Třída Cleveland

Ilustrace vnitřního uspořádání křižníků třídy Clevelenad

Vývoj třídy byl zahájen roku 1938. Původně se mělo jednat o menší křižníky (výtlak 8000 t) respektující omezení daná Washingtonskou konferencí. Po vypuknutí války v Evropě omezení padla a bylo rozhodnuto dále rozvíjet vyzkoušenou konstrukci předcházející třídy St. Louis.[2][3] Při konstrukci třídy Cleveland byl kladen důraz na lepší protiletadlovou výzbroj a větší dosah, než tomu bylo u předchozích tříd.

Celkem bylo objednáno 52 křižníků této třídy. Do stavby se zapojily americké loděnice New York Shipbuilding Corp. v Camdenu, Newport News Shipbuilding and Dry Dock Co. v Newport News, Bethlehem Steel Corp. ve Fore River v Quincy a William Cramp & Sons Shipbuilding Co. ve Filadelfii.

Stavební program však výrazně ovlivnil průběh války. Celkem 27 jednotek bylo dokončeno v podobě lehkých křižníků. Nedostatek letadlových lodí vedl k nouzovému řešení a devět trupů bylo dokončeno jako letadlové lodě třídy Independence. Stavba dalších křižníků byla zrušena, neboť ke konci války už byly nadbytečné. Stavba křižníků Buffalo a Newark byla zrušena už roku 1940, aby se loděnice Federal Shipbuilding and Drydock Company v Kearny mohla soustředit na stavbu torpédoborců.[2] Stavba křižníku Galveston byla přerušena a dokončen byl až roku 1958 jako raketový křižník.[2]

Roku 1942 bylo rozhodnuto, že křižníky (CL-106 až 118) budou dokončeny podle vylepšeného projektu lišícího se především kompaktnější nástavbou s jediným komínem, což zlepšovalo problém s přetížením nástaveb a zefektivňovalo využití protiletadlových kanónů. Tato verze je označována jako třída Fargo. Dokončeny ale byly pouze dvě jednotky a stavba ostatních zrušena.[2]

Jednotky třídy Cleveland:[2]

USS Montpelier (CL-57)

USS Atlanta (IX-304) po přestavbě ze stejnojmenného křižníku

Základní výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů ve třídělových věžích, doplněných stejným počtem 127mm kanónů ve dvoudělových věžích, osmi 40mm kanóny a třinácti 20mm kanóny. Složení lehké výzbroje se u jednotlivých plavidel lišilo. Neseny byly dva katapulty a čtyři hydroplány (Curtiss SOC Seagull, Vought OS2U Kingfisher). Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a čtyři převodové turbíny General Electric o celkovém výkonu 100 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 32,5 uzlu. Dosah byl 11 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[2]

USS Birmingham (CL-62) asistuje hořící letadlové lodi USS Princeton (CVL-23). Později kvůli jejímu výbuchu zemřelo 233 členů posádky Birminghamu

Za druhé světové války bylo do služby přijato 22 křižníků.[3] Za války byla naprostá většina křižníků nasazena v Pacifiku, v menší míře v Evropě a Středomoří. Bojový křest prodělal křižník Cleveland roku 1942 během operace Torch. V Pacifiku křižníky především tvořily doprovod rychlých letadlových lodí. Ostřelovaly také pozemní cíle (např. na Okinawě). Columbia, Denver, Santa Fe, Mobile, Vincennes a Miami se roku 1944 účastnily bitvě u Leyte.[3] Žádný z nich nebyl během války ztracen.

Křižníky byly vyřazeny do roku 1950 (jediný Manchester do roku 1956) a následně drženy nějaký čas v rezervě. Manchester prodělal tři nasazení v korejské válce, kde získal devět vyznamenání Battle Star.[3]

Křižník Atlanta byl výrazně přestavěn na cílovou loď určenou ke zkouškám odolnosti proti výbuchům (operace Sailor Hat).[29]

Šest vyřazených křižníků (Galveston, Little Rock, Oklahoma City, Providence, Springfield a Topeka) bylo později rozsáhle přestavěno na raketové křižníky tříd Galveston a Providence. Vyřazeny byly do roku 1979. Raketový křížnk Little Rock se dochoval jako muzejní loď v Buffalo and Erie County Naval & Military Park v Buffalu.[2]