Vojtěch Dyk

Vojtěch Dyk (* 23. července 1985 Praha) je český herec a hudebník. Je synem literárního historika a spisovatele PhDr. Radko Pytlíka, CSc., a Věry Dykové, majitelky nakladatelství Emporius. Ke zpěvu se dostal přes chlapecký sbor Pueri gaudentes. Zpíval v kapelách Davidoff a T.O.P. Dream Company. Je především znám jako frontman hudební kapely Nightwork a její tříčlenné podskupiny Tros Discotequos. Představil se též jako zpěvák brněnské swingové formace B-Side Band.

MgA. Vojtěch Dyk
Vojtěch Dyk na premiéře filmu Wilsonov 2015
Narození23. července 1985 (36 let)
Praha
Československo Československo
VzděláníDAMU
KJJ
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Manžel(ka)Tatiana Dyková (2019)
DětiAlois Dyk (2013)
RodičeVěra Dyková (1952)
PhDr. Radko Pytlík, CSc. (1928)
PříbuzníKristina Dyková (sestra)
Viktor Dyk (bratranec) (1969)
Alois Dyk (1881–1971)
František Dyk (1902–1974)
Oficiální webwww.vojtechdyktour.cz
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vyrůstal v pražských Holešovicích, kde navštěvoval základní jazykovou školu a lidovou školu umění. Od sedmi let zpíval ve sboru Pueri gaudentes a současně studoval hru na housle, později i klavír.

K divadlu se dostal v patnácti letech. V té době byl už na zpívání v chlapeckém sboru starý a musel jej opustit. Oslovila jej režisérka Radka Tesárková a pozvala ho do amatérského Divadla Radar.

Později přešla z Radaru na DAMU spousta jeho přátel, včetně dívky, kterou měl rád, a tak se i přes prvotní zájem o studium cizích jazyků rozhodl po maturitě na gymnáziu studovat herectví s nimi.

Takřka od počátku studií na DAMU se objevoval na mnoha divadelních scénách, zpíval v několika kapelách a po malých krůčcích se stával úspěšnějším. Do povědomí široké veřejnosti se však mnohem snáze a daleko výrazněji zapsal především jako zpěvák. V době, kdy se stalo velkým hitem objevování talentů pomocí pěveckých soutěží, kdy „umělce" začaly plodit reality show a získat si místo na hudebním poli bylo těžší, mu pomohlo účinkování v televizních seriálech a později vystupování s kapelou Nightwork.

Značnou část svého života prožil na Letné, kterou označuje jako stěžejní místo svého domova. Už jako dítě velmi rád sportoval a některým sportům, například fotbalu a florbalu se věnoval závodně. Je velkým fanouškem fotbalového týmu AC Sparta Praha a věrným návštěvníkem jednoho z největších symbolů klubu, Stadionu Sparty na Letné, ke kterému se hlásí jako ke svému domovskému stadionu.[1] Jako člen a patron sportovního týmu Real TOP Praha aktivně podporuje projekty tohoto účelového sdružení a účastí při fotbalových utkáních snoubí svůj zápal pro hru s možností zisku finančních prostředků pro dobrou věc.[2]

Kariéra

Kariéru začal ve velmi útlém věku v chlapeckém sboru Pueri gaudentes, který ho od roku 1992 hudebně vychovával téměř deset let.

V roce 1997 se na 3. nádvoří Pražského hradu konala společně s Brněnskou filharmonií, Brněnským filharmonickým sborem, sólisty, jazzovou a rockovou sekcí, Mše Leonarda Bernsteina, v níž účinkoval. Tento sólový part se stal jedním z jeho prvních pěveckých úspěchů. Jeho talentu si všimla režisérka Radka Tesárková, která připravovala Jurkovičovu hru O svaté Dorotě a obsadila jej do hlavní role Dorotky, zpívané role pro chlapce ze sboru. Jeho subtilní postava a role dívenky, umocněná vysoko položeným hlasem, vyvolávala u mnohých dojem, že se skutečně jedná o dívku. Díky této roli se dostal do dětského divadelního souboru Ty-já-tr a od roku 1999 začal získávat první zkušenosti na prknech amatérského Divadla Radar. V souboru s názvem "CO?!" začínal v inscenaci Kytice, později ve hře Škola základ života a mnoho dalších. Bezmála čtyři roky působení v tomto divadelním souboru jej později velmi ovlivnily i při výběru dalšího vzdělání. Přestože chtěl původně studovat norštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, rozhodl se pro Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor: Hudebně dramatické umění-zaměření: Muzikál) a DAMU (obor: Herectví činoherního divadla) a po maturitě v roce 2004 na pražském Gymnáziu Arabská, byl přijat na oba obory. Aby mohl studovat zpěv i herectví současně, studoval zpěv soukromě pod vedením profesorky Pavly Fendrichové na Konzervatoři Jaroslava Ježka a k řádnému prezenčnímu studiu docházel na divadelní fakultu AMU. Patřil do ročníku Evy Salzmannové a Aloise Švehlíka, ze kterého vzešlo mnoho výrazných divadelních osobností.

Již během studia prvního ročníku hostoval na několika pražských scénách, mezi nimiž byla i scéna Národního divadla, s níž po absolutoriu na pražské DAMU v únoru roku 2008 uzavřel smluvní vztah a vstoupil do stálého angažmá. Jeho první rolí na národních prknech byla dvojrole Havrana a dospělého Káje ve Sněhové královně. V roce 2008, kdy zkoušel komedii Williama Shakespeara Dva vznešení příbuzní, dostal prakticky nejvýznamnější nabídku za celé své působení v Národním divadle nastudovat se spolužačkou Pavlou Beretovou hlavní roli v klasické slovenské pohádce o čtyřech dějstvích Radúz a Mahulena[3] v režii Jana Antonína Pitínského. Jeho poslední rolí ve stálém angažmá Národního divadla byla postava Mackieho Messera v Brechtově Žebrácké opeře s hudbou Kurta Weilla.

Od počátku studií na DAMU působil současně i v několika menších divadlech, kterými bylo například Divadlo v Dlouhé, Divadlo Ta Fantastika, A Studio Rubín a nakonec na scéně dnes již multifunkčního holešovického divadla La Fabrika, ve kterém setrvává dodnes[kdy?]. La Fabrika se pro něho stala místem pro realizaci vlastních projektů a v tandemu se svým hudebním i hereckým kolegou Jakubem Prachařem, v režii autorské dvojice SKUTR vytvořili improvizační hru Kultovní představení, v níž se snaží o interaktivní propojení s divákem a usilují o vzájemnou spolupráci na základní myšlence celého představení, že bude přesně takové, jaké si ho sami udělají.[4] Spolu s Jakubem Prachařem a Janem Maxiánem je podepsán pod hudbou k představení La Putyka a UP´END´DOWN, ve kterých alternoval. Projektem tohoto experimentálního divadla se stala i gangsterská pohádka Bláznivý Petříček na motivy stejnojmenného filmu J. L. Godarda, v umělecké supervizi režiséra Petra Sergeje Butka.

Rok 2008 byl pro jeho osobní růst významný i v oblasti filmové a seriálové tvorby. Zejména seriály Letiště a Velmi křehké vztahy rozvířily kolem jeho osoby mediální zájem, který pak ještě umocnil příchodem do v té době ještě téměř neznámé hudební skupiny Nightwork. Objevil se také v několika českých pohádkách, například ve Třech životech v režii Jiřího Stracha. S ním také v roce 2009 natočil kriminální trilogii Ďáblova lest, ve které měl roli muzikanta Daniela Ferinčáka.

V roce 2009 začal spolupracovat s Michalem Horáčkem, který si ho vybral pro roli Kudykama.[5] Tento projekt vstoupil na jeviště Státní opery s hudbou Petra Hapky. Tzv. lyrikál, jenž vznikl podle stejnojmenné knihy, je veršovanou hrou o lidské duši a hledání životní cesty, na které hlavního hrdinu doprovází jeho vlastní zhmotněná otázka, průvodce jménem Kudykam. Téhož roku byl za tuto roli nominován na cenu Thálie.[6]

Po nečekaném úspěchu s kapelou Nightwork se jeho jméno vyšplhalo do pomyslné síně slávy. Od dob jeho začátků byla jeho pěvecká kariéra lehce diskreditována žánrem, na němž si kapela postavila svou image. Přesto se i jako frontman kapely a jako jeden z mála hudebníků bez sólové dráhy, dokázal prosadit v hudebních anketách i jako sólový zpěvák a získal hned několik samostatných ocenění.

Vojtěch Dyk na tiskové konferenci 2015

Nezahálel však ani na filmovém poli a v televizním filmu Rytmus v patách, který natočila Andrea Sedláčková podle knižní předlohy Josefa Škvoreckého s názvem Malá pražská Matahára, ztvárnil postavu mladého saxofonisty Dannyho Smiřického. Do povědomí veřejnosti vstoupil i díky filmu Ženy v pokušení, v němž ztvárnil mladého záletníka. K této komedii nazpíval společně se svou kapelou Nightwork píseň Slunce v duši, která se pak objevila i na jejich druhém vydaném albu Tepláky aneb kroky Františka Soukupa. V roce 2013 si zahrál Vojtu ve filmu Alice Nellis Revival. Se vzrůstající popularitou šla ruku v ruce i jeho pracovní vytíženost, a proto v srpnu 2010 opustil hudební formaci T.O.P. Dream Company, jíž byl několik let členem, aby se mohl plně věnovat kapele Nightwork. Přesto však ještě téhož roku rozjel koncertní šňůru s brněnským orchestrem B-Side Band, téměř v návaznosti poté, kdy skončila jeho spolupráce s houslovým virtuosem Pavlem Šporclem na turné s názvem Pocta mistrům, na němž vystupoval jako host.

V lednu roku 2012 opustil z osobních a časových důvodů angažmá v Národním divadle a výrazně omezil i svou účast v dalších projektech.

V březnu 2018 vyšla audiokniha podnázvem Svatební cesta do Jiljí, kterou namluvil společně s manželkou Tatianou Dykovou.

Ocenění

Vojtěch Dyk na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 2009
  • 2010 Ceny TýTý, 2. místo v kategorii zpěvák
  • 2011 Hudební ceny Óčka, zpěvák roku
  • 2012 Cena Anděl, 1. místo v kategorii zpěvák roku za album Live at La Fabrika (B-Side Band)

Odkazy

Reference

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10114956110-fotbal/211471297210009/, Studio fotbal aneb s 12. hráčem na Černou Horu
  2. http://www.realtoppraha.cz/, oficiální webové stránky sportovního týmu Real Top Praha
  3. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095352674-divadlo-zije/20954215675/obsah/89074-raduz-a-mahulena/, inscenace Radúz a Mahulena v kulturním pořadu České televize
  4. http://www.youtube.com/watch?v=AJ6mueOV8fU&feature=related/, oficiální upoutávka Kultovního představení
  5. http://www.kudykam.net/, oficiální stránky KUDYKAM
  6. ceny Thálie za rok 2009, http://www.narodni-divadlo.cz/uploads/assets/87b01d17da544159beb12dce12a57cab.pdf Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.