Rus (historické území)

Rus (starorusky Рꙋсь, Rous’ nebo Рꙋсьскаꙗ землꙗ, Rous’kaja zemlja; rusky, ukrajinsky, bělorusky Русь, Rus’; řecky Ρως, Rhós nebo později Ῥωσσία, Rhóssía; latinsky Ruthenia) je historické označení pro etnokulturní prostor ve východní Evropě obývaný východními Slovany. V určitých souvislostech může být použit také coby poetické synonymum pro Rusko, Ukrajinu (Malá Rus) a Bělorusko (Bílá Rus), nebo jako součást historických názvů (Kyjevská Rus, Černá Rus, Červená Rus, Podkarpatská Rus).[1]

Knížectví Kyjevské Rusi po smrti Jaroslava I. Moudrého v roce 1054

Geografické vymezení

Geograficky lze Rus vymezit zhruba jako území mezi (od jihozápadu po směru hodinových ručiček): Dněstrem, středními Karpatami, Západním Bugem, středním Němenem, Čudsko-pskovským jezerem, Narvou, Karelskou šíjí, Ladožským jezerem, Oněžským jezerem, Severní Dvinou, horní Volhou, horním Donem a dolním Dněprem – tj. cca polovina dnešní evropské části Ruska, většina Ukrajiny, celé Bělorusko a menší části přilehlých států (Finsko, Pobaltí, Polsko).

Historie

Území Rusi bylo jako celek vymezeno raně středověkým státním útvarem Kyjevská Rus, který se zde konstituoval od konce 9. století s vládnoucí dynastií Rurikovců, původem severogermánských Varjagů (Rusů). Největšího rozmachu a kulturního rozkvětu dosáhl v 10.–11. století. Potřeby tohoto státu vedly ke vzniku jednotného jazyka (staroruštiny) a podle některých názorů i zformování staroruského etnika. Rozpad Kyjevské Rusi (30. léta 12. století) vedl k zastavení konsolidačních procesů a odlišnému vývoji v jednotlivých částech Rusi v oblasti kultury, jazyka a částečně i náboženství. Název Rus se nadále používal pro označení historického území, jako součást názvů států nebo správních celků a ve jménech východoslovanských národů, ale Rus již nikdy nebyla obnovena jako samostatný státní či administrativní celek.

Území Rusi jak již uvedeno zůstalo rozděleno na více území, na severovýchodě vzrůstala od 14. století moc moskevského velkoknížectví, na opačné straně bylo v 15. století k Polsku připojeno Ruské vojvodství s centrem ve Lvově. Od 16. století si Ruské carství titulem nárokovalo vládu nad celou Rusí, nicméně v západní části dominovala Polsko-litevská unie. V 17. století v oblasti Ukrajiny proti ní vypuklo Chmelnického povstání, vznikl Kozácký hetmanát a neúspěšně se jednalo o jeho připojení formou Polsko-litevsko-ruské unie. Prakticky celá Rus se ocitla pod nadvládou Ruského impéria na konci 18. století při velmocenském dělení Polska.

Název

Slovo rus pochází ze staré severštiny, znamená „veslaři“ a má etymologickou souvislost s názvy Roden/Roslagen, což byla pojmenování pobřežní části Svealandu, jádrové oblasti dnešního Švédska, odkud na lodní výpravy do východoevropských oblastí a do Černomoří vyráželi varjagové (švédští vikingové), kteří se od poloviny 9. století stali na Rusi vládnoucí vrstvou.[2] Původně germánské jméno tak přešlo do slovanštiny (zřejmě přes sousedící ugrofinské jazyky, které však tímto názvem označují Švédsko)[pozn. 1] a rozšířilo se na oblasti, jimž varjagové vládli, které kolonizovali a s jejichž slovansko-ugrofinským obyvatelstvem nakonec splynuli.

Poznámky
  1. Např. finsky Ruotsi, severosámsky (laponsky) Ruoŧŧa , estonsky Rootsi, võrusky Roodsi nebo vepsky Ročinma. Pro Rusko většina těchto jazyků má výrazy s kořenem „ven-“ (finsky Venäjä, estonsky Venemaa, võrusky Vinnemaa, vepsky Venäma atd.), odvozené ze starého germánského označení pro Slovany – Wenden (Vinidové, Venetové); v některých případech ovšem používají názvy odvozené od kraje Roslagen (např. severosámsky Ruošša, komijsky Ročmu)

Reference
  1. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2022. Heslo Rus.
  2. PIRINEN, Kauko; JUTIKKALA, Eino. Dějiny Finska. Praha: NLN, 2001. ISBN 80-7106-406-8. S. 19, 30.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.