Alexandra Petrovna Oldenburská

Alexandra Petrovna Oldenburská (2. června 183825. dubna 1900) byla pravnučkou ruského cara Pavla I. a manželkou Nikolaje Nikolajeviče Ruského.

Alexandra Petrovna Oldenburská
velkokněžna Alexandra Petrovna Ruská
velkokněžna Alexandra Petrovna
Sňatek6. února 1856
ManželNikolaj Nikolajevič Ruský
Narození2. června 1838
Petrohrad
Úmrtí25. dubna 1900
Kyjev
PotomciNikolaj Nikolajevič Romanov
Petr Nikolajevič Ruský
DynastieHolstein-Gottorp
OtecPetr Georgijevič Oldenburský
MatkaTereza Nasavsko-Weilburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandra se narodila jako nejstarší dcera Petra Oldenburského a jeho manželky Terezy Nasavsko-Weilburské. Vyrůstala v Rusku v těsné blízkosti Romanovců, její otec byl synovcem cara Mikuláše I. Alexandřini rodiče byli umělecky nadaní vášniví filantropové. Poskytli dceři dobré vzdělání a inspirovali ji k životu služby lidem v nouzi.

V roce 1856 se Alexandra provdala za Nikolaje Nikolajeviče Ruského, třetího syna cra Mikuláše I. a svého vzdáleného bratrance. Luteránka Alexandra konvertovala k ortodoxnímu náboženství a přijala jméno velkokněžna Alexandra Petrovna Ruská. Pár měl dvě děti: Nikolaje Nikolajeviče Romanova a Petra Nikolajeviče Ruského. Manželství smluvené carskou rodinou, ve snaze kontrolovat výstřelky velkoknížete, bylo nešťastné. Byli nevhodný pár. Ona byla prostá, vážná a měla ráda jednoduchost. Hluboce věřící a velmi do charitativní činnosti zapojená Alexandra založila v roce 1865 v Petrohradu výcvikový ústav pro zdravotní sestry. Ve stejném roce si její manžel začal poměr s baletkou, se kterou si vytvořil druhou rodinu.

Po úplném rozpadu manželství žila Alexandra odděleně od manžela, který ji v roce 1879 vyhnal z jejich domácnosti. Po nehodě kočárem téměř úplně ochrnula a v listopadu 1880 odešla na radu svého švagra cara Alexandra II. do zahraničí, s cílem utužit si zdraví. Následující rok požádala svého synovce, cara Alexandra III., zda by se mohla vrátit do Ruska a usadit v Kyjevě. Její pohyblivost se vrátila a v roce 1889 Alexandra založila Pokrov Panny Marie, klášter ošetřovatelských jeptišek s vlastní nemocnicí k bezplatné léčbě pro chudé. Zbytek svého života zasvětila práci v nemocnici. V roce 1889 se stala pod jménem Anastázie ortodoxní jeptiškou. Zemřela v klášteře v roce 1900.

Dětství

Alexandra Petrovna se narodila jako nejstarší z osmi dětí Petra Oldenburského a jeho manželky Terezy Nasavsko-Weilburské v paláci Embarkment v Petrohradu 2. června 1838 jako vévodkyně Alexandra Frederika Vilemína Oldenburská. Nevlastní sestrou její matky byla manželka švédského krále Oskara II., Žofie Nasavská. Alexandra byla z německé rodiny, ale vyrůstala v Rusku, kde byla její rodina úzce spjata s vládnoucím rodem Romanovců.

Velkokněžna Alexandra Petrovna, 1853

Petr Georgijevič Oldenburský, Alexandřin otec, byl jediným přeživším synem Kateřiny Pavlovny, čtvrté dcery Pavla I. Ruského. Petr Oldenburský byl v Carské ruské armádě, ale byl také učencem, hudebním skladatelem a filantropem. Alexandřina matka, Tereza Nasavsko-Weilburská, se zajímala o malbu a stejně jako její manžel byla hluboce zapojena do charitativní činnosti, a to natolik, že byla považována za výstřední. Alexandřini rodiče měli šťastné manželství a upřednostňovali klidný rodinný život spíše než život u dvora. Byli oddanými rodiči osmi dětí, kterým poskytli pečlivé vzdělání.

Rodina trávila zimní měsíce v Peterhofu a na léto se přesouvala na Kamenoi-Ostroff. Tam měla Alexandra se sourozenci dětský statek, kde pod dohledem ruské vychovatelky pěstovali zeleninu a chovali hospodářská zvířata.

Alexandra a její sourozenci vyrůstali obklopeni uměním a hudbou. Alexandra se naučila rusky, německy, anglicky a francouzsky. Kromě obvyklých školních předmětů se děti musely učit hudbě, malování, tanci, jízdě na koni a palácové etiketě. Alexandra vynikala v umění a zajímala se o literaturu, ruskou historii a genealogii. Alexandřino vzdělání v ní probudilo zájem o lékařství a řešení sociálních problém chudých.

V roce 1848 ji a jejího bratra Mikuláše rodiče vzali na návštěvu příbuzných v Německu. Pobývali u rodiny Alexandřiny matky ve Wiesbadenu a s otcovými příbuznými v Oldenburgu.

Manželství

Alexandřin manžel Nikolaj Nikolajevič, 70. léta 19. století

Během rodinné večeře v paláci Anichkov požádal Nikolaj Nikolajevič Ruský, třetí syn cara Mikuláše I. a Alexandřin vzdálený bratranec, o její ruku. Zasnoubení bylo zveřejněno ještě toho dne, 25. října 1855.

Nikolaj byl o sedm let starší než Alexandra, sloužil jako vojenský důstojník a měl četné milostné aféry. Ruská carská rodina, ve snaze kontrolovat jeho výstřelky, vehnala Nikolaje do sňatku s Alexandrou, protože doufala, že na něj bude mít dobrý vliv. Alexandra, rodilá luteránka, 7. ledna 1856 konvertovala na ortodoxní víru a byla titulována jako: Její Výsost Alexandra Petrovna, velkokněžna ruská. Svatba se konala 6. února 1856 v paláci Peterhof a následovala hostina v Mikulášově sále Zimního paláce.

Alexandra byla Annou Tyutchevovou (1829-1889), dvorní dámou carevny Marie Alexandrovny popsána jako: "sladké a poslušné stvoření...I když není krásná, zaujme svěžestí svých sedmnácti let, a také upřímností a laskavostí, která jí září ve tváři". Tyutchevová později o Alexandře poznamenala: "její pleť je v podstatě jediná věc, která je na ní dobrá. Její rysy obličeje jsou poměrně prosté a zcela nepravidelné".

Vlastní residence mladého páru, Mikulášův palác, byl ještě ve výstavbě, a tak Alexandra s Nikolajem trávili prvních pět let manželství v Zimním paláci. Tam, ve svých pokojích v přízemí, porodila Alexandra 18. listopadu 1856, devět měsíc o svatbě, své první dítě, syna Nikolaje Nikolajeviče Romanova.

Charitativní činnost

Alexandra Petrovna s manželem Nikolajem a jejich syny, 1864

Alexandra svého manžela i syna hluboce milovala, ale cítila, že je její povinností pomáhat lidem v nouzi. Začala se bezvýhradně věnovat charitativní činnosti, posílala příspěvky do škol, nemocnic i jiných institucí. Prostá a jednoduchá Alexandra měla ráda jednoduchost a raději se oblékala skromně, vyhýbala se veřejnému životu. Svůj čas věnovala náboženství a medicíně. Alexandra svým příjemným vystupováním získala mnoho sympatií. Měla se velmi ráda se svými švagrovými, Marií Alexandrovnou a Alexandrou Josifovnou. Nicméně, u ruského dvora bylo zapojení Alexandry Petrovny do dobročinnosti považováno za nepřiměřené a pokládali ji za svatého blázna.

V prosinci 1861 se pár přestěhoval do nově vybudovaného Mikulášova paláce na Náměstí Zvěstování. Tam Alexandra použila svůj Bílou halu na inscenování charitativních bazarů a výstav výtvarného umění k získání peněz pro sirotky.

Postrádající krásu a společenské půvaby, se Alexandra rozhodla vyhnout funkci u dvora a namísto toho trávila svůj čas charitativní činností a zemědělskou prací na jejich letním rodinném sídle v paláci Znamenka, v blízkosti Peterhofu, který dostali jako svatební dar. V letních měsících Nikolaj s Alexandrou ve Znamence přijímali hosty. Velkokněžna Alexandra byla také umělecky nadaná. Stěny paláce Znamenka zdobily její malby.

10. ledna 1864 porodila Alexandra své druhé a poslední dítě, syna Petra Nikolajeviče Ruského. Následující rok se stala předsedkyní správní rady úřadu carevny Marie Alexandrovny, který dohlížel na dětské domovy, školy a nemocnice. Oblast medicíny a ošetřovatelství Alexandru zvláštně přitahovala, a to tak, že někdy ošetřovala pacienty sama. V roce 1865 založila Alexandra školící institut pro zdravotní sestry, Pokrov Panny Marie. Přes rozdíly v charakteru i názorech žila Alexandra v prvních deseti letech manželství s Nikolajem v harmonii. Zpočátku velkokníže Nikolaj respektoval a obdivoval manželčiny zájmy o charitu a medicínu, stejně jako její mimořádnou zbožnost. Financoval nemocnice ve městech, kde by se mohla rozvinout její teorie a zavedení praxe, aby byli chudí pacienti ošetřeni bez poplatku.

Konec manželského života

Alexandra s manželem a dětmi, 1865

Jak čas plynul, velkoknížete Nikolaje unavilo manželčino rostoucí náboženské zaujetí a začal si stěžovat na nedostatek jejího půvabu a nechuť pro společnost. V roce 1865 si velkokníže začal trvalý vztah s tanečnicí z divadla Krasnoye Selo, Kateřinou Čislovou. Nikolaj se nesnažil poměr skrýt. V roce 1868 mu Kateřina Čislová porodila první z jejich pěti nemanželských dětí. Podle některých zdrojů Alexandra Petrovna manželovi nevěru oplatila, našla si milence a v roce 1868 porodila nemanželského syna. Nicméně, tato informace není podložena. Příběh o nemanželském dítěti se zdá nepravděpodobný.

Alexandra byla manželovou nevěrou hluboce rozrušena. Byla rozpolcena mezi svými povinnostmi, rozbitím jejího manželství a smrtí své sestry Kateřiny Pavlovny v roce 1866. Od roku 1870 nezbylo z jejího manželství nic kromě hořkosti. Alexandra našla útěchu u svých dvou synů a v charitativní činnosti, zatímco její manžel dělil svůj čas mezi své děti, které měl s Alexandrou a svou druhou rodinu. Palác páru v Petrohradu byl tak velký, že se nemuseli vídat. Nikolaj a Alexandra vedli oddělen životy a objevovali se spolu jen při oficiálních příležitostech.

Milenka Nikolaje Nikolajeviče, cca 1868

Když velkokníže Nikolaj zařídil přiřazení své milenky a nemanželských dětí mezi šlechtu, apelovala Alexandra na cara Alexandra II., ab zasáhl, ale zjistila, že její švagr je méně než chápavý. "Vidíte", řekl jí otevřeně, "váš manžel e v nejlepších letech života a potřebuje ženu, kterou může milovat. A dívat se na vásǃ Vidět jak se oblékáteǃTo nemůže žádného muže přitahovat". Po tomto setkání však Alexandr poradil bratrovi, aby byl diskrétnější a v roce 1875 vypověděl Kateřinu Čislovou do Cēsis, blízko Rigy. Nikolajovi se však podařil uskutečnit návrat Čislové a umístil ji i s jejich dětmi na Krym. Během Rusko-turecké války v letech 1877-1878 velel velkokníže Nikolaj ruské armádě Danube, zatímco Alexandra organizovala na vlastní náklady zdravotní jednotku. Po válce trávil Nikolaj většinu času s milenkou na Krymu, zatímco Alexandra žila v jejich petrohradském paláci.

V roce 1879 se Nikolaj rozhodl své manželky zbavit, vykázal ji z Mikulášova paláce a veřejně ji obvinil z nevěry s jejím zpovědníkem Vasilem Lebedevem. Alexandra musela oblečení a majetek přesunout do domu svých rodičů. Ten samý rok utrpěla Alexandra nehodu v kočáře a téměř úplně ochrnula. Nemohla pohnout nohama ani pravou rukou. Alexandra požádala svého švagra, cara Alexandra II., o pomoc. Zděšen skandálem, nebyl Alexandr II. k Alexandře soucitný a tak musela velkokněžna opustit Rusko a hledat lékařskou péči v zahraničí. Sám Alexandr II. platil výdaje za cestu.

Sestra Anastázie

V listopadu 1880 odjela velkokněžna se svými syny na palubě námořního parníku Eriklik do Itálie. Doufala že najde úlevu pro své onemocnění v mírném neapolském podnebí. Její kmotřenec Sergej Alexandrovič a jeho bratr Pavel Alexandrovič, kteří byli zrovna v Itálii, ji na dva dny navštívili. V lednu 1881 nečekaně přijel její odcizený manžel Nikolaj a odvezl si oba syny s sebou. Podle Alexandry: on "mě donutil zažít věci, které bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli". V roce 1881 Alexandra opustila Neapol a odplula do severního Řecka. Po atentátu na Alexandra II. v březnu 1881, žádala Alexandra o pomoc svého synovce cara Alexandra III., který k ní byl na rozdíl od svého otce soucitný. Alexandr III. neměl svého strýce Nikolaje rád a zbavil ho všech jeho funkcí. Také Alexandře umožnil návrat d Ruska.

Alexandra začala nový život v Kyjevě. Zpočátku se usadila v paláci Mariyinsky, v carské residenci v Kyjevě, doufajíc, že by ho mohla obnovit. Upoutána na invalidním vozíku se Alexandra rozhodla v Kyjevě zůstat. To bylo výhodné pro jejího manžela, kteří se s ní chtěl rozvést, aby se mohl oženit se svou milenkou. Alexandra vehementně rozvod odmítala a Nikolaj doufal, že by mohl ovdovět, aby se mohl znovu oženit, jako to bylo v případě jeho bratra Alexandra II., který se po manželčině smrti oženil se svou milenkou Kateřinou Dolgorukovou. Alexandra navzdory svému špatnému zdravotnímu stavu nakonec přežila svého manžela i jeho milenku.

V Kyjevě se po léta Alexandřino zdraví nezlepšilo. V roce 1888 si koupila pozemek poblíž vrchu Voznessenskaya. Tam investovala své peníze, založila Pokrov Panny Marie, klášter ošetřovatelských jeptišek s vlastní nemocnicí, ústavem a ošetřovnou k poskytnutí bezplatné lékařské pomoci chudým. V létě 1889 se jí opět rozpohybovaly nohy.

Alexandra se při svěcení 3. listopadu 1889 stala v Kyjevě sestrou Anastázií. Po zbytek života pracovala v nemocnici.

Poslední léta

V roce 1889 zemřela Kateřina Čislova. Nikolaj ji následoval v roce 1891. Když na Krymu zemřel, Alexandra Petrovna se pohřbu neúčastnila. Také odmítla vzdát hold mrtvému manželovi, když byl vystaven jeho katafalk.

Alexandřino vlastní zdraví bylo špatné. Žila v blízkosti svých synů, kteří stáli v době rozchodu na její straně. Byla právě na Krymu, když její snacha Milica porodila dcery, dvojčata, z nichž jedna zemřela brzy po porodu.

Postižena rakovinou žaludku, zemřela Alexandra Petrovna 25. dubna 1900 v Kijevě.

Tituly a oslovení

  • 2. června 1838 – 7. ledna 1856: Její Carská Výsost vévodkyně Alexandra Petrovna Oldenburská
  • 7. ledna 1856 – 25. dubna 1900: Její Carská Výsost velkokněžna Alexandra Petrovna Ruská, vévodkyně oldenburská
    • 3. listopadu 1889 – 25. dubna 1900: Sestra Anastázie

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Jiří Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Petr I. Oldenburský
 
 
 
 
 
 
Sofie Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becká
 
 
Jiří Oldenburský
 
 
 
 
 
 
Bedřich II. Evžen Württemberský
 
 
Bedřiška Alžběta Württemberská
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Petr Georgijevič Oldenburský
 
 
 
 
 
 
Petr III. Ruský
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
Kateřina Pavlovna
 
 
 
 
 
 
Bedřich II. Evžen Württemberský
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
Alexandra Petrovna Oldenburská
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nassavská
 
 
Vilém Nasavský
 
 
 
 
 
 
Vilém Jiří z Kirchbergu
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
Isabela Augusta Reussová z Greizu
 
 
Tereza Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Arnošt Fridrich III. Sasko-Hildburghausenský
 
 
Fridrich Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Ernestina Sasko-Výmarská
 
 
Luisa Sasko-Hildburghausenská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchess Alexandra Petrovna of Oldenburg na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.