Borovice rumelská

Borovice rumelská (Pinus peuce), též známá jako borovice makedonská, je evropská pětijehličná borovice (balkánský endemit), rostoucí v horských polohách především na Balkáně na žulovém podloží, kde se střídá s borovicí Heldreichovou, která zde roste na vápencích. Vzhledem a šiškami připomíná borovici vejmutovku.

Borovice rumelská
Skupina borovic rumelských v pohoří Pirin v Bulharsku
Stupeň ohrožení podle IUCN

téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Rodborovice (Pinus)
PodrodStrobus
SekceQuinquefoliae
PodsekceStrobus
Binomické jméno
Pinus peuce
Griseb., 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

  • Pinus cembra var. fruticosa Grisebach (1841), Pinus excelsa var. peuce Velenovský (1899)

Vzhled

Úzce kuželovitý strom, 10–30 m vysoký, zavětvený až k zemi. Koruna je hustě zachvojená, borka tenká, šedohnědá, dole šupinovitá, větve krátké, letorosty světle hnědé, druhým rokem hnědošedé, lysé a lesklé. Pupeny štíhlé, vejčité a špičaté, zasmolené.

Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 5, polehlé k větvičkám, jsou šedozelené a dosti tuhé, 7–10 cm dlouhé, s řadami průduchů. Na větvích jsou cca 3 ročníky jehlic. Šišky rostou na konci větví někdy jednotlivě, častěji po 3–4, krátce stopkaté, odstávající nebo převislé, 8–15 × 3–4 cm, světle hnědé, širší a více vejčité než u vejmutovky. Plodní šupiny zřetelně podélně rýhované. Semena malá, vejčitá, s křídlem asi 15 mm dlouhým. Jsou častým objektem zájmu ptáků (křivka obecná, ořešník kropenatý), hlodavců (myšovití) a drobných savců (veverky). Při výsevu je nutné je stratifikovat, ale přesto jich část přeléhá do příštího roku.

Výskyt

Balkánská pohoří (Albánie, Srbsko a Černá Hora, Severní Makedonie, S Řecko, Z Bulharsko), v nadmořských výškách 800 až 2200 m, kde tvoří horní hranici lesa s klečí a jalovcem.

Ekologie

Vyskytuje se na žule převážně v monokulturách, někdy jako příměs ve smíšených jehličnatých lesích. Velmi dobře snáší kyselé půdy. Jedná se o třetihorní relikt, v té době byla rozšířena v celé Evropě. V Česku dříve zřídka pěstovaná, v poslední době,[dříve, v poslední době?] díky své flexibilitě a odolnosti vůči rzi vejmutovkové a vůči imisím, je hojně vysazovaná i v lesních porostech v imisních polohách Krušných hor a na rekultivacích na Sokolovsku.

Využití

Mimo rekultivace a imisní polohy se velmi dobře hodí pro svůj nádherný habitus jako okrasná dřevina do zahrad, parků a okrasných výsadeb, především jako substituce za borovici vejmutovku.

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]

Literatura

  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.