Stejnopohlavní svazky v Rusku

Veřejná podpora stejnopohlavních svazků jako takových je v zemích bývalého Sovětského svazu velmi limitovaná, což tamní vlády nijak nemotivuje k přijímání takové legislativy.

V r. 2005 se v Rusku uskutečnily dva průzkumy na téma stejnopohlavního manželství. Nikdo ze zkoumaných se nevyslovil pro registrované partnerství. Oba dosáhly přibližně stejných výsledků, ačkoli se jejich dotazy od sebe lišily:

• V lednu ukázal výzkum All-Russian Public Opinion, že pouze 14 % Rusů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 17 % tato otázka rozděluje. Pro porovnání 59 % Rusů odmítá stejnopohlavní manželství, 25 % s ním spíše nesouhlasí a 34 % zcela nesouhlasí. 10 % dělalo problém na otázku odpovědět.[2] Výzkum se nezabýval registrovaným partnerstvím.
• V dubnu ukázal průzkum veřejného mínění uskutečněný LGBT Human Rights Project Gayrussia.ru a realizovaný organizací pro výzkum veřejného mínění Levada Center, že 73,4 % Rusů odmítá stejnopohlavní manželství, zatímco 14,3 % je pro.
• Stejnopohlavní partneři zahraničních diplomatů jsou v praxi chápáni jako rodinní příslušníci.

V r. 2016 řekl moskevský patriarcha Kirill, že stejnopohlavní manželství je formou sovětského totalitarismu. Během návštěvy Kyrgyzstánu v květnu 2017 ho dokonce začal porovnávat s nacismem a vyzval k obraně tradičních rodinných hodnot.[3]

Fotografie převzatá při pokusu o registraci stejnopohlavního manželství, 12. květen 2009, Moskva, Rusko.

Fotografie převzatá z 26. srpna 2009. Irina Fedotova a Irina Shiptko stojící před soudem, než začne líčení, 26. srpen 2009.

Fotografie převzatá ze dne 26. srpna 2009. Studio Radio Russian News Service

V dubnu 2009 zahájil gay aktivista Nikolaj Alexejev kampaň za stejnopohlavní manželství v Rusku. Již předtím v r. 2005 a znovu v r. 2008 se o tom zmínil ve svém projektu LGBT Human Rights Project Gayrussia.ru, v němž také hledal dobrovolníky z řad gay a lesbických párů, kteří chtěli, aby Rusko uznalo jejich rodinná a manželská práva.[4]

12. května 2009 žádal lesbický pár Irina Fedotova (Fet) a Irina Šipitko o sňatek na Tverském úřadu pro registraci civilních aktů v centru Moskvy. Ve své žádosti uvádí: "Ruská ústava a rodinné právo stejnopohlavní manželství nezakazují." Máme se rády, jsme spolu šťastné, chceme spolu žít šťastně až do smrti, a chceme tak učinit zde v Rusku," uvedly obě ženy pro The New York Times.[5][6]

Celý akt se odehrál souběžně se Slavic Pride a Eurovision Song Contest 2009 dne 16. května v Moskvě. Moscow Pride 2009 konaný pod názvem Slavic Pride se nesl v duchu hesla "Gay rovnost - žádný kompromis" s požadavkem na stejnopohlavní manželství a adopci dětí.[7] Místo konání protestů bylo na poslední chvíli naplánované v blízkosti Moskevské státní univerzity, což je oblíbené místo pro konání svateb. Toto místo tímto podtrhávalo motto protestů.[8]

Žadatelský pár byl ředitelkou úřadu Světlanou Potamyšněvou odmítnut. Své odůvodnění nezaregistrovat manželství odůvodnila tak, že bod 3 článku 1 zákona o rodině říká, že regulace rodinných vztahů musí spočívat na principu dobrovolného svazku muže a ženy. V červnu 2009 se pár proti úřednímu rozhodnutí odvolal. V odůvodnění obě odpůrkyně stále trvaly na tom, že ruská ústava a rodinné právo nezakazují stejnopohlavní manželství. Kromě toho jsou rodinná a manželská práva homosexuálních párů garantovaná Články 8 a 12 Evropské úmluvy o lidských právech, k níž Ruská federace přistoupila. Soudní líčení naplánované na 26. srpna 2009 bylo odloženo na 9. září 2009 a později na 6. října 2009.[9][10][11] Odvolací soud rozhodl v neprospěch žalobkyň. Nikolaj Alexejev sdělil novinářům, že se případ dostane až k Nejvyššímu soudu, a pokud ani ten nevyhoví, tak do Štrasburku. Caroline Mecary, francouzská právnička, která už u Evropského soudu pro lidská práva zastupovala francouzský gay pár v kauze podobného typu, řekla v červnu 2009, že si vezme na starosti i ruský případ. Nikolaj Alexejev, právní zástupce lesbického páru, pro tisk uvedl, že je nechá oddat v Kanadě, a později zažádá o uznání jejich sňatku ze strany Ruska.[12][13] [14]

Pár uvedl, že uzavře manželství v kanadském Torontu 23. října 2009, kde je manželství otevřené i pro nerezidenty, a že později ruskou vládu o právní uznání jejich svazku. K svatbě došlo přesně dle plánu 23. října. Obřad proběhl pod záštitou prvního otevřeně homosexuálního soudce Harveyho Brownstona. Při této příležitosti se shromáždilo několik médií i lokálních aktivistů. Novomanželky získaly kanadský manželský certifikát, který hodlaly předložit ruským úřadům se žádostí o jeho uznání. Přestože zákon o rodině omezuje manželství pouze na heterosexuální páry, tak v části o zahraničním manželství není o pohlaví manželů žádná zmínka. Pár se spolu s právníkem Nikolajem Alexejevem a místními aktivisty zúčastnil tiskové konference v Toronto City Hall před svatebním obřadem. Kanadští aktivisté ocenili jejich snahu o dosažení manželské rovnosti s tím, že je nutná mezinárodní solidarita mezi LGBT hnutími v jiných zemích, včetně Ruska.[15][16][17][18][19][20][21][22][23]

Dne 21. ledna 2010 potvrdil Odvolací soud v Moskvě rozhodnutí soudu nižší instance z 6. října 2009.[24][25][26] V červenci 2010 podaly Irina Fedotova (Fet) a Irina Šipitko žalobu na Ruskou federaci u Evropského soudu pro lidská práva.[27]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Recognition of same-sex unions in Russia na anglické Wikipedii.

• LGBT Human Rights Project Gayrussia.ru
• LGBT práva v Rusku
• LGBT kultura v Rusku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stejnopohlavní svazky v Rusku na Wikimedia Commons

• Stejnopohlavní manželství v closetu: dekonstrukce gay a lesbického diskursu v Rusku