Druhá válka o Náhorní Karabach

Nový konflikt se rozhořel ráno v neděli 27. září 2020 na linii dotyku, tedy na necelých 200 kilometrů dlouhé hranici dělící Arcachskou obrannou armádu s ozbrojenými silami Ázerbájdžánu. Tato linie byla definována Biškeckým protokolem, který ukončil roku 1994 první velký ozbrojený konflikt mezi oběma stranami. Hned první den konfliktu Arménie a Republika Arcach vyhlásily stanné právo a všeobecnou mobilizaci, stanné právo a zákaz vycházení[18] v některých částech země vyhlásila i ázerbájdžánská strana[10][26] a 28. září následovalo v Ázerbájdžánu i vyhlášení částečné mobilizace.[27] Obě strany se vzájemně obvinily z rozpoutání konfliktu.[28]

Válka se vyznačovala použitím bezpilotních letounů, moderních sledovacích zařízení a balistických raket dlouhého doletu. Obě dvě strany konfliktu v uplynulých letech značně zmodernizovaly své bojové arzenály.[29] S touto válkou je spojeno i propagandistické využívání sociálních platforem oficiálními místy obou válčících stran.[30] Existují náznaky, že některé útoky Ázerbájdžánu vědomě mířily na civilní objekty.[31]

V konfliktu se výrazně angažovala Turecká republika, která aktivně podporovala ázerbájdžánskou stranu a podle arménských zdrojů umožnila i bojové angažmá džihádistických žoldnéřů z oblastí Sýrie nepodléhajících tamní vládě.[32][33] Zapojení žoldnéřů ázerbájdžánská strana popírala.[33] Naproti tomu tradiční spojenec Arménie, Ruská federace, oficiálně do konfliktu aktivně nezasahovala.[34][35] Kromě Turecka proklamovali oficiální podporu Ázerbájdžánu i představitelé Afghánistánu,[36] Pákistánu,[37] Ukrajiny[38] a mezinárodně neuznané Severokyperské turecké republiky.[39]

Mnoho oficiálních představitelů, včetně ministra zahraničních věcí České republiky Tomáše Petříčka vyzvalo válčící strany k ukončení konfliktu.[40] Také Rada bezpečnosti OSN odsoudila boje a vyzvala znepřátelené strany k bezodkladným jednáním,[41] čímž potvrdila výzvu generálního tajemníka Antónia Guterrese vydanou již v první den nově vypuknuvších bojů.[42] Česká pobočka organizace Amnesty International spolu s dalšími neziskovými organizacemi v reakci na vypuknutí bojů vyzvala českého ministra zahraničí k zastavení vývozu zbraní a vojenského materiálu z České republiky do Turecka a prošetření výskytu vojenské techniky českého původu ve výzbroji ázerbájdžánské armády.[43]

Hned 28. září obě strany nasadily těžké dělostřelectvo a hlásily první územní zisky.[44] O den později nahlásilo arménské ministerstvo obrany ztrátu svého letounu Suchoj Su-25, který podle jejich informací měl být sestřelen nad arménským územím tureckou stíhačkou General Dynamics F-16 Fighting Falcon operující z ázerbájdžánského letiště. Turecko i Ázerbájdžán tuto informaci popřely.[7][45]

Dle britského deníku The Guardian přepravilo Turecko do Ázerbájdžánu na 2100 syrských protureckých opozičních bojovníků z divizí Sultán Murad, Sulejmán Šáh a Al Hamza. Byla jim údajně nabídnuta suma 10 tisíc tureckých lir denního žoldu.[5]

Dne 3. října oznámil ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev dobytí Madagizu a dalších sedmi vesnic ázerbájdžánskými silami.[8] Dne 9. října bylo za zprostředkování Ruska dohodnuto zastavení palby a výměna zajatců a těl zabitých vojáků, a to od 12 hodin následujícího dne.[46]

Dne 26. října v 8:00 místního času (5:00 SEČ) začalo platit humanitární příměří dohodnuté mezi Arménií a Ázerbájdžánem za mediace ministra zahraničí USA Mikea Pompea a jeho náměstka Stephena Bieguna. Bylo také oznámeno zasedání Minské skupiny, které by mělo proběhnout 29. října 2020 v Ženevě.[47] Již několik hodin po začátku platnosti se však boje znovu rozhořely a obě znepřátelené strany se navzájem obviňují z porušení domluveného příměří.[48]

Ilham Alijev oznámil v televizním vysílání dne 8. listopadu 2020 dobytí Šuši, druhého největšího města Náhorního Karabachu. Arménie dobytí popřela.[49][50] O den později Republika Arcach připustila ztrátu kontroly nad městem.[51] Ázerbájdžánské ozbrojené síly sestřelily 9. listopadu ruský vrtulník Mi-24. Ministerstvo zahraničí Ázerbájdžánu označilo sestřel, při kterém zahynuli dva letci a třetí byl zraněn, za náhodný, vyjádřilo politování a projevilo ochotu zaplatit Ruské federaci odškodnění.[52]

Poté, co ázerbájdžánské síly dobyly Šušu, druhé největší sídlo Náhorního Karabachu, ruský prezident Vladimir Putin 10. listopadu oznámil, že Arménie a Ázerbájdžán dosáhli ukončení bojů a na dodržování příměří budou dohlížet ruští pozorovatelé. Podle mírové dohody prezidenta Ázerbájdžánu Ilhama Alijeva, předsedy vlády Arménie Nikoly Pašinjana a ruského prezidenta Putina boje v oblasti skončily 10. listopadu 2020 v 00:00 moskevského času.[53][54] Prezident mezinárodně neuznané Republiky Arcach Arajik Harutjunjan se zastavením nepřátelských akcí rovněž souhlasil.[55] V Jerevanu, hlavním městě Arménie, propukly protesty proti podepsání této dohody.[56][57][58][59] Rusko začalo prakticky okamžitě rozmisťovat své vojáky podél Lačinského koridoru a v dalších nárazníkových zónách kolem Karabachu;[60] v oblasti má nakonec operovat kontingent složený z 1 960 vojáků, 90 obrněných transportérů, 380 aut a speciální techniky.[61]

Podle dohody si válčící strany ponechaly kontrolu území, která právě ovládají. Arménie zároveň souhlasila s předáním obsazených území v okolí Náhorního Karabachu pod ázerbájdžánskou kontrolu, k předání došlo během následujícího měsíce. Mírové uspořádání předpokládá, že si Arménie podrží kontrolu nad většinou Náhorního Karabachu a Ázerbájdžán získá přístup do nachičevanské exklávy, hraničící s Tureckem a Íránem. Pozemní koridor mezi Arménií a oblastí Náhorního Karabachu budou po dobu nejméně pěti let chránit ruské mírové síly v počtu dvou tisíc vojáků.[62]

Hned 12. prosince 2020 však ruské mírové jednotky zaznamenaly porušení dohodnutého příměří. Arménské ministerstvo obrany z ofenzivy obvinilo Ázerbájdžán.[63]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu druhá válka o Náhorní Karabach na Wikimedia Commons
• Zpráva V Náhorním Karabachu bylo po měsíci porušeno dohodnuté příměří ve Wikizprávách