Rudí Khmerové

Rudí Khmerové vládli v Kambodži do roku 1979, kdy se byli nuceni po vietnamské invazi stáhnout a uchýlit se k partyzánskému způsobu boje. V odvetě Čína jako spojenec Rudých Khmerů napadla Vietnam, tehdy sovětského spojence, a došlo ke krátké čínsko-vietnamské válce.[2] Základny Rudých Khmerů byly v Thajsku a v thajsko-kambodžském pohraničí. V roce 1980 navázali styky s USA, které jim poskytovaly tajnou vojenskou, finanční, potravinovou a materiální pomoc. Nadále jim byla poskytována i všestranná pomoc z Číny.[3]

V roce 1982 se Rudí Khmerové proti Vietnamem dosazené vládě opět spojili s kambodžským králem Norodomem Sihanoukem. V Kambodži znovu probíhala občanská válka, v níž se Rudým Khmerům už nepodařilo zmocnit vlády, ale ani vládnímu vojsku se nepodařilo je zlikvidovat. Válce učinila přítrž Pařížská dohoda, podepsaná 23. října 1991.

Ani potom se Rudí Khmerové nevzdali ozbrojeného odporu. Západní země a Čína prosadily v roce 1992 v OSN mírový plán pro Kambodžu. Rudí Khmerové v něm byli zahrnuti jako bojující frakce. V roce 1993 bojkotovali volby. To se ukázalo jako velká chyba, hnutí začalo stagnovat a i jeho členové začali pociťovat únavu z nekonečných bojů. V roce 1996 Pol Pota opustilo několik vyšších funkcionářů včetně Ieng Saryho a 4 000 mužů, což byla polovina vojska.