Třídní původ

Jako třídní původ byly v Československu a dalších komunistických zemích mezi lety 1948 a 1989 označovány rodinné poměry s ohledem na společenské zařazení. Třídní příslušnost a ideologická uvědomělost rodičů byly jedním z důležitých faktorů úspěchu v komunistické společnosti. Jedinci s vhodným kádrovým profilem byli zvýhodňováni v přístupu ke vzdělání, společenském uplatnění a kariérním postupu.

Vhodný třídní původ
Pracující lid s vhodným třídním původem

Nositeli vhodného třídního původu byly děti dělníků, členů zemědělských družstev a členů komunistické strany.

Nevhodný třídní původ
Aristokratická rodina s nevhodným třídním původem

Nežádoucí bylo narodit se v rodině bývalého průmyslníka, živnostníka, statkáře nebo dokonce aristokrata. Náboženství znamenalo také nesmazatelný škraloup v třídním původu. Nežádoucí byly tak rodiny, jejíž členové byli nábožensky veřejně aktivní.

Třídní politika

Cílem této třídní politiky bylo zajistit změny ve složení inteligence v zemi a v jejím postoji ke státu. Jako nejdůležitější kritérium přijetí na školy, získání zaměstnání a postupu v něm byl třídní původ, vztah k socialistickému zřízení a postoj k politice komunistické strany.

Je zajímavé, že tohoto cíle nikdy nebylo stoprocentně dosaženo. Platí to i o době takzvané normalizace, kdy česká a slovenská inteligence umožnila přežití myšlenek svobodného vývoje společnosti. Týká se to také šedesátých let, kdy inteligence patřila k hlavním silám nových reformních názorů nejen v oblasti politiky, demokratizace, tvůrčí svobody, ale i v oblasti ekonomiky, kde byly připraveny prostory pro pozdější reformy pražského jara.

Kádrový profil

Výběr pracovníků se prováděl na základě nomenklaturních pořádků a podle zásad kádrové politiky. Vláda uplatňovala toto kritérium při obsazování funkcí ve státní správě, hospodářství, kulturních a společenských organizacích. Nejdůležitějším dokumentem pracovníka tak byl kádrový profil a v něm uvedený třídní původ.

Vykonavateli kádrové politiky strany byly kádrové a personální útvary, které měl každý podnik. Moc těchto útvarů byla obrovská a měla fatální dopad na mnoho rodin, kdy se děti nedostaly na žádné školy a pro vzdělané pracovníky zbyly jen podřadné práce. Naopak do vedení podniků a institucí se dostávali nevzdělaní lidé se správným třídním původem, kteří pak napáchali mnoho škod. Společnost tak byla velmi omezena ve svém vývoji.

Školství

Školství mělo především plnit úlohu, kterou mu vytyčila komunistická strana. Proto byl třídní původ a členství v komunistické straně rodičů důležitým kritériem pro přijetí jejich dětí do jeslí, školky, střední a vysoké školy. Základní škola byla povinná, ale na každého žáka připravovali učitelé kádrový posudek, který ho provázel celým studiem. Kdo neměl správný třídní původ nebo se provinil komunistické ideologii, neměl vhodný kádrový posudek. Proto nemohla řada dětí studovat střední školu nebo vysokou školu. A to jenom z toho důvodu, že jejich rodiče dříve provozovali živnost, chodili do kostela, nesouhlasili s oficiálními názory v srpnu 1968 za okupace ČSSR vojsky varšavské armády nebo podepsali Chartu 77 nebo jiným způsobem projevili svůj nesouhlas s vládnoucí stranou.

Veškerá výuka i výchova od základní až po vysokou školu byla vedena v duchu marxismu-leninismu. Sloužily k tomu všudypřítomné agitační nástěnky, občanská výchova a i dějepis. Výuka některých historických událostí byla úmyslně zkreslována nebo dokonce zamlčena tak, aby podporovala komunistickou ideologii. Úmyslné mlčení se například týkalo účasti československých legií v boji proti bolševikům, aktivity československých letců v Královském letectvu v Anglii, nekomunistického odboje v době 2. světové války nebo existence gulagů v Rusku.

Pracovní proces

Nejdůležitější kvalifikací v jakémkoliv oboru byl třídní původ. Vzdělání, schopnosti a životní zkušenosti přestaly být pro práci důležité. Zelenou měli dělníci a komunisté. Červenou ti, kteří měli buržoazní nebo dokonce aristokratický původ.

Ve všech odvětvích byli kvalifikovaní pracovníci postupně nahrazováni politickými kádry. Tato politika měla fatální dopad prakticky na všechny obory. U oborů, kde byla odbornost nezbytná, jako byli například lékaři, architekti nebo strojní inženýři, tam aspoň na vedoucích místech seděli komunisté.

Jedním z nejpostiženějších oborů bylo soudnictví. Vystudovaní právníci byli nahrazováni nevzdělanými komunistickými kádry na pozicích soudců, obhájců a prokurátorů. Pětileté studium práv bylo nahrazeno zkrácenou Právnickou školou pro pracující při Ministerstvu spravedlnosti. Soudnictví se tak stalo další mocnou zbraní komunistů, neboť absolventi těchto škol byli vychováváni především k likvidaci lidí, kteří nesouhlasili s politikou vlády.

Odkazy

Literatura
  • DRDA, Adam; STRACHOTA, Karel; WILLOUGHBY, Ian; O'CONNOR, Cóilín. Komunismus v srdci Evropy : mýty a realita. Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2016. 105 s. ISBN 978-80-87456-78-1. (česky)
  • ŠTEFEK, Martin. Kádry rozhodují, ovšem : předjaří, pražské jaro a počátky normalizace v proměnách systému nomenklatury ÚV KSČ. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019. 151 s. ISBN 978-80-7308-905-4. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.