Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko

Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Tbilisi v Gruzii v roce 1845. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka. Dětství prožil v Gruzii, v Ázerbájdžánu a v Dagestánu. V letech 1854–1863 studoval na Alexandrovské kadetní škole v Moskvě, kde začal psát verše. Začátek sedmdesátých let prožil na pobřeží Bílého moře a Severního ledového oceánu.[4]

Byl válečným dopisovatelem během rusko-turecké války (1877–1878) (kde se účastnil bojových akcí a byl vyznamenán Řádem sv. Jiří),[4] rusko-japonské války (1904–1905) a první světové války (1914–1918). Roku 1921 emigroval, protože se nemohl smířit s poměry v Rusku po bolševické revoluci. Nejprve žil v Německu v Berlíně a pak se přestěhoval do Československa. Zemřel roku 1936 v Praze.[2][3]

Proslul jako autor cestopisů, próz s válečnou tematikou a knih pro děti a mládež. Pro svá díla čerpal náměty ze svého mládí na Kavkaze, ze svých četných cest po severním Rusku, Evropě i Africe i z válečných konfliktů, kterými prošel. Byl velmi plodný autor (cca 250 knih) a svá díla často psal se snahou o vnější efekt.[2][3][4]

U některých českých vydání autorových knih se nepodařilo zjistit název ruského originálu.

• Bubny-trumfy, Edvard Beaufort, Praha 1885, přeložil Jan Alois Unzeitig. [5]
• Ku předu!, Praha 1888, přeložil Jan Wagner.
• Zlato, zlato, zlato!, František Šimáček, Praha 1894, přeložil František Mach,
• Ku předu!, Joža Barvič, Brno 1894, přeložil Josef Koněrza.
• Ruské povídky, Karel Wolf, Olomouc 1896, přeložil Alois Lang.
• Knížata bursy, Šašek a Frgal, Velké Meziříčí 1897, přeložil Bohdan Lípa.
• Knížata bursy, Právo lidu, Praha 1898, přeložil Karel Mečíř.
• V zapomenuté pevnůstce Edvard Grégr, Praha 1901, přeložil František Halla.
• Tři vánoční povídky, Jan Otto, Praha 1901, přeložil Josef F. Khun.
• Výjevy z války rusko-turecké, Šašek a Frgal, Velké Meziříčí 1902, přeložil A. G. Stín.
• Vlčí kořist, Jan Otto, Praha 1904, přeložil Vítězslav Unzeitig.
• Plevno a Šipka, Jan Otto, Praha 1904, přeložil Vítězslav Unzeitig.
• Po stopách Maurů: obrázky z jižního Španělska, Edvard Beaufort, Praha 1904, přeložil Jan Wagner.
• S diplomem, V. Burkart, Brno 1905, přeložil Vítězslav Unzeitig.
• Gavriljuškovo zajetí, Rašín, Praha 1906, přeložil Jindřich Veselovský, znovu 1914.
• Ves pos nebesy, Rašín, Praha 1908, přeložil Jindřich Veselovský.
• Slastenovské miliony, Národní politika, Praha 1909, přeložil Jan Alois Unzeitig, románová příloha. [6]
• Sokolí hnízda, František Topič, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský.
• Sám sobě pomáhej, Působení majora Bobkova, Jan Laichter, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský, znovu 1924 a 1932. [7] [8]
• Na konci světa, Václav Košťálek, Sušice 1910, přeložil Antonín Slunečko.
• Mysejkova Churda-Murda, Dědictví Komenského, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský.
• Feďka rudokop, Jan Laichter, Praha 1910, přeložil Jindřich Veselovský, znovu 1935.
• Na kraji světa, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložil Jindřich Veselovský,
• Znovuzrození, Čeněk Semerád, Praha 1923, přeložil Čeněk Semerád.
• Kupředu, Josef šrámek, Praha 1923, přeložil Otakar Vančura. znovu Družina dobrovolců, Praha 1937.
• M.N. Germanova (1924) – vzpomínky Vas. Němiroviče Dančenko a jiných [9]
• Zpověď ženy, Josef Birnbaum, Brtnice 1924, přeložil Michail Inževatkin.
• První legionáři, Kruh Starodružiníků, Praha 1925, přeložila Božena Holečkova-Seidlová.
• Klášter, Jan Otto, Praha 1925, přeložila Žofie Pohorecká.
• Degradovaný, Obelisk, Praha 1925, přeložil Otakar Vančura.
• Válečná Golgota,Obelisk, Praha 1926–1928, přeložil Otakar Vančura, tři díly.
• Pestré povídky, Jan Otto, Praha 1926, přeložil Vincenc Červinka. [10]
• Po různých cestách Melantrich, Praha 1927, přeložil Emerich Čech.
• Zbytečně nežili, Družina čsl. legionářů, Praha 1928, přeložil Otakar Vančura, povídky.
• Za vlast, Družina čsl. legionářů, Praha 1928, přeložil Otakar Vančura, povídky.
• Na slavných cestách, Družina čsl. legionářů, Praha 1928, přeložil Otakar Vančura, povídky.
• Mysejkova Churda-Murda, Družina čsl. legionářů, Praha 1910, přeložil Otakar vančura.
• Přeludy bahna Přítel knihy, Praha 1929, přeložil Bohumil Mužík, román. [11] [12]
• Fata morgana, Šolc a Šimáček, Praha 1928, přeložil Aleš Nessy.
• Rodina hrdinů Melantrich, Praha 1929, přeložil Emerich Čech. [13]
• Dva deníky, Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1929, přeložil Emerich Čech. [14]
• Bankovní dům Laube a spol. Přítel knihy, Praha 1928, přeložil Bohumil Mužík, román. [15] [16]
• Když zvony zvoní, Vladimír Orel, Praha 1930, přeložil V. Cháb.
• Horští orlové, Družina čsl. legionářů, Praha 1931, přeložil Otakar Vančura, znovu Družina dobrovolců, Praha 1936.
• Hoře zapomenuté pevnosti, Družina čsl. legionářů, Praha 1931, přeložil Otakar Vančura, znovu Družina dobrovolců, Praha 1936.
• Ona, Edvar Beaufort, Praha 1934, přeložila Žofie Pohorecká.
• V horách Kavkazu, Viktor Iv. Popov, Praha 1935, přeložil JIndřich Veselovský.
• Strašní lidé, Ruský spolek válečných invalidů v ČSR, Praha 1935, přeložil A. Báša. [17]
• V horách Kavkazu (1935) – povídka ze života kavkazských horalů [18]
• Vzduchoplavec, Ruský spolek válečných invalidů v ČSR, Praha 1935, přeložil A. Báša.
• Za daleké bratry, Družina dobrovolců, Praha 1936, přeložil Otakar Vančura.
• V ohni a bouři, Družina dobrovolců, Praha 1936, přeložil Otakar Vančura.
• Královna Tamara, Družina dobrovolců, Praha 1936, přeložil Otakar Vančura.
• Svatá hříšnice, Družina dobrovolců, Praha 1937, přeložil Otakar Vančura.
• Strážné ohně, Družina dobrovolců, Praha 1937, přeložil Otakar Vančura.
• Svobodná duše, Edvar Beaufort, Praha 1937, přeložila Žofie Pohorecká.
• Sám sobě pomáhej, Růže, České Budějovice 1970, pod pseudonymem Václav Habr převyprávěl Václav Vejsada.