Snop

Snop (zdrobněle snopek i snůpek) je svazek obilí, který je vytvořen svázáním přiměřeného množství posekaných stébel obilí při sklizni – při žních.

Sklizeň na obraze Abela Grimmera (1607)

„Panák“ ze snopů špaldy

Za sekáčem postupovla obvykle žena, která vázala obilí do snopu. Původně se vázalo povříslem, později konopným provázkem. Sisalový provázek byl používán především při mechanizované sklizni samovazy. Samovaz obilí posekal a samočinně svázal do snopů, které odhazoval na zem. Pokud nebylo obilí ihned sváženo do stodol, bylo na poli sestaveno 9 snopů do tzv. panáků nebo 15 snopů do tzv. mandelů (stará jednotka mandel = 15 kusů), kde bylo zrno ve snopech částečně chráněno před povětrnostními vlivy a škůdci. Mandel měl 9 snopů postavených svisle klasy nahoru, na které bylo položeno na sobě šest (3+2+1) snopů naležato, aby do mandele při dešti nezatékala voda. Současně mohlo obilí před svozem vyzrát a doschnout.

Svoz snopů obilí se původně prováděl ve volném čase hospodáře a povozu, až po posekání celé úrody obilí. Sváželo se do stodol. Ruční mlácení cepem (oddělování zrna od klasů) probíhalo až v zimě nebo případně za nepříznivého počasí. Mlácení cepy probíhalo na mlatě. Od začátku 20. století se však stále častěji používal strojní výmlat. Vznikaly hospodářské spolky drobných zemědělců, které si pořídily společnou mlátičku, která putovala postupně po jednotlivých členech spolku. Po nástupu velkých mlátiček, za kolektivního hospodaření, se obilí sváželo přímo k mlátičce. Tento postup sklizně byl označován jako trojfázová sklizeň.

Po nástupu obilních kombajnů byl tento postup sklizně opuštěn pro svou časovou náročnost a vysokou pracnost. V období přechodu na sklizeň kombajny byly přechodně používány řádkovače, které nevázaly snopy a ukládaly posečené obilí do řádků na zem, odkud je kombajn s namontovaným sběracím zařízením zvedl a vymlátil. Obilí na zemi mohlo doschnout, nehrozilo polehání a vydrolení stojícího klasu. Tento postup sklizně byl označován jako dvoufázová sklizeň.

Dnes se tyto technologie nepoužívají. Ke sklizni obilí se používají výhradně obilní kombajny, které v jedné fázi obilí posečou a vymlátí. Z pole je samostatně odváženo vymlácené zrno, a případně i sláma; ta se však v současnosti váže do velkých balíků (dříve hranolového, později válcového tvaru). Za kombajny zůstávají na poli k zaorání plevy, případně i rozsekaná sláma. Tento postup sklizně byl označován jako jednofázová sklizeň.

Původní, více méně ruční způsob sklizně (sečení kosou, vázání do snopů) se výjimečně používá v případě, kdy je sláma důležitějším produktem než zrno a je třeba zachovat nepoškozená stébla, např. pro výrobu slaměných vánočních ozdob.

V České republice má řada obcí snop ve svém obecním znaku.