Karel Honzík

Studoval v letech 1918–1925 na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na ČVUT, kde se stal po 2. světové válce profesorem (od roku 1945).

Patřil do skupiny architektů meziválečné avantgardy, byl členem tzv. Puristické čtyřky, spoluzakladatel spolku Devětsil a od samotného vzniku členem Levé fronty (1929), později působil ve Svazu socialistických architektů. Ve své tvorbě zpočátku vycházel ze zásad kubismu, později přešel k purismu.

Od 30. let se s kolegou, architektem Ladislavem Žákem, věnoval konceptu životního slohu; od 40. let se k dvojici připojil Bohuslav Brouk.

Začátkem třicátých let spolupracoval s anglickým architektem F. R. S. Yorkem na knize The Modern House, která byla vydaná v roce 1934.[1]

Rodinný dům v Břevnově

Budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově, dnes Dům odborových svazů

• 1925–1926 Přestavba rodinného domu č. p. 378, Praha 6-Břevnov, Za Strahovem 55,[2]
• 1926–1928 Nájemní dům č. p. 449, Praha 5-Košíře, Starokošířská 5, spolu s Josefem Domkem,[2]
• 1929 Rodinný dům redaktora Karla Jíšeho,[2]
• 1929–1930 Rodinný dům Františka Langera, č. p. 331, Praha 4-Podolí, Nad cementárnou 23,[2]
• 1929–1934 Všeobecný penzijní ústav, Praha 3 – Žižkov; spolu s Josefem Havlíčkem,
• 1931–1932 Nájemní domy č. p. 1120, 1035 (též Domy Všeobecného penzijního ústavu), Praha 4-Nusle, Pátého května 37–41, spolu s Josefem Havlíčkem,[2][3]
• 1939 Venkovský rodinný dům Gustava Helmhackera č. p. 150, Plzeň-Hradiště[4]
• 1939 Venkovský dům Františka Kovárny čp. 6, Bezmíř