Michael Collins (astronaut)
Michael Collins (31. října 1930 Řím, Itálie – 28. dubna 2021)[1] byl americký pilot a astronaut z projektů Gemini a Apollo. Ve vesmíru byl dvakrát. Na jeho počest je pojmenován malý kráter Collins na jihozápadním okraji Mare Tranquillitatis (Moře klidu) na přivrácené straně Měsíce (nedaleko místa přistání mise Apollo 11).[2][3]
| Michael Collins | |
|---|---|
.jpg.webp) portrét Michaela Collinse ve skafandru | |
| Astronaut NASA | |
| Státní příslušnost | Spojené státy |
| Datum narození | 31. října 1930 |
| Místo narození | Řím, Itálie |
| Datum úmrtí | 28. dubna 2021 (ve věku 90 let) |
| Místo úmrtí | Naples |
| Předchozí zaměstnání | zkušební pilot |
| Čas ve vesmíru | 11d 02h 04m |
| Kosmonaut od | 1963 |
| Mise | Gemini 10, Apollo 11 |
| Znaky misí |   |
| Kosmonaut do | 1970 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Mládí a výcvik
Michaelův otec generál James Collins (1882–1963) byl zámožný člověk a v době narození syna byl vojenským přidělencem velvyslanectví USA v Římě.
Po vystudování vojenské akademie ve West Pointu se stal Michael Collins plukovníkem letectva Spojených států amerických. Na Edwardsově vojenské základně absolvoval školu zkušebních pilotů a pracoval jako vojenský zkušební pilot. Před vstupem do NASA v roce 1963 měl nalétáno 3 500 letových hodin v USA i zahraničí. Stal se členem třetí skupiny kosmonautů.[4]
Lety do vesmíru
Poprvé letěl na palubě kosmické lodi Gemini 10 v létě roku 1966 pod velitelem Johnem Youngem. Startovali z mysu Canaveral a přistáli na hladině Atlantského oceánu po 70hodinovém letu s 44 oblety Země. Na oběžné dráze se spojili s tělesy Agena TV-10 a Agena TV-8. Collins také absolvoval výstup do volného vesmíru (tzv. EVA) s připoutáním na laně.
Po tomto letu byl jmenován do posádky Apolla 8 v prosinci 1968, jenže místo toho šel na operaci s páteří.
Podruhé odstartoval z Floridy v létě roku 1969 na Apollu 11 s Neilem Armstrongem a Buzzem Aldrinem. Byl to let na Měsíc. Zatímco jeho kolegové na Měsíci přistáli a Armstrong jako první člověk vstoupil na povrch, on zůstal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po 30 obězích se lunární modul s ostatními astronauty spojil s velitelským modulem a posádka odletěla na Zemi. Po 195 hodinách ve vesmíru přistáli na hladině Tichého oceánu.[5]
Po obou letech měl na kontě 11 dní ve vesmíru.
Po konci kosmonautické kariéry
V lednu 1970 odešel z NASA jako generálmajor a o rok později byl ředitelem Národního leteckého a kosmického muzea, které bylo součástí Smithsonova institutu ve Washingtonu. Svůj příběh popsal v knize Carrying the Fire: An Astronaut's Journeys, kterou vydal v roce 1974. V dubnu roku 1978 se stal náměstkem ředitele Smithsonova institutu.[4]
O svém působení u NASA napsal knihu. V roce 1985 byl v Ohiu zapsán do National Aviation Hall of Fame (Národní letecká síň slávy). V roce 1993 byl jmenován generálem v záloze a stal se podnikatelem.
Zemřel 28. dubna 2021 na rakovinu ve věku 90 let.[6]
Odkazy
Reference
- VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 357.
- RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Arago, s. 96/35.
- Crater Collins on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 427.
- CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Michael Collins, s. 288.
- Zemřel ‚zapomenutý‘ člen výpravy Apollo 11, který zůstal na oběžné dráze. Michael Collins se dožil 90 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-04-28 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Collins na Wikimedia Commons 
Osoba Michael Collins ve Wikicitátech- Web Space
