Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek (31. května 1892, Petrkov[1] – 28. září 1971, tamtéž) byl český básník, malíř, grafik a překladatel.

Bohuslav Reynek
Bohuslav Reynek
fotografie: Jaroslav Krejčí
Narození31. května 1892
Petrkov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. září 1971 (ve věku 79 let)
Petrkov
Československo Československo
Povoláníbásník, překladatel
a grafik
Manžel(ka)
Děti
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třída, in memoriam (1992)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
záznam o narození Bohuslava Reynka, matrika N Petrkov 1841-1901 farnost Svatý Kříž, SOA Zámrsk.

Životopis

Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu (dříve Německý Brod) jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové.[1] Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval (zřejmě na přání svého otce) zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně (později byly vydány ve sbírce Žízně).

V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo.

Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku.[1] Následujících deset let (1926–1936) žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku.

Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. (První roky se zcela uzavřel a ani neopouštěl dům.) V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev.

V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous vulgo Magor či Věra Jirousová). V roce 1964, kdy ovdověl, směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat. Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své poezie (byly to sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně a Podzimní motýli). Svoji poslední básnickou sbírku Odlet vlaštovek už vydat nemohl – její sazba byla v rámci postupující normalizace rozmetána.

Pochován byl spolu s manželkou na hřbitově ve Svatém Kříži (obec je dnes součástí Havlíčkova Brodu).[2]

Dílo

Básnické dílo

Reynkova poezie vycházela dlouho pouze v bibliofilských vydáních nebo časopisecky, prvního souborného vydání se dočkala až roku 1969.

První sbírky, psané ve dvacátých letech minulého století, jsou ovlivněny expresionismem. Expresionistické tóny však postupně ztrácejí na významu, přestože mají i nadále v Reynkově poezii své místo. Po desetileté odmlce se básníkův projev mění. Významnější je motiv rodného kraje, Vysočiny, a její přírody. Z jeho básní je stále patrnější křesťanská spiritualita a láska k Bohu a ke všemu božímu stvoření po vzoru sv. Františka z Assisi. Zvláštní místo v jeho básních zaujímají obrazy z lidského hlediska zcela nepatrných tvorů, které přispívají k vylíčení básníkovy pokorné lásky k Bohu, životu a ke všemu, co žije a trpí. Vrcholem Reynkovy tvorby je jeho poslední sbírka Odlet vlaštovek.

  • Žízně – sbírka básní, 1921
  • Rybí šupiny – sbírka básní v próze, 1922
  • Smutek země – sbírka básní 1924
  • Had na sněhu – sbírka básní v próze, 1924
  • Rty a zuby – sbírka básní, 1925
  • Setba samot – sbírka básní, 1936
  • Pieta – sbírka básní, 1940
  • Podzimní motýli – sbírka básní, 1946
  • Mráz v okně – sbírka básní, 1969
  • Sníh na zápraží – sbírka básní, 1969
  • Odlet vlaštovek – posmrtně vydaná sbírka básní (psáno 1969–71), prvně vyšla v exilu v Mnichově roku 1978

Překladatelská práce

Významná byla i jeho překladatelská činnost. Překládal z francouzského a německého jazyka především díla francouzských katolických básníků (G. Bernanos, L. Bloy, J. Giono, F. Jammes, J. de La Fontaine, P. Verlaine aj.) a německých expresionistů. Od konce čtyřicátých let se soustředil na překlady básnických sbírek své ženy Suzanne Renaudové.

Význam jeho překladatelského úsilí spočívá zejména v tom, že jako velmi dobrý znalec francouzské a německé literatury přeložil do češtiny díla do té doby českému čtenáři neznámých autorů. Za jeho nejvýznamnější překladatelský čin se považuje přeložení veršů G. Trakla, které významně ovlivnily soudobou českou poezii (F. Halas, V. Závada, J. Zahradníček).

Grafika

Během studia na jihlavské reálce se začal věnovat kresbě a malbě. Z tohoto období se dochovala olejomalba Portrét otce (1911). Navázal kontakty se členy skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců, později i se skupinou Tvrdošíjní.

Ve dvacátých letech vytvořil v souvislosti s nakladatelstvím Josefa Floriana ve Staré Říši expresionistické linoryty. Při vydávání své vlastní edice Sešitů poezie spolupracoval s J. Čapkem a V. Hofmanem. V letech 1927–29 vystavoval svoje kresby, pastely a lepty na několika výstavách ve Francii, kde bylo jeho dílo velmi dobře přijato. Výtvarná tvorba pro něj v tomto období znamenala hlavní zdroj obživy.

V roce 1933 si Bohuslav Reynek poprvé vyzkoušel techniku suché jehly. Tyto grafiky začínají od té doby nad kresbami uhlem a pastelem převažovat. Mezi lety 1933–1971 tak vytvořil více než šest set grafických listů technikou suché jehly nebo leptu (tj. tiskem z hloubky).

Ve třicátých letech dominuje v jeho grafikách krajina, až od roku 1939 se výrazněji uplatňují motivy biblické. Za druhé světové války jsou nejčastějšími motivy ukřižování, pieta, zapření sv. Petra. Z této doby je také Pašijový cyklus. Nejvýznamnější část Reynkova grafického díla vzniká v 50. a 60. letech, např. cyklus Job (1948–49), cyklus Don Quijote (1955–60) a množství dalších grafik.

Stejně jako básnická tvorba i tvorba grafická došla plného oficiálního uznání až po pádu komunistického režimu v 90. letech.[3]

Ukázka z básnického díla

Mrtvá kočka

Vrak z bídy břehu,
vychrtlá, malá
kočka tu leží.
Teplou a svěží
rozdala něhu.

Smutně tu čeká
na krůpěj mléka
od luny a sněhu.
Noc po sobotě,
zima je, svítá
luna kamenitá.
Stydne mrtvé kotě.

Čí vina je smyta?

Zhudebnění díla

Básně Bohuslava Reynka zhudebnili například:


Galerie
  • Statek Bohuslava Reynka, Petrkov
  • Kamna Bohuslava Reynka na statku v Petrkově
  • Hrob Bohuslava Reynka

Literatura
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 307 s. (Dějiny a kultura; sv. 10). ISBN 80-7325-029-2.
  • CHALUPA, Pavel. Bohuslav Reynek (1892-1971). 1. vyd. V Řevnicích: Arbor vitae ve spolupráci s Fondem Bohuslava Reynka a nakladatelstvím Měsíc ve dne v Českých Budějovicích: Arbor vitae, 2011. 399 s. ISBN 978-80-87164-84-6. Monografie vydaná u příležitosti výstavy Bohuslava Reynka v Galerii hlavního města Prahy (od 22. listopadu 2011 do 29. ledna 2012).
  • CHALUPA, Pavel; REYNEK, Bohuslav. Bohuslav Reynek: mezi nebem a zemí. V Řevnicích: Arbor vitae ve spolupráci s galerií a nakl. Měsíc ve dne v Českých Budějovicích a obecně prospěšnou společností Smetanova Litomyšl, 2011. 131 s. ISBN 978-80-87164-71-6. Životopisná data.
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918-1945. Příprava vydání Bedřich Martin. 1. vyd. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-7215-391-6. "Kniha byla vydána ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR v rámci programu Literatura a autoři České republiky" – Rub tit. s.
  • GERMAIN, Sylvie. Bohuslav Reynek v Petrkově: poutník ve svém příbytku. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Literární čajovna Suzanne Renaud, 2000. 124 s. ISBN 80-902231-4-1.
  • HALASOVÁ, Dagmar. Bohuslav Reynek. 1. vyd. Brno: Petrov, 1992. 126 s. ISBN 80-85247-24-0. Frontispis.
  • REYNEK, Bohuslav; RENAUD, Suzanne. Paprsek mezi mraky : Manželé Reynkovi píší příteli nejen o knihách a poesii : korespondence 1942 - 1952. Příprava vydání Karel Křenek. Praha: Antikvariát Křenek, 2017. 70 s. (Starý svět; sv. 2).
  • REYNEK, Daniel. Kdo chodí tmami: Daniel Reynek - Jiří Reynek. Rozhovor Aleše Palána ; předmluvu napsal Jaroslav Med. 1. vyd. Praha: Torst, 2004. 310 s. ISBN 80-7215-218-1.

Odkazy

Reference
  1. Matrika N, Petrkov 1841-1901, snímek 111, Záznam o narození a křtu a pozn. o sňatku. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2017-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-21.
  2. Hrob Bohuslava Reynka, Svatý Kříž. www.dedictvivysociny.cz [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
  3. Dílo Bohuslava Reynka se prodalo za rekordních 564 000 - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
  4. Odlet vlastovek. SoundCloud [online]. [cit. 2020-02-12]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.