David Cameron

David William Donald Cameron (* 9. října 1966 Londýn) je britský politik a v letech 2010–2016 premiér Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kterým se stal z pozice lídra vítězné strany v parlamentních volbách 2010. V čele kabinetu nahradil Gordona Browna, jakožto nejmladší britský premiér za posledních skoro 200 let. V letech 2005–2016 působil jako vůdce Konzervativní strany.

The Rt Hon David Cameron
Premiér Spojeného království 
Ve funkci:
11. května 2010  13. července 2016
PanovníkAlžběta II.
PředchůdceGordon Brown
NástupceTheresa Mayová
Poslanec Dolní sněmovny
Ve funkci:
7. června 2001  12. září 2016
PředchůdceShaun Woodward
Volební obvodWitney
Většina22,740 (32,5%)
Stranická příslušnost
ČlenstvíKonzervativní strana

Narození9. října 1966 (55 let)
Londýn
Anglie
ChoťSamantha Sheffieldová
RodičeIan Donald Cameron
Mary Fleur Mount
DětiIvan Reginald Ian
Nancy Gwen
Arthur Elwen
PříbuzníAlexander Cameron[1], Tania Rachel Cameron[1] a Clare Louise Cameron[1] (sourozenci)
Alma materOxfordská univerzita
Zaměstnánípolitik
Profesehistorik, žurnalista
NáboženstvíAnglikánská církev
OceněníŘád čestné legie
Řád krále Abd al-Azíze
Řád přátelství
Webová stránkawww.davidcameronoffice.org
CommonsDavid Cameron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poté, co britští voliči rozhodli o vystoupení Spojeného království z Evropské unie v referendu 23. června 2016, ohlásil rezignaci na úřad premiéra, když jako zastánce setrvání v unii, nehodlal vyjednávat britský odchod z unie (tzv. brexit).[2] V čele strany jej 11. července 2016 nahradila ministryně vnitra Theresa Mayová, která se o dva dny později stala ministerskou předsedkyní.[3]

Politická kariéra

Cameron absolvoval Eton a Oxfordskou univerzitu. Předsedou své strany, v jejímž čele vystřídal Michaela Howarda, byl zvolen 6. prosince 2005, čímž se stal lídrem tehdejší opozice v britském parlamentě. Pod jeho vedením se Konzervativní strana zčásti odklonila od tradičního konzervativismu směrem k sociálně liberálním a dokonce levicovějším pozicím a změnila i styl své prezentace. Došlo tak k setření některých signifikantních rozdílů mezi jeho politickým uskupením a Labouristickou stranou, které se prohloubily od přerodu labouristů na tzv. New Labour.[4][5]

Ve vedení strany usiloval o modernizaci stranické politiky a věnuje svou pozornost i tématům britskou politikou dříve opomíjeným, jako jsou např. ochrana klimatu, evropská chemická politika (REACH), rozvoj obnovitelné energetiky a také boj s chudobou v oblastech třetího světa.[6] V roce 2006 v rozhovoru prohlásil, že podporoval rozhodnutí Tonyho Blaira a George W. Bushe provést invazi do Iráku.[7] Chová též nezdolnou náklonnost ke státu Izrael – na výroční večeři organizace United Jewish Israel Appeal řekl, že „není rozpor v tom být pyšný Žid, uvědomělý sionista a loajální britský občan“.[8]

V roce 2011 Cameron podpořil vojenskou intervenci v Libyi, která vedla ke svržení libyjské vlády a k rozpadu Libye.[9] Cameron sám prohlásil, že Británie hrála klíčovou roli při vojenské intervenci proti libyjské vládě a při podpoře protivládních povstalců.[10]

Cameronova vláda odmítla označit vyhlazení Arménů v Turecku jako genocidu, protože nechtěla narušit přátelské vztahy s Tureckem, které je klíčovým spojencem a členským státem NATO.[11]

Cameron podporuje spojenectví se Saúdskou Arábií[12] a britská vláda poskytuje vojenskou a logistickou podporu Saúdské Arábii při její vojenské intervenci v Jemenu, za což je Cameron kritizován částí domácí opozice, protože saúdské bombardování Jemenu si vyžádalo tisíce civilních obětí.[13]

Cameronova vláda byla silně nepřátelská vůči Rusku a například navrhovala zablokovat přístup Ruska a jeho bank k systému mezinárodního bankovního platebního styku SWIFT.[14] V lednu 2016 Cameron zvažoval uvalit na Rusko další sankce za údajný podíl ruské vlády na smrti bývalého agenta FSB Litviněnka.[15]

Ačkoliv Cameron sliboval omezení imigrace, tak za jeho vlády počet imigrantů naopak vzrostl. Jenom v roce 2014 se do Spojeného království přistěhovalo 624 000 lidí; přibližně polovina imigrantů byla ze zemí mimo Evropskou unii a zbytek především z jiných členských států Evropské unie, mj. z Polska.[16]

Soukromý život

Je přímým potomkem (praprapraprapravnukem) krále Viléma IV. (1765-1837) a jeho milenky, irské herečky Dorothey Jordan a jako takový i příbuzným královny Alžběty II. (bratranec z pátého kolena); jako potomek dítěte vzešlého z nelegitimního vztahu ovšem nemůže figurovat v následnické linii britského trůnu. Přes Viléma IV. má anglické, skotské i německé předky.[17]

Příbuzenský vztah mezi králem Vilémem IV. a Davidem Cameronem je následující:

Vilém IV. → Elizabeth FitzClarence → Lady Agnes Georgiana Elizabeth Hay → Lady Agnes Cecil Emmeline Duff → Stephanie Agnes Cooper → Enid Agnes Maud Levita → Ian Donald Cameron → David Cameron

Cameronovi předci vlastnili třtinové plantáže na Jamajce se stovkami otroků.[18]

V roce 2013 účinkoval ve videoklipu britské populární hudební skupiny One Direction.

Odkazy

Reference

  1. Kindred Britain.
  2. BERNARDY, David. Musíme se řídit vůlí lidu, řekl David Cameron. Rozhodl se rezignovat [online]. Český rozhlas, 2016-06-24 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online.
  3. THEURER, Marcus. Was Großbritanniens neue starke Frau will [online]. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2016-07-11 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (německy)
  4. HITCHENS, Peter. The Tories are doomed [online]. The Guardian, 2005-12-14 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  5. HITCHENS, Peter. What does it matter if we are governed by Blue Labour or New Labour? [online]. blog Daily Mail, 2009-03-23 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ŠUTA, Miroslav. Zelená lekce Davida Camerona Topolánkově ODS: Podpoříme povinnou náhradu nebezpečných chemikálií! [online]. Společnost pro trvale udržitelný život, 2006-10-17 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online.
  7. Cameron backs Blair on Iraq war [online]. BBC, 2006-06-23 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  8. David Cameron’s Speech at Annual dinner of United Jewish Israel Appeal [online]. [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  9. JEMELKA, Petr. Puč v Libyi řídí Cameron a Sarkozy, četla Clintonová v mailu [online]. Aktuálně.cz, 2015-05-24 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online.
  10. MULHOLLAND, Hélène Mulholland. Libya intervention: British forces played key role, says Cameron [online]. The Guardian, 2011-09-02 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  11. BLACK, Ian. Britain sidesteps Armenian genocide recognition a century after killings [online]. The Guardian, 2015-04-23 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  12. STONE, Jon. David Cameron defends Britain's alliance with Saudi Arabia and rejects accusations it funds Isis [online]. The Independent, 2016-01-18 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  13. STONE, Jon. David Cameron accused of silently taking Britain into Saudi Arabia’s war in Yemen [online]. The Independent, 2016-01-20 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Britové chtějí odříznout Rusko od platebního systému SWIFT [online]. Novinky.cz, 2014-08-29 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online.
  15. HOŠEK, Jiří. Británie by mohla uvalit další sankce na Rusko. Kvůli vraždě Alexandra Litviněnka [online]. Český rozhlas, 2016-01-19 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online.
  16. GRICE, Andrew. David Cameron immigration pledge 'failed spectacularly' as figures show net migration almost three times as high as Tories promised [online]. The Independent, 2015-02-26 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  17. BARRATT, Nick. Family detective: Adam Hart-Davis [online]. The Daily Telegraph, 2008-01-05 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  18. MATULÍK, Rostislav. Světem hýbe kauza celebrit s otrokářskou minulostí [online]. Novinky.cz, 2015-08-16 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.