Josef Florian

Josef Florian pocházel z rodiny venkovského tesaře z vesničky Stará Říše u Jihlavy. Maturitu složil na reálce v Telči.[2] Krátce působil na obecní škole v Kostelní Myslové a potom odešel na vysokoškolská studia. Nejprve na techniku a odtud přešel na filozofickou fakultu. Po studiích nastoupil jako středoškolský profesor přírodopisu do Náchoda, kde se seznámil s radikální filosofií francouzského myslitele Léona Bloye. Pod jeho vlivem opustil pedagogickou dráhu a po patnácti letech se vrátil do rodného kraje. Usadil se ve Staré Říši, kde se projevila naplno jeho svéráznost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám.

Vydával díla středověkých i novodobých myslitelů, teologickou, nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou beletrii (K. J. Erben, J. Zeyer, J. Deml, J. Durych, K. Schulz) i beletrii překladovou (G. K. Chesterton, F. Jammes, W. B. Yeats, R. M. Rilke, F. Kafka, G. Trakl, S. Anderson, A. Remizov, V. Rozanov). S ohromnou zarputilostí se pustil do překladů a vydávání krásných knih. Sám přeložil více než 60 děl, především z francouzštiny (L. Bloy, J. A. Barbey d’Aurevilly, M. Schwob, Auguste Villiers de l'Isle Adam, A. Maurois, G. Marcel a M. Blondel), úzce spolupracoval s překladatelem a editorem A. L. Střížem.

Kolem jeho vydavatelství se soustředil okruh předních českých autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávano přes čtyři sta titulů,[2] z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů poezie. Mezi ilustrátory jeho knih patřili Josef Váchal, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Florianův syn Michael a mnoho dalších. Florianovy knihy byly zařazeny do edic Studium (1904–1912), Nova et vetera (1912–1921), Kurs (1922–1946), Nejmenší revue (1930), Archy (1926–1948), Dobré dílo (1912–1948). Poslední edice Dobré dílo tvořila vrchol práce nakladatelství nejen počtem 150 svazků, ale také zaměřením na vrcholná díla české i světové beletrie. Výbor jeho vzpomínek byl vydán posmrtně v tisku Okolo našich (1945). Díla vycházející v jeho nakladatelství v letech 1912-1925 tiskl v moravské tiskárně Kryl a Scotti v Novém Jičíně. Tu v roce 1909 založil Ferdinand Scotti a Karel Kryl, dědeček známého zpěváka a básníka Karla Kryla. Výjimku tvořilo období od podzimu 1915 do jara 1919, kdy tiskárna nefungovala, protože oba tiskaři sloužili v rakouské armádě na frontách první světové války. Zemřel po návratu z třebíčské nemocnice doma 29. prosince 1941.

Jeho děti šly většinou v otcových stopách a zájem o umění přešel i na některá z jeho vnoučat. Vynikl grafik Michael, dále řezbář, malíř, restaurátor Jan, také varhaník, tvůrce betlémů, ilustrátor Metoděj, malířka Marie[3], která se provdala za malíře Ottu Stritzka a varhanice a malířka Anna.[4] Malířkou je i vnučka Juliána roz. Stritzková, druhá manželka Ivana Martina Jirouse, jenž přes ni navázal těsný vztah s Floriánovým rodným krajem.