Jindřich Habsbursko-Lotrinský

Narodil se jako pátý syn lombardsko-benátského místokrále Rainera Josefa a jeho ženy Alžběty Savojské. Byl vnukem císaře Leopolda II. Jindřich se věnoval vojenské kariéře. Nejprve byl důstojníkem, potom byl povýšen na polního podmaršálka a nakonec se stal vojenským velitelem ve Štýrském Hradci.

V roce 1868 si vzal v Bolzanu za ženu zpěvačku Leopoldinu Hofmannovou a byl císařem vyloučen z Habsburského domu. V Luzernu pak žil jako hrabě Waideck. Když se mu v roce 1872 narodila dcera Marie Rainera, byl mu císařem Františkem Josefem I. titul arcivévody vrácen.[2] Leopoldina se stala „paní von Waideck“ a od roku 1878 směla užívat titul „baronka von Waideck“. Jindřich opět mohl vrátit do Rakouska a byl mu navrácen palác v Bolzanu, který zdědil po otci.

Ve Vídni roku 1891, na oslavě svatby arcivévodkyně Luisy, dcery Ferdinanda IV. Toskánského s Fridrichem Augustem Saským, oba manželé onemocněli a ještě tu noc zemřeli na zápal plic. Společně byli pochováni v Bolzanu.