Lanžhot

Osada dostala při založení německé jméno Landshut - "stráž země" podle své funkce chránit přechod přes řeku Moravu z Uher na Moravu. České jméno vzniklo z německého (už ve 13. století).[3]

Jméno sídla je poprvé připomínáno v roce 1384 jako Lanczhut oppido. Vzniklo na hraniční křižovatce obchodních cest, německý název Landshut (zemská stráž) odkazuje k této funkci. Městečko roku 1496 připadlo rodu Lichtenštejnů, v jehož držení zůstalo až do 19. století. Kvůli své poloze na hranicích tří zemí – Moravy, Uher a Rakouska – mnohokrát v historii trpělo přesuny vojsk. Jednou z nejhorších pohrom se stal vpád ozbrojenců Štěpána Bočkaje roku 1605, kdy byl Lanžhot vydrancován a vypálen. Naproti tomu během třicetileté války utrpěl relativně menší škody než okolní panství.[4]

Od počátku 18. století nastal setrvalý růst městečka. V roce 1850 získal Lanžhot obecní samosprávu, žilo zde tehdy téměř 2700 obyvatel. Od roku 1900 měl status městyse. Roku 1920 získalo Československo dosud dolnorakouský Dyjský trojúhelník, jehož většina byla připojena právě k Lanžhotu, menší část získalo sousední město Břeclav. Po Mnichovské dohodě byl k nacistickému Německu připojen nejen celý Dyjský trojúhelník, nýbrž i jižní část původního katastru Lanžhota (myšleno katastr z doby před rokem 1920), i když samotný intravilán s blízkou částí extravilánu zůstal nadále součástí území tzv. Druhé republiky[5][6][7]. V nacistickém Německu se ocitly lesy na jihu katastru Lanžhota a hranice dále probíhala podél západního okraje silnice spojující Lanžhot se Slovenskem. Během následné druhé světové války se do Lanžhota sestěhovala řada obyvatel z Břeclavi, roku 1944 zde žilo asi 5000 lidí.[4]

Na konci druhé světové války, během Bratislavsko-brněnské operace, proběhly o Lanžhot těžké boje. Bitva o město během 5.–11. dubna 1945 si vyžádala životy několika set sovětských vojáků. Německé ztráty byly pravděpodobně obdobné. Během bojů zahynulo 56 místních občanů, stovky dalších utrpěly zranění. Z 924 obytných domů bylo zcela zničeno 230, většina ostatních utrpěla poškození. Lanžhot se dne 11. dubna 1945 stal první osvobozenou obcí na území jižní Moravy.[8]

Po válce mnoho lanžhotských občanů, kteří přišli o své domovy, odešlo do uprázdněných sídel po vysídlených německých spoluobčanech v pohraničí. Tím počet obyvatel obce na počátku 50. let poklesl asi na 3650.[4] Lanžhot byl 27. června 2001 povýšen na město.

Lanžhot se nachází v Dolnomoravském úvalu. Většina zástavby se prostírá na plochém ostrohu, který klesá na jihovýchodě dosti prudce ke Kyjovce a na jihozápadě naopak pozvolna do nivy Dyje. Je zde jedno z nejteplejších a nejsušších klimat v Česku.

Značně velký katastr je na jihozápadě vymezen řekou Dyjí, na východě řekou Moravou. Obě řeky zde zároveň tvoří státní hranice s Rakouskem a Slovenskem a celý katastr města tvoří klín vybíhající mezi území obou výše zmíněných států. V nejjižnějším cípu katastru se nachází turisticky atraktivní soutok obou řek, tvořící trojmezí Česka, Rakouska a Slovenska a nejjižnější a nejníže položený bod Moravy (země). Velká část katastru města je pokryta cennými lužními lesy, protkanými několika menšími vodními toky: Čtvrtým járkem, Kladníkem, Kopanicí, Kyjovkou, Svodnicí, Vlčí struhou.

Lanžhot sousedí na severozápadě s Břeclaví, na severu s Kosticemi a na severovýchodě s Tvrdonicemi, dále se slovenskými obcemi (od severu) Gbely, Brodské (okres Skalica), Kúty a Sekule (okres Senica), a s rakouskými obcemi Rabensburg (okres Mistelbach) a Hohenau an der March (okres Gänserndorf).

Jižní (neobydlená) polovina katastru města mezi řekami Dyjí a Moravou (součást tzv. Dyjského trojúhelníku) patřila až do 30. července 1920 k Dolnímu Rakousku, než byla ze strategických důvodů přiřčena Československu. Katastru Lanžhota se dotkla také úprava státní hranice se Slovenskem roku 1997, kdy byla tato přizpůsobena zregulovanému korytu hraniční řeky Moravy. Tím Lanžhot ztratil pozemky ležící za řekou ve prospěch Slovenska, ale naopak získal ty dosud slovenské na svém břehu.

V letech 2006 až 2014 byl starostou František Hrnčíř (TOP 09 a nezávislí). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 5. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Ladislav Straka (Volba pro Lanžhot). Stejně tomu bylo i r. 2018. [9]

Lanžhot leží na jednom z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších česko-slovenských hraničních přechodů, a to pro silniční i železniční dopravu.

• Kostel Povýšení svatého Kříže – původně raně barokní jednolodní chrám, v letech 1892–1893 radikálně přestavěn v historicko-eklektickém stylu dle návrhu Karla Weinbrennera.
• usedlost čp. 183 – stavba tradičního lidového stylu z roku 1857
• usedlost čp. 155 – zemědělská usedlost z druhé poloviny 19. století, s dochovaným původním malovaným žudrem. Nyní využívána jako městské muzeum.
• lovecký zámeček Lichtenštejnů z roku 1890, autor Karel Weinbrenner
• pomník padlým a socha Tomáše Garrigue Masaryka u školy
• socha rudoarmějce z roku 1953

• Edmund von Krieghammer (1831–1906), rakousko-uherský generál a politik
• Metoděj Prajka (1898–1962), lidový muzikant, hudební skladatel a kapelník
• Rozálie Horáková roz. Uhrová (1912–1980), skladatelka lidových písní, zpěvačka
• Antonín Bartoš (1910–1998), voják, poslanec Národního shromáždění
• Božena Šebetovská (1919–1982), zpěvačka lidových písní
• Milan Puzrla (* 18. dubna 1946 – 24. května 2021), cyklista, olympionik a vicemistr světa v časovce družstev na 100 km
• František Bartoš (1. ledna 1947 – 21. března 2014), atlet
• Jiří Zonyga (* 7. září 1964), zpěvák a muzikálový herec, vítěz soutěže X-Factor
• Jana Štvrtecká (* 19. září 1971), členka činohry Národního divadla Brno[10], pedagožka JAMU[11], televizní[12] herečka, komentátorka a dabérka[13]
• František Brantalík ml. (* ?), sólista opery Jihočeského divadla České Budějovice[14]
• Oldřich Bělka (* 3. června 1993), divadelní[15] a televizní[16] herec, člen Městského divadla Zlín[17] a host činohry Divadla Reduta

• Rabensburg, Rakousko

• 
  náměstí
• 
  ulice Masarykova
• 
  radnice
• 
  základní škola
• 
  dům s pečovatelskou službou
• 
  zámeček
• 
  zámecký park
• 
  usedlost s malovaným žudrem
• 
  kaplička v ulici Kout
• 
  nádraží
• 
  pomník padlým rudoarmějcům
• 
  socha T. G. Masaryka před školou