Topol bílý

Strom vysoký až 30 m, s vysokou, často na jednu stranu převislou, poměrně širokou korunou na silném, přímém nebo poněkud ohnutém kmeni. Větve topolu bílého jsou velmi světlé, někdy dokonce jejich kůra připomíná kůru březovou. Listy jsou na rubu šedobíle plstnaté, značně proměnlivých tvarů. V obdobích extrémního sucha a úpalu se listy otočí tmavým lícem do stínu, světlou plstnatou rubovou stranou se snaží odrážet nadbytek slunečního svitu a zmírnit tak odpar vody z koruny. Nasazuje množství kořenových výmladků.

• 
  Olistěná větévka
• 
  Dřevo topolu bílého
• 
  Plodenství

Původní areál rozšíření zahrnuje převážnou část střední, východní a jižní Evropy, od střední Francie směrem na východ až po střední Sibiř k řece Jenisej. Dále pokrývá Malou a Střední Asii až po západní předhůří Himálaje. V ČR je s jistotou původní v moravských úvalech. V nížinách Čech je pravděpodobně nepůvodní, ale dnes ho můžeme potkat i tam.

Je jedním z převládajících druhů lužních lesů spolu s keřovitými a stromovitými druhy vrb. Roste podél řek a je pionýrským druhem na spáleništích a čerstvých pasekách.

Slouží ke zpevňování břehů a k vytváření větrolamů, některé kultivary se využívají i v okrasném sadovnictví. Problémem jsou však ochmýřená semena, která mohou působit citlivějším osobám alergie.

Dřevo se používá zejména na výrobu obalů (beden), překližek a v menší míře i pro výrobu nábytku.

Menší topol

Francouzský botanik Louis-Albert Dode tento druh vzhledem k velké proměnlivosti listů a způsobu olistění stromů rozdělil počátkem 20. století na celou řadu samostatných druhů (viz odst. Synonyma). Toto dělení však nebylo obecně akceptováno.

Květena České republiky, díl 2 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1990. - S. 490. - ISBN 80-200-1089-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu topol bílý na Wikimedia Commons
• Galerie Topol bílý na Wikimedia Commons
• obrázky topolu bílého