Pussy Riot

Dne 21. února 2012 pět členek skupiny Pussy Riot vešlo do moskevské Katedrály Krista Spasitele a před ikonostasem začaly křičet text písně „Bohorodičko, vyžeň Putina“ kritizující ruského prezidenta Vladimira Putina a zostuzující ruského patriarchu Kirilla a další duchovní. Po několika frázích písně byly vyvlečeny bezpečnostní službou z chrámu. Text písně, který skupina nazývá „punkovou modlitbou“, také kritizoval propojení ruské pravoslavné církve, prezidenta Putina, dalších politických představitelů a tajné služby FSB.

Katedrála Krista Spasitele v Moskvě

Skupina se pokusila přednést tuto svou punkovou modlitbu již o dva dny dříve, 19. února 2012, v Bogojavlenském chrámu v Moskvě. Na vystoupení si přinesly také zesilovací aparaturu a světla. Dívky začaly tancovat, než však stihly použít zesilovací aparaturu a světla, byly bezpečnostní službou vyvedeny mimo chrám. Vystoupení žen nevzbudilo tehdy takovou pozornost, protože bylo provedeno v době, kdy v chrámu nebylo mnoho návštěvníků.

Filmové záznamy z obou zmíněných vystoupení byly dodatečně doplněny o hudbu a celý text písně. Pak byly použity ve videoklipu, který byl umístěn na internet.[6]

Nově zvolený prezident Putin se krátce po incidentu omluvil svým příznivcům a Ruské pravoslavné církvi.[7]

3. března 2012 byly zatčeny Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová, podezřelé z účasti na obou akcích.[8] V polovině března 2012 byla zadržena třetí členka skupiny Jekatěrina Samucevičová, která už byla dříve vyslýchána jako svědkyně. 18. března byla všem třem ženám vazba prodloužena[7] a byly zadržovány až do soudu. Před budovou soudu, který rozhodoval o prodloužení vazby, demonstrovali příznivci i odpůrci skupiny. Ruský ombudsman Vladimir Lukin navrhl propuštění obviněných z vazby. Prokuratura však připravila obvinění podle § 213 ruského trestního zákoníku. Akce Pussy Riot byla kvalifikována jako výtržnictví s charakterem organizovaného zločinu, za což obviněným hrozil až sedmiletý trest vězení.[7] Podle obhájců obviněných byla obvinění nesprávně kvalifikována, protože činem skupiny nebyl poškozen majetek ani nebyl nikdo zraněn.^[zdroj?] V ruských médiích je často zmiňováno poškození cítění věřících. Podle průzkumu veřejného mínění považovalo 46 % Rusů eventuální sedmiletý trest vězení za odpovídající vážnosti přestupku.^[zdroj?]

Soudní proces se skupinou začal 30. července 2012, přelíčení bylo vysíláno v přímém přenosu na internetu.[9][10] Stíhané členky uvedly, že byly přemlouvány, aby se přiznaly, v tom případě že budou propuštěny. Zpěvačky se však přiznat odmítly.[11] Dne 17. srpna byly moskevským soudem shledány vinnými ze spáchání výtržnictví v pravoslavném chrámu a odsouzeny k dvěma letům vězení. Zdůvodnění rozsudku se mimo jiné odvolává na „urážku Boha“,[12] což podle některých názorů vykazuje znaky inkvizice.[13] Odsouzené se odvolaly, odvolací řízení se konalo v říjnu 2012. Jekatěrině Samucevičové byl trest zmírněn na podmíněný, ostatním členkám byl potvrzen předchozí verdikt.[14]

Proces s Pussy Riot se stal jednou z celosvětově nejsledovanějších ruských událostí od rozpadu Sovětského svazu.[15] Podporu odsouzeným Pussy Riot vyjadřovali lidé po celém světě.[16] Stoupenci ruských punkových umělkyň uspořádali po celém světě přes čtyři desítky protestních akcí, které se konaly například v Paříži, Londýně, Sydney, Washingtonu, Tel Avivu či v Kyjevě. Hudební manažer Romek Hanzlík řekl:

Je naprosto zřetelné, že vláda nebo Putin se snaží zastrašit opozici. A samotná rétorika toho rozsudku, jako narušení veřejného pořádku, je jako ze 70. a 80. let, jakou používal komunistický režim v tehdejším Československu.[16]

• Rusko - Ruský televizní komentátor Arkadij Mamontov obvinil ve státní televizi Rossija-1 Pussy Riot z toho, že svou „punkovou modlitbu“ provedly na popud Borise Berezovského a „jakýchsi neznámých Američanů“. Protodiakon Andrej Kurajev, známý svými liberálními postoji,^[zdroj?] označil Mamontovův dokument za „školu šíření nenávisti“ a řekl:

„Nefandím ani těm dívkám, ani Berezovskému ... Ale proč jitření instinktů vskutku živočišných vydávat za vzor křesťanských ctností? Proč dál rozhojňovat hřích?“[17].

Kurajev vystoupil proti přísnému trestu pro Pussy Riot[18][19] a upozorňoval, že pokud lidé mají dojem, že ty tři mladé ženy jsou nepřítelkyněmi církve, je to velice smutné – už proto, že udělat z někoho nepřítele církve znamená činit ho velkým.[20]. Podpora skupiny Pussy Riot se stala příčinou propuštění protodiakona Kurajeva z Moskevské církevní akademie.[21] Na rozdíl od Andreje Kurajeva jáhen (diakon) Ruské pravoslavné církve Sergej Baranov se kvůli nesouhlasu s rozsudkem nad Pussy Riot dobrovolně zřekl svého kněžského svěcení.[22] Na Facebooku zveřejnil Baranov dopis, v němž dvouletý nepodmíněný trest nad členkami Pussy Riot označil za „pobuřující“ a postoj církve za „lživý a licoměrný“:

Já, nesloužící klerik Tambovské eparchie diakon Sergej Baranov oficiálně vyhlašuji svůj úplný a bezpodmínečný rozchod s Ruskou pravoslavnou církví Moskevského patriarchátu a žádám, aby mne zbavila posvátné hodnosti (diakona). Zůstávám věřícím křesťanem, ale zůstat v jedné církvi s lháři, prospěcháři a pokrytci nepovažuji za možné ... Kauza Pussy Riot ještě víc izolovala ruskou pravoslavnou církev od okolního světa, který i bez toho považuje Rusko za agresivní a nesvobodnou zemi.[23][24]

Na vlastní žádost byl Sergej Baranov zbaven vysvěcení. Poté uvrhla pravoslavná církev tohoto bývalého kněze do klatby.[25][26][27] Reportér listu „Novaja Gazeta“ v článku „Umlčet jáhna Baranova“ popsal, jak si po zveřejnění dopisu u duchovního podávali dveře nejvyšší představitelé oblasti, církve i příslušníci tajné služby FSB[28]. Poté, co ho podpořil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg[29] (TOP 09), se rozhodl odjet do České republiky a požádal o politický azyl,[30][31] který mu České ministerstvo vnitra udělilo v dubnu 2013 roku.[32][33]

Osobnosti podporující skupinu Pussy Riot na festivalu Trutnov Open Air Festival (2012), zleva: John Cale, Eva Pilarová, Tomáš Hanák, Jiří Lábus, Břetislav Rychlík, Dáda Fajtlová (účastnice festivalu), Dáša Vokatá, Vratislav Brabenec a Martin Věchet (pořadatel)

• Česko - Na uvěznění členek skupiny reagovalo několik českých hudebníků a 15. května 2012 uspořádali v pražském Lucerna Music Baru festival s názvem Už zase zavírají muzikanty.[34] Na koncertě vystoupili například The Plastic People of the Universe, Už jsme doma, Filip Topol, Vlastimil Třešňák, Echt! a další.[35] Demonstrace na jejich podporu byla i na Václavském náměstí v Praze.[36] Vyjádření premiéra Petra Nečase (ODS) o tom, že podpora ruským aktivistkám Pussy Riot může ohrozit tuzemský export[37][38], vyvolalo vlnu reakcí[39]. Podle ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a jeho TOP 09 jsou takové výroky velice nešťastné a mohou zpochybnit směřování české zahraniční politiky[40][41]. Postoj Nečase k Pussy Riot pobouřil Karla Schwarzenberga[42], který seznámil stranické kolegy se svým názorem na Nečasova slova:

Předsednictvo TOP 09 je toho názoru, že projevit slabost vůči autoritativním režimům je vždy chybným krokem[40].

Favorit prezidentské volby Jan Fischer rovněž poznamenal:

Mrzí mě, že premiér Petr Nečas tak tvrdým způsobem a bez zjevného důvodu zaútočil proti obráncům lidských práv v Tibetu a v Rusku... Demokracie se svobodou projevu stojí a padá[43].

Mladí křesťanští demokraté na svém sjezdu vystoupení členek kapely Pussy Riot odsoudili. „Odmítáme zuřivou mediální štvanici obhajující zneužití hlavní ruské katedrály k předem promyšlené kampani urážející pravoslavnou církev i křesťanství vůbec“, uvádí se mimo jiné v jejich prohlášení [44]

Kardinál Dominik Duka v rozhovoru pro Český rozhlas konstatoval, že média nahlíží na celou událost jen z jedné strany a nezasazují ji do celého kontextu, ve kterém se ctí city a tradice druhých lidí.[45] Jednání skupiny Pussy Riot označil jako hulvátské, připomínající řádění Stalina.[46] Během rockového festivalu v Trutnově se několik tisíc účastníků festivalu (včetně některých organizátorů a účinkujících) nechalo hromadně vyfotografovat s transparentem Freedom for Pussy Riot (česky Svobodu pro Pussy Riot).[47]

• Island - Starosta Reykjavíku Jón Gnarr podpořil v létě 2012 skupinu tak, že jel v otevřeném vozidle s nápisem „Free Pussy Riot“[48].

• Svět - Ze světových umělců podpořili Pussy Riot například Paul McCartney,[49][50] Sting, Peter Gabriel,[51] Faith No More,[52] Red Hot Chili Peppers,[53] John Cale,[47] Franz Ferdinand nebo Madonna.[54] Situace Pussy Riot je někdy přirovnávána ke kriminalizaci undergroundu a skupiny The Plastic People of the Universe v roce 1976.[34]

Naděžda Tolokonnikovová, Jekatěrina Samucevičová a Marija Aljochinová před soudem

• Marija Aljochinová (* 1988), studovala na Institutu žurnalistiky a tvůrčího psaní v Moskvě. V minulosti pracovala jako dobrovolnice v humanitárních organizacích a angažovala se jako ekologická aktivistka v Greenpeace. Má malé dítě. Během procesu kladla často otázky svědkům, je považována za neoficiální mluvčí Pussy Riot.[55]
• Jekatěrina Samucevičová (* 1982) je programátorka věnující se problematice LGBT. Vystudovala Rodčenkovu školu fotografie a multimédií v Moskvě. Stání u soudu navštěvoval její dědeček Stanislav Samucevič.[56] 10. října 2012 jí byl trest zmírněn na podmíněný.[14]
• Naděžda Tolokonnikovová (* 1989) je studentkou filosofie na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, je spjatá s politicky angažovanou street artovou skupinou Vojna. Je vdaná za Pjotra Verzilova ze skupiny Vojna[57] a má pětileté dítě.

Kontroverzní společenská přijatelnost názvu Pussy Riot vychází z dvojznačnosti anglického slova „pussy“, které má význam zdrobněliny pro kočku (kotě, kočíčka, číča,..), zbabělce, tak i vulgárního výrazu pro ženský pohlavní orgán (kunda, píča,..), analogicky k českému výrazu „číča“. Výraz Pussy se používá například v anglickém názvu Vrby pestré (Salix discolor) - Pussy willow. Podobným příkladem může být například název kapely Revolting Cocks, kde slovo „cock“ nese význam jak pro mužský pohlavní orgán, tak i pro kohouta. V českém prostředí se jako příklad nabízí aktivistická umělecká skupina Ztohoven.

Časopis Týden navrhuje několik možných překladů názvu kapely do českého jazyka. Možnými překlady jsou například: Kundí virvál, Kundí rachot nebo Vzpurné číči.[84]

Pavlína O’Toole dává název do souvislosti s bojovně feministickou názorovou orientací členek kapely. Pussy Riot je podle ní zažité slangové pojmenování pro běsnící ženy, „zejména pokud mají zrovna svůj čas v měsíci a hormóny pracují“. Poznamenává také, že slovo pussy se správně vyslovuje /pusy/. Slovo pussy vyslovované jako /pasy/ znamená „hnisavý“.[85]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pussy Riot na polské Wikipedii.

• Naďa Straková: Svatá Bohorodičko, vyžeň Putina – divoký příběh moskevské feministické skupiny Pussy Riot, Respekt 12/2012, str. 59-61
• Milan Mikuláštík: Několik poznámek k výstavě Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru, Ateliér 5/2013, str. 16
• (německy) Joachim Willems: Pussy Riots Punk-Gebet – Religion, Recht und Politik in Russland, Berlin University Press, Berlín 2013, ISBN 978-3-86280-060-5

• Riot Grrrl
• Vojna
• Naděžda Tolokonnikovová

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pussy Riot na Wikimedia Commons
• Téma Pussy Riot ve Wikicitátech
• Jan Borovička z Akademie věd ČR podpořil Pussy Riot # 1 (2, 3)
• Miroslav Wanek z Už jsme doma o Pussy Riot
• Michal Semín, O pravé tváři Pussy Riot a pokrytectví jejich stoupenců