RIA Novosti

RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky Российское агентство международных новостей «РИА Новости») byla ruská státní[1] zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).[2]

RIA Novosti
Logo
Základní údaje
Právní formaunitary enterprise
Datum založení3. dubna 1961
Datum zánikuprosinec 2013
PředchůdceNovosti Press Agency
Adresa sídlaMoskva, Rusko
Souřadnice sídla55°44′15,4″ s. š., 37°35′24,94″ v. d.
Charakteristika firmy
Oblast činnostizpravodajská média
Produktyzpravodajství
Mateřská společnostRusko dnes
MajitelRusko dnes
Dceřiná společnostANO TV-Novosti
Identifikátory
Oficiální webria.ru
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Newsroom RIA Novosti Moskva

8. dubna 2014 Rosskomnadzor registroval RIA Novosti jako tiskovou agenturu a internetové noviny jako součást agentury Rusko dnes. Rusko dnes působí v Rusku pod starým názvem RIA Novosti.

Činnost a záběr agentury
Ředitelka RIA Novosti Světlana Mironjuk s Ayadem Madanim, ministrem kultury Saúdské Arábie

Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině.[3] Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40. dalších zemích mimo SNS.[3] Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.[3]

Historie

Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (Советское Информационное Бюро; Совинформбюро). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí.[3]

Existoval stereotyp, podle kterého všichni sovětští váleční fotografové pracovali podobným způsobem. Mnoho fotografů mělo svůj vlastní osobitý styl i při zjevné inscenované fotografii pro noviny. Sovětská cenzura ve skutečnosti ve fotografiích vytvořila stejný typ obrazu války. Mnoho autorových materiálů, pořízených v přední linii i v týlu, nebylo povoleno zveřejnit. Spolu s živými záběry byl zničen také individuální pohled fotografa. Vizualizací historie určitým způsobem cenzura připravila budoucí generace nejen o příležitost pochopit a přehodnotit válečnou dobu, taková politika způsobila také nenapravitelné škody z kulturního hlediska, protože představovala sovětskou válečnou fotografii zkresleně.[4]

Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích.[3] Poslední[zdroj?] hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.[3]

Zánik

Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).

RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.[2]

Abecední seznam fotografů

Pro agenturu pracovali následující fotoreportérky a fotoreportéři:

A
Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942
  • Max Alpert (1899–1980)
  • Semjon Alperin
  • Timur Abdullaev
  • Jurij Abramočkin (? – 2018)
  • Vladimir Akimov
  • Andrei Aleksandrov
  • Rudolf Alfimov
  • Magomed Aliev
  • Vitalij Ankov
  • Jurij Artamonov
  • Vitaly Arutjunov
  • Vladimir Astapkovič

B

C
  • Said Carnajev (Саид Царнаев)
  • Grigorij Čertov
  • Peter Černov
  • Viktor Černov

D
  • Jakov Davidzon
  • Alexey Daničev
  • Boris Davydov
  • Anton Denisov
  • Roman Denisov
  • Dmitrij Donskoj (fotograf)
  • Leonid Dorenskij
  • Alexey Druzhinin
  • Leon Dubilt

E
  • Sergej Ermochin
  • Egor Erjomov

F
  • Vladimir Fedorenko
  • Alexey Filippov
  • Michail Fomičev
  • Nikolay Fjodorov

G

Ch
  • Konstantin Chalabov

I
  • Oleg Ignatovič
  • Oleg Ivanov (fotograf)
  • Jurij Ivanov

J
  • Boris Jaroslavcev
  • Igor Jakunin
  • Alexander Juriev

K
Oleg Knorring: Sovětští vojáci podminovávají železniční trať poblíž Moskvy Rusko, Moskva, prosinec 1941

L

M


  • Mark Borisovič Markov-Grinberg
  • Anatolij Morozov
  • Alexander Makarov
  • Oleg Makarov (fotograf)
  • Alexej Malgavko
  • Sergej Mamontov
  • Michail Markiv
  • Alexander Mazurkevič
  • Igor Michalev
  • Alexander Moklecov
  • Michail Mokrušin
  • Michail Mordasov

N
  • Alexander Nevezhin
  • Alexey Nikolskij
  • Timur Nisametdinov

O

P
  • Alexey Panov
  • Vladimir Pervencev
  • Vladimir Pesnja
  • Eduard Pesov
  • Georgij Petrusov (1903–1973)
  • Ilja Pitalev
  • Lev Polikašin
  • Alexander Poljakov
  • Boris Prichodko
  • Sergej Pjatakov

R
  • Semjon Raskin
  • Vladimir Rodionov
  • Ivan Rudnev
  • Vjačeslav Runov
  • Boris Rjabinin
  • Jakov Rjumkin

S Š

T

U

V

Z

Dar

V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.

Galerie
  • Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti
  • Anatolij Garanin: Vsjevobuč, povinný vojenský výcvik mužů, Leningrad, 9. října 1941, archiv RIA Novosti
  • Anatolij Garanin: Rekruti odcházejí při mobilizaci na frontu, Moskva, 23. června 1941
  • Anatolij Garanin: Stanice první pomoci, Narvská triumfální brána, Leningrad, 9. října 1941
  • Max Alpert: Sovětští vojáci bojují o vesnici na kavkazské frontě, 1. června 1942
  • Ja. Brodskij: Zakázka pro armádu, studenti průmyslové školy vyrábějí miny pro armádu, 1. dubna 1942
  • Georgij Zelma: Němečtí zajatci procházejí přes pole, Oděská oblast, 10. dubna 1944
  • Georgij Zelma: Voják házející granát, Stalingrad, 1. září 1942
  • Viktor Sergejevič Kinělovskij: Na pochodu; prapor dělostřeleckého pluku na pochodu. Západní fronta, Vjazma, Moskevská oblast, 1. března 1943
  • Michail Anatolevič Trachman: Němečtí zajatci v Moskvě, 15. června 1944
  • Pionýři na Rudém náměstí, 2010
  • Leningradská nukleární elektrárna, 2011
  • Mezinárodní den žen, 2002

Odkazy

Reference
  1. Country profile: Russia - Media. BBC News
  2. Putin s okamžitou platností ruší RIA Novosti a Hlas Ruska | 9. 12. 2013. Britské listy [online]. 2013-12-09 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
  3. The Russian News & Information Agency RIA Novosti
  4. Александр Капустянский: фотограф, пожертвовавший именем, чтобы снимать войну. republic.ru [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (rusky)
  5. Nikon Europe. www.nikon.ru [online]. [cit. 2011-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-11.
  6. Первая национальная школа телевидения | Фоторепортаж. www.1tvs.ru [online]. [cit. 2011-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.