Kostel svatého Vavřince (Korolupy)

V roce 1857 daroval Augustin Beer (* 25. srpna 1784, Korolupy čp. 57 - † 20. března 1860, Waidhofen an der Ybbs),[4] syn korolupského mistra mlynářského Michaela Beera, děkan a městský farář z Waidhofenu an der Ybbs, obci Korolupy 6 000 zlatých v cenných papírech. Obec se zavázala z finančního daru postavit farní a školní budovu a nově postavenou faru s kostelem udržovat a dotovat: mimo 4 měřic polí a 2 měřic luk nadala obec faru ještě každoročně 8 měřicemi pšenice, 10 měřicemi žita, 15 měřicemi ovsa, 2 mandeli (2x 15 snopů) pšeničné slámy a 6 sáhy měkkého dřeva.[5] Dále byl z donace do kostela pořízen 1 tabernákel s oltářem, nad kterým visel na zadní stěně obraz sv. Vavřince a 4 další obrazy s řádovými svatými. Ze zrušeného augustiniánského kláštera ve Vratěníně byly v roce 1859 taktéž zakoupeny 4 deskové obrazy, z toho jeden drahocenný stříbrem vyšívaný.[3]

Další korolupský donátor obdaroval kostel 6 dřevěnými pozlacenými lustry. Z farních sbírek pan farář Sperka zakoupil v roce 1897 positiv se 4 rejstříky[6]. Ze sbírek pocházely dále: mešní oděvy, potřeby k celebrování, 1 pozlacený stříbrný kalich, 1 pozlacená monstrance (z lat. monstrare „ukázat“) z mědi, 1 lampa ze stříbra a platiny, 2 pozlacené stříbrné konvice a tác, 6 velkých cínových svícnů, 1 ciborium, 3 další deskové obrazy, prádlo, oltářní polštář, bela, mešní a ministrantské oděvy. Donátor děkan Augustin Beer si z darovaného obnosu 2 100 zl. pro sebe vymínil 1 rekviem, část (37 zlatých a 50 krejcarů) měla ročně připadnout farnosti a zbylá část bez testamentu zemřelému faráři Schmiedmayerovi.[3]

V neděli 15. listopadu 1896 proběhlo slavnostní vysvěcení postranního oltáře, který vyrobil a pozlatil společně se soškou Panny Marie lurdské (Maria Lourdes-Statue) znojemský pozlacovač Wenzel Heubl (Znojmo, Schlossergasse čp. 11). Slavnostní průvod sestávající ze školního žactva a učitelů, bíle oděných družiček, dobrovolných hasičů (freiwillige Fenerwehr), duchovenstva, zástupců obce a členů místní školní rady se vydal v půl třetí odpoledně od fary ke kostelu, kde pan farář z Lubnice celebroval slavnostní mši svatou a při které také poděkoval nejen dárcům manželům Martinovi a Katharině Blei z Korolup za obdarování kostela novým oltářem a sochou Panny Marie, ale také všem dalším dosavadním donátorům. Po té následovalo odhalení a svěcení pana faráře Martina Sperky z Korolup za asistence duchovních z Bítova a Lubnice. Na závěr zapěli žáci z obecné školy pod vedením pana řídícího Ernesta Körnera a pan farář Sperka všem požehnal.[7]

Farní budovu čp. 58 (čp. 77 staré číslování) vystavěla obec v roce 1857 jako jednopatrovou budovu se 4 obytnými místnostmi a krytou pálenými cihlami. Obec se sice zavázala faru vybavit také nábytkem, ale oba duchovní shledali nábytek nevhodným a museli si nakonec pořídit za své peníze nábytek nový a podle jejich zprávy značně dražší. V roce 1861 se obci podařilo dobudovat i slíbenou hospodářskou budovu (stodolu) a dodat i ovocnou zahradu o 80 m². To je také důvod, proč farní zahrada nenavazuje přímo na objekt fary a je obehnána kamennou zídkou. Farní zahrada přiléhá na budovu původní obecní kovárny (nyní klubovny Mysliveckého sdružení). K faře s předzahrádkou se přicházelo barokní valenou bránou, která byla po válce novoosídlenci zbořena a nahrazena drátěnou brankou. V srpnu 2013 daroval korolupský farář Stanislav Kryštof budově fary a hospodářským objektům novou střechu.[3]

Matriky vedli od roku 1751 duchovní na faře v Bítově, po odfaření v roce 1858 na faře v Korolupech. Luteránští Strejnové prodali bítovské panství Fridrichu Jankovskému, ale právo obsazovat bítovskou faru si ponechali. Hrabě Fridrich, ačkoliv katolík, byl velmi tolerantní a ke katolizaci v obci došlo teprve až po úmrtí korolupského protestantského pastora Jana Konečného v roce 1621. Na příkaz kardinála Ditrichštejna byli nekatoličtí kazatelé vyháněni už od roku 1624, ale na bítovskou faru byl investován katolický farář Jan Zagrabinus (Záhřebský) až v roce 1630. Z řad aktivních jezuitů ze Znojma pocházel v roce 1650 Matouš Bedzik a teprve po smrti Hynka Jankovského z Bítova (Jankovští z Vlašimi) v roce 1653 dosadila katolického faráře konzistoř.[8]

Duchovní správci farnosti patřili v obci k váženým osobnostem. Jako první působil od 29. prosince 1857 na faře Johann Schmiedmayer, který před tím sloužil jako kooperátor v dolnorakouském Waidhofenu an der Ybbs. Narodil se v Českých Budějovicích roku 1820 a jeho vysvěcení proběhlo v roce 1845. Zemřel 30. května 1860. Od 6. srpna 1860 nastoupil farář Joseph Erhard, narozený v roce 1817 v Brně a do té doby sloužící v Lančově.[3][8]

Anton Pošvář (* 3.08.1860 Újezd, † 23. srpna 1924 Korolupy), světský farář (německy Weltpriester) římsko-katolické diecéze v Brně byl v prosinci roku 1885 u c. k. rakouské armády jmenován vojenským kaplanem 2. třídy.[9] V dubnu roku 1887 jej diecéze investovala z Dolní Louky do Břežan (děkanát Olbramkostel),[10] v červenci téhož roku z Břežan do Hostěradic[11], v září r. 1887 do Vlasatic[12] a 2. ledna 1896 do obce Růžená.[13] Na faru do Korolup byl investován v říjnu 1907.[14] Od podzimu roku 1909 působil také jako dojíždějící duchovní správce v Lubnici.[15] Zapojil se do spolku dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr),[16] aktivně pracoval jako předseda v místní školské radě a zveleboval kostel sv. Vavřince.

• 1858–⁠1860 Johann Schmidmayer (* 1820 České Budějovice, † 11.06.1860 Korolupy), svátost kněžství r. 1845, prezentován 29. prosince 1857 a od 3. ledna 1858 na faře v Korolupech, po jeho smrti přechodně administrátor excurrendo farář František Trnka z Bítova[17][18]
• 1860–⁠1885 Josef Erhard (* 1817 Brno, † 1885 v 58 letech), svátost kněžství 1844,[19][20] r. 1866 zásluhy o pozdvižení školství společně s korolupským starostou Francem Schwarzem,[21][22] přechodně po jeho smrti administrátor excurrendo Johann Komzák, farář z Bítova
• 1885–⁠1904 Martin Sperka (* 10.10.1847 Lysovice), svátost kněžství 23.07.1873, v roce 1903 čítala farnost 403 katolíků[23][24][25]
• 1904–⁠1907 Admodum Reverendus Dominus Josef Anderl junior (* 28.10.1863 Uherčice), svátost kněžství 23.07.1889, investován v Korolupech od 01.07.1904[26]
• 1907–⁠1924 Admodum Reverendus Dominus Anton Pošvář (* 3.08.1860 Újezd, † 23.08.1924 Korolupy), svátost kněžství 26.07.1885[27][28]
• 1924–1926 viceděkan Josef Václavík (* 24.03.1864 Vracovice), svátost kněžství 26.07.1887, od roku 1900 v Lubnici,[29]
• 1926–1934 viceděkan František de Paula Peroutka (* 17.02.1871 Měřín, † 1934 Korolupy), svátost kněžství 29.07.1897, r. 1902 investován v Sedleci, sloužil v Nových Sadech,[30][31]

Úmrtí. V Korolupech náhle zemřel byv raněn mozkovou mrtvicí viceděkan P. František Peroutka ve stáří 63 roků. Pohřbu se zúčastnilo 36 kněží. Nad rakví v kostele měl kázání soused. farář z Vratěnína. Na hřbitově promluvil vdp. děkan Thomas, který ocenil práci zesnulého. Se zesnulým se rozloučil důst. pan rada z Kdousova a důst. pan rada ze Slavonic. Ku konci všem poděkoval za doprovození německy a česky jeho bratr Em. Peroutka z Vladislavi.

—Stráž, 16.8.1934[32]

• Josef Thomas[33]
• Heinrich Barde (administrátor)
• 1936–⁠1945 Julius Appeltauer (* 11.04.1914 Korolupy),[34] odsunut s německým obyvatelstvem v roce 1946[35][36]

• 1945–1949 dp. Metoděj Sláma z Velkého Újezda (* 13.09.1911 v Černá Hoře u Blanska), studoval na gymnáziu v Boskovicích, doktor přírodních věd)[37], 1945–1949 farnost Korolupy a Lubnice, 1949–1960 v Hrušovanech, 1.7.1960-30.9.1960 administrátor v Lanžhotě, pak v Dolních Věstonicích (Národní knihovna ČR)[38]

• 1949–1951 dp. Ludvík Gazda (* 19.07.1921 Brumovice, † 07.07.1993 Lipůvka), bývalý skaut, za druhé sv. války vystudoval teologii, svátost kněžství v roce 1945, před odebráním souhlasu k výkonu kněžské služby působil v Jemnici (1947 kaplan, kulturní referent okresního výboru lidové mládeže v Jemnici, člen výboru jemnické jednoty Čsl. Orla),[39] od roku 1949 v Korolupech a Lubnici, od roku 1951 komunisty vězněn (odvezen StB do Jihlavy), zbaven občanských práv, státního souhlasu a odsouzen k propadnutí majetku, po propuštění z vězení pracoval v zemědělství a na Ústředí lidové umělecké výroby, po navrácení souhlasu sloužil ve Šlapanicích u Brna, 1960–srpen 1969 administrátor na Starém Brně v kostele Nanebevzetí P. Marie, od roku 1962 evidován u StB Brno,[40] 1969–1978 v Blansku, odtud odešel do Telnice, kde se dožil sametové revoluce, následně dva roky v Brně a nakonec v blízké Lipůvce, kde zemřel.[41][42][43]

Malá vzpomínka na P. Ludvíka Gazdu. Řekne-li se mezi skalními farníky P. Ludvík Gazda, na tvářích se objeví úsměv a slyšíte: náboženství, výlety, sbor. Probudil život ve farnosti. Tento rodák z Brumovic přišel do Blanska v r. 1969 a odcházel roku 1978. Měl už za sebou vězení a ztrátu občanských práv i státního souhlasu, propadnutí majetku, práci v zemědělství i Ústředí lidové umělecké výroby. Před i po odebrání souhlasu k výkonu kněžské služby působil jako administrátor v Jemnici, Korolupech, Lubnici, Šlapanicích u Brna i na Starém Brně. Z Blanska odcházel do Telnice, kde se dožil sametové revoluce, pak byl na dva roky přesunut do Brna a nakonec do blízké Lipůvky. Zemřel 7. 7. 1993.

—Plášt svatého Martina, občasník 3/2015[44]

• 1954–2005 dp. Jan Handlíř (* 25.01.1918 Kloboučky, † 28.12.2005), svátost kněžství 19.06.1943 v Brně, od r. 1954 farář v Korolupech a excurrendo administrátor v Bítově.[45] Rozloučení se zesnulým dp. Janem Handlířem proběhlo při eucharistické oběti ve čtvrtek dne 5. ledna 2006 ve 14.30 hodin v kostele sv. Vavřince v Korolupech.

Od roku 2007 působil na farnosti vikář páter Stanislav Kryštof, narozen 21. 12. 1939 v Dubňanech. Jeho vysvěcení proběhlo 26. června 1983 v Brně. Prvním působištěm se mu staly Šlapanice u Brna, o rok později působil na farnosti Křenovice u Slavkova. V roce 1985 nastoupil do Královopolských Vážan a půl roku spravoval blízké Račice. Od podzimu 1992 sloužil v Kdousově (děkanství Velké Meziříčí) a po roce ve Velkém Újezdu a Podolí (1993). Od roku 2002 byl výpomocným duchovním: ve farnostech Velké Meziříčí, Netín, Bory a Uhřínov a posledních sedm let na farnosti v Korolupech. Zde zůstal i po ukončení aktivní služby. Zemřel 8. srpna 2018 v nemocnici ve Znojmě a jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na místním hřbitově v Korolupech.[46]

• Korolupy
• Římskokatolická farnost Korolupy
• Kostel svatého Jiří (Lubnice)

• Bily, Jiřy: Wendepunkte der Kirchengeschichte in Böhmen und Mähren. In: Kunst und Kirche (1991) Heft 2, 92-99
• Kašparová Dagmar: Pamětní depot mincí v kostele sv. Vavřince v Korolupech, Folia numismatica č. 24/2 2010, II. díl

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Vavřince na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Brněnské biskupství v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

• Stránky diecéze
• Klikací mapa Brněnské diecéze
• Údaje na stránkách o katolické hierarchii
• FATYM
• Varhaníci on-line
• Panorama kostel a náves