Sergej Machonin

Po studiích na gymnáziu a reálce (maturita 1938) studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1939 až 1942 byl nacisty vězněn v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. Po zbytek 2. světové války pracoval jako úředník a redaktor. Po 2. světové válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK, kdy studoval srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem filosofie v roce 1951. Zároveň s tím pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta, později pracoval na Ministerstvu informací a dále také jako dramaturg Československého státního filmu a Realistického divadla. Od roku 1954 až do roku 1969 byl redaktorem Literárních novin. V letech 1970 až 1973 v důsledku normalizace pracoval jako noční hlídač, v roce 1973 odešel do důchodu, publicistické, překladatelské a literární činnosti se věnoval pouze v samizdatu nebo pod cizími jmény. Na přelomu let 1976/1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se vrátil zpět do Literárních novin.

Zemřel roku 1996 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

In memoriam byl v roce 1996 (za tvorbu předchozího roku) ohodnocen Cenou Toma Stopparda a Cenou Josefa Jungmanna.[1]

• 1945 Domluvíte se rusky? – učebnice ruštiny
• 1982 Čím jsem žil – memoáry malíře Jana Baucha
• 1995 Příběh se závorkami – kniha vzpomínek a úvah
• 2005 Šance divadla – výbor studií a článků (editorsky připravily B. Topolová a T. Pokorná)