Nikolaj Alexandrovič Chodorovič

Studium v petrohradském Konstantinovském učilišti ukončil v roce 1879 a stal se důstojníkem Leib-gardového Litevského pluku.[1] Po absolvatoriu akademie generálního štábu (v roce 1890) sloužil jako štábní důstojník ve Varšavském vojenském okruhu, kde byl od roku 1894 starším pobočníkem štábu okruhu.[1] Současně byl v té době redaktorem "Vojensko-historického věstníku".[1] V roce 1898 byl Nikolaj Alexandrovič Chodorovič povýšen do hodnosti plukovníka.[1] V letech 1901 až 1904 vykonával funkci náčelníka štábu 33. pěší divize.[1] Během rusko-japonské války (ta probíhala v období od února 1904 do září 1905) velel 164. pěšímu Luckému pluku.[1] V únoru roku 1905 byl (za úspěchy v bojích) povýšen do hodnosti generálmajora a byl určen do funkce náčelníka týlu 3. mandžurské armády, později pak vykonával funkci náčelníka služby spojení.[1] Od září roku 1906 pracoval Nikolaj Alexandrovič Chodorovič v Kyjevě ve štábu Kyjevského vojenského okruhu, kde opět zastával funkci náčelníka spojení.[1] Mimo službu založil a byl hlavním redaktorem "Vojensko-historického věstníku".[1] V červnu roku 1911 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a dosazen do funkce náčelníka štábu Omského vojenského okruhu.[1]

Těsně před vypuknutím první světové války (28. července 1914) byl Nikolaj Alexandrovič Chodorovič dne 19. července 1914 jmenován do funkce náčelníka štábu Kyjevského vojenského okruhu.[7][1] Byl to právě generál Chodorovič, kdo dal v létě roku 1914 podnět, aby byli do ruské armády přijímáni českoslovenští dobrovolníci, kteří se hlásili z civilních povolání do armády.[3] Chodorovič tehdy ocenil schopnosti Čechů jako rozvědčíků a prosadil vznik jednotky - České družiny.[3] Česká družina se tedy formovala pod vedením štábu Kyjevského okruhu ruské armády.[7] Organizaci této jednotky také generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič sám v počátcích osobně řídil.[7] (Základem České družiny se stalo 720 dobrovolníků, zvaných Starodružiníci.[7]) Dne 28. září 1914 (na svátek svatého Václava) se konala slavnostní přísaha několika set československých dobrovolníků.[3] Prapor České družiny byl posvěcen popy a byly do něho zatlučeny zlaté hřeby.[3] První z nich zatloukl právě generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič.[3]

Vojenský kariérní postup Nikolaje Alexandroviče Chodoroviče pokračoval jeho jmenováním (v červnu 1915) do funkce pomocníka hlavního náčelníka Kyjevského vojenského okruhu a posléze (v dubnu 1916) do funkce hlavního náčelníka Kyjevského vojenského okruhu.[1][3] Po únorové revoluci roku 1917 se Nikolaj Alexandrovič Chodorovič (kromě jiného) zasloužil o vybudování první ukrajinské vojenské jednotky. V květnu roku 1917 pak odešel z aktivní služby v armádě (byl penzionován)[3] a žil poté v Kyjevě.[1] Po obsazení Kyjeva bělogvardějci (v srpnu roku 1919) byl formálně zařazen do hlavního velitelství Ozbrojených sil jihu Ruska.[1] Spolu s bělogvardějci pak ustoupil až na Krym. Odtud byl (spolu s dalšími důstojníky) evakuován.[3]

V listopadu roku 1920 emigroval Nikolaj Alexandrovič Chodorovič do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (do Dubrovníku).[1] O dva roky později (v roce 1922) odešel natrvalo do Československa (do Prahy).[1][3] [p 2]

Češi zajistili Chodorovičovi vojenskou penzi a pocty hodné penzionovaného generála.[3] V roce 1932 mu k životnímu jubileu (75 let) blahopřál i sám T. G. Masaryk.[3]

Generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič v Československu spolupracoval s Vojenským ústavem vědeckým; byl autorem několika knih, z nichž nejrozsáhlejší byla publikace "Odbojové hnutí a československé vojsko v Rusku: (1914–1917)" (vyšla roku 1928) a vystupoval zásadně proti lžím o československých legionářích, které uváděl generál Konstantin Vjačeslavovič Sacharov ve své knize "České legie na Sibiři: česká zrada".[1][8] [p 3]

Od roku 1932 byl Nikolaj Alexandrovič Chodorovič předsedou VI. oddílu Ruského vševojenského svazu (ROVS) v Československu.[1] Generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič zemřel dne 21. července 1936 v Praze, kde je i pochován (na Olšanském hřbitově).[1] Po Chodorovičově úmrtí mu byly z rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše při pohřbu vzdány vojenské pocty náležející československým generálům.[3]

• Rodinný hrob na Olšanském hřbitově
• 
  Celkový pohled
• 
  Detail náhrobku

• Dobuševa, Marina, ed. a Krymova, Viktorija, ed. Olšany, nekropole ruské emigrace: průvodce. Vydání 1. Praha: Ruská tradice, 2013. 276 stran. ISBN 978-80-905145-3-9.

• Československé legie
• Česká družina

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Aleksandrovič Chodorovič (Nikolaj Alexandrovič Chodorovič)