Mao Ce-tung

Mao Ce-tung (tradiční čínština: 毛澤東, zjednodušená čínština: 毛泽东, pīnyīn: Máo Zédōng; nové jméno: Rùnzhī 润芝) (26. prosince 18939. září 1976) byl čínský politik, básník, spisovatel, filosof, učitel, knihovník, stratég, politický teoretik, revolucionář, kaligraf a diktátor. Od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální titul Velký kormidelník (伟大舵手).

Mao Ce-tung
Mao Ce-tung
Rodné jméno毛澤東
Narození26. prosince 1893
Šao-šan, Dynastie Čching
Čínské císařství
Úmrtí9. září 1976 (82 let)
Peking, ČLR
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníMauzoleum Mao Ce-tunga (od 1976)
BydlištěČung-nan-chaj
Bývalé sídlo soudruha Mao Ce-tunga
Bývalé sídlo předsedy Maa
NárodnostChanové
Alma materTungšanská škola (1910–1911)
První siangsiangská střední škola (1911)
První čchangšaská střední škola (1912)
První chunanská normální univerzita (1913–1918)
Povolánípolitik, básník, spisovatel, filozof, učitel, knihovník, stratég, politický teoretik, revolucionář a kaligraf
ZaměstnavatelKnihovna Pekingské univerzity
Oceněnístratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politické stranyKomunistická strana Číny
Kuomintang
Nábož. vyznáníateismus
ChoťLuo I-siou (1908–1910)
Jang Kchaj-chuej (1920–1930)
Che C'-čen (1928–1938)
Ťiang Čching (1938–1976)
DětiMao An-jing
Mao An-čching
Mao An-lung
Jang Jüe-chua
Li Min
Li Na
RodičeMao I-čchang a Wen Čchi-mej
PříbuzníMao Ce-min[1] a Mao Ce-tchan[2] (sourozenci)
Funkcepředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1945–1976)
předseda ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny (1945–1976)
předseda všečínského výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1949–1954)
prezident Čínské lidové republiky (1954–1959)
člen Národní politické rady
Podpis
Citát
Politická moc vyrůstá z hlavně pušky. [zdroj?]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům historie, připisuje se mu několik desítek milionů obětí,[3] přesto se však dosud v Číně těší úctě; je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.

Život

Dětství a mládí

Narodil se ve vesnici Šao-šan v poměrně bohaté rolnické rodině v provincii Chu-nan, kde jeho rodičům patřilo asi 1,2 hektarů zemědělské půdy, což bylo na tehdejší poměry v Číně velmi mnoho. Mao měl šest sourozenců, ale jen on a dva bratři překonali dětské nemoci a dožili se dospělosti. Mao měl citově blízko ke své matce, oddané buddhistce, jejíž láska, jak později napsal, „objímala všechny, sahala daleko i blízko.“ Z Maova dětství existuje jen pár kusých informací. S otcem moc blízké vztahy neměl a zdá se, že většinu dětství prožil u svých prarodičů, protože jeho otec sloužil dlouhá léta jako voják provinční armády a býval často pryč.

Ve čtrnácti letech Mao – který teď dokázal číst a používat počítadlo – odešel ze školy, aby se otci staral o účetnictví, ale nevycházeli spolu. „První kapitalista, proti kterému jsem bojoval,“ prohlásil před americkým žurnalistou Edgarem Snowem v roce 1963, „byl můj otec.“ Mao se pak oženil a vzal si devatenáctiletou dívku Luo-š' ze sousedního rodu. Manželství trvalo dva roky až do její smrti z neznámých příčin v roce 1909 ve věku jednadvaceti let.[4]

Vzdělání se mu dostalo v Čchang-ša. Mao se následně věnoval vyučování a novinařině. V roce 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity a na rozdíl od svých současníků nevyužil možnosti studovat v cizině. V Pekingu se seznámil s myšlenkami marxismu a v roce 1921 pomáhal budovat Komunistickou stranu Číny.

Revolucionář, vojevůdce a tvůrce maoismu

Jako revolucionář se věnoval organizování rolníků v politickou sílu a roku 1928 se zúčastnil povstání, po jehož neúspěchu se uchýlil do sovětu v Ťiang-si. Obklíčení této oblasti Čankajškovými silami vedlo k tomu, že Mao spolu s dalšími soudruhy zahájili takzvaný Dlouhý pochod – právě během něj se Mao prosadil jako vůdce. V polovině 30. let, kdy jeho zdecimované síly dorazily do Jen-anu, již byl Mao schopen toho bránit se Stalinovu tlaku na dosazení prosovětského vedení. V této době si vytvořil kult osobnosti a vyvinul i vlastní politickou filosofii, která vešla ve známost jako Mao Ce-tungovo myšlení (maoismus).

Vyhlášení ČLR v Pekingu 1. října 1949

Spojenectví s Kuomintangem během války proti Japoncům a pomoc Sovětského svazu mu umožnily vybudovat značnou vojenskou sílu a rozšířit síť guerillových jednotek. Schopnost udržet stranu při životě i v těch nejtěžších podmínkách a rozhodná vítězství během občanské války mu po vytvoření Čínské lidové republiky 1. října 1949 přinesla obrovský věhlas.

Vláda Velkého kormidelníka

Maovi systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické Utopii. Avšak následný hladomor přinesl smrt přibližně 20–40 milionům lidí. Totální fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti.

Mao Ce-tung a americký prezident Richard Nixon v roce 1972

V roce 1959 Mao narušil vztahy se Sovětským svazem a Čínu odřízl od většiny zemí komunistického bloku. Byl přesvědčen, že se neodvratně blíží atomová válka se Sovětským svazem. Proto zemi uvrhl do stavu horečného zbrojení, které do jeho smrti téměř úplně zruinovalo hospodářství. Ochlazení vztahů se SSSR napomohla také invaze do Československa v roce 1968, kterou Mao ostře odsoudil.[5] V roce 1969 proběhlo též několik pohraničních potyček na hranicích se SSSR na řece Ussuri.

Rudý teror

Mao Ce-tung je zodpovědný za smrt 40 až 70 milionů lidí v důsledku hladu, nucených prací a poprav. Na počátku 50. let nechal vybrat pro veřejnou popravu alespoň jednoho statkáře, ale obvykle několik, prakticky v každé čínské vesnici, což si vyžádalo odhadem 2 až 5 milionů obětí.[6]

Poslední léta vlády

V roce 1969 vyhlásil devátý sjezd strany Mao Ce-tunga neomezeným vůdcem Číny a jeho manželka Ťiang Čching byla zvolena členem politbyra KS Číny. Desátý sjezd strany v roce 1973 postavení Maa a Ťiang Čching potvrdil, ale Mao Ce-tung už s přibývajícím věkem pomalu ztrácel svůj mocenský vliv. O politiku se příliš nestaral a většinu času trávil se svými mladými milenkami. Mao Ce-tung zemřel 9. 9. 1976 ve věku 82 let. Teprve poté se zlepšily vztahy se SSSR.

Po smrti

Po jeho smrti vypukl boj o moc mezi zastánci pragmatického proudu a radikální skupinou, známou jako gang čtyř, která se vytvořila kolem vdovy Ťiang Čching. Ta byla později odsouzena k smrti, nakonec však dostala doživotí.

Jeho ostatky jsou uloženy v mauzoleu na centrálním náměstí Tchien-an-men (též Náměstí nebeského klidu) v Pekingu.[7] Na tomto náměstí na bráně Nebeského klidu zůstává i obří Maova fotografie. Podle průzkumů veřejného mínění si 85 % Číňanů myslí, že Maovy zásluhy převažují nad jeho chybami. Stejný náhled má i současné vedení KS Číny.[8]

Odkazy

Reference

  1. Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
  2. Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
  3. WAR STATS REDIRECT. users.erols.com [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online.
  4. CUMMINS, Joseph. Velcí protivníci v dějinách. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Nádražní 32, 150 00, 2009. 368 s. ISBN 978-80-242-2545-6. S. 262,263.
  5. Sověti věděli, že jim USA v srpnu 1968 nic neudělají. Aktuálně.cz [online]. 2008-08-20 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (česky)
  6. FEIGON, Lee, 2002. Mao: A Reinterpretation. Chicago: Ivan R. Dee. ISBN 978-1-56663-458-8. (anglicky): "By 1952 they had extended land reform throughout the countryside, but in the process somewhere between two and five million landlords had been killed."
  7. Lidovky cz, ČTK. Má na svědomí desítky milionů životů. Mao Ce-tung je symbolem teroru. Lidovky.cz [online]. 2013-12-26 [cit. 2013-12-26]. Dostupné online.
  8. PUR, Práce. Mao Ce-tunga si Čína ponechá. I s jeho chybami. Novinky.cz [online]. 2013-12-28 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.