Nejvýznamnější památné stromy České republiky

Věk nejstarších stromů je velmi obtížné určovat. K jeho určení se používá řada metod, ale v mnoha případech nemusí žádná poskytnout dostatečně přesný výsledek:

• podle letokruhů (po poražení stromu či navrtáním)
• podle obvodu kmene (s ohledem na stanoviště)
• podle historických záznamů

Určování stáří podle počtu letokruhů často komplikuje přítomnost dutin. V takovém případě je možné dopočítat, kolik letokruhů mohla zetlelá část kmene nést (podle zachovalé části). Tímto postupem bylo zjištěno stáří např. u Třeboňského hlohu:

„Letokruhovou analýzou, kterou provedl Dr. Petr Pokorný z Botanického ústavu AV ČR v Třeboni, bylo zjištěno, že je více než 200 let starý! Speciálním dutým vrtákem byl z nitra kmene odebrán tenký sloupeček dřeva a mikroskopicky byl určen počet letokruhů. ... Vykotlaný kmen hlohu před námi však neumožnil přímé stanovení let, ale bylo nutno je dopočítat ze známé tloušťky kmene pomocích nejstarších větví. Je tedy jeho věk 200 – 210 let, stanovený s přesností na 10 let.“ (informační tabule stromu).[1]

Odhad věku na základě obvodu kmene se určuje s ohledem na příslušný druh a případně stanoviště, na kterém se strom nachází. Tuto metodu nelze využít u stromů, kde původní kmen zcela chybí. To je typické pro lípy, které mohou původní kmen nahradit srostlicí výmladků, jako např. Tatrovická lípa, Jemčinská lípa, Kamenická lípa a snad i Vejdova lípa. Běžné jsou i případy, kdy se výmladky (či pozůstatky adventivních kořenů) oddělí a rostou samostatně dál, jako u Bzenecké lípy. Jinou komplikaci znamenají stromy se silně atypickým růstem. Příkladem mohou být extrémy některých šumavských smrků, třeba 280 let starý smrk s průměrem kmene 30 centimetrů, nebo 513 let starý exemplář s 67 centimetrů širokým kmenem z Boubínského pralesa.[2] Určité zkreslení vnášejí i případy, kdy byl odhad proveden před mnoha desítkami let a dále jen opisován bez příslušné korekce.

Z těchto důvodů je třeba brát níže uvedený seznam jako orientační. Seznam obsahuje památné stromy starší než 700 let:

Pernštejnský tis (přes 1000 let)

Klokočovská lípa (1000 let)

Obvod kmene je jedním z ukazatelů věku památného stromu. Nejvyšších hodnot dosahují lípy a duby. Zvlášť vysokých hodnot dosahují obvody lip, které vznikly srůstem výmladků/kmenů z kmene původního, který se již rozpadl. Setkáváme se i s případy, kdy je současně naměřený obvod stejný nebo nižší, než obvod naměřený před řadou let. To je obvyklé u stromů, kde z původního kmene zbylo jen torzo, z něhož vyrůstají kmeny nové (např. Cisterciácká lípa), případně u stromů, kde došlo k vylomení části srostlice, která kmen tvořila (např. Tatrovická lípa), nebo u stromů silně poškozených bleskem (např. Běleňská lípa).

Také je třeba brát v úvahu, že dřívější měření nebylo příliš jednotné. Měřilo se buďto u země, případně v 50 centimetrech výšky, nebo v tzv. prsní výšce, která nejlépe odpovídá současné výčetní výšce 130 cm.

Živé památné stromy s aktuálním obvodem přes 850 cm

Klokočovská lípa (obvod 890 cm)

Lukasova lípa (obvod 1161 cm)

Žižkův dub v Podhradí u Lichnice (obvod 900 cm)

Mezi nejvyšší památné stromy patří většinou smrky, případně jedle a modříny. Duby a lípy, které dominují stářím a mohutností, dosahují výšky nad 35 m jen výjimečně.

Památné stromy dosahující min. 45 m výšky

Vidlicový smrk, torzo (původní výška 57 m)

Za zmínku stojí jistě i Těptínský smrk (58 m, padl zřejmě 25. 6. 2008), smrk Král Šumavy (57,6 m, uschnul r. 1969), smrk Nástupce krále (57 m v r. 1981, zničen kůrovcem r. 2004) a Vidlicový smrk (57 m, uschnul r. 2004), které sice nebyly vyhlášeny jako památné, ale mnohé byly chráněné. Případně „historické“ stromy jako Želnavský smrk (68,9 m, pokácen 1864), Chadtův smrk (57 m, pokácen 1882) a Křížový smrk (57,7 m, pokácen jako suchý 1895).

• Strom roku