Jiří Peňás

Jiří Peňás (* 28. ledna 1966 Prostějov[1]) je český novinář.

V letech 1980–1984 studoval Gymnázium Sokolov, po maturitě odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval obor český jazyk a historie. Po absolutoriu v roce 1989 pracoval krátce jako zeměměřič a knihkupec.[2]

V roce 1992 nastoupil do deníku Prostor, poté pracoval v Mladé frontě a Lidových novinách. Od roku 1995 vedl kulturní rubriku časopisu Respekt a od roku 2000 časopisu Týden.[3] Od roku 2009 působí v deníku Lidové noviny.[4] Od roku 2016 působí v internetovém deníku Echo24 a týdeníku Echo.

Získal cenu Novinářská křepelka za rok 1997. V roce 2001 vydal knihu Deset procent naděje. Společně s Ivanem Klímou získal Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2013.[5]

Jeho cestopisné eseje Výpravy pro den i noc získaly roku 2021 v anketě Lidových novin Kniha roku třetí místo.

Na počátku roku 2014 vyjádřil údiv a nepochopení z nástupu levicového trendu v české kultuře (dle J. Peňáse z „názorové radikalizace, přepólování“), který zaznamenal u některých umělců nastupující generace v roce předešlém. [6]

Má blízko k monarchismu,[7] v roce 1999 podepsal monarchistické prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[8]

Kontroverze vzbudil jeho článek Pavoučí ženy a ubohá tlustá moucha: literární recenzent o svých rozpacích z tvorby současných českých spisovatelek (LN 1. 12. 2012, příloha Orientace). Kritizován je také kvůli svému vztahu k muslimům. [9]