Karolina Světlá

Její nejslavnější prózy jsou z Podještědí, kam 30 let jezdila každé léto – tzv. ještědské prózy. Snažila se v nich podat charakteristiku venkovského lidu a zároveň řešit určité morální otázky, které považovala za důležité. Největší pozornost věnovala vztahu muže a ženy – jejími literárními hrdiny jsou vždy ženy, které jsou mravně a morálně silné. Tyto ženy jsou schopny obětovat svou lásku vyšším ideálům. Její hrdinky většinou nejsou spokojeny se svým životem a nenacházejí štěstí. Na jejich postavách Světlá demonstruje svou základní ideu: skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů.[16]

Karolina Světlá na sklonku života

Hrob Karolíny Světlé na Olšanských hřbitovech v Praze

Pomník Karoliny Světlé ve Světlé pod Ještědem

Následujících 5 románů bývá nazýváno Ještědské romány. Světlá v těchto románech staví venkovskou společnost na vyšší mravní úroveň než pražské měšťáky.

• Vesnický román (1867) – tragédie manželství bez lásky. Ukazuje tu příklad nerovného manželství. Antoš Jirovec, který pracuje na statku, si po rychtářově smrti vezme rychtářku. Rychtářka se snaží Antošovi líbit, ale ten na ni kvůli práci na statku nemá čas. Rychtářka pojme podezření, že má jinou ženu. Najme si služku Sylvu, která se s Antošem velmi sblíží. Když rychtářka odejde ze statku, aby se od svých dětí nenakazila neštovicemi, Sylva se o ně i o Antoše stará. I když rychtářka umírá, Sylva si Antoše vzít nemůže, protože rychtářce před smrtí slíbila, že Antoš zůstane jejím. Nakonec Sylva ze statku odchází.[17]
• Kříž u potoka (1868) – hlavní hrdinka Eva bojuje za rovnoprávnost, končí tragicky. Obětuje svou lásku, aby zachránila manžela.[18]
• Nemodlenec (1873) – proti katolickému náboženskému fanatismu, relativita hodnot (sama často hájila a oslavovala ve svých dílech příslušníky jednoty bratrské)[19]
• Frantina (1870) – Frantina byla zvolena rychtářkou, ve vůdci loupežníků pozná svého vyvoleného a zabije ho sama. Před tím, než milého zavraždí, vede vnitřní spor (rychtářka × její osobní přesvědčení) nakonec přemůže svoje city a vůdce loupežníků zabije.[20]
• Kantůrčice (1869) – problém postavení ženy ve společnosti[21]
• Hubička a jiné ještědské povídky – povídku Hubička zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany. Mladý chlapec Lukáš se ožení bez lásky, ale stále myslí na svou lásku Vendulku. Po smrti své manželky se chce oženit s Vendulkou, ale ta odmítá předsvatební polibek s tím, že by to jeho ženu mrzelo. Lukáš jí začne dělat naschvály a ona odchází ke své tetě, překupnici pašovaného zboží. Lukáš ji hledá, a po delším čase ji najde. Vendulka ho pak políbí a vezmou se.
  V knize jsou i další povídky, které nedosáhly významu Hubičky (Přišla do rozumu, Sefka, Večer u koryta, Námluvy…)[22]

Kromě těchto knih napsala celou řadu povídek (Společnice, Skalák, Cikánka, Černá divizna, Lesní panna, Z vypravování staré žebračky[23] o svých rodičích Na úsvitě, aj.) uveřejněných v mnoha časopisech (Světozor, Lumír, Máj'', Kresby, Květy, Zlatá Praha, …). Většina z nich vyšla ve výboru sebraných spisů v nakladatelství Leopolda Kobra v 80. až 90. letech 19. století.[24][25][26]

Zachovala se její rozsáhlá korespondence, již udržovala se svou sestrou Sofií Podlipskou, se svou mladou přítelkyní Eliškou Krásnohorskou, ale i s Janem Nerudou.

Karolína Světlá se přiměřeně svému společenskému postavení dávala ráda portrétovat, jak kresebně, tak v malbě a v pozdějším věku zejména fotograficky (ve sbírkách Muzea hl. m. Prahy, Národní galerie v Praze a Národního muzea). Nejznámější jsou dva pomníky vytvořené teprve po její smrti.

• portrétní busta spoluzakladatelky v průčelí budovy Ženského výrobního spolku čp. 1940/II v Resslově ulici č.o. 5 v Praze na Novém Městě (1896).
• pomník s bronzovou polofigurou Karolíny Světlé v Praze na Karlově náměstí, autor Gustav Zoula
• pomník – socha sedící spisovatelky ve Světlé pod Ještědem, autor Josef Bílek (1931)

Biografická zpracování života Karoliny Světlé se z větší části opírají o dopisy (většinou opisy) zasílané mezi Nerudou a Světlou:

• Příběh lásky a cti (1977, scénář Jiří Šotola a Otakar Vávra, na téma vztahu Jana Nerudy a Karoliny Světlé, režie Otakar Vávra, hlavní role Božidara Turzonovová a Jiří Bartoška)[27]
• Démantová spona (životopisný román o vztahu s Janem Nerudou, autorka Jaromíra Kolárová, vydal Československý spisovatel 1978)
• Blonďatá Kerolajn (dívčí román ze současnosti s informacemi o životě K. S., autorka Ivona Březinová, vydal Albatros 2006)
• Lásky Jana Nerudy (román, autor Ivo Pelant, vydalo Ottovo nakladatelství 2006)

• Autorský kolektiv. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 256–260. Dostupné online
• MUKAŘOVSKÝ, Jan; POHORSKÝ, Miloš. Dějiny české literatury. 1. vyd. Svazek 3, Literatura druhé poloviny devatenáctého století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 631 s. S. 120–138. Dostupné online
• ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha: Orbis, 1960. S. 70, 94, 96, 98, 99, 298, 303.
• MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Svazek 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 446–451.
• NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. Kapitola Karolina Světlá, s. 307–323.
• UHROVÁ, Eva. České ženy známé a neznámé. Praha: E. Uhrová, 2008. 191 s. ISBN 978-80-254-3002-6.

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karolina Světlá na Wikimedia Commons
• Osoba Karolina Světlá ve Wikicitátech
• Autor Karolina Světlá ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karolina Světlá
• Digitalizovaná díla Karoliny Světlé v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
• Veřejně dostupná díla Karolíny Světlé v Digitální knihovně
• Karolina Světlá, heslo na Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
• Jazyk Karoliny Světlé
• Ještědské nářeční rysy v díle Karoliny Světlé, I
• Ještědské nářeční rysy v díle Karoliny Světlé, II