Děkabristé

Dne 26. prosince (podle juliánského kalendáře 14. prosince) (odtud jejich název – prosinec je rusky декабрь [děkabr]) roku 1825 se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na Senátním náměstí v Petrohradě. Car Alexandr I. zemřel a právě tento den měly novému carovi Mikuláši I. složit přísahu, což odmítly. Děkabristé měli v úmyslu zmocnit se s pomocí vojenského spiknutí vlády nad zemí, sesadit cara a přeměnit Rusko na konstituční monarchii či dokonce republiku. Vůdci povstání byli obdivovatelé Francouzské revoluce a jejich ideologický vůdce, plukovník Pavel Pestěl, dokonce otevřeně prosazoval vyvraždění celé carské rodiny včetně žen a dětí. Mnoho řadových vojáků však nemělo tušení o radikálních cílech a politických ambicích svých velitelů a domnívali se, že jde jen o podporu nároků velkovévody Konstantina Pavloviče na ruský trůn v dynastickém sporu.

Car Mikuláš I. se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli tyto pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou, přičemž zastřelili hrdinu napoleonských válek hraběte Miloradoviče. Po selhání pokusů o vyjednávání carská vláda potlačila vzpouru silou. Povstalci nebyli příliš dobře organizováni – velitel povstání kníže Trubeckoj se nedostavil. Nenašli ani spojence v jiných městech, a proto měl tento pokus jen malou naději na úspěch. Povstání bylo proto potlačeno, z jeho vůdců bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na Sibiř a zbaveni svých důstojnických hodností. Na řadové povstalce čekal obávaný "běh uličkou" podél řady asi tisíce vojáků, kteří je švihali železnými pruty.