 26. prosince 2006 Rancho Mirage, Kalifornie, vlastním jménem Leslie Lynch King Jr.) byl 40. viceprezidentem Spojených států amerických (1973–1974) a 38. prezidentem Spojených států amerických (1974–1977). Je jediným prezidentem Spojených států, který se dostal do úřadu, aniž by byl zvolen buď jako prezident, nebo viceprezident. Poté, co v roce 1973 rezignoval na svou funkci viceprezidenta Spiro Agnew, byl Ford navržen prezidentem Richardem Nixonem na uvolněnou funkci a obě komory Kongresu jej schválily. Když 9. srpna 1974 prezident Nixon rezignoval, převzal Ford prezidentský úřad. Jako svého viceprezidenta si Ford vybral Nelsona Rockefellera, který je, spolu s ním, jediným viceprezidentem, který svou funkci nezískal ve volbách.

Gerald Rudolph Ford
38. prezident Spojených států amerických
Ve funkci:
9. srpna 1974 – 20. ledna 1977
Viceprezidentnikdo (srpen–prosinec 1974)
Nelson Rockefeller (1974–1977)
PředchůdceRichard Nixon
NástupceJimmy Carter
40. viceprezident
Spojených států amerických
Ve funkci:
6. prosince 1973 – 9. srpna 1974
PrezidentRichard Nixon
PředchůdceSpiro Agnew
NástupceNelson Rockefeller
Člen Sněmovny reprezentantů USA
za 5. okrsek státu Michigan
Ve funkci:
3. ledna 1949 – 6. ledna 1973
PředchůdceBartel J. Jonkman
NástupceRichard Vander Veen
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikán
Narození14. července 1913
Omaha, Nebraska
Úmrtí26. prosince 2006 (93 let)
Rancho Mirage, Kalifornie
Místo pohřbeníGerald R. Ford Presidential Museum
Michigan
ChoťBetty Ford
RodičeLeslie Lynch King Sr. a Dorothy Ayer Gardner Ford
DětiMichael Gerald Ford
John Gardner Ford
Steven Ford
Susan Fordová
PříbuzníThomas Gardner Ford (sourozenec)
Sarah Ford[1], Bekah Ford[1] a Hannah Ford[1] (vnoučata)
Alma materMichiganská univerzita (do 1935)
Yale Law School (do 1941)
Právnická fakulta Michiganské university
Yaleova univerzita
Profesepolitik, důstojník, advokát, gridiron football player, autor autobiografie, hráč amerického fotbalu a státník
NáboženstvíEpiskopální církev Spojených států amerických
Oceněníorlí skaut (1927)
Cena Theodora Roosevelta (1975)
Cena Francise Boyera (1977)
Horatio Alger Award (1983)
Řád kříže země Panny Marie I. třídy
… více na Wikidatech
Podpis
CommonsGerald Ford
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amnestie Nixona

Brzy poté, co se ujal úřadu prezidenta, udělil Ford svému předchůdci Richardu Nixonovi milost, která zabránila jeho případnému stíhání za zločiny, které mohl spáchat během svého prezidentství, především v souvislosti s aférou Watergate. Toto své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že to bylo v zájmu země, byl však za ně velmi kritizován a někteří komentátoři tvrdí, že bylo jednou z příčin Fordovy porážky v prezidentských volbách v roce 1976.

Zahraniční politika
Vláda Geralda Forda
Úřad Osoba Období služby
Prezident Gerald Ford 1974–1977
Viceprezident Nelson Rockefeller 1974–1977
Ministr zahraničí Henry Kissinger 1974–1977
Ministr financí William E. Simon 1974–1977
Ministr obrany James R. Schlesinger 1974–1975
Donald Rumsfeld 1975–1977
Ministr spravedlnosti William Saxbe 1974–1975
Edward Levi 1975–1977
Ministr vnitra Rogers Morton 1974–1975
Stanley K. Hathaway 1975–1975
Thomas S. Kleppe 1975–1977
Ministr zemědělství Earl Butz 1974–1976
John Albert Knebel 1976–1977
Ministr obchodu Frederick B. Dent 1974–1975
Rogers Morton 1975–1975
Elliot Richardson 1975–1977
Ministr práce Peter J. Brennan 1974–1975
John Thomas Dunlop 1975–1976
William Usery, Jr. 1976–1977
Ministr zdravotnictví a vzdělání Caspar Weinberger 1974–1975
F. David Mathews 1975–1977
Ministr bytové výstavby
a rozvoje měst		 James Thomas Lynn 1974–1975
Carla Anderson Hillsová 1975–1977
Ministr dopravy Claude Brinegar 1974–1975
William Thaddeus Coleman, Jr. 1975–1977

Mayguezský incident
Billy Preston, George Harrison, Gerald Ford a Ravi Shankar v Bílém domě, 1974

Ford musel v květnu 1975 čelit vážné zahraničněpolitické krizi. Poté, co se v Kambodži dostali k moci Rudí Khmérové, podařilo se jim v mezinárodních vodách zajmout americkou obchodní loď Mayaguez. Ford vyslal armádní jednotky, aby zachránily zajaté Američany. Jenže vojáci se vylodili na špatném ostrově a tam narazili na neočekávaně tuhý odpor. Přibližně ve stejnou dobu byli propuštěni zajatí námořníci, o čemž ovšem v tu chvíli Američané nevěděli. Během bojů bylo raněno asi 50 mužů a 41 zahynulo. Předpokládá se, že padlo přibližně 360 khmérských vojáků.

Stažení z Vietnamu

Za Fordova prezidentství se také Američané definitivně stáhli z Vietnamu, když ve dnech 29. dubna a 30. dubna 1975 evakuovali svou ambasádu v Saigonu.

Pokusy o atentát

O první atentát se dne 5. září 1975 ve státě Kalifornie pokusila útočnice Lynette Fromme, zbraň však selhala a ochranka útočnici následně přemohla.

Druhý atentát se stal 22. září 1975 ve městě San Francisco (stát Kalifornie). Pokusila se o něj Sara Jane Mooraová, která dvakrát vystřelila, v davu lidí však minula.

Obě útočnice byly následně odsouzeny na doživotí.

Porážka ve volbách 1976

Ford kandidoval na prezidenta ve volbách v roce 1976, ale porazil jej demokrat Jimmy Carter. Gerald Ford zemřel 26. prosince 2006 ve věku 93 let.

Manželství s Betty Fordovou

V roce 1948 si vzal Elizabeth Ann Bloomerovou Warrenovou, kterou Američané nazývali Betty Fordová. Ta v roce 1974 podstoupila operaci rakoviny prsu. O své nemoci otevřeně hovořila. Stejně tak se zmiňovala o svém boji s alkoholem a opiáty. Betty Fordová zemřela 8. července 2011.[2] Spolu měli dceru Susan Ford, která byla aktivní jako spisovatelka, fotoreportérka a předsedkyně představenstva Betty Ford Center proti zneužívání alkoholu a drog.

Galerie
  • David Hume Kennerly: Prezident Ford, Bob Hope na návštěvě Mrs. Fordové po operaci nádoru prsu, šest týdnů po nástupu do Bílého domu u ní byl zjištěn nádor v pravém prsu, který byl odstraněn radikální mastektomií. Betty svou nemoc zveřejnila, aby upozornila veřejnost na toto nebezpečí.
  • David Hume Kennerly: Prezident Ford při návštěvě Vladivostoku, 1974
  • David Hume Kennerly: Prezident Ford při návštěvě Vladivostoku, 1974
  • David Hume Kennerly: Prezident Ford na lyžích, Vail, Colorado, 1974.
  • David Hume Kennerly: První pár se drží za ruce v limuzíně, Chicago, Illinois, Freeway, léto 1974
  • David Hume Kennerly: Prezident v Číně, 1. prosince 1975
  • David Hume Kennerly: Prezident Gerald Ford na schůzce svého kabinetu, 25. června 1975
  • Prezident Ford při plavání v Bílém domě, 1. července 1975
  • Prezident hraje golf, dovolená na Mackinac Island, Michigan, léto 1975
  • David Hume Kennerly: První rodina USA při hře na koníčka, Camp David, 2. března 1975
  • Prezident Gerald Ford během prezidentské kampaně v Nassau County Veterans Coliseum v Hempsteadu, New York před návratem do Michiganu těsně před volbami, 31. října 1976
  • David Hume Kennerly: První dáma Betty Fordová čte projev prezidenta Geralda Forda členům Tiskového centra, na fotografii jsou: Steve, prezident Ford, Susan, Mike a Gayle. Ford kandidoval na prezidenta ve volbách v roce 1976, ale porazil jej demokrat Jimmy Carter. 3. listopadu 1976
  • Kennerly: Prezident Ford a jeho pes Liberty v Oválné pracovně, 1974

Odkazy

Reference
  1. Dostupné online. [cit. 2021-02-02]
  2. Zemřela Betty Fordová, bývalá první dáma USA (iDnes.cz)

Související články

Externí odkazy
Viceprezident Spojených států amerických
Předchůdce:
Spiro Agnew		 1973–1974
Gerald Ford		 Nástupce:
Nelson Rockefeller
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.