Brumovice (okres Břeclav)

Název se vyvíjel od varianty Brumowiz (1250), Borunowich (1256), Braumowicze (1595), Braumowitze (1609), Braumowitz (1633), Brumowitz (1673), Braumowitz (1718, 1720), Braunowitz (1751), Brumowitz a Brumovice (1846), Brumowitz a Brumovice (1872), Brumovice (1881). Místní jméno vzniklo z osobního jména Bruno, k němuž byla přidána přípona -ice a znamenalo ves lidí Brunových.[4]

Vesnice je kolonizačního původu z poloviny 13. století. Podle archeologických nálezů se v severní části dnešní obce nacházelo první slovanské osídlení v 9. století a patrně zde vydrželo ještě v 10. či 11. století. Pozdější výskyt však doložen není, až přítomnost nových osadníků v polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1250, kdy markrabě Přemysl Otakar II. daroval ves Kunovi z Obřan. Ten ji vzápětí přeprodal Brunovi ze Schauenburku. Jeho jméno se vyskytuje i v názvu obce, nikoli však po něm, nýbrž patrně po jiném Brunovi, neboť jméno dědiny Brumowitz se objevuje už v listině stvrzující prodej.[5]

Po několika změnách majitele se v roce 1460 dostaly Brumovice v rámci velkopavlovického dominia do majetku pánů z Lipé, jmenovitě Jindřicha VIII. z Lipé, jenž v té době přikoupil i (dnes již zaniklé) vsi Kloboučky, Harasy a Divice. Na počátku 16. století tchán a poručník Jindřicha IX. z Lipé Vilém II. z Pernštejna přikoupil panství hodonínské, čímž Velké Pavlovice spojil s Hodonínem a obě panství 24. února 1512 postoupil Jindřichovi. S výjimkou krátkého období let 1648–1667, kdy Brumovice patřily k tzv. jakardovskému statku v Kobylí, tak byly spojeny s velkopavlovickým a hodonínským panstvím až do zrušení patrimoniální v roce 1848.[6]

V květnu 1594 Jan z Lipé prodal panství Juliu hraběti ze Salm-Neuburgu, od jehož synů je 24. června 1600 získal uherský feudál Štěpán Illiesházy z Illiesházy. Od něj panství převzala manželka Kateřina, po roce 1605 je jménem moravských stavů spravoval náměstek zemského hejtmana Ladislav Berka z Dubé a Lipého, mezi roky 1608–1609 znovu krátce Illiesházy a po jeho smrti opět vdova Kateřina z Pálfy-Ërdödu. Ta je v roce 1614 prodala švagrovi Zdeňku Žampachovi z Potnštejna a jeho rod panství držel s krátkou válečnou přestávkou až do roku 1650. Třicetiletou válku přežilo z původních 47 brumovických selských rodin jen 28, tedy necelých 60 %. V roce 1637 byla obec poničena a vypálena Kuruci. Až kolem roku 1716 bylo opět dosaženo předválečného početního stavu a v roce 1763 zde žilo již 76 rodin s 347 osobami.[7]

Helena Kateřina Jakartovská se jako vdova po Janu Burianovi v roce 1650 provdala za hraběte Bedřicha z Oppersdorfu a v září 1692 Oppersdorfové prodali panství knížeti Janu Adamovi I. z Lichtenštejna. Jeho dcera Marie Antonie vykoupila druhou polovinu od své sestry Marie Alžběty a panství se ujala rodina jejího manžela Marka Adama hraběte Czobora. Roku 1762 byl celé panství z konkursu koupil císař František Štěpán Lotrinský. V držení panovnického rodu zůstalo, ještě s přikoupeným čejkovickým statkem, až do vzniku Československa.[8]

V roce 1897 byl zahájen provoz na trati Hodonín–Zaječí. V bojích 1. světové války zahynulo 36 obyvatel, 6 zemřelo později na válečná zranění a 8 jich bylo nezvěstných. V legiích bojovalo 11 brumovických občanů. Během 2. světové války zahynuli všichni zdejší Židé v koncentračních táborech. V těžkých bojích na konci války zahynulo 5 občanů a obec byla osvobozena 16. dubna 1945.

Do jihovýchodní části katastru obce do 30. let 19. století zasahovalo Kobylské jezero.

Podle sčítání 1930 zde žilo v 352 domech 1379 obyvatel. 1377 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 1 k německé.[9]

Obec v minulosti používala obecní pečeť, na níž byl v kruhovém poli lemovaném perlovcem vyobrazen kosíř a další neurčitelný nástroj, nad nimiž byla révová ratolest s dvěma hrozny a jedním listem. Po obvodu pečetního pole byl nápis „PECET DIEDI[NY] BRAUMOWIC“. V prvorepublikovém období razítko neslo v kruhovém poli asymetrickou radlici s tulejí a na ní byla položena ratolest vinné révy se dvěma hrozny a čtyřmi listy. Po obvodu byl nápis „OBECNÍ ÚŘAD V BRUMOVICÍCH“. Z tohoto vzoru vycházel i návrh znaku, jenž byl obci přidělen předsedou parlamentu v roce 1999 spolu s praporem. Ty jsou popsány takto:[17]

• Kostel svatého Antonína Paduánského, barokní stavba z 18. století
• Pamětní deska Jana Herbena na jeho rodném domě č. 176 od sochaře Antonína Lhotáka. Byla odhalena v květnu 1937 Tělocvičnou jednotou Sokol při příležitosti 75. výročí narození spisovatele a novináře.
• Boží muka

• Jan Herben (1857–1936), spisovatel, novinář a politik, brumovický rodák

• 
  kostel svatého Antonína Paduánského
• 
  obecní úřad
• 
  nová radnice
• 
  čerpadlovna z roku 1932
• 
  sokolovna
• 
  chráněné bydlení Mirandie