Modlitba pro Martu

Zpěváci (zleva) Helena Vondráčková, Václav Neckář a Marta Kubišová, kteří v letech 1967–1969 pravidelně účinkovali v televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III.

Od roku 1967 točil režisér Jaromír Vašta podle scénáře Jaroslava Dietla hudební televizní seriál Píseň pro Rudolfa III., v němž vystupovali v rámci jeho děje populární popoví zpěváci se svými písněmi.[1] Od sedmého dílu měla být koncepce seriálu částečně upravena: místo vybraných známých hitů měly být součástí příběhů pouze nově napsané písně od jedné autorské dvojice.[2]

V případě sedmé epizody s názvem „Hrabě Monte Christo“, která měla mít premiéru na podzim 1968, se tvůrci seriálu rozhodli, že angažují autory písně, jež zvítězí na festivalu Bratislavská lyra 1968.[3] Ten se konal v červnu toho roku[4] a vyhrála na něm skladba „Cesta“ od skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady, zazpívaná Martou Kubišovou.[5] Brabec tedy začal na nových osmi písních podle pokynů ve scénáři pracovat a melodie následně předával Radovi k otextování. Díl měl podle Dietla končit vážnou skladbou Marty Kubišové (která v seriálu pravidelně účinkovala), jakýmsi „poselstvím anděla smíru“.[6] Měla mít slavnostnější a honosnější charakter.[7] Rada si tuto píseň nechal na konec a chtěl v ní využít motiv z Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské („Věřím i já v Bohu, že po přejití vichřic hněvu […] vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“[8]).[6]

Sovětské tanky na Staroměstském náměstí v Praze v srpnu 1968

Dne 21. srpna proběhla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Scenárista Jaroslav Dietl v okamžité reakci na tuto událost napsal hned druhý den krátký scénář pro scénku, kterou označil jako šestý díl seriálu s názvem „Rudolf III. na dvoře Leonida I.“.[9] Režisér Vašta se s kameramanem Janem Eisnerem i samotným Dietlem vydali tento improvizovaný díl, ve kterém účinkovali Iva Janžurová, Jiří Hrzán a Marta Kubišová, ještě 22. srpna natočit.[10] Jednalo se o hudební seriál, Vašta tedy chtěl mít v epizodě nějakou píseň. Pro záběry z auta, vezoucího Kubišovou skrze Prahu s množstvím sovětských tanků a jiné vojenské techniky, využili již existující píseň „Cesta“, další skladba jim ale scházela.[3] Autoři i s Kubišovou tedy zamířili do zvukového studia Československé televize Petynka na Břevnově (v objektu usedlosti Šlajferka[11]), kde se setkali s Jindřichem Brabcem, jehož auto získalo po cestě přes Prahu několik průstřelů.[7][10][12]

V době zahájení okupace Československa měl Petr Rada dokončenou asi třetinu textu závěrečné písně pro díl „Hrabě Monte Christo“,[6] která obsahovala Brabcovu pomalou a důstojnou melodii.[13] O dva dny později mu volali pracovníci studia Petynka se žádostí o nějakou píseň proti okupaci, kterou by mohli s přítomnou kapelou i zpěváky nahrát. Rada žádnou skladbu k dispozici neměl, ale zanedlouho mu z Petynky telefonoval Brabec, který po něm chtěl pro okupační díl Rudolfa III. onu závěrečnou skladbu, původně určenou pro díl „Hrabě Monte Christo“.[6] Petr Rada tedy píseň v archaizujícím stylu, v návaznosti na Komenského citát,[13] urychleně dokončil a protože sovětští vojáci blokovali mosty přes Vltavu, nadiktoval její text po telefonu.[6] Marta Kubišová první verzi písně, pojmenované původně jako „Modlitba“,[14] 23. srpna 1968 na Petynce s přítomnými hudebníky nahrála.[12][13] Autoři seriálu i herci poté s písní zamířili do improvizovaného studia Československé televize ve Výzkumném ústavu pro sdělovací techniku A. S. Popova na sídlišti Novodvorská,[3][15] odkud toho dne večer epizodu i s „Modlitbou“ odvysílali.[3][16] Další den se píseň objevila ve vysílání Československého rozhlasu.[17]

Píseň si v září 1968 moderátor Vladimír Škutina vybral jako znělku televizního publicistického pořadu Jsme s vámi, buďte s námi. Režíroval jej Jaromír Vašta a dočkal se dvou dílů; před třetím byl zrušen.[6][12][18][19][20] Dne 21. září 1968 pozval prezident Ludvík Svoboda na Pražský hrad vybrané zpěváky, herce i skladatele. Marta Kubišová tam s klavírním doprovodem Jaroslava Jakoubka zazpívala „Modlitbu“.[12][21]

Dne 28. srpna 1968 nahrála Marta Kubišová v Československé televizi pro sedmý díl seriálu Píseň pro Rudolfa III. orchestrální verzi písně, kterou 16. září převzal také Supraphon. Skladba byla, stejně jako další písně z pořadu, vydána (již pod názvem „Modlitba pro Martu“) jako singl na 7" gramofonové desce,[22] který vyšel v říjnu 1968[23] s písní Karla Černocha „Zlej sen“ na B straně.[24] Tato verze byla následně také hrána Československým rozhlasem.[13] Ve vysílání Československé televize se sedmý díl seriálu Píseň pro Rudolfa III. s názvem „Hrabě Monte Christo“, který končil filmovým klipem a orchestrální verzí „Modlitby“, objevil 23. listopadu 1968.[25] Dne 10. prosince 1968 nahrála Kubišová ve studiu Supraphonu v Dejvicích verzi se střídmějším orchestrálním aranžmá, jež byla určena pro její připravované debutové album Songy a balady.[13] Zvuk televizní/singlové verze byl využit také ve druhém filmovém klipu „Modlitby“, jenž byl 1. ledna 1969 prezentován v televizním pořadu Gramohit 68.[26][27] Již během první poloviny roku 1969 docházelo k pokusům o cenzurní zásahy, aby píseň na koncertech nezněla.[28] Debutové album Marty Kubišové Songy a balady, jehož první stranu uzavírala „Modlitba pro Martu“, vyšlo v červenci 1969.[13]

V době již nastupující normalizace dostala Marta Kubišová v únoru 1970, na základě falešných pornografických fotografií, faktický zákaz vystupování a jiné veřejné činnosti. Její jméno se přestalo objevovat v médiích a její písně, včetně „Modlitby“, už rozhlas hrát nemohl. I přes to vydavatelství Supraphon ještě během první poloviny roku 1970 pokračovalo ve vydávání nahrávek Marty Kubišové i skupiny Golden Kids, které byla členem. Supraphon také stihl v této době vydat reedici rozebraného debutového sólového alba Songy a balady, která ale byla oproti původní verzi z cenzurních důvodů upravena: písně „Modlitba pro Martu“ a „Ne“ byly nahrazena skladbami „Zlý dlouhý půst“ (z repertoáru Golden Kids) a „Kdo ti radu dá“. Následně však jméno Marty Kubišové, jakožto osoby silně spjaté se srpnem 1968, zcela zmizelo z veřejného prostoru.[29][30][31]

Rovněž na autory písně, skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Radu, měl aparát komunistického režimu spadeno. Brabec dostal kvůli autorství skladby na jaře 1971 výpověď z Československého rozhlasu, kde působil jako redaktor a hudební dramaturg, a dalších 14 let se musel živit v rámci svobodného povolání.[32] Na Radu začala v roce 1977 vyvíjet nátlak Státní bezpečnost, aby s ní spolupracoval; ten ale ještě toho roku emigroval do Austrálie, kde žil do roku 1990, kdy se vrátil do Československa.[33]

První verze „Modlitby“ z 23. srpna 1968 vyšla poprvé v roce 1973 na exilovém kompilačním albu Písničky roku 1968, které bylo vydáno ve Švýcarsku vydavatelstvím Artes.[34] V květnu 1978 nahrála Marta Kubišová v bytě Jaroslava Hutky pro švédské vydavatelství Oktober pět moravských lidových písní a krátkou a cappella verzi „Modlitby“. Tyto snímky, pořízené švédskými novináři, vyšly téhož roku ve Švédsku na albu Lämna vårt land i fred (Zakázaní zpěváci druhé kultury), obsahující nahrávky zakázaných českých zpěváků.[35][36][37]

Budova Melantrichu na Václavském náměstí v Praze. Balkon ve třetím patře sloužil jako jeviště pro řečníky při demonstracích během sametové revoluce v listopadu 1989. Z něj také Marta Kubišová několikrát zpívala „Modlitbu pro Martu“.

Po téměř 20 letech života v ústraní, práci v občanském povolání i působením v disentu, se na sklonku komunistického režimu mohla Kubišová v letech 1988 a 1989 příležitostně objevit na veřejnosti.[38][39] V době sametové revoluce zazpívala na manifestaci dne 21. listopadu 1989 z balkonu budovy Melantrichu na pražském Václavském náměstí nejen československou hymnu, ale i „Modlitbu“,[40] což byl spontánní nápad přítomného hudebního publicisty Jiřího Černého.[41] Kubišová si píseň zopakovala z balkonu Melantrichu také 22., 23. a 24. listopadu, a následně i 25. listopadu 1989 při demonstraci na Letné.[42][43] Zazpívala ji i na Koncertu pro všechny slušný lidi 3. prosince ve Sportovní hale[44] a na posledním velkém shromáždění roku 1989, které se odehrálo 10. prosince opět na Václavském náměstí u Melantrichu.[45]

Albová verze písně vyšla jako singl na 7" SP desce v prosinci 1989 (na B straně byla skladba „Hej, Jude“).[31][46][47] Dne 21. srpna 1991 měl na ČTV premiéru krátký dokumentární film Modlitba pro Martu popisující vznik písně a další okolnosti.[48] Původní verze skladby z 23. srpna 1968 zůstala zachována u režiséra Jaromíra Vašty[12] a v roce 1996 byla poprvé vydána v Česku; objevila jako bonus v reedici alba Songy a balady.[31] Na běžných koncertech měla Kubišová „Modlitbu“ v programu, v posledních letech jako druhý přídavek.[49]

Marta Kubišová v roce 2015

Pro kompilační album Protestsongy 1966–2017 nahrála Marta Kubišová v září 2017 společně s Bárou Basikovou, Blankou Šrůmovou, Naďou Válovou, Terezou Černochovou, Natálií Kocábovou a Hanou Hegerovou ve studiu Sono Records v Unhošti novou verzi „Modlitby pro Martu“, pro kterou byly využity původní orchestrální základy z roku 1968 pro seriál Píseň pro Rudolfa III.[49][50] Zároveň vznikl z nahrávání videoklip, který režíroval Fero Fenič.[51] K 30. výročí sametové revoluce natočila Kubišová roku 2019 sama další verzi „Modlitby“ i s videoklipem v režii Petra Větrovského,[52] která toho roku vyšla i na kompilaci Depeše.[53] Píseň „Modlitba pro Martu“ také zazněla v novém podání Marty Kubišové a dětského sboru v celovečerním filmu Havel z roku 2020.[54]

• Marta Kubišová - Modlitba pro Martu (oficiální video) na YouTube (klip ze seriálu Píseň pro Rudolfa III.)
• Marta Kubišová: Modlitba pro Martu 2017 na YouTube (videoklip z roku 2017)
• Marta Kubišová - Modlitba pro Martu (Oficiální videoklip) na YouTube (videoklip z roku 2019)