Hranice (okres Cheb)

Hranice (německy Roßbach či Rossbach[3]) je nejzápadnější město v České republice, ležící v okrese Cheb, v kraji Karlovarském. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.

Hranice
Letecký pohled
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0411 554553
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností
Okres (LAU 1)Cheb (CZ0411)
Kraj (NUTS 3)Karlovarský (CZ041)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°18′17″ s. š., 12°10′33″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 057 (2022)[1]
Rozloha31,79 km²
Nadmořská výška575 m n. m.
PSČ351 24
Počet domů573 (2021)[2]
Počet částí obce4
Počet k. ú.4
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Hranice
U Pošty 182
351 24 Hranice
[email protected]
StarostaIng. Daniel Mašlár
Oficiální web: www.mestohranice.cz
Hranice
Další údaje
Kód obce554553
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hranice jsou členem a jedním ze zakládajících měst a obcí mikroregionu Přátelé v srdci Evropy. Na území místní části Trojmezí se nachází trojmezí historických zemí; Čech, Bavorska a Saska.

Název

Hranice, které se původně jmenovaly německy {{{2}}} získaly své jméno od potoka, který protéká středem města. Ten v počátcích osidlování sloužil k napájení koní (odtud Ross-bach = koňský potok). Kůň pijící z potoka je dodnes součástí městského znaku.

Historie

Nejstarší písemná zmínka o Hranicích pochází z roku 1413 z kupní smlouvy, kterou Neubergové, jmenovitě Konrád, prodali Zedtwitzům obec Hranice i obce k nim patřící. Neubergové, kteří vlastnili většinu Ašska a mnohé sousední vesnice v dnešním Německu (Sasku i Bavorsku), se dostali na konci 14. století do vážných finančních problémů, a proto většinu svého majetku museli prodat. Zedtwitzové poté ovlivňovali Hranice, stejně jako celé Ašsko, až do druhé světové války.

V roce 1542 bylo do Hranic zavlečeno luteránství, které do několika let zcela asimilovalo místní obyvatele. Roku 1549 byly Zedtwitzké majetky věnovány plavenskému hraběti Jindřichu IV. Jan Lucemburský tak pánům z Plavna ukázal jeho vděčnost za to, že plavenští stáli během Šmalkaldské války na jeho straně. Ašsko ale stále zůstávalo zedtwitzkým lénem. Plavenští však drželi Ašsko jen do roku 1557, kdy ho král Ferdinand I. znovu připojil k zemím koruny české.

Od roku 1591 začali Zedtwitzové vydávat v Hranicích první cechovní oprávnění. Prvními oficiálními řemesly se stali křejčovství, obuvnictví, mlynářství, zednictví, tesařství a tkalcovství. V roce 1633 vypukl na Chebsku černý mor, který si vyžádal i v Hranicích 40 životů. Během 17. století, kdy se v českých zemích šířila rekatolizace, odvolávali se Zedtwitzové na práva, která jim byla dána, konkrétně na svobodu vyznání. Císař však nepovolil žádné výjimky, a v roce 1629 museli evangeličtí duchovní opustit jak Hranice, tak Aš. V roce 1648 ovšem Zedtwitzové využili podmínek daných vestfálským mírem a přivedli do Hranic, Aše a Podhradí zpět evangelické faráře.

V roce 1822 byla postavena nová škola. Roku 1850 zde byl otevřen poštovní úřad a v roce 1868 založen spolek dobrovolných hasičů. Dne 1. března 1913 byly založeny místní noviny. V roce 1881 byly Hranice povýšeny císařem Josefem I. na městys.

Průmyslová revoluce

Počátkem 19. století se v Hranicích začal rozvíjet textilní průmysl. V roce 1806 patřily výrobny v Hranicích k nejsilnějším v Čechách, a dokonce předstihly i město Aš. To trvalo jen do roku 1840, kdy rozkvět textilního průmyslu v Hranicích v podstatě končí. Rada Hranic totiž zamítla, aby plánovaná silnice z Chebu do Plavna vedla přes jejich obec. Obávali se totiž, že během případné další války by armády proudily skrz Hranice, stejně jako tomu bylo již několikrát v minulosti. Toto rozhodnutí bylo však velmi nešťastné, protože bez silničního a železničního spojení nebylo možné vyvážet výrobky do světa. Hraničtí se snažili zachránit alespoň úlomek výroby, a tak tkali pro exotické země, jako Turecko, Indie a země v Africe a Asii. Toto však netrvalo dlouho. Od roku 1892, za pomoci strategie ministra obchodu Kerbera, se v hranických továrnách začali vyrábět také ubrusy, záclony a později i koberce. V roce 1885 byl zprovozněn úsek železnice Aš-Hranice, a v roce 1906 úsek Hranice-Adorf. Železnice hodně pomohla zdejšímu průmyslu, ale již nikdy nevrátila jeho stav z počátku 19. století.

První a druhá světová válka

Památník první světové války před evangelickým kostelem

První světová válka Hranice v podstatě zničila. Přinesla bídu, hladomor a utrpení. Lidé nedostávali hlavní potraviny někdy i celé dny a ostatní potraviny a hygienické potřeby se do Hranic nedostaly i celé měsíce. Byly vyhlašovány sběry kovů, které byly prodávány, a za získané prostředky bylo nakupováno jídlo.

Sílící hnutí ašského Konráda Henleina mělo velký vliv i na Hranice. Zde se také začal formovat Sudetendeutsche Heimatfront (SHF), a celé Ašsko bylo poté Henleinem předáno Hitlerovi ještě před podepsáním Mnichovského diktátu.

Dne 18. dubna 1945 vstoupila 1. pěší divize americké armády pod velením generála Clifta Andruse do ašského výběžku právě přes Hranice. Hranice, jako první obec v Československu kapituluje americkým vojskům během odpoledne. Kapitulace se však neobešla bez varovné dělostřelecké palby, která zničila jednu z hranických továren. Po obsazení Hranic se Američané vydali 20. dubna do Aše. V roce 1945 následovalo odsunutí německého obyvatelstva na německá území a osidlování obce Čechy z vnitrozemí, Slováky a Rumuny.

V letech 2009–2010 získaly Hranice peníze na několik let plánovanou realizaci obchvatu města, která byla nutná hlavně kvůli vysoké intenzitě dopravy dopravě k hraničnímu přechodu Hranice/Ebmath. V roce 2012 byla dokončena revitalizace středu města. Z evropských dotací bylo rekonstruováno hranické náměstí TGM, které bylo citelně dotčeno poválečnými demolicemi a chátráním budov a jehož stav byl již neúnosný.

Přírodní poměry

Město Hranice leží v údolí, v nejsevernějším cípu Ašského výběžku devět kilometrů severozápadně od Aše. Na severu a na východě sousedí se saským zemským okresem Vogtland (katastrální území města Bad Elster a obce Eichigt) a na západě s bavorským zemským okresem Hof (katastrální území města Rehau a obce Regnitzlosau).

Do katastrálního území Hranice u Aše zasahuje část národní přírodní památky Bystřina – Lužní potok.

Vývoj počtu obyvatel

Vývoj počtu obyvatel[4]
Rok 1850 1930 1947 1961 1970 2001 2009 2016[5]
Počet obyvatel 3 041 4 283 2 519 1 940 2 083 1 850 2 228 2 078

Obecní správa

Části obce

Znak a vlajka

Znak
Modro-zeleně dělený štít. Nahoře stříbrný kůň se skloněnou hlavou, stojící na dělicí linii. Dole stříbrné kosmé vlnité břevno. Podoba znaku je v souladu s jeho návrhem z roku 1988. Znak je mluvící ve vztahu k původnímu německému pojmenování obce „Rossbach“ – „Koňský potok“.
Vlajka
List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a zelený, v poměru 3:2. Na horním okraji zeleného pruhu stojí bílý kůň se skloněnou hlavou. Z první třetiny horního okraje zeleného pruhu vychází kosmý bílý pruh do třetí třetiny dolního okraje listu. Vlajka opakuje podobu znaku.

Doprava

Hranické nádraží

Silnice

Do Hranic vede hlavní silnice z Aše. Z Hranic poté vede silnice do místních částí Trojmezí, a další do Pastvin a Studánky. Další dvě silnice vedou do německého Saska. První do německé vesnice Ebmath, druhá do města Bad Elster. Obě silnice byly v roce 2008 otevřeny jako dopravní hraniční přechody v rámci Schengenského prostoru.

Železnice

Železniční stanice Hranice v Čechách je poslední stanicí na trati Cheb – Hranice v Čechách. Jedná se o nejzápadněji položenou železniční stanici v Čechách.

Železnice byla do Hranic vystavěna v roce 1885, aby pomohla zachránit textilní průmysl. V roce 1906 byl vystavěn také úsek Hranice-Adorf (SRN). Ten však byl po druhé světové válce uzavřen, a na německé straně byly v průběhu času některé úseky kolejí dokonce odstraněny. V roce 2014 bylo hranické nádraží zbouráno.[6]

Služby

Sociální a zdravotní péče

V Hranicích se nachází zdravotní středisko, na kterém pracuje stálý lékař, a další v jednotlivých dnech dojíždějí z Aše a z Chebu. V centru obce se nachází jedna lékárna, další poté na hraničním přechodu s obcí Ebmath. V části Krásňany se nachází domov důchodců.

Školství

V Hranicích již přes sto let funguje základní škola a mateřská škola. Ty jsou pro děti z Hranic i z přilehlých vesnic – Studánky, Trojmezí a Pastvin.

Kultura

Hranice mají vlastní knihovnu. Základní škola vytvořila divadelní spolek M+M, který svá představení uvádí i mimo Ašsko. Přímo v obci se nachází sedm restauračních zařízení. Nejznámější je patrně restaurace U koně na náměstí, která má velmi dlouhou historii. Sport zastupuje TJ SU Hranice, která má střídavě kolem 100 členů.[5] Prvořadou disciplínou je fotbal, další třeba tenis.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hranicích (okres Cheb).
  • evangelický kostel, původně jako katolická kaple postaven ve 14. století
  • katolický kostel Navštívení Panny Marie z roku 1894
  • památník obětem války v roce 1866
  • velký památník padlým v první světové válce
  • památník zřícenému letounu RAF

Zajímavosti

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  4. Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1850 a 2008, podle publikace "Obce Ašska v proměnách času, Kolektiv autorů, 2008. Rok 2009 podle ČSÚ.
  5. Podle www.mestohranice.cz
  6. Hranice u Aše: Více než 100 let staré nádraží zmizí ze světa. ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 26.09.2014 [cit. 2019-12-26]. Dostupné online.
  7. WWW.PROFESIONALITA.CZ, Galileo Corporation s.r.o. -. Historie - Oficiální stránky města Hranice. www.mestohranice.cz [online]. [cit. 2016-10-08]. Dostupné online.

Literatura

  • TOUFAR, Hugo: Hranice v Čechách
  • KRYL, Jan: Hranice v roce 1945, MNV Hranice (1990)
  • KOLEKTIV autorů: Aš v zrcadle času, MÚ Aš (2005)
  • KRÁTKÝ, Jiří Ing.: Obce Ašska v proměnách času, Muzeum Aš (2008)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.