LGBT práva v Rusku

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Rusku setkávají s ostrakizací a právními nepříjemnostmi neznámými pro zbytkové obyvatelstvo. Navzdory faktu, že soukromá konsensuální sexuální aktivita mezi způsobilými osobami téhož pohlaví je legální od r. 1993 [1], nedostává se párům stejného pohlaví a domácnostem jim tvořeným stejné právní ochrany jako párům různého pohlaví. Země dosud ani nepřijala žádné zákony chránící jiné sexuální menšiny a genderové identity před diskriminací. Trans lidem je umožněno procházet změnou pohlaví po předešlé chirurgické operaci, nicméně ani jejich práva nejsou dostatečně hájená, spíše naopak. Homosexualita není považovaná za duševní poruchu od r. 1999, což znamená, že by neměla být překážkou řádného působení v Ozbrojených silách Ruské federace. Avšak stále se v nich neoficiální uplatňuje politika Don't ask, don't tell.

Duhová mapa Ruska
Neoficiální ruská vlajka s duhovým motivem
Duhová vlajka s motivem Petropavlovské pevnosti

Ruská společnost obecně zastává ve vztahu k homosexualitě sociálně konzervativní postoje. Podle několika průzkumů a statistik většina Rusů neakceptuje homosexualitu a podporuje zákony diskriminující sexuální menšiny. Britský Channel 4 odvysílal dokument s názvem Hunted zobrazující život LGBT Rusů pod zákonem proti propagandě a legitimizací různých podpůrných skupin účelově vyhledávajících a šikanujících homosexuály – zejména homosexuální muže.[2] Po přijetí sporného zákona proti LGBT propagandě se až zčtyřnásobil počet ruských žadatelů o azyl ve Spojených státech z důvodu diskriminace.[3] Navzdory silné mezinárodní kritice pro vzrůstající počet sociální diskriminace, násilí a trestné činnosti páchaných na homosexuálech mají velká města jako je Moskva a Petrohrad prosperující gay scénu. Pokud ale jde o konání festivalů gay pride, tak v této oblasti nikdy moc přívětivé nebyly, a to i přes sankce Evropského soudu pro lidská práva v r. 2010 kvůli diskriminaci. V r. 2010 dostalo vedení města Moskva 10 individuálních žádostí pro povolení konání pochodu Moscow Pride, který zakázala s odvoláním se na riziko násilí vůči jeho účastníkům.

V 21. století se Rusko začalo stávat terčem celosvětové kritiky pro nedostatečnou právní ochranu LGBT občanů, kde bylo zařazeno mezi nejhorší státy bývalého SSSR v přístupu k lidským právům.[zdroj?] Od r. 2006 se začaly na regionální úrovni přijímat zákony zakazující distribucí veškerých materiálů podporujících LGBT vztahy mezi nezletilými. V červnu 2013 byl přijat federální zákon kriminalizujících šíření informací o netradičních sexuálních vztazích mezi dětmi a mladistvými. Se spornou definicí toho, co slovo netradiční vztah znamená byl přijat jako součást novelizace Zákona o ochraně dětí před informacemi narušujícími jejich zdraví a vývoj.[4] Zákon s sebou přinesl vysoký počet trestů LGBT Rusů veřejně protestujících proti přijetí zákona, homofobních nálad, násilí a dokonce i zločinů z nenávisti, v nichž se pachatelé odvolávali na federální zákon. Rusko se stalo terčem mezinárodní kritiky ze strany lidskoprávních organizací, LGBT aktivistů a médií kvůli údajné nepřímé kriminalizaci LGBT kultury. Ruská historička a lidskoprávní aktivistka Ludmila Alexejeva jej nezvala návratem do středověku.[5]

Historie
Podrobnější informace naleznete v článku LGBT historie v Rusku.

Aktuální situace
  • Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku byl v roce 2003 stanoven na 16 let bez ohledu na sexuální orientaci.
  • Trans lidé můžou podstupovat změnu pohlaví, pokud jsou k ní ze zdravotního hlediska způsobilí od r. 1997.
  • Homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu nemocí od r. 1999.
  • Co se týče adopce dětí, tak jednotlivec bez ohledu na sexuální orientaci může osvojit dítě. Ruské děti mohou adoptovat homosexuální páry v zahraničí, pokud v jejich zemi nejsou schváleny homosexuální sňatky. Více informací o každodenním životě ruských homoparentálních rodin je dostupných zde .
  • Ruská ústava pamatuje na právo se svobodně shromažďovat, ale ruské úřady navzdory tomu odmítají registrovat LGBT organizace.

Homofobie v Rusku

Ruský národ je považován za nejvíc nepřátelský vůči homosexuálům, pokud nezahrnujeme státy Islámského světa, části Afriky a Asie a např. Ukrajinu nebo Turecko.[6][7] Podle průzkumu z roku 2013 až 74 % Rusů nepovažuje homosexualitu za morálně přijatelnou, což je 14 % nárůst od r. 2002. V roce 2007 68 % Rusů řeklo, že homosexualita je vždycky společensky nepřijatelná nebo téměř vždy. V roce 2005 by 44 % Rusů bylo pro trestný postih sexuální aktivity mezi osobami téhož pohlaví a 43 % Rusů schválilo přijetí zákona o zákazu diskriminace na základě sexuální orientace. V roce 2013 16 % Rusů prohlásilo, že homosexuální osoby by měly být izolovány od společnosti, 22 % by bylo pro nařízení léčby a 5 % by je nejraději vyhladilo. Postoj ruských psychiatrů a veřejnosti k homosexualitě jako nemoci zůstal dodnes. Například v roce 2003, kdy se homosexualita vyškrtla z ruské kvalifikace duševních chorob, 62,5 % dotazovaných psychiatrů v Rostově ji stále považovalo za nemoc a o tři čtvrtletí poté za poruchu osobnosti. Psychiatři si svůj postoj udrželi až do konání festivalů gay pride, kdy začali postupně propouštět gaye a lesby ze škol, dětských domovů a jiných veřejných institucí.

Stejnopohlavní manželství

Žádná právní úprava stejnopohlavního soužití, ať už ve formě manželství nebo registrovaného partnerství, není v současném ruském právním řádu umožněna. V červenci 2013 moskevský patriarcha Kirill, duchovní Ruské pravoslavné církve, k níž se hlásí cca 41 % Rusů [8] , řekl že uzákonění stejnopohlavních svazků je znakem Apokalypsy.[9]V roce 2011 během tiskové konference řekla tehdejší moskevská primátorka Irina Muravjovová následující: "Žádným z požadavků legalizovat stejnopohlavní svazky v Moskvě a celém Rusku nebude nikdy vyhověno. Žijeme v civilizované zemi, která se řídí nejvyšším federálním zákonem, a to Ústavou Ruské federace, která manželství definuje jako jedinečný svazek mezi mužem a ženou. Žádné jiné manželství neexistuje, a tudíž nemůže být nikdy v Rusku uzákoněno."[10] Obdobný postoj zaujímá i drtivá většina Rusů.[11][12] V červenci 2020 si ruští voliči odhlasovali změnu ústavy, která přímo vylučuje jakékoliv jiné manželství než muže a ženy.

Služba v armádě

Podle údajů ze stránek Pravda.ru se v minulosti hodně mladých Rusů mohlo vyhnout povinné vojenské službě tvrzením, že mají jinou sexuální orientaci. Ministr zdravotnictví se to pokusil změnit v roce 2003, kdy se na homosexualitu přestalo nahlížet jako na nemoc. Tím pádem ani homosexualita nemůže být brána jako důvod k neschopnosti sloužit v armádě, jelikož nemá souvislost se zdravotním stavem brance. Jelikož Rusko i Světová zdravotnická organizace vyškrtly homosexualitu ze seznamu nemocí, tak tím pádem se homosexuál může zbavit povinnosti sloužit v armádě jenom na základě tělesného nebo duševního postižení. I tak ale vydal upozornění pro homosexuální muže, aby svoji odlišnou sexuální orientaci veřejně nesdělovali, jelikož by pak mohli čelit násilí a šikany ze strany ostatních vojáků. Prezident Vladimir Putin sdělil v rámci rozhovoru pro Americkou televizi, že homosexuální muži nejsou v Rusku zbavováni povinnosti sloužit v armádě. V roce 2013 se roznesla zpráva, že ministr obrany vydal nařízení podle něhož se schopnost sloužit v armádě bude posuzovat na základě nových kritérií, které zahrnují mentální vyspělost a sexuální život branců, což znovu umožňuje zbavit osobu služby v armádě na základě sexuální orientace.

LGBT aktivisté v Petrohradě, Rusko, 1. květen 2017

Viditelnost LGBT organizací a služeb

V Rusku se většina LGBT organizací nachází zejména ve velkých městech jako je Moskva a Petrohrad, kde je mimo jiné i hodně kaváren a nočních klubů zaměřených na gaye a lesby.

Festivaly Gay Pride

V Rusku bylo zaznamenáno několik neúspěšných pokusů o uspořádání festivalu gay pride[13] v několika velkoměstech, zejména v Moskvě, kde tamní autority několikrát za sebou nevyhověly žádosti o konání akce.[14] Bývalý moskevský primátor Jurij Lužkov podpořil nesouhlas zastupitelstva s distribucí prvních dvou letáků ruského LGBT+ aktivisty Nikolaje Alexandroviče Alexejeva informujících o konání Moscow Pride a označil je za dílo satana. Festival nicméně nakonec stejně proběhl navzdory nesouhlasu ruských úřadů.[15][16] V roce 2010 vyhověl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) Alexejevově žalobě proti ruským městům, která mu zakazovala uspořádat festivaly LGBT+ hrdosti. Podle ESLP se tímto rozhodnutím dopouštěly diskriminace. Argument prevencí rizika násilí a narušování veřejného pořádku soud označil za irelevantní, populistický a nadržování postoji odpůrců.[17] V srpnu 2012 vydala Moskva navzdory stanovisku ESLP 100letý zákaz konání festivalu Moscow Pride, tedy až do roku 2112, s poukazem na nedostatek podpory z řad Moskevanů a jiných komplikací, které konání takových akcí provází.[18][19][20][21]

Čečensko
Podrobnější informace naleznete v článku LGBT práva v Čečensku.
Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov (napravo) spolu s předsedou čečenského parlamentu Magomedem Daudovem

V Čečensku, autonomní republice Ruské federace, byly zaznamenány případy nuceného mizení, tajných únosů, zatýkání a mučení lidé na základě jejich skutečné či domnělé odlišné sexuální orientace. Podle očitých svědků a lidskoprávních skupin byl v takzvaných čečenských novodobých koncentračních táborech držen blíže neurčený počet mužů, u nichž tamní autority pojaly podezření, že jsou jiné než heterosexuální orientace, ať už homosexuální nebo bisexuální.[22][23]

Podle oficiálních statistik zveřejněných 1. dubna 2017 v ruskojazyčném opozičním magazínu Novaja Gazeta[24] bylo od února 2017 více než 100 mužů drženo a mučeno v čečenských koncentračních táborech, z toho tři byli mimosoudně popraveni. Podle zveřejněných tajných dokumentů čečenských speciálních služeb se mělo jednat o "preventivní" opatření v zájmu ochrany veřejného zájmu.[25] Novináři, kteří se k nim jako první dostali, a publikovali je, se posléze museli začít skrývat, případně zcela vycestovat z Ruska z důvodu obav z avizovaných represí ze strany čečenských úřadů.[26][27][28]

Jakmile se rozšířily zprávy o systematickém pronásledování čečenské LGBT+ menšiny, zahájili ruští i zahraniční aktivisté proces evakuace přeživších a potenciálně ohrožených Čečenců, ale setkali se s komplikacemi při získávání víz pro jejich vycestování z Ruska.[29]

Reporty o perzekuci se setkaly s rozličnými reakcemi jak v Rusku, tak i ve světě. Neoficiální prezident a vůdce Čečenské republiky Ramzan Kadyrov například vyloučil jakoukoli existenci homosexuálních mužů v Čečensku s tím, že pokud by se na jeho území vůbec někdo takový nacházel, tak by byl zabit vlastní rodinou.[30] Naopak moskevské úřady byly vůči tomuto prohlášení skeptické, ačkoliv koncem května vyslala ruská vláda na území Čečenska příslušný vyšetřovací tým, který měl tamní situaci monitorovat.[31] Političtí reprezentanti, včetně nejvyšších představitelů, v několika zemích, zejména v západním světě, čečenský postup odsoudili. Zároveň se také uskutečnilo několik protestů, a to jak v Rusku, tak i v zahraničí. Zpráva Organizace pro bezpečnost a spolupráce v Evropě (OBSE) publikovaná v prosinci 2018 potvrdila, že k pronásledování čečenské LGBT+ minority skutečně dochází, a že je tiše tolerováno ruskými úřady.[32][33]

11. ledna 2019 byly potvrzeny další případy anti-gay razií, k nimž došlo v prosinci předchozího roku, kdy bylo zadrženo několik homosexuálních mužů a žen.[34][35][36][37][38] Russian LGBT Network, ruská nevládní LGBT organizace, odhadla, že z cca 40 uvězněných lidí byli dva zabiti.[39][40]

Veřejné mínění

Ruský národ je silně konzervativní v oblasti práv homosexuálů. Podle průzkumu z roku 2013 většina Rusů neschvaluje stejnopohlavní manželství a podporuje veškeré zákony proti homosexuálům.

Diskriminace v zaměstnání a ve školství

Anton Krasovskij, televizní moderátor státní televize KontrTV, byl na hodinu vyhozen ze zaměstnání v lednu 2013, když se během vysílání veřejně přiznal k homosexuální orientaci, na základě kontroverzního zákona proti homosexuální propagandě navzdory tomu, že ještě nebyl v účinnosti.

V září 2013 homosexuální učitel v Chabarovsku a gay aktivista Alexandr Jermoškin byl propuštěn ze dvou zaměstnání jako učitel na vysokoškolský profesor. Před týdnem byl napaden místními neonacisty. Homofobní aktivisté s názvem „Hnutí proti propagaci sexuální perverze“ se poté velmi podíleli na jeho propuštění.

V Brjansku byla lesbické dívce, která nechce prozradit své jméno, udělena důtka za to, že se ve škole veřejně hlásila ke své orientaci. Vzhledem k jejímu nízkému věku a k tomu, že svoji orientaci nikomu nevnucovala, a ani nikoho neovlivňovala, nebylo proti ní zahájeno trestní řízení.[41][42]

Postoj politiků

Federální zákon zakazující propagaci homosexuality byl schválen Státní dumou jako „údajný zákon na ochranu dětí“. Je zatěžko posoudit zda všichni nebo jen někteří členové vládnoucích stran podporují zákon, a zda úplně nebo jen částečně. Některé politické strany, mimo členy Státní dumy, práva homosexuálů podporují.

Jabloko jako člen Liberální internacionály vede kampaň s názvem „Rusko bez pogromů“ proti netoleranci v Rusku.

Ruská liberální strana vzniklá roku 2007 kritizovala zákon proti homosexuální propagandě jako nedemokratický, omezující svobodu projevu.

Zločiny z nenávisti

Cílené útoky proti LGBT minoritě jsou ve zdejším Trestním zákoníku považovány za zločin z nenávisti, jelikož ruské právo nezná termín sexuální orientace. Mezi nejznámější případy zločinů na homosexuálech patří následující:

9. května 2013 po oslavách Dne vítězství nad fašismem bylo ve Volgogradu nalezeno zohavené tělo 23letého mladíka, který byl mučen a následně zabit třemi útočníky z důvodu domnělé homosexuální orientace, i přes protesty rodiny a přátel zemřelého, nebyl trestný čin pachatelů posouzen jako zločin z nenávisti.

29. května 2013 bylo nalezeno tělo umučeného 38letého Olega Serdyjuka, zástupce ředitele Kamčatského letiště, v jeho rozbitém autě s jeden den starou bodnou ránou. Místní státní zastupitelstvo označilo jako motiv trestného činu vraždu z homofobie. Místní podezřelí byli shledáni vinnými a odsouzenými k 9 až 12 letům odnětí svobody.

Od října 2013 do února 2014 byla v Moskvě zaznamenána řada útoků na Central Station, jeden z největších nočních klubů pro homosexuály v Rusku. Během útoků bylo použito jak střelných zbraní, tak i slzného plynu. Celá situace byla vysílána na ABC News Nightline. V přímém důsledku útoků emigrovalo hodně zaměstnanců klubu.

Transgender

V Carském Rusku se mladé dívky, které se prezentovaly a oblékali jako chlapci, označovali jako tomboys. Jejich chování a oblékání ve školách bylo vesměs tolerováno a považováno za asexuální, což by se muselo v případě svatby zastavit. Nicméně crossdressing byl považován za nemorální a trestný jak církví, tak i následné i vládou.

Po Velké říjnové revoluci se v roce 1920 objevily první pokusy o chirurgickou změnu pohlaví až do zákazu roku 1960. Později je začala provádět endokrinoložka Prof. Irina Golubeva pod vedením psychiatra Prof. Aron Belkin, který byl znám svým bojem za práva transsexuálů až do své smrti r. 2003.

Zákazy propagandy

Federální zákony přijaté 29. června 2013 zakazují distribuci propagačních materiálů mezi dětmi a mládeží, které podporují netradiční sexuální vztahy.[43] Kritici vyčítají tomuto zákonu jeho kriminalizaci jakýchkoli veřejných demonstrací za gay práva, projevy na obranu LGBT práv a distribuci materiálů o LGBT kultuře, případně i zrovnoprávnění homosexuálních vztahů s heterosexuálními.[44][45][46][47] Legislativa se stala terčem mezinárodní kritiky z řad lidskoprávních aktivistů a médií podporujících LGBT práva a používajících LGBT symboly jako je například duhová vlajka. Chanell 4 zveřejnil dokument s názvem Hunted, v němž popisuje anti-gay skupiny, které se zaměřují na homosexuální muže. Ty pak vylákají pod záminkou schůzky na odlehlé místo, kde je mučí a ponižují. Celá akce je pak natáčená a zveřejněná na internetu.[48]

Regionální vyhlášky
Deset ruských regionů přijalo zákony zakazující distribuci materiálů propagaujících homosexualitu a jiné LGBT vztahy mezi dětmi a mládeží.
     Zákaz podpory homosexuality, bisexuality a transgenderu.
     Zákaz podpory homosexuality a bisexuality.
     Zákaz podpory homosexuality.

Již v letech 2006-2013 přijalo 10 ruských regionů vlastní vyhlášky zakazující propagandu homosexuality mezi dětmi a mládeží. Devět z nich ukládá za její porušení správní sankce nebo blokové pokuty. Vyhlášky některých regionů zakazují i "propagandu" bisexuality a transgenderismu mezi dětmi a mládeží. Do května 2013 byl přijat nespočet vyhlášek tohoto typu v několika oblastech: Rjazaňská oblast (2006), Archangelská oblast (2011), Sankt Petersburg (2012), Kostromská oblast (2012), Magadanská oblast, Novosibirská oblast (2012), Krasnodarský kraj (2012), Samarská oblast (2012) Baškortostán (2012),[pozn. 1] a Kaliningradská oblast (únor 2013). Archandělsk (2013) a Sankt Petěrsburg (2014) tyto vyhlášky zrušily.

V r. 2019 přistoupilo Rusko k vystřižení scén zobrazujících mužský homosexuální styk v muzikálovém filmu Rocketman zobrazující život britského zpěváka Eltona Johna, za což se stalo terčem kritiky za svůj "obzvlášť zavrženíhodný despekt k lásce dvou lidí".[49]

Federální zákon
Podrobnější informace naleznete v článku Ruský zákon proti LGBT propagandě.

V červnu 2013 byl Státní dumou jednomyslně přijat a prezidentem Vladimirem Putinem podepsán [50] federální zákon zakazující distribuce materiálů podporujících LGBT vztahy mezi dětmi a mládeží.[43][51][52][53] Zákon se o homosexualitě zmiňuje pouze okrajově, neboť pracuje s termínem "netradiční sexuální vztahy".[54] V souladu s ním je nelegální pořádat v přítomnosti dětí a mládeže LGBT události, podporovat LGBT práva a říkat, že homosexuální vztahy jsou rovnocenné s heterosexuálními.[51][52][53]

Za porušení tohoto zákona hrozí ruským občanům pokuta v maximální výši 5000 rublů a veřejným organizacím až 50 000 rublů.[55] Organizacím a firmám, které tento zákon poruší, hrozí pokuta až 1 000 000 rublů a 90denní pozastavení činnosti. Cizincům hrozí až 15denní vězení, pokuta 100 000 rublů a následné vyhoštění ze země. Ruští občané, které k propagandě "netradičních vztahů" použijí internet nebo média hrozí pokuta až 100 000 rublů.

V důvodové zprávě zákona se píše, že chrání děti a mládež před pornografií a informacemi narušujícími jejich vývoj.[50] Spoluautorka zákona Jelena Mizulinová, která je předsedkyní Komise pro rodinu, ženy a děti ve Státní dumě[56][57][58], a která je mnohými popisovaná obránkyně morálních hodnot, uvedla, že cílem zákona je chránit tradiční sexuální vztahy mezi mužem a ženou, jež si zaslouží zvláštní ochranu.[47] Na závěr Mizulina uvedla, že podle nejaktuálnějšího výzkumu podporuje tuto legislativu 88 % veřejnosti.[59]

Zastupitel Sankt Petěrsburgu, Vitalij Milonov

V dubnu 2013 před přijetím zákona při své návštěvě v Amsterdamu ruský prezident Vladimir Putin řekl: "Chci, aby všichni věděli, že v Rusku nedochází k žádnému porušování práv sexuálních menšin. Jsou to lidé jako každý jiný a jejich práva a svobody zůstávají nedotčeny."[54] Pak uvedl, že zákon podepíše, protože s ním drtivá většina Rusů souhlasí, ba dokonce jej požaduje.[47] Dovedete si představit organizaci podporující pedofilii v Rusku? Obávám se, že by se proti ní drtivá většina ruských regionů postavila … To samé se týká sexuálních menšin. Těžko si dovede představit stejnopohlavní manželství v Čečensku? Vy ano? Dovedete si představit jaké by to mělo nedozírné následky?[47]Problémy, se kterými se současné Rusko potýká, jsou nízká porodnost, jíž homosexuální vztahy vyřešit opravdu nedokáží."

Kritici říkají, že účelem zákona je v přímém důsledku zcela zakázat LGBT hnutí a jakékoli veřejné projevy LGBT kultury.[47][54]

V červenci 2013 byli zatčeni dva nizozemští turisté při diskuzi o gay právech s ruskou mládeží. Všichni čtyři byly potrestáni na základě federálního zákona proti propagandě netradičních vztahů mezi nezletilými poté, co o nich hovořili s mladistvými v táboře v Murmansku.[60]

V březnu 2018 zakázaly ruské úřady provozování největší ruské gay seznamky Gay.ru kvůli "propagaci netradičních sexuálních vztahů".[61]

Domácí reakce
Sankt Petěrburg, 1. květen 2014

Podle průzkumu uskutečněného v červnu 2013 Russian Public Opinion Research Center (VTsIOM) podporovalo zákon nejméně 90 % zkoumaných.[62][63]

Některé ruské celebrity, včetně Dima Bilana, Filippa Kirkorova a Nikolaje Baškova, se vyjádřily proti zákonům. Jiné zase anti-gay zákony podpořily. Například Valerija.[64] V únoru 2012 se v moskevské Katedrále Krista Spasitele uskutečnila kontroverzní performance ze strany feministické skupiny Pussy Riot na protest proti církevní podpoře politiky prezidenta Vladimira Putina, jejíž součástí je i odmítání LGBT práv v Rusku. O pár týdnů později byly tři členky této skupiny zatčeny a odsouzeny za "výtržnictví motivované náboženskou nenávistí". Trestní proces s trojicí dívek se stal předmětem globálního odporu.[65] Ruský ministr sportu Vitalij Mutko odpověděl na otázky ze strany mezinárodních komunit ve věci aplikace nového zákona během Zimních olympijských her 2014 v Soči, že veškerá kontroverze ruského zákona proti gay propagandě je problém, který uměle vytvořila západní média.[66] and that the law does not discriminate against anyone.[67] Účelem zákona je ochrana práv děti, které se teprve vyvíjejí, před agresivní propagandou netradičních sexuálních vztahů stejně jako před užíváním alkoholových nápojů a návykových látek," takto obhajoval příslušný zákon ministr Mutko. [67] Rovněž ubezpečil, že práva všech sportovců, organizátorů a návštěvníků v Soči budou respektována. Sportovcům s netradiční sexuální orientací není zakázáno přijet k nám. Ale pokud vyjdou do ulic za účelem propagace, pak samozřejmě musí počítat s následky.[68]

Scenárista Jurij Arabov pracující na novém životopisu Petra Iljiče Čajkovského začal při příležitosti jeho zveřejnění v roce 2015 rozporovat Čajkovského homosexualitu, což je rozporu s tvrzením většiny historiků, kteří si stojí za tím, že Čajkovskij byl skutečně homosexuál.[69] Ke konci dodal, že by svým jménem nikdy nenatočil žádný film, který propaguje homosexualitu.[69] Natáčení filmu bylo dotováno ruskou vládou a Arabovovo tvrzení bylo podpořeno ministrem kultury Vladimirem Medinským, který na otázku odpověděl takto: "Arabov má pravdu. Neexistuje žádný prokazatelný důkaz, že by Čajkovskij byl homosexuál.[70] Historici si i nadále trvali na tom, že skladatelova homosexualita je jasně zdokumentována v jeho osobních papírech a korespondenci. V západním tisku se vedly spekulace, zda odstranění veškerých zmínek o Čajkovského homosexualitě podporované i režisérem Kirillem Šerebrenikovem je "skutečný příběhem tragické lásky a smrti věhlasného ruského skladatele" nebo odpovědí na ruský zákon proti gay propagandě.[69][70][71][72][pozn. 2] Ruská lidskoprávní aktivistka Ludmila Alexejevová nazvala přijetí zákona "návratem" do středověku.[73]

12. října 2013 se den po National Coming Out Day konala v Sankt Petěrburgu demonstrace 15-20 LGBT aktivistů proti novému zákonu zakazujícím "homosexuální propagandu".[74][75] Protest byl napadený krajně pravicovými skupinami jako jsou pravoslavní křesťané, kozáčtí polovojáci a nacionalisté.[76] Po roztržkách mezi oběma skupinami policie zatkla 67 lidí z obou táborů.[76]

Ruské politické strany jsou obecně velmi málo ochotné odmítat svojí nebo jinou LGBT diskriminační politiku z důvodu přetrvávajícího veřejného mínění a současné legislativy nepřímo kriminalizující podporu LGBT práv. Pouze několik málo politických stran podpořilo LGBT práva.

Jednou z nich je Ruská libertariánská strana, která zákaz "podpory" homosexuality nazvala porušováním lidského práva svobody projevu.

Mezinárodní reakce a bojkot
Aktivisté přebarvili přechod pro chodce před ruskou ambasádou ve Finsku na duhovo v rámci protestu proti anti-LGBT politice a zákonodárství. K podobnému kroku se uchýlili i v sousedním Švédsku.

Mezinárodní lidskoprávní organizace a vlády vyspělých liberálních demokracií po celém světě vyjádřily s ruskou anti-gay legislativou ostrý nesouhlas.[77][78][79][80] Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva odsoudil ruský přístup k LGBT právům. Obdobný postoj zaujal i vůči podobnému legislativě přijaté v Moldavsku, který byla později zrušena. Jako důvod označil diskriminačnost takových zákonů a jejich rozpor s mezinárodními úmluvami o ochraně lidských práv, jakož i právo dětí a mladistvých odlišné sexuální orientace na informace.[81][82][83][84][85] Evropský parlament přijal rezoluci kritizující Rusko za anti-gay diskriminační politiku a cenzuru[86] a Rada Evropy přímo vyzvala Moskvu k aktivní ochraně LGBT lidských práv.[87] Evropský soud pro lidská práva už předtím několikrát sankcioval Rusko za porušování LGBT lidských práv.[88] V r. 2012 rozhodla Rada OSN pro lidská práva, že vyhláška přijatá v rjzaňském regionu, která svým obsahem odpovídá ruským federálním zákonům proti homosexuální propagandě, je diskriminační, odporující svobodě projevu a mezinárodnímu právu. Ke stejnému stanovisku pak později dospěly i ruské soudy, které rjazaňskou vyhlášku následně zrušily.[89][90] Někteří členové gay komunity přistoupili k bojkotu ruského zboží, zejména vodky.[91]

Nesouhlas s ruskou legislativou vyjádřili i některé západní celebrity a aktivisté, kteří se kromě ruské vodky rozhodli bojkotovat také Zimní olympijské hry 2014, jejichž místem konání bylo právě ruské lázeňské město Soči. To dobou se taktéž spekulovalo o možné změně hostitelské země.[92][93][94][95]

Politici

Americký prezident Barack Obama se nechal slyšet, že ačkoliv sám osobně nepodporuje bojkot Olympijských her v Soči, není jiné politické osobnosti, která by mohla více či méně odsoudit jakoukoli legislativu mířenou proti gay a lesbickým vztahům, jíž se momentálně stáváme v Rusku svědky.[96] Obama se pak následně v září 2013 během své návštěvy Sankt Petersburgu při příležitosti summitu zemí G20 setkal mimo jiné také s ruskými LGBT aktivisty, jimž vyjádřil morální podporu v jejich práci. Posléze se pak také nechal slyšet, že právě ruská anti-LGBT politika byla jedním z důvodů, proč zrušil své plánované setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem.[96]

Ruské anti-gay zákony odsoudila rovněž také německá kancléřka Angela Merkelová spolu s dalšími členy německé spolkové vlády[97], jakož i britský konzervativní premiér David Cameron[98], australský ministr zahraničí Bob Carr[99], kanadský premiér Stephen Harper a kanadský ministr zahraničí John Baird.[100]

Souhrnný přehled
Legální stejnopohlavní styk (1993)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace (1993[pozn. 3])
Svoboda projevu (zákaz propagace homosexuality mezi osobami mladšími 18 let; v některých regionech platí jejich vlastní zákony proti homosexuální, bisexuální a transgender propagandě)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)
Stejnopohlavní manželství (Ústavní zákaz od r. 2020)
Jiná forma stejnopohlavního soužití
Náhradní mateřství pro gay páry
Adopce homosexuálním jednotlivcem žijícím v Rusku, anebo (v případě ruských dětí) v cizí zemi neuznávající stejnopohlavní sňatky (žádná omezení založená na sexuální orientaci žadatelů o individiuální osvojení)
Adopce ruských dětí homosexuálními jednotlivci nebo stejnopohlavními páry žijícími v zemi, která legalizovala stejnopohlavní manželství (Ilegální od 3. července 2013)
Adopce dítěte partnera
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry
Zákaz konverzní terapie praktikované na dětech a mládeži
Homosexuální osoby smějí sloužit v armádě (Lidé s homosexuální orientací smějí sloužit v armádě, ale platí v ní neoficiální politika Don't ask, don't tell)
Možnost změny pohlaví (Od r. 1997[pozn. 4])
MSM smějí darovat krev (Od r. 2008[101])

Poznámky
  1. Baškortostán je jediným regionem, který za porušení zákonů neukládá administrativní sance a pokutu
  2. The Guardian zaznamenal, že si Kirill na webových stránkách KinoPoisk sgěžoval na problémy s financováním svého filmu z řad úředníků, kterým se nelíbila skladatelova homosexualita.
  3. Věk způsobilosti k homosexuálním aktům nebyl nikdy specificky ziňován ve starém trestním zákoníku RSFSR, který pak nahradil nový trestní zákoník Ruské federace v r. 1996 nečinící žádné rozdíly při legálním věku způsobilosti k pohlavnímu styku (ačkoli jsou přísnější tresty za nelegální homosexuální styk s osobou mladší 16 let) v Článku 134.
  4. Federální zákon o osobním statusu (1997) umožňuje jeho změnu na základě dokumentu potvrzujícím změnu provedenou zdravotnickou institucí (čl. 70). Na základě změny svého pohlaví smějí translidé žádat i o vydání nového cestovního pasu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Russia na anglické Wikipedii.

  1. Refworld | Russia: Update to RUS13194 of 16 February 1993 on the treatment of homosexuals [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online.
  2. Gay hunting season in Russia: Shocking documentary everyone should see [online]. [cit. 2015-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
  3. The Bay Area Reporter Online – Russian LGBTs seek
    asylum in US     [online]. [cit. 2015-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Shocking footage of anti-gay groups - Independent.ie [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online.
  5. ELDER, Miriam. Russia passes law banning gay 'propaganda'. The Guardian. 2013-06-11. Dostupné online [cit. 2016-09-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  6. Cross-national Differences in Attitudes towards Homosexuality. williamsinstitute.law.ucla.edu [online]. [cit. 2016-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
  7. Acceptance of gays in society varies widely. Washington Post [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online.
  8. Arena – Atlas of Religions and Nationalities in Russia. Sreda.org
  9. https://www.nytimes.com/2013/08/12/world/europe/gays-in-russia-find-no-haven-despite-support-from-the-west.html?pagewanted=all
  10. Same-sex marriages not allowed in Russia – Moscow registrar. www.interfax-religion.com. Interfax-Religion, 13 January 2011. Dostupné online [cit. 13 January 2011]. (anglicky)
  11. Public opinion poll: Majority of Russians oppose gay marriages and a gay President but support ban on sexual orientation discrimination [online]. Gayrussia.ru, 19 May 2005 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-05. (anglicky)
  12. Same-Sex Marriage Nixed By Russians [online]. 17 February 2005 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25 May 2009. (anglicky)
  13. Gay man arrested at otherwise peaceful St Petersburg Pride. Xtra. 2014-07-29. Dostupné online [cit. 2018-05-30]. (anglicky)
  14. Moscow says No to May 25 gay pride parade. RIA Novosti. 15 May 2013. Dostupné online. (anglicky)
  15. Moscow bans 'satanic' gay parade. BBC News. Dostupné online [cit. 15 February 2014]. (anglicky)
  16. Gay Pride parade 'satanic': mayor. www.smh.com.au. Sydney Morning Herald, 30 January 2007. Dostupné online [cit. 15 February 2014]. (anglicky)
  17. European court fines Russia for banning gay parades [online]. [cit. 2014-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
  18. European court fines Russia for banning gay parades [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
  19. Gay parades banned in Moscow for 100 years [online]. BBC, 17 August 2012 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  20. CLEMONS, Steve. Not The Onion: Moscow Bans Gay Pride for Next 100 years. The Atlantic. 8 June 2012. Dostupné online [cit. 8 June 2012]. (anglicky)
  21. Moscow bans gay pride for century ahead [online]. [cit. 2014-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
  22. SMITH, Lydia. Chechnya detains 100 gay men in first concentration camps since the Holocaust. International Business Times UK. 10 April 2017. Dostupné online [cit. 16 April 2017]. (anglicky)
  23. REYNOLDS, Daniel. Report: Chechnya Is Torturing Gay Men in Concentration Camps. The Advocate. 10 April 2017. Dostupné online [cit. 16 April 2017]. (anglicky)
  24. MILASHINA, Elena. Murder of honor: the ambitions of a well-known LGBT activist awake a terrible ancient custom in Chechnya. www.novayagazeta.ru. 1 April 2017. Dostupné online [cit. 14 April 2017]. (anglicky)
  25. https://www.nytimes.com/2017/04/01/world/europe/chechen-authorities-arresting-and-killing-gay-men-russian-paper-says.html
  26. Analysis - She broke the story of Chechnya's anti-gay purge. Now, she says she has to flee Russia. [online]. [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
  27. Reports Of New, Terrifying 'Gay Concentration Camps' Where Men Are Getting Tortured And Murdered. ELLE UK. 2017-04-13. Dostupné online [cit. 2017-04-13]. (anglicky)
  28. WALKER, Shaun. The Guardian. Journalists fear reprisals for exposing purge of gay men in Chechnya [online]. 14 April 2017 [cit. 2017-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  29. Ponniah, Kevin. Chechen gay men hopeful of finding refuge in five countries [online]. 19 May 2017 [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
  30. Peter, Laurence. Chechen police 'kidnap and torture gay men' - LGBT activists [online]. 11 April 2017 [cit. 2017-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
  31. Walker, Shaun. Russia investigates 'gay purge' in Chechnya. The Guardian. 26 May 2017. Dostupné online [cit. 27 May 2017]. (anglicky)
  32. BENEDEK, Dr. Wolfgang. OSCE Rapporteur's Report under the Moscow Mechanism on alleged Human Rights Violations and Impunity in the Chechen Republic of the Russian Federation by Professor Dr. Wolfgang Benedek [online]. Organization for Security and Cooperation in Europe, December 21, 2018 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
  33. GESSEN, Masha. A Damning New Report on L.G.B.T. Persecution in Chechnya [online]. The New Yorker, December 21, 2018 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
  34. VASILYEVA, Nataliya. Reports: several gay men and women detained in Chechnya [online]. 11 January 2019 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
  35. DAMSHENAS, Sam. Chechnya has reportedly launched a new 'gay purge' [online]. The Gay Times, January 11, 2019 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
  36. Chechnya launches new gay 'purge', reports say [online]. 11 January 2019 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
  37. "Новой газете" стало известно о новых преследованиях геев в Чечне [online]. [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
  38. KRAMER, Andrew E. Chechnya Renews Crackdown on Gay People, Rights Group Says. The New York Times. 2019-01-14. Dostupné online [cit. 2019-07-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  39. New wave of persecution against LGBT people in Chechnya: around 40 people detained, at least two killed [online]. 2019-01-14 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-30. (rusky)
  40. Activists Say 40 Detained And 2 Dead In Gay Purge In Chechnya [online]. NPR [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
  41. Diskuse: Ruská škola potrestala důtkou dospívající lesbickou dívku - Deník.cz. www.denik.cz [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online.
  42. Přiznala se k lesbictví. Ruská škola jí udělila důtku [online]. Týden.cz, 2014-02-03 [cit. 2016-09-23]. Dostupné online.
  43. Šablona:Cite Russian law
  44. Putin signs 'blasphemy' and 'gay propaganda' bills. The Moscow Times. 2 July 2013. Dostupné online. (anglicky)
  45. Russia: Use Leadership to Repeal Discriminatory Propaganda Law [online]. Human Rights Watch, 5 September 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  46. NAKAMURA, David. Obama meets with gay rights activists in Russia [online]. 6 September 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  47. ALPERT, Lukas I. Russia passes bill banning gay 'propaganda'. The Wall Street Journal. 11 June 2013. Dostupné online. (anglicky)
  48. Paul Gallagher; VANESSA THORPE. Shocking footage of anti-gay groups [online]. 2 February 2014 [cit. 2014-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
  49. FOUNDATION, Thomson Reuters. Elton John slams Russian cuts to 'Rocketman' gay scenes [online]. [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
  50. ROSE, Scott. Putin signs law banning gay 'propaganda' among children. Bloomberg. 1 July 2013. Dostupné online. (anglicky)
  51. Госдума приняла закон о "нетрадиционных отношениях" [online]. BBC Russia, 11 June 2013 [cit. 2013-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 1 March 2014. (anglicky)
  52. ГД приняла закон об усилении наказания за пропаганду гомосексуализма среди подростков [online]. РБК, 11 June 2013 [cit. 2013-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 3 October 2013. (anglicky)
  53. ШКЕЛЬ, Тамара. Закон под "браво!". Rossijskaja gazeta. 13 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2013. (Russian)
  54. Q&A: Gay rights in Russia. BBC News Online. 13 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  55. Putin signs anti-gay bill into law. RIA Novosti. 30 June 2013. Dostupné online. (anglicky)
  56. SONNE, Paul. Parody painting of Putin in women's underwear seized in Russian raid. The Wall Street Journal. 27 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  57. MILLS, Laura. Morality crusader fuels the fire. The Vancouver Sun. 10 August 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-30. (anglicky)
  58. LIPMAN, Masha. The battle over Russia's anti-gay law. The New Yorker. 11 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  59. FLINTOFF, Corey. Russian parliament may pass anti-gay law. NPR. 18 June 2013. Dostupné online. (anglicky)
  60. Russia’s Anti-Gay Laws: How a Dutch Activist Got Caught in the Crosshairs. Time. 5 August 2013. Dostupné online [cit. 24 September 2013]. (anglicky)
  61. Роскомнадзор внес сайт Gay.ru в реестр запрещенных ресурсов [online]. 2018-03-30. Dostupné online. (rusky)
  62. HERSZENHORN, David M. Gays in Russia find no haven, despite support from the West. The New York Times. 11 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  63. WEAVER, Courtney. Russia gay propaganda law fuels homophobic attacks. Financial Times. 16 August 2013. (anglicky)
  64. Russian Pop Stars Chime in on ‘Sodomite Propaganda’ [online]. Sputnik News, 20 December 2012 [cit. 2015-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
  65. Pussy Riot: The story so far [online]. BBC News, 23 December 2013 [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. (anglicky)
  66. Russia's anti-gay law uproar an 'invented problem' – sports minister. The Guardian. 18 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  67. Russia: gay relationships like drug or alcohol abuse, says sports minister – video [online]. 18 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  68. MILLS, Laura. Russia will enforce anti-gay law during Olympics. The Big Story. Associated Press, 1 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  69. Screenwriter Questions Whether Tchaikovsky Was Gay, Sparking Furor in Russia. The New York Times. 23 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  70. Tchaikovsky was not gay, says Russian culture minister. The Guardian. 18 September 2013. Dostupné online. (anglicky)
  71. Sorry, Russia, but Tchaikovsky was definitely gay. The Atlantic Wire. 23 August 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-06. (anglicky)
  72. Tchaikovsky's sexuality 'downplayed' in biopic under Russia's anti-gay law. The Guardian. 25 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  73. ELDER, Miriam. Russia passes law banning gay 'propaganda'. The Guardian. 11 June 2013. Dostupné online. (anglicky)
  74. Gay rights protest in St. Petersburg ends in clashes, arrests. www.reuters.com. 12 October 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (anglicky)
  75. Gay rights protest in St Petersburg ends in clashes. The Guardian. 12 October 2013. Dostupné online [cit. 13 October 2013]. (anglicky)
  76. Dozens arrested in Russia as anti-gay activists harass LGBT protesters. rt.com. 13 October 2013. Dostupné online [cit. 13 October 2013]. (anglicky)
  77. G20 leaders must reject Russia's homophobic law [online]. Amnesty International, 4 September 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2013. (anglicky)
  78. Human Rights Watch blasts Olympics over growing Russian anti-gay hate [online]. Americablog.com, 20 June 2013 [cit. 2020-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-10. (anglicky)
  79. Danish Government warns Russia over anti-gay law [online]. 15 August 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  80. Andrew Potts. Australian Foreign Minister condemns Russia's "gay propaganda" ban. Gay Star News. 23 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  81. Andrew Potts. Moldova repeals 'gay propaganda' ban. Gay Star News. 14 October 2013. Dostupné online. (anglicky)
  82. U.N. rights office rejects anti-gay laws of Russia, Moldava [online]. 76 CRIMES, 18 August 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  83. United Nations Asks Russia to Kill Anti-Gay 'Propaganda' Bill [online]. August 2013 [cit. 2020-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27 September 2013. (anglicky)
  84. UN rights experts advise Russian Duma to scrap bill on 'homosexuality propaganda' [online]. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, 1 February 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  85. Dan Littauer. German and EU foreign ministers slam Russia on gay rights [online]. Gay Star News, 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  86. EU: The European Parliament has adopted a resolution condemning Russian homophobic censorship law [online]. Secular Europe Campaign, 6 August 2013 [cit. 2020-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-24. (anglicky)
  87. Council of Europe head says Russia must protect LGBT rights [online]. Reuters, 22 May 2013 [cit. 2020-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (anglicky)
  88. European court fines Russia for banning gay parades [online]. 21 October 2010 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  89. UN Human Rights Committee: "Homosexual Propaganda" Conviction Violated Freedom of Expression [online]. International Justice Resource Center, 3 December 2012 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  90. Jean Ann Esselink. A Russian court has struck down a Russian city's 'Gay Propaganda' law [online]. The New Civil Rights Movement, 3 October 2013 [cit. 2020-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-01. (anglicky)
  91. DODDS, Eric. The Faulty Logic of the Russian-Vodka Boycott. Time. 5 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  92. SMITH-SPARK, Laura; BLACK, Phil. Protests, boycott calls as anger grows over Russia anti-gay propaganda laws. CNN. 4 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  93. Lady Gaga: The Russian Government is criminal in its oppression of LGBT people [online]. 5 August 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  94. An Open Letter to David Cameron and the IOC [online]. Stephen Fry, 7 August 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
  95. CRARY, David; LEFF, Lisa. Russia's anti-gay laws impact Olympics, vodka sales. The Huffington Post. 29 July 2013. Dostupné online. (anglicky)
  96. NAKAMURA, David. Obama meets with gay rights activists in Russia. The Washington Post. 6 September 2013. Dostupné online. (anglicky)
  97. German ministers say Russian gay law smacks of dictatorship. www.reuters.com. 12 August 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (anglicky)
  98. David Cameron rejects Stephen Fry's call for Russian Winter Olympics boycott. The Daily Telegraph. 10 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  99. POTTS, Andrew. Australian foreign minister condemns Russia's 'gay propaganda' ban. Gay Star News. 23 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  100. Harper joins controversy over Russia's anti-gay law. The Globe and Mail. 9 August 2013. Dostupné online. (anglicky)
  101. Russian Health Ministry Ends Ban on Blood Donations by Gays [online]. UK Gay News, 23 May 2008 [cit. 2011-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-28. (anglicky)

Literatura
  • DUBERMAN, Martin; VICINUS, Martha; CHAUNCEY, George, 1989. Hidden from history: reclaiming the gay and lesbian past. [s.l.]: New York: New American Library. ISBN 978-0-453-00689-7. OCLC 19669484 (anglicky)
  • PETROV, Igor; KIRICHENKO, Ksenia. Discrimination based on sexual orientation and gender identity in Russia [online]. 5 April 2009 [cit. 2009-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-01. (anglicky)
  • ENGLE, Eric Allen. Gay Rights in Russia? Russia's Ban on Gay Pride Parades and the General Principle of Proportionality in International Law. Journal of Eurasian Law. 2013, s. 165–186. (anglicky)
  • Clark, F. (2014). "Discrimination against LGBT people triggers health concerns." Lancet, 383(9916), 500-502.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.