Ladislav Kuncíř

Ladislav Kuncíř se vyučil knihkupcem v Jičíně v knihkupectví u Josefa Zajíčka v době od ledna 1905 až do října 1907. Poté získává místo pomocníka v nově zakládaném knihkupectví v Mostě „Severočeské menšinové knihkupectví“. Další štace byla v Prostějově a od listopadu 1910 v Olomouci, kde se seznámil i s Františkou Othovou, která se stala v červnu 1912 jeho ženou. Měl s ní celkem 5 dětí a byli spolu až do konce života. V květnu 1915 musel narukovat a válku po výcviku strávil na ruské frontě. I na frontě sledoval kulturní dění, neboť mu jeho žena a přátelé posílali pravidelně kulturní časopisy a občas i knížky.

Z 1. světové války se vrací s jasným přesvědčením stát se českým nakladatelem. Po příchodu do Prahy nastoupil v roce 1919 už jako vedoucí knihkupectví nově vytvořené Československé strany lidové. Prodejna knihkupectví se nacházela ve Schwarzenberském paláci ve Spálené ulici s domovním znamením „U zlatého klasu“. Odtud vzniklo označení knihkupectví, které se užívalo ještě v roce 1990, naposledy v ulici Na Příkopech. Svou činnost ve Zlatém klasu zahájil knihami edice Dobré Dílo (nakladatelství Josefa Floriana ve Staré Říši) a dalšími včetně edice katolických knih. Velmi dbal, aby knihy byly náležitě vystaveny, což bylo v Praze novum - úprava a bohatost výkladní skříně. Knihkupectví se brzy stalo dostaveníčkem mnohých sběratelů, básníků, autorů a dalších včetně mladých malířů a studentů. Však také instaloval ve výkladní skříni první výstavy děl například Josefa Havlíčka, Ladislava Süsse, Adolfa Hoffmeistra, Karla Teiga a dalších.

V roce 1923 opouští knihkupectví U zlatého klasu a zakládá vlastní nakladatelství s knihkupectvím ve Voršilské ulici. Začíná vydávat čtrnáctideník pro politiku a národní kulturu Rozmach, jehož přispěvateli byli namátkou např. Jaroslav Durych, Josef Dostál, Leopold Peřicha, Aloys Skoumal, ale i tehdejší avantgarda Vítězslav Nezval, Jiří Frejka, Jaroslav Fragner. Kromě časopisu Rozmach vydával Ladislav Kuncíř také časopis Akord jako platformu pro začínající autory a později Kuncířovy noviny, které vedl Břetislav Štorm redaktor a grafik.

Ladislav Kuncíř vydává dílo začínajícího Jaroslava Durycha, který ho označuje za svůj osud. Zakládá edici moderní literatury Knihy nové doby a Národní knihovnu. Vydává Pohádky K. J. Erbena s ilustracemi Cyrila Boudy. A vydává také náboženskou literaturu. Za nejvýznamnější knihu začátků nakladatelství pokládá Život Kristův, která autorovi Giovanni Papinimu vynesla cenu míru.

Ladislav Kuncíř ve svém nakladatelství vydává díla, ve kterých cítí vysokou uměleckou hodnotu a není už tak důležité, zda jde o renomované autory či nováčky. A tak se na knižní pulty dostávají spisy Julese Barbeye d’Aurevillyho, Alfreda de Musseta, G. K. Chestertona, H. Belloca, J. Swifta, Ch. Dickense, André Mauroise, Sigrid Undsetové a dalších a dalších. Z českých autorů kromě Jaroslava Durycha jmenujme alespoň Viktora Dyka, Vítězslava Nezvala, Karla Hlaváčka, Vladimíra Holana, Jana Zahradníčka, Ivana Suka, E. F. Buriana. Své knihy provázel ilustracemi malířů jako Cyril Bouda, Zdenka Braunerová, Karel Svolinský, Jan Zrzavý, Adolf Hoffmeister, Vlastimil Rada a další, ve výtvarné úpravě V. H. Brunnera a po jeho smrti A. Lískovce. Že knihy byly ve vynikající grafické úpravě svědčí i dosažení nejvyšších uznání v Paříži 1926, ve Florencii 1928 a přetisky obálek či titulních listů v revuích The Fleuron a Typografie.

Významnou složku jeho vydavatelského programu tvoří literatura náboženská. Redaktorem a poradcem náboženských děl se stal Antonín Ludvík Stříž, farář a později sídelní kanovník na Vyšehradě, který též překládal z mnoha jazyků. Stěžejním dílem z této oblasti jsou bezpochyby Životopisy svatých z pera Isidora Vondrušky, které vyšly v 5 svazcích na celkem 1700 stranách se 120 hlubotiskovými obrazy a popisovaly 7500 svatých v kontextu církevních dějin. Nešlo však jen o knihy katolické, ale Kuncíř a Stříž konali své dílo v ekumenickém duchu, za což mnohokrát sklidili projev díků i profesora Husovy fakulty dr. J. L. Hromádky.

Hospodářská krize vedla i ke krizi na knižním trhu a k likvidaci Kuncířova nakladatelství v roce 1934. Ladislav Kuncíř přijímá nabídku právě zřizovaného nakladatelství Vyšehrad a stává se na rok jeho ředitelem. Pak se s pomocí přátel Antonína Lískovce a Břetislava Štorma opět snaží vybudovat nové nakladatelství, které má pokračovat ve službě knize stejně jako v předchozích letech.

Než se však stačí nový podnik dostatečně rozběhnout, přichází 2. světová válka. Mnohé je zakázáno, mnoho zastaveno. V té době v Kuncířově nakladatelství vychází Mrštíkova Pohádka máje a Rok na vsi, je vydáván Špalíček a Slabikář Mikoláše Alše a několik dalších drobných prací. Po porážce hitlerovského Německa rozkvetl kulturní život nebývalým tempem. Díky usilovné práci celé rodiny, je možné začít uskutečňovat vydavatelské plány na realizaci děl české slávy. V první řadě je to Kalendář Mikoláše Alše, dále soubor spisů F. L. Čelakovského a soubor díla bratří Viléma a Aloise Mrštíků. Z náboženských děl stačil připravit k tisku sv. Augustina O boží obci. Ráčkovy Československé dějiny ještě stačily vyjít, ale celé vydání bylo konfiskováno.

V roce 1949 byla zastavena vydavatelská činnost soukromých vydavatelství vůbec. Nakladatelství Vyšehrad převzalo likvidací veškerá aktiva Kuncířova nakladatelství. Převzalo k dokončení díla bratří Mrštíků, Čelakovského, sv. Augustina, zásoby papírů, štočků, knihy již vytištěné či roztištěné a nebo vysázené. Získalo i celé velké sklady. Ladislav Kuncíř tehdy ještě směl, se svolením ministerstva informací, nastoupit v nakladatelství Vyšehrad na místo ředitele.

24. května 1951 byl Ladislav Kuncíř zatčen a obviněn z velezrady v procesu, který se nazývá „Zelená internacionála“^{[nedostupný zdroj]}. 2.-4. července 1952, tedy více než rok poté, proběhlo soudní řízení na dvou místech v Praze a v Brně. Ve velkém brněnském monstrprocesu proti řadě katolických kněží a spisovatelů (za všechny jmenujme dnes nejznámějšího básníka Jana Zahradníčka) je souzen i Ladislav Kuncíř a odsouzen k 10 letům vězení a propadnutí veškerého majetku. Tak byla ztracena rozsáhlá knihovna a archiv. Byly ztraceny rukopisy, korespondence, smlouvy, kresby, návrhy grafických úprav, štočky, vůbec všechno. On sám prošel Valdicemi, Leopoldovem, Pankrácí. Když byl 4. srpna 1956 propuštěn z vězení pro velmi vážný zdravotní stav, bylo mu 66 let. Nesměl být nikde zaměstnán a nebyl mu přiznán žádný důchod, což platilo až do jeho úplné rehabilitace v plném rozsahu obžaloby dne 16. června 1966. Týž výrok se týkal všech tehdy odsouzených bez výjimky.

Ač tělesně velmi nemocen, se Ladislav Kuncíř duševně cítil v plné síle. Když se vrátil z vězení, ihned se začal zajímat o materiály z mrštíkovské korespondence, které připravoval již od roku 1941. Byla to právě práce na přípravě korespondence k publikování, která mu dovolovala překonat všechny těžkosti života. Léta se snažil získávat další materiál v archivech a u soukromníků. Když bylo vše pohromadě, náhle umírá profesor dr. Miloslav Hýsek, osobní přítel, který měl obstarat vědeckou část publikace. Nakonec díky podpoře Literárního fondu mohl Ladislav Kuncíř v práci pokračovat. Shromáždil 2000 dopisů, hlavně Vilémových, ale vydání korespondence se už nedožil. Zemřel 5. června 1974 v Praze. Korespondence pak vyšla v nakladatelství Odeon v roce 1978 pod názvem Nedosněné sny v pečlivé redakci Rudolfa Havla.

V 60. letech napsal své paměti. Začátkem 70. let se zdálo, že dokonce vyjdou v nakladatelství Vyšehrad. Žel doba tomu nepřála. Paměti vyšly po letech v edici Rozmluvy v Londýně: Ladislav Kuncíř: Život pro knihu.